Moje nejasná představa o sobotním dopoledni v terénu nabývá konkrétních tvarů těsně poté, co najíždím na dálnici směr Břeclav. Od východu mě puklinou v souvislé šedivé oblačnosti pozoruje několik slunečních paprsků. Je mlhavo a podél silnic jsou už jen zbytky sněhu. Teplota se právě teď drží dva stupínky nad nulou, ale v posledních několika dnech byl ranní mráz po poledni střídán šesti i sedmi stupni, téměř všechen sníh vzal za své a ve vzduchu bylo cítit jaro. Dnes tomu není jinak. Před domem mě vítal rozezpívaný sbor čížků a u sólového partu se střídal kos a dlask.
Z dálnice sjíždím u podmáčených luk na kraji Blučiny. Na poli za potokem už posedávají dvě čejky, na posečené louce pobíhají bažanti a nade mnou táhne k jihu zhruba 30 běločelek střídaných třemi páry mohutnějších a světlejších hus velkých. Nebude to dlouho trvat a budou tu pokřikovat vodouši rudonozí.
Vracím se na dálnici, sjíždím z ní na Hustopeče a pokračuji po okresce. U Rakvic dálnici přejíždím na druhou stranu a jdu se projít podél Trkmanky. Nízko nad terénem loví luňák červený, ve vzduchu se občas objeví několik špačků a z říčky vzlétají kachny a čírky obecné. Chtěl jsem se podívat do polí kolem Velkých Bílovic po husách, ale od SZ právě přilétají početná hejna a sedají spíš někam blíže Velkým Pavlovicím. Část jich sice pokračuje ještě dál k jihu, ale většina se točí nad poli před Pavlovicemi a sedá. Vyrážím za nimi.
Husy sedí v roztahaném hejnu vpravo od silnice před Velkými Pavlovicemi. Kdybych zastavil, tak bych je vyplašil a to nechci. Jedu pořád dál a zastavuji až u místního polního letiště. Husy mám teď dost daleko, ale nezvedl jsem je a viditelné jsou taky. Rychle ke stativáku. Přilétají další klíny ptáků. Husy jako by mi chtěly vyjít vstříc, se začínají posunovat mým směrem. Po desítkách přeletují a přistávají v důlku přesně přede mnou. Ty nejvzdálenější jsou ode mě asi 400 m, ale během hodinky jich mám v dosahu stativáku 3600. Převládají husy běločelé, ale i tundrových je pětistovka. Jak tak šmejdím prodlouženým okem ze strany na stranu, nacházím dvojici bernešek rudokrkých. V hejnu jsou nápadné a tak se vcelku daří i fotodokumentace, i kratší video. Pátrám po límcích. Namísto nich mi bouchne do očí pták, kterého už jsem dost dlouho neviděl – má malou tmavou hlavu a krk, drobný trojúhelníkový růžový zobák, výrazný žlutý kroužek kolem oka a bílou skvrnu sahající až nad oči s typicky zalomeným okrajem při pohledu z boku – dospělá husa malá! Je drobnější než okolní běločelky, má kratší krk a jen několik malých tmavých skvrnek na spodině. I ta křídla přesahují ocas. Bernešky jsem dokázal najít v hledáčku foťáku, ale tohoto ptáka si musím hlídat stativákem. Ve foťáku ji vůbec nevidím a tak jen střílím na slepo několik obrázků. Nejspíš z toho nic nebude, protože když ji hledám po snaze o fotku, shledávám, že je ke mně otočena zadkem a odchází. Ještě asi deset minut si ji prohlížím a pokračuji dál. Husy jsou stále v pohybu. Bernešky jsou už téměř u vesnice. Nesměle se ozývají skřivani a v jeden moment se nad hejnem ve vzduchu zastavuje 11 kormoránů. Mávají křídli a stojí na jednom místě. Pak pokračují k severu. Jen několik desítek metrů od pravého konce hejna narážím o chvíli později na další husu malou. Opět dokonalé znaky dospělého ptáka. Hlava se jí při krmení vždy jen krátce vztyčí, aby prohlédla okolí a zase pokračuje v pastvě. Vedle ní se ale zvedá další hlava stejných proporcí, ale jen s nepatrně menším rozsahem bílé na čele. Nakonec se obě husy dostávají ze zákrytu dalších ptáků a já mám před sebou tentokrát dvě husy malé! O určení nemám nejmenší pochybnost, ale kdyby se podařila alespoň nějaká fotodokumentace, bylo by to velké plus. Tito dva ptáci jsou ještě dál, než předchozí husa malá. Tvoří až zadní lem hejna. Uvidíme, jestli z těch pokusů na slepo doma na počítači něco vyleze. Jako už po sté si stýskám, jak dokonalé by bylo, kdybych dokázal nějak zaznamenat to, co vidím stativákem. Jenže tohle je stále ještě utopie. Po půldruhé hodině se s husami loučím. Límec žádný, ale jinak… paráda. Ujíždím pár stovek metrů, abych za mírnou terénní vlnou našel další zhruba čtyři tisíce husí. Tohle si nemůžu nechat ujít. Parkuji, chystám stativák a projíždím ptáky. Tady je tundrových hus dobře 1500 a hus velkých zhruba padesátka. Opět žádný límec, ale nacházím už třetí bernešku rudokrkou. Zajímavostí je jedna podivně flekatá běločelka a jiná s bílou skvrnou vybíhající ve dvě rozsáhlé bílé skvrny na tvářích po stranách zobáku. Tentokrát dávám ptákům už jen půl hodinky. Dává se do mě zima, pofukuje mírný, ale studený severní vítr a já tu postávám už druhou hodinku. Tak fajn, díky moc za příjemné překvapení, děkuji husám a odjíždím.
U Nových Mlýnů se dostávám se spodní nádrži. Po celou cestu podél břehu až do Šakvic nenacházím ani kousek volné vodní hladiny. Trochu krkolomně díky uzavírce silnic přejíždím k hrázi u Dolních Věstonic. Na vodním oku pod přepadem jsou tisíce ptáků – kachny, chocholačky, lysky, desítky hoholů a střízlivým odhadem 550 hvízdáků. Dokonalý mix. Na ledě postávají kopřivky a samec lžičáka. Dušan Boucný, který se s foťákem u oka kochá tou přehlídkou, mě upozorňuje na racka bělohlavého s odečítákem. Má žlutý kroužek s kódem PCNZ, další pták se žlutým kroužkem má kód X119 a posledního odečítám s červeným kroužkem 044P. Pěkné. U zábradlí míří stativákem mezi kachny i Pavel Albert, který dnes začal na vedlejší hrázi už v půl šesté. Ráno před kostelíkem viděl dvojici bernešek bělolících. Kuriozitou je osamělý bruslař, který brázdí hladinu střední nádrže mezi rozsáhlými loužemi vody s klackem v ruce. Má odvahu.
Cestou zpět se mi daří najít mezeru mezi auty a parkuji ještě u propusti mezi horní a střední nádrží. Stovky kachen, desítky tokajících hoholů, několik desítek hus velkých v párech, desítka hvízdáků, dva samci ostralek a zrzohlávka. I tady by se dalo hodiny postávat a čekat na přílet hus vracejících se na vodu. Na ledě je překvapivě hodně racků bouřních a chechtavých. No nic, je jedna po poledni. Je čas vyrazit k domovu.
Dokumentační video dvojice bernešek rudokrkých (Branta ruficollis).
