birdwatcher.cz

27.2.2016: Schůzování se slupkou terénu

Dávám přednost pobytu venku před schůzováním, ale dnes musím udělat výjimku. Na letošní jarní členské schůzi MOSu v Přerově mám promítnout pár fotek z jihu Moravy, proto dnes tomu terénu asi moc nedám.
Po ránu je vlezlá zima, teplota po jasné noci se zářícím měsícem spadla pod nulu a ještě po osmé hodině ranní zůstává auto pokryto jinovatkou. Ještě než zamířím do přerovského Ornisu, chtěl bych na pár minut mrknout alespoň na nádrže u Tovačova.
Zběžně tedy prohlížím od severu jezero u Annína. Přibývají roháči (37 ex.), ale jinak nic zajímavého ze svého stanoviště nevidím. Větší počty kachen jsou až dole v jižním cípu vodní hladiny. Z lesa se opakovaně ozývají šoupálci krátkoprstí, mrazivý vzduch zaplňuje naříkání datla, smích žluny zelené a drnčivý hlas brávníka.
Jen nepatrně delší dobu postávám na severním břehu pískovny u Troubek. Klasikou jsou kormoráni na plovoucích ostrůvcích, kachny a lysky. Zpestřením je pár hvízdáků, pár morčáků velkých a nějací racci bouřní. Z keřů zpívá strnad obecný.
Pak už frčím do Přerova. V Ornisu se potkávám s řadou kamarádů, dozvídám se přehršel nových informací, přihlížím krmení invalidního lelka a nakonec promítám i těch svých pár fotek.
Den už je sice delší, ale když odpoledne kolem půl čtvrté parkuji u krajnice západně od Hradeckého rybníka, abych si prohlédl labutě pasoucí se na řepce, přece jen je světla málo. Téměř ve stejných místech jako před dvěma týdny se pase 214 labutí velkých a stále ještě dvojice labutí zpěvných. Na kraji hejna se proplétají šedivky (28 ex.). Všímám si, že kousek dál k severu a blíže k Hradeckému rybníku sedí v poli husy. Většina labutí vzlétá a přesouvá se na rybník, když husy z dálky prohlížím. Vzduch je plný hvízdání labutích letek, připadám si jako na letišti.
Přejíždím k husám blíž. Světla sice není moc, ale husy jsou krásně čitelné. Většinu hejna tvoří husy polní (500 ex.). Jsou nádherné a mohutné, navíc působí oproti křehčím a fádnějším běločelkám (40 ex.) velice důstojně – tmavé oko na téměř černé hlavě, velmi tmavý krk a vlastně i černý zobák jen s tenkým oranžovým proužkem (rossicus). Škoda, že to z této vzdálenosti nedokážu zachytit foťákem. Ten obraz zachycený přes stativák bude bohužel zdobit jen tu moji vlastní galerii vzpomínek. Kolem se pase také 48 hus velkých.

Smíšené hejno hus u Tovačova. Majestátné husy polní s téměř černou hlavou a tmavým krkem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *