Další návrat k odchytovému místu u Ořechova. Obloha je jasná, ale dost fouká. S roztahováním sítí není kam spěchat. Ojídám špendlíky ze stromu, u kterého parkuji, prohlížím okolí a užívám si samoty místa, ke kterému si začínám vytvářet vztah. Čeká mě tu pátá noc.
Z okraje lesa je stále slyšet hlas žluvy a po poli poskakuje brávník. Občas přeletí poštolka, skupinka hřivnáčů nebo osamělý pochop. Tahám sítě, ale zatím je nechávám skasané. Nejsou „zavětrované“ a vítr by jejich síťovinu navál k závětrné straně, odkud bych ji pak pracně přes různé uzlíky musel dostávat zpět. Natahuji i véčko bahňákovek do pole, abych je měl nachystané na případné lelky. Pak už sedím ve skládací židličce, čtu si tak trochu ornitologickou detektivku od Michaely Klevisové, cucám ovocného nealko pivo a čekám, až vítr poleví.
A netrvá to dlouho, něco po sedmé už pěvcovky můžu roztáhnout. S postupujícím podvečerem koukám na krajinu hřejivě barvenou nízkým sluncem a trochu s obavou také na holku s puškou, která si to štráduje krajem lesa nejspíš na posed. Než se šeří, kroužkuji jen dvojici pěnice pokřovních. Jsou to nádherní ptáci. Před osmou stahuji pěvcovky, roztahuji bahňákovky a pouštím pod nimi lelčí drnčení. Židličku si přesouvám na kraj keřového pásu s výhledem k sítím a do okolí. Když už začíná slabý dalekohled bojovat s tmou, sleduji stín pohybující se neuvěřitelně rychle směrem k přehrávadlu. Nejspíš kuna. Jako by se ani nedotýkala země, jak je rychlá. Přesně ve 20:20 kolem prolétá první lelek a o deset minut později rozeznávám siluetu dalšího. Sítě jsou ale pořád lehce viditelné a tak se žádný z nich nechytá.
Celonoční kontroly jsou v podstatě zbytečné, v sítích není ani pírko. Říkám si, že jsem mohl v klidu spát až do páté ranní. Ale i tak se v noci nenudím. V jednu tradičně pouštím nahrávku pod pěvcovkou, ve tři obě roztahuji a přitom nade mnou září obloha plná hvězd. V pět už jsem zase na nohou a koukám na světlající východní obzor. Sítě jsou stále prázdné. Ubírám hlasitosti přehrávačů a dvacet minut po páté pozoruji nad polem opět přelet lelka. Kolem půl šesté se v sítích objevují pěvci. S denním světlem vypínám lelčí cvrkot a stahuji obě bahňákovky. Lelci kolem poletovali, ale nechytil se žádný. Následuje tradiční mix pěnic a několika rákosníků, kterým dávám kroužek. Radost mi dělá mladý samec rehka zahradního a epesně vyhlížející budníček větší.
Lehce po sedmé ráno balím. Kousek hliníku nafasovalo 29 ptáků. Obloha je způli kryta oblačností. Z lesa křičí zase žluva, ale postupně si poznamenávám obě žluny a strakapouda. Přehrávadla musela v noci důkladně zkoumat kuna, protože jsou cítit takovým tím liščím prkem, který znám důvěrně z odchytů na Zouvalce. Tož tak, pátá noc je u konce, třeba mi počasí umožní do konce tohoto týdne ještě jednu. Uvidíme.
odchycené druhy: sýkora modřinka, rákosník proužkovaný (2 ex.), rákosník zpěvný, budníček větší, pěnice černohlavá (10 ex.), pěnice slavíková, pěnice pokřovní (5 ex.), pěnice hnědokřídlá, střízlík obecný, červenka obecná (4 ex.), slavík obecný, rehek zahradní – 29 ptáků 12 druhů
Tyhle podzimní rehky zahradní (Phoenicurus phoenicurus) mám rád.
Na fotce vypadá budníček větší (Phylloscopus trochilus) mnohem větší, skoro jako příbuzný budníček lesní.
