birdwatcher.cz

28.4.2019: Krátký výpad k jihu

Uprostřed týdne jsem podlehl nějakému nachlazeneckému moribundu a po dlouhých letech jsem zůstal s neschopenkou a intibiotiky doma. Teploty postupně povolují a s tím, jak se mi začíná dělat líp, se dostavuje obrovská nechuť dál se jen povalovat v posteli a zároveň absťák po peří. V sobotu večer si na avifu pročítám pozorování neuvěřitelného množství bahňáků na upuštěném Hlohoveckém rybníce a rozhoduji se, že se tam hned následující den jen na otočku vypravím. Naštěstí už mám i nějaké vycházky, a nekomplikovaný výpad k jihu s návštěvou jedné lokality, by se do nich měl s přehledem vejít.

V neděli je polojasno, chladno a citelně fouká. Po krásných slunečních dnech přišlo ochlazení. Oblíbenou devadesátkou frčím po dálnici k jihu a mířím přímo k hrázi mezi Prostředním a Hlohoveckým rybníkem. Na mělčině Prostředního brodí mladý orel mořský a od kormoránů na ostrůvku Hlohoveckého ke mně doléhá typický hluk hnízdní kolonie. Okraje ostrůvku jsou posety odpočívajícími zrzohlávkami a nedaleko pluje pár husic nilských. Nejprve se jdu projít kousek po severním břehu rybníka. Brzy narážím na letošní první hlas žluvy a o chvilku později poslouchám i sedmihláska, kterého zkouším dokumentačně cvaknout. Podél břehu jsou skupinky bahňáků, převážně vodoušů bahenních a jespáků bojovných. Ti se ve větších počtech zdržují i podél protějšího jižního břehu. Po chvíli se vracím k autu a přesouvám se do Hlohovce. Parkuji u kostela.

Většina ptáků je shromážděna v západním cípu rybníka. Sedám si na tradiční pozorovací místo. Počty bahňáků jsou na naše podmínky omračující – jsou jich stovky. Na vyschlém bahně posedávají tenkozobci a další brodí mělkou vodou – z jednoho místa jich počítám 27. Pisila je jen jedna, ale vodoušů bahenních odhaduji dobře 450 a jespáků bojovných 350. Mezi nimi jsou jednotlivě vodouši šedí a skupinka devatenácti vodoušů tmavých. Mezi po blátě pobíhajícími kulíky říčními nacházím pět kulíků písečných. Jsou mohutnější a vlastně i celkově trochu tmavší. Ze tří jespáků šedých na mé straně vody se postupně stává hejnko devíti ptáků. Přidává se k nim menší skupinka, které jsem si dříve nevšiml za vodou. Z křoví se konečně, byť nesměle, ozval můj první slavík. Sedím na ulomené silné větvi a kochám se tou nádherou. Všude svítí hnědobílá těla husic liščích a mezi racky chechtavými nacházím tři drobné a elegantní dospěláky racků malých. Vítr prudce fouká, slunce je vysoko na obloze a vzduch se mírně tetelí. Objevuji jespáka obecného a konipasa lučního ssp. feldegg. Sedím ve stínu, z nedalekého hřiště pokřikují děti a kostelní zvon co chvíli odbíjí utíkající čas. Dalo by se tu sedět dlouhé hodiny, ale já stále ještě nejsem fit. Nechám si to na příště. Krátký výpad k jihu je u konce. Škoda jen, že takový upuštěný rybník nemám blíže Brnu. Rozhodně mi to prospělo, ale teď zase rychle zpátky do postele.

Letošní první zpívající sedmihlásek hajní (Hippolais icterina).

Bahňáci a racci – jen si klikněte, aby se obrázek trochu zvětšil – těch ptáků jsou stovky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *