birdwatcher.cz

2.6.2018: Ještě dva lejsci malí

Na lejsky malé prý se jezdí až po 22. květnu. Zbývá mi ještě jedna rezervace, kterou mám v oblasti Moravského krasu na starosti a kterou jsem letos ještě neprošel. Vloni jsem ji navštívil snad čtyřikrát nebo pětkrát a nic. Proto jsem i letos skeptický. Chci se ale zaměřit spíše na její severní část. V části jižní je řídký starý bukový porost ležící na prudkém skalnatém svahu. Podrost tu není téměř žádný. Zato severní část je sice také z valné části na kamenitém podkladě, vzrůstem je ale nižší a mísí se tu habr, lípa a buk. Tyto dřeviny jsou i v podrostu a celkově se tato část dost podobá místům, kde jsem zastihl lejsky malé u Adamova. Navíc je tu potůček a zdá se, že všechny tyto faktory lejskům vyhovují.

Vstávám něco po páté. K dispozici mám jen tohle sobotní dopoledne, protože odpoledne i zítřejší den už budeme s rodinkou trávit u Brněnské přehrady. Je zataženo a teplo. Někdy před půl šestou parkuji u východního cípu rezervace. Ptačích hlasů je plný les. Z podrostu zpívá střízlík, od potoka se ostrými tóny ozývá konipas horský a ze svahů za potokem je slyšet lejska bělokrkého, červenku a tvrdý hlas dlaska. Lesní chór podbarvuje hřivnáč, pěnkava a pěnice černohlavá. Překračuji potok, ujdu dvě tři desítky metrů a o ucho mi zavadí známý popěvek. Že by? Ze svahu přede mnou skutečně zpívá lejsek malý. Když k němu šplhám, zaznamenávám zpěv dalšího samce asi 70 m dále k západu. Chvíli bojuji s tyčkami, které jen s obtížemi hledají místo v kamenité suti. Natahuji síť, pouštím playback, první zpívající pták utichá a přilétá se s drnčivým vábením podívat, o co jde. Dvě tři minutky a houpe se v síťovině. Je to krásný samec s cihlově červenou náprsenkou.

Přesouvám se k druhému samci. Cestou ve svahu nade mnou přebíhá menší skupinka mladých muflonů. Kolem zpívají budníčci lesní. První samec, který chvíli po vypuštění nezpíval, se do toho znovu pustil. Udivuje mě, jak blízko u sebe oba ptáci prozpěvují. Situace se opakuje jako přes kopírák. Druhý pták utichá po zapnutí nahrávky a potichu se přilétá podívat. Sedá na suchý ohnutý kmínek u sítě a zvědavě ji pozoruje. Je to také rudoprsý samec bez kroužku. Za chvíli dostává i on ten svůj.

Pouštím se pak dál zhruba po vrstevnici touto severní částí rezervace dál k západu. Vůbec mi nevadí, že už žádného lejska malého nenacházím. Zdá se, že je skutečně lepší počkat a neobíhat místa jejich potenciálního výskytu hned po jejich příletu ze zimoviště. Dnes mám splněno. Teď hurá na snídani domů a pak už na přehradu.

Lejsek malý (Ficedula parva), +2K samec s červenou hrudí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *