birdwatcher.cz

19.11.2017: Kolem Pálavy

Rodinný birding je vždy značným kompromisem a jeho očekávání by měla být spíše střízlivá. Mám to na paměti, když vyrážíme po ránu z Brna a plánuji jen dvě tři zastávky. Počasí je proměnlivé, jednu chvíli svítí mezi mraky slunce a za okamžik už visí z oblohy rozmazaný dešťový smeták a kropí krajinu drobným deštěm s vločkami sněhu.

První zastávkou je lom u Klentnice. Jdeme se podívat po zedníčkovi. Obloha je právě zatažená, ale neprší. Je tu ticho, ale jen do našeho příchodu. Kluci jsou hluční a díky tomu se z horního okraje skalní stěny zvedá puštík a odlétá. Bloudíme pohledy po skalách a snažíme se zachytit pohyb zedníčka. Nic. Ani po dvaceti minutách ho nenacházíme. Nad námi přeletuje krkavec a po chvilce krahujec. Zrovna, když se chystáme odejít, objevuje se ve vzduchu nad východním okrajem lomu typická širokokřídlá silueta opeřeného motýla. Tak jsme se dočkali. Zedníček dělá dva kruhy nad lomem a mizí směrem na Martinku. Moc času nám nedal, ale k radosti to stačí.

Sjíždíme přes Pavlov k Novomlýnské zdrži. Před týdnem tu na vodě bylo přes 120 hvízdáků. I dnes jsou v několika skupinách na hladině kousek dál od břehu. Pepe nachází mezi chocholačkami dvě kaholky. Dohlednost je dobrá, hladina se dá prohlédnout až k protějším Šakvicím. Svítí z ní tečky roháčů a dvojice morčáků velkých (18 ex.). Hodně daleko od nás loví potáplice severní.

Po břehu objíždíme dolní nádrž přes Nové Mlýny k Šakvicím. Občas zastavujeme a prohlížíme hladinu. Potkáváme hlavně kachny a lysky. Jednou poměrně blízko plachtí orel mořský. Něco před jedenáctou parkujeme u Strachotína. Nechávám rodinku kolem auta a rychlým krokem jdu prohlédnout betonové schody. Až za zatáčkou severního břehu nádrže, po nějakém půl druhém kilometru, nacházím osamělou sněhuli. Přesně tu jsem chtěl vidět. Dělám pár dokumentačních fotek, zvedám ze břehu pisíka a vracím se k autu. Od východu se právě z pastvy vrací asi tři tisícovky severských hus. První hejna patří husám polním, ale dál už se ozývají i běločelky. Zatahuje se a padá pár sněhových vloček. Obvykle bych se ještě po husách poohlédl, ale jak říkám, rodinný birding je kompromisem. Kluci jsou hladoví a začínají otravovat. Jede se na oběd.

Sněhule severní (Plectrophenax nivalis) se pohybuje ve vegetaci nenápadně jako myš.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *