Nějak mi to časově nevychází. Snad je letos nějak málo víkendů. Srpen poskočil do druhé poloviny a já teprve teď vyjíždím k prvnímu nočnímu odchytu končícího léta u Ořechova. Příjezd navíc komplikuje uzávěra opravované silnice, a tak se na lokalitu dostávám s obtížemi poté, co překonávám více než dvojnásobek obvyklé příjezdové vzdálenosti. Keř mirabelek, který byl vloni obsypaný žlutými plody, je letos bez úrody. Také švestky v těsné blízkosti odchytového místa jsou suchem scvrklé tak, že jen obepínají pecku, a je jich jen několik. Letos si tu moc nepochutnám. Země je rozpukaná a tvrdá jako beton. Abych do ní dostal tyče k sítím, využívám jednak puklin a pak ostrého roxoru, kterým se snažím s bušením vyhloubit alespoň mělké jamky. Moc se mi to nedaří.
Panuje takový ten typický klid konce léta. Ptáci nezpívají a zdá se, že tu žádní nejsou. Nad polem jen občas přelétne skupina hřivnáčů a z lesa se ozývají sýkory a brhlík. Do dvou mezer napříč pásem keřů natahuji tradiční dvě osmnáctky. Na dravcovku dnes kašlu. Široko daleko není žádný dravec a vstávat co hodinku kvůli případnému kalousovi se mi nechce. S keři v jednom místě sousedí políčko slunečnic. Mám rád jejich kořeněnou vůni.
Mezi keři pozoruji lejska šedého. Zkouším ho nahrávkou nalákat k síti, ale zvědavost ho opouští záhy, jen co několikrát lehce usedne na její horní vodící lanko. Ti ptáci, kteří se jako jediní v okolí ozývají, se i chytají. Brzy tahám ze síťoviny skupinu koňader a modřinek. Všechno jsou to mladí ptáci. U druhé sítě mě čeká překvapení – mlynaříci. Celý rodinný klan jedenácti ptáků. Není divu u takhle společenských stvoření. Když se chytne jeden, ostatní nezahálí a brzy mu dělají společnost.
Dost výrazně fouká a vítr je studený. Oblohou putují květáky mraků a já pro sichr kontroluji Aladina. Předpověď se stále mění. Okolím putují bouřky. Kroužkované ptáky doplňuje dvojice krásných rehků zahradních. Oba jsou to samci, odlišuje je jen stáří. Pak ještě mladý strakapoud velký někdy před sedmou večer, a konec. Šeří se a na obloze se objevuje polovina měsíce. Je znát, že se den zkracuje. Škoda. Tohle roztahování noci nemám rád. Přichází s ním splín a smutek z konce léta.
Do půl desáté čumím ze skládacího křesla na hvězdy. Je docela teplo, rosa nepadá. V jednu jdu pustit nahrávku, ve tři roztahuji sítě a v pět už definitivně sedám ven ke stolku. Je zamračeno a stále pofukuje. Od jihu mě obchází bouřka provázená blikáním blesků. Teprve v půl šesté se objevují první návštěvníci, černohlávci, mladý strnad obecný a cvrčilka zelená. Tohle je druh, který jsem letos v terénu ještě nezastihl. Vlastně je to spíše pravidlo. Teprve tah na konci léta mi ji nažene do sítě. V síti končí opět letka koňader a modřinek a jen dva rákosníci obecní. To, že jsem měl od noci v přehrávaném mixu i hlas uheráka, slavíka tmavého, se vůbec neprojevilo.
V sedm končím, když se nade mnou ozvou hlasy vlh. Balím vzdálenější síť a vracím se k autu. Vlh přibylo a odpočívají na špičkách akátů. Zkouším jim odpovědět nahrávkou, ale k síti se jim nechce. Když už mám všechno sbaleno, objeví se další vlhy a v jednu chvíli nade mnou krouží padesátihlavé hejno. To je příjemné rozloučení s prvním chytáním. Teď jsem jen zvědav, kdy se mi sem podaří dostat podruhé.
odchycené druhy: sýkora koňadra (12 ex.), sýkora modřinka (7 ex.), rehek zahradní (2 ex.), strakapoud velký, mlynařík dlouhoocasý (11 ex.), pěnice černohlavá (4 ex.), cvrčilka zelená, strnad obecný, rákosník obecný (2 ex.), ťuhýk obecný – 42 ptáků 10 druhů
Nenápadná cvrčilka zelená (Locustella naevia), kterou během roku potkávám až při podzimních odchytech.
Rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus), pozdrav končícího léta.
