Ke konci roku jsem trávil dva týdny v Saúdské Arábii. Bylo fajn se zase po delší době ocitnout na okraji širšího západního palearktu, tentokrát v jihozápadní části země u hranic s Jemenem. Bylo fajn pozorovat staré známé druhy a k nim přidat naprosté novinky, které jsou buď svým rozšířením vázány na samotný jih Arabského poloostrova, nebo sem zasahují z Afriky.
Přesto jsem se těšil na terén domácí, na poslední dny v roce a především na první dny roku nového. S nimi opět začíná vše od začátku. Klubové birdlisty loňského roku se vynulují a s prvními vteřinami nového roku jsou zase čisté a prázdné. Každý máme opět novou šanci vložit do seznamů jak ty nejběžnější druhy, tak i druhy vzácné nebo naprosté pecky, které může nový rok nabídnout.
S prvním lednem vyjíždím za ptáky už tradičně a se zvědavostí čekám, jaká jména a počty druhů se v novoročním birdlistu na klubových stránkách objeví. Kromě stálic, které se pozorování ptáků věnují dlouhodobě a je jasné, že i letos budou v terénu často a s chutí pobývat, se každý rok objeví i jména nová. Většinou jde o začínající birdery, kteří se sobě i svým kolegům snaží dokázat, že dokážou být stejně dobří nebo i lepší. Je otázkou, zda tato jména budou udávat stejně překotný rytmus pozorování až do konce roku, vyberou si svoji chvilku slávy, která už v prvních měsících pohasne, nebo vytrvají a stanou se z nic nové stálice birderských seznamů. Každý jsme jiný. Jeden vydrží u stejného koníčku celý život, jiný potřebuje změnu, nové impulzy, nové výzvy a koníčky.
Hned na Nový rok se nacházím na střední Moravě a tudíž je logickou volbou Tovačov a jeho okolí. Vlastně postačí jen procházka kolem Annínského jezera. Sice je vlezle zataženo, ale ptačí druhy na vodní hladině patří rozhodně k tomu lepšímu. Jako první je to potáplice malá, později turpan černý, a nakonec dvojice turpanů hnědých. Odpoledne po návratu mám v zápisníku prvních letošních 45 druhů. Zadávám je na klubový web, protože jde o jedinou možnost, alespoň na chvíli se ocitnout na některém z viditelných míst první desítky. Brzy mě totiž tento můj novoroční výsledek zmizne v propadlišti času, násobně přebit agilnějšími kolegy s větším nadšením.
Třetího ledna vyjíždím znovu. Sice nachlazený, ale ve společnosti svého adoptivního syna Ondráše. Vichorec je prudký a ledový, ale obloha je čistě modrá, a když se člověk náhodou ocitne v závětří, může přes všechny ty vrstvy oblečení slabě pocítit hřejivé sluneční paprsky. Potkáváme husy, tisíce severských hus zdržujících se na nádržím pod Pálavou. Jsou dokonale nasvícené a některé z nich jsou nezvykle blízko. Z pěkných druhů tentokrát potkáváme v polích dvojici orlů královských, pozorujeme raroha prohánějícího hejno domácích holubů, zastavujeme se na deništi kalousů ušatých a užíváme si opravdu krásného světla. Samozřejmě se zastavujeme i v lomu nad Pernou, ale zedníček ani tentokrát neukazuje. Kdoví, co se s nimi letos děje?
Po tomto druhém dni v terénu se ocitám na 68 pozorovaných druzích. Dokonce i Ondráš se nechal vyburcovat k aktivitě a také jeho jméno teď visí v první desítce birderů letošních birdlistů. Tož uvidíme, jaký ten nový roku bude. Snad nám bude dělat jen radost a snad si jej užijeme. Držím nám všem pěsti.
„Husénky“, severské husy poletující v hejnech v okolí Novomlýnských nádrží pod Pálavou.
A ještě jednou „husénky“, jak mohutné tetky hus velkých (Anser anser), tak drobné sestřenky hus běločelých (Anser albifrons).
