birdwatcher.cz

18.- 19.5.2013: Big Day

Sobota 18. května
Zpočátku jsem uvažoval o tom, že bych letos BIG DAY vůbec neabsolvoval. Přepadla mě nechuť honit se za co nejvyšším počtem druhů. Pak jsem si ale řekl, že to počtu druhů vůbec přizpůsobovat nemusím, že prostě vyrazím ven, projedu si lokality, které mě zajímají a přitom si budu jen tak mimochodem do tabulky odškrtávat pozorované druhy. Když jsem si ale během dne několikrát udělal mezisoučet, tak mi to přece jen nedalo a soutěživost se do jisté míry projevila. Přesto jsem si to užíval a konečně se podíval i do míst, kam během roku zavítám jen zřídka.

Vstávám kolem půl šesté. Venku je zataženo nízkou oblačností a poprchává. Vyhlídky na pěkný den berou za své. No nevadí, mám volno, tak ho využiji. Chvíli postávám na ulici před chalupou a chytám ptačí hlasy. Pak jedu na Nemojany a znovu se zastavuji na chvilku u Rakovce, většího potoka vlévajícího se mnohem dál u Vážan do Litavy. Na dálnici už hustě prší. Kdoví, jestli budu mít vůbec příležitost sundat kolo, které mám v držáku na střeše.

První zastávkou je mokřad u Blučiny. Obloha vypadá hrozivě, ale právě neprší. Kolem poletují dva páry vodoušů rudonohých, čejky už provázejí v okolí louží kuřata a do rákosí mizí pochop. Vegetace tu pěkně po deštích poskočila a kdoví, co se v ní všechno skrývá.

V Hustopečích nakupuji nějakou tu slaninu a pivo a pokračuji k Šakvicím, kde naproti silům odpočívají na poli racci bělohlaví (32 ex.) a racci chechtaví (3 ex.). Mým cílem je Pouzdřanská step.
Ve vzduchu létají nad kopcem desítky rorýsů a ozývají se první vlhy. Step je nádherně rozkvetlá, svahy jsou stříbřité kavyly a poseté bílými polštáři katránů. Vzduch je po dešti čistý a dohlednost dokonalá. Prohlížím si nádherného samce pěnice vlašské a s uspokojením sleduji, že se na západě trhá oblačnost. Občas přilétne nějaký dravec, vyhoupne se díky termice výš a pokračuje do polí.

Přes masiv Pálavy se přesunuji k Nesytu. Tady zjišťuji, že pár výkyvů na nerovné vozovce udělalo své, držák na kolo je pokřivený a kolo nebezpečně nakloněné. No, snad to vydrží. Jdu se jen projít na lávky. Vody je strašně moc a lávky jsou na začátku potopené a pak se plazí rákosím těsně nad vodní hladinou. Poznamenávám si prvních pár vodních druhů.

Nejzajímavější jsou v současné době mělčiny Hlohoveckého rybníka. Ani tentokrát nezklamaly. Krom dvou párů tenkozobců pozoruji kulíka bledého téměř ve svatebním, jespáka křivozobého a dvojici kulíků písečných. Bahňáků budu mít v letošním seznamu BIG DAY opravdu málo. Pářící rituály tenkozobců jsou legrační. Jinak je tu dobře 17 husic liščích a přinejmenším 8 párů hus velkých s mladými.

Kolo sundávám z pokřiveného nosiče až za Břeclaví u turistické značky směřující k Pohansku. Vpředu mám přimontovaný nový těžkotonážní nosič, na který upevňuji fotobágl a vyrážím. Po obloze plují buclaté mraky, ze kterých občas mírně zaprší. Fouká poměrně svěží JZ vítr. Na starých dubech hnízdí nad loukami čápi bílí. Postupně se ukazují oba luňáci. Jedu asi 12 km k jihu ke Košárským loukám. U prvního chřástala polního zastavuji, pak si dávám svačinu a koukám po okolí. Je tu krásně a fascinuje mě, jak plošně velké je tohle území lužních lesů vybíhající k jihu k soutoku Moravy s Dyjí.

S otlačeným zadkem se vracím k autu. Něco pojídám, kolo připevňuji k pokřivenému nosiči na střechu auta a pomalu pokračuji dále. Už se těším na opuštěnou silnici z Dolních Bojanovic k Mutěnicím. Pak už od jihu prohlížím stativákem rybník Třetí Zbrod soustavy Mutěnických rybníků. Z vysokých bylin kolem strouhy zpívá rákosník zpěvný, nad vodou loví 7 rybáků černých a ostrůvek je plný racků chechtavých, kormoránů a rybáků obecných. Přes Mutěnice se dostávám dále k severu a následující téměř tři hodiny trávím mezi rybníky. Na mělčině jednoho vypuštěného je s dvojicí kulíků říčních také 7 kulíků písečných. Nad ostrůvkem s kolonií racků se mihl racek černohlavý, nad lesem krouží dvojice včelojedů a v rákosí jednoho menšího rybníčku přeletují bukáčci. Je tu krásně, slunce klesá a přichází taková ta atmosféra pozdního odpoledne s chládnoucím vzduchem.

Pro dnešek bych chtěl skončit u Bzence. Už dlouho jsem tu nebyl za lelky a chybí mi i ten zpěv skřivanů lesních, který mám sice daný jako vyzvánění v mobilu, ale naživo je to přece jen něco jiného.
Na místě jsem po sedmé večer. Procházím si kus borového lesa a skřivan lesní tu skutečně zpívá. Pak se ukazuje bělořit a slunce zapadá. Sedám si k autu na židličku a ve 20:43 ke mně doléhá drnčení lelčího hlasu. Takhle nějak jsem si to představoval. Vonící borový les a hlas lelka. Přesouvám se do míst, kde bych chtěl nocovat a opět vytahuji židličku a pivko. V devět se ozývá lelek i tady. Obloha temní a objevují se první hvězdy. Lelek přilétá až ke mně. Plácá křídly a ozývá se mňoukavým hlasem. Zřetelně jsou vidět bílé skvrny na koncích křídel a v rozích ocasu. Chvíli se motá mezi korunami borovic a pak mizí. Ještě několikrát slyším zatleskání křídel a pak už jen přerývané vrčení. Co víc se přát? Ze svého seznamu zjišťuji, že jsem dnes vyrovnal svůj rekord z roku 2011, kdy jsem během cca 24 hodin pozoroval 115 druhů ptáků. V deset uléhám ke spánku.

Neděle 19. května
Vstávám ještě za tmy. Obloha je jasná, hvězdy blikají a na všem leží rosa. Vracím se za rodinkou. Přes Kyjov a krásně umístěné Strážovice. Pak přes Ždánický les. Na hřebeni u Červeného kříže parkuji. Jsou teprve čtyři hodiny. Les je zahalený tmou, ale už teď je slyšet zpěv lejska bělokrkého doplněný občas hlasem žluvy. Procházím se po cestě a naslouchám. Les se probouzí. Světla přibývá a s ním i ptačího lomozu. Pak už kmeny stromů olizují první paprsky slunce. Do seznamu si přidávám několik nových druhů.

Sjíždím z kopců a pomalou jízdou pokračuji mezi poli. Cesty jsou prázdné a vesnice spí. Slunce stoupá na oblohu, na vegetaci se třpytí rosa a začínají zpívat skřivani. Nádhera! Kruh uzavírám za Nemojany, abych se zastavil u lesa a ještě chvíli naslouchal. Doplňuji druh dva a vracím se do Pístovic. V chalupě všichni spí, vařím si kafe a jdu si sednout na zahradu. Na seznamu mám 119 druhů. Některé běžné druhy mi přitom chybí. Například brhlík, který si mě přilétá prohlédnout na zahradu už po uplynutí čtyřiadvacetihodinového intervalu. Bramborníček černohlavý, bahňáci. Přesto člověk může kolem jihomoravských rybníků a luhů pozorovat pěkný počet ptáků, když k nim přidá kousek toho výše položeného lesa. No, myslím, že příští rok to zkusím znovu. Je dobré mít srovnání. 🙂

Rákosník velký (Acrocephalus arundianceus) z rákosin u Nesytu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *