birdwatcher.cz

13.- 14.6.2014: Čtvrtý ročník límcování hus velkých na Vysočině

Pátek 13. června:
Je tu pátek třináctého, den, který i přes svou tradičně špatnou pověst může přinést příjemné chvíle a zážitky. Molenda je nacpaná jako k měsíční výpravě a přitom nás čeká jen asi 50 km a zhruba 24 hodin v terénu. Jedeme do Častotic, kde má letos po loňském odvolaném, proběhnout čtvrtý ročník odchytu a límcování hus. Těšíme se na to. V této rodinné sestavě jsme se zúčastnili všech předchozích ročníků. Nejmladší Josef tu byl prvně pod stanem jako jedenáctiměsíční škvrně. Někdy v půli týdne se zlomilo počasí. Předchozí tropické teploty vystřídaly s přechodem studené fronty dny polojasné s teplotami lehce nad 20°C. Na víkend, který je před námi, je hlášeno podobné počasí s občasným deštíkem.
Během předchozích tří let se podařilo nasadit červené límce začínající písmenem „S“ dvanácti husám. Z odečtů se dalo zjistit, že se aktivně pohybovaly Evropou. Husa s kódem S11 dokonce dostala GPS vysílač a vypravila se až kamsi na Balkán, kde bohužel vysílat přestala. Nejspíš skončila někomu na pekáči. Jak úspěšní budeme letos, jako vždy pod vedením Michala Podhrázského a motivačním náporem Jardy Závory, se teprve uvidí. Už teď se ale těšíme. I kdyby se podařilo dát jediný límec, stále je to výjimečná společenská akce, kdy se setkáme s prima lidmi v kouzelném prostředí Vysočiny.
Před pátou odpoledne vyjíždíme z Brna. Je polojasno, vzduch je čistý, chomáče lesů střídají zelená pole. Malebná krajina, která na nás působí uklidňujícím dojmem. Nakonec zvládáme i dvě nečekané objížďky a od jihu se blížíme k Častoticím. Před dědinou dojíždíme Frantu Kopeckého a u hospůdky už na nás čeká Luboš Novák s Majkou. Kluci se hrnou ven z auta a vrhají se objevovat okolí. My sedáme pod malý přístřech ještě menší hospůdky k pivku. Místní už dobře vědí, proč jsme tu, sdělují nám své postřehy o letošních počtech mladých hus a další zajímavé informace. Přijíždí Jarda Závora a o něco později Petr Podzemný s rodinkou. Jejich malá Adélka překonává jako desetiměsíční rekord našeho Josefa jako nejmladší účastník této akce.
Stanovat budeme opět na trávníku blízko hospůdky. Jdu postavit stan. Vytahuji našeho drobečka – svůj starý bágl od padáku, do kterého se vlezou dva stany, pět spacáků a pět karimatek. Kluci se mezi tím přidali k místní omladině. Teď se spolu honí a bojují. Je večer, když přijíždí Michal Podhrázský a po něm ještě Vašek Prášek s dětmi. Probíráme novinky a užíváme si příjemného večera. Spát se jde kolem půlnoci. Tak jak to zítra asi dopadne?

Sobota 14. června:
Ráno je poměrně chladno a zatímco snídáme a balíme stany, zatahuje se obloha šedivými mraky, ze kterých začíná poprchávat. Přijíždějí další pomocníci. Michal rozděluje úkoly, dělíme se na osádky lodí a ty, kteří budou muset do vody. Přesouváme se k rybníku Dubovec, kde se bude odchyt odehrávat. Na hladině je vidět asi dvacítka hus. Patřím k partičce, která staví tenata zasahující asi 30 m do vody. Voda je příjemná, ale na souši je ve větru a mokrém oblečení zima. Domlouváme se vysílačkami. Příprava trvá dost dlouho a nakonec se nám daří chytnout jen jednu mladou husu. Na límec s kódem S16 je dost velká. Už teď je naše společenská akce přínosná i „pro vědu“. 🙂
Svačina a přejíždíme k Studeckému rybníku, kde má být hus asi šedesát. Fouká čerstvý západní vítr, který zvedá na hladině pěkné vlny. Oblačnost se roztrhala a teď plují modrou oblohou pěkné bílé květáky, mezi kterými svítí slunce. Počasí je ale zvláštní a připomíná spíše babí léto. Vítr je studený, ve stínu je chladno a na slunci horko. Lodě plující proti větru to nebudou mít lehké. Zbytek číhá okolo zátoky v severozápadním cípu rybníka. Tenata nestavíme. Hus je tu opravdu více a tomu odpovídá i náš výsledek. Daří se nám chytit devět krásně rostlých mláďat a jednu starou husu. Rodinka značených hus z Vysočiny se tedy rozrůstá o límce S17 až S26. Paráda. V zápalu lovu přišli dva z nás o sandály, které jim pohltilo bahnité dno rybníka. Ze závěru této akce mám ale moc dobrý pocit, i když jsem jedním z těch, kteří odcházejí bosí. Loučíme se a několik nás ještě jede na oběd do blízkého motorestu. Domlouváme se opět na další rok. Rodinka mi usíná pár stovek metrů od motorestu. Kochám se krajinou a je mi fajn. Tentokrát se nám to opravdu vydařilo a už se těším, co nám přinese příští rok.

Lenošní ročník byl bohatý na chytače, děti a nakonec i na nově nasazené límce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *