Včera jsem seděl u čaje před chatou a užíval si krásného rána. Bylo půl osmé, když jsem od vody zaslechl nezvyklý hlas. Musel jsem chvíli hledat mezi šuplíky paměti. Mezitím jsem běžel ke břehu, abych se rozhlédl malým dalekohledem, který jsem měl u sebe. Merlin, kterého jsem stačil pustit, mi po chvilce váhání moje určení potvrdil – někde od vody pokřikoval ústřičník velký. Na Brněnské přehradě rozhodně rarita. Hlas se sice ještě odkudsi ozýval, ale jeho původce jsem neviděl. Škoda. Naštěstí se brzy vrátil a tentokrát jsem ústřičníka zahlédl. Třetí průlet byl pak jen na vzdálenost několika desítek metrů a já litoval, že sebou nemám foťák. No paráda, říkám si, bahňáci táhnou, chtělo by se to podívat na schody u Strachotína. Kontroluji avif a vida, jsou tam, jespák rezavý, kamenáček, dokonce i ten ústřičník a další bahňáci. Když něco po desáté odjíždím, ústřičník stále poletuje nad hladinou Brněnské přehrady a ozývá se.
Dnes odpoledne, po návratu z víkendové akce, balím foťák a dalekohled, sedám na motorku a vyjíždím ke Strachotínu. Je krásně. O víkendu přešla studená fronta provázená silnými bouřkami a teď nás zřejmě čeká několik hezkých dní. Jsem zvědavý, jestli pěkné druhy pozorované na schodech Novomlýnské nádrže v minulých dnech, zůstaly nebo pokračovaly v tahu.
Sucho se projevuje také nízkou hladinou dolní nádrže. Nad hladinu vykukují menší ostrůvky nebo staré zatopené kmínky dřevin. Podél břehu přeletují hlavně konipasi bílí a ve vzduchu se míhají vlaštovky. Slunce je nízké a hřeje. Pomalu kráčím po severním břehu nádrže a vychutnávám si odpolední atmosféru konce léta. K vlaštovkám se občas připlete nějaká ta jiřička nebo břehulka. Pozoruji trojici racků na břehu, složenou z jednoho chechťáka a dvou mladých racků černohlavých. Ozývají se hrdličky zahradní, občas strakapoud velký nebo vábení budníčka menšího. Voda moc vábně nevypadá, zeleně kvete a na mělčinách u břehu zapáchají uhynulé ryby. Až u přečerpávačky za ohybem břehu se objevují první pisíci, konipasy bílé doplňují i luční, a na ostrůvku bíle svítí vodouš šedý. Dnes to na žádný výjimečný objev nevypadá. Končím v severním cípu nádrže, sedám na schody a pozoruji okolí. Je tu příjemně. Za zády mi projíždějí cyklisti a na ostrůvcích přede mnou sedí několik kormoránů velkých, dvojice racků bělohlavých a parta konipasů obou druhů. Až při zpáteční cestě si všímám na dalším ostrůvku kameňáčka. Tak přece alespoň jeden z těch vzácnějších návštěvníků, kteří se tu objeví jen na tahu.
Po půldruhé hodině a pěti nebo šesti kilometrech v nohách sedám zase na motorku a těším se ve vychládajícím vzduchu na projížďku domů.
Kamenáček pestrý (Arenaria interpres), tentokrát jen zdálky na ostrůvku.
