Dny jsou teď před vánočními svátky tak krátké, že stačí trochu si přispat a k odpolednímu stmívání náhle zbývá jen pár hodin. Když je navíc pošmourné počasí a z nízké oblohy drobně mrholí, pak panuje večerní atmosféra vlastně už od rána. Tentokrát se ocitám na střední Moravě a víkendový birding chci absolvovat v light verzi – bez stativáku, bez fotobáglu, jen s dalekohledem na kšandách a foťákem přes rameno. Chci se projít a volím k tomu lokalitu, na které jsem už roky nebyl. Rád bych si obešel Hulínskou štěrkovnu.
Přístup od severu je rozbahněný, v loužích stojí voda, na holých ovocných stromech posedávají straky a ozývá se krákání havranů. Panuje takové nehostinné, vlezlé počasí a nevlídná atmosféra. Před lety jsem tu byl ve stejnou dobu. Tehdy se ve vysoké trávě na břehu štěrkovny zdržovali strnadi rákosní. A jsou tu i teď, pět nebo sedm ptáků. Rozlehlá vodní hladina vypadá opuštěně, jen skupinka kachen a dvě bílé siluety roháčů.
Vydávám se proti směru hodinových ručiček. Fotím si osamoceného stehlíka, pozoruji několik šedivek, bláto z cesty se mi lepí na podrážky a boty těžknou. V západním cípu štěrkovny se objevuje potáplice severní. No vida, tak mrtvo tu zase nebude. Teprve v dosahu lužního lesa začíná být živo – krásní hýli, hejnko kvíčal, sojky, strakapoud, dvojice žlun zelených a zřejmě i cvrčala. Tady už se jde dobře. Ale ne moc dlouho, protože s koncem louky se dostavuje zase rozježděná blátivá polní cesta s hlubokými loužemi. Mlynaříci, dlasci, hejnko úpolníků. Nejhorší je cesta tak trochu na tajňáčka přes areál štěrkařů. Už tak těžké boty jsou obaleny bahnem jako gigantické bačkory. Ale jo, nakonec se dostávám zpět k příjezdové cestě. Dvě a půl hodiny klouzání byly vcelku náročné, ale i v tom nevlídném počasí se dalo ve zdánlivě prázdné krajině nasbírat 24 druhů ptáků.
Pro úplnost zajíždím ještě k rybníkům u Záhlinic. Na vodě jsou vidět lysky, ozve se zakvičení chřástala, a na vypuštěných částech Doubravického rybníka postávají desítky volavek popelavých a bílých. Odněkud se ozve vodouš kropenatý, blízko prolétne ledňáček a já si ve vzpomínkách vracím chvíle, kdy jsem tu pozoroval volavku rusohlavou, jespáka skvrnitého, svého prvního racka černohlavého ve svatebním nebo jespáka rezavého. Utíká to.
Výlet zakončuji u mělčin Svárovského rybníka, kde jsou shromážděny stovky kachen z nichž se pískavými hlasy ozývají hvízdáci. Je jich tu určitě půl druhé stovky. Je příjemné ještě chvíli posedět na břehu s sledovat velké racky přilétající k nocování. Je fajn být přítomen tomu, jak se skrovné denní světlo vytrácí s přicházejícím brzkým večerem. Je v tom takový klid,
Osamocený stehlík obecný (Carduelis carduelis).
I následující den panuje stejně ošklivé, vlastně ještě ošklivější počasí. Příšeří, drobný déšť se sněhem, čerstvý ledový vítr a mlhavě rozostřené kontury stromů i keřů. Zůstávám na střední Moravě a jdu si obejít pískovnu u Tovačovského Annína.
Jsou slyšet hlasy strakapoudů velkých, ale na špičce drobné osiky se bez pohybu drží větvičky drobounký strakapoud malý. Jako by zkameněl. Vítr s ním houpe ze strany na stranu a drobek ani hlavičku nepootočí. Na vodě jsou vidět lysky, nějaká ta kachna, chocholačka a roháč. Nejpříjemněji je v lesíku na západním břehu nádrže. Vítr tu tolik nefouká, a i ta teplota držící se zuby nehty nuly, se zdá být přijetelnější. Na olši sedá hejnko čížků a v jižní části vodní hladiny je vidět rozptýlené skupinky hoholů. Musí jich být k sedmdesáti. Teprve v jihozápadním cípu nacházím potápku žlutorohou a na kořeni trčícím z vody odpočívajícího kormorána malého. Další potápka žlutorohá je poblíž. Nade mnou sviští křídla letky labutí, která přistává k dalším ptákům na výpěrkovišti za železničními kolejemi. Chápu rybáře, kteří jsou zalezlí v teple svých karavanů a nahozené pruty kontrolují z oken. Jsou tu jak někde v pustině. Nic zajímavého se už neukazuje, jen běžné druhy – dlasci, pěnkavy, sýkory a pátrající krahujec. No nic, pro dnešek té sloty stačilo.
Kormorán malý (Microcarbo pygmeus) u Annína.
Dobrý den Roberte.Po nějakém týdnu jsem dnes dočítal tvé pozorování z poslední doby a musím říct : „píšeš to krásně“.Je skvělé jak si to dokážeš užít za každého počasí.Vždycky když to čtu mám chuť sbalit bágl a vypadnout ven. Díky!