birdwatcher.cz

29.- 30.12.2017: Den před koncem roku

Pátek 29. prosince:

Čekají mě dva dny v terénu, předpověď počasí je příznivá, navíc bych se měl setkat s kamarády ve sklípku v Mikulově. Zkrátka samé příjemné vyhlídky. Z Brna vyjíždím ještě za šera kolem sedmé ranní. Cestou se rozednívá. Kolem půl osmé jsem pod Pohořelicemi. Obzor směrem k Novomlýnským nádržím je tečkovaná hejny husí. V několika vlnách se rozletují směrem k západu. Dokonalá podívaná na pozadí oblohy načervenalé východem slunce. Odhadem jich musí být kolem dvaceti tisíc. Opouštím pole v blízkosti oblíbeného hnojiště a pokračuji k nádržím.

Na hrázi pod Pasohlávkami jsem v půl osmé. Hladinu Věstonické zdrže opouštějí poslední hejna hus, z ostrůvků se rozletují velcí racci a kavky. Z poloostrůvku pod propustí přeletuje podél hráze postupně sedm hrdliček východních. Jejich lokální populace tu zdárně prosperuje už několikátý rok. Tento druh vlastně splňuje všechny podmínky k tomu, aby byl zanesen do seznamu druhů ČR. 🙂

Frčím pak do Mikulova převzít klíče od ubytování a něco po deváté se zastavuji pod Pavlovem u Novomlýnské zdrže VDNM . Ve společnosti kachen a lysek se tu tentokrát zdržuje asi 340 hvízdáků eurasijských.

V půl desáté už stojím na dně lomu na kraji Klentnice. Od 10 do 12 hodin jsme takto s dalšími kamarády obsadili několik míst od Soutěsky po Mikulov, abychom zkusili zjistit, kolik zedníčků tu může zimovat. Slunce už visí na obloze a pomaloučku rozpouští jinovatku ležící ve vysoké vrstvě všude kolem. Nad lomem se několikrát objevuje krahujec, zakráká pár krkavců a přelétne osamělý hlas stehlíka či větší skupina kvíčal. Zedníček se neukazuje, ale zase tolik to nevadí. Vyhřívám se ve slunečních paprscích a užívám si nádherného dne. Až v 11:25 zedníček náhle přilétá od Klentnice. Přeletuje pak stěnou koupající se ve sluneční záři, a ve škvírách hledá potravu. Je to paráda, pozorovat toho exotického pěvce ve stativovém dalekohledu. Ještě krátce po dvanácté, kdy odjíždím, prohledává stěny lomu.

Dalším cílem je hospoda v Ivani, kde se scházíme s většinou těch, se kterými budeme tvořit večerní partičku ve sklípku. Obsluha je výjimečně pomalá a tak hospodu opouštíme až po druhé odpolední. Opět se rozjíždíme po okolí, abychom využili poslední chvíle denního světla. Chci se mrknout k rybníkům u Pohořelic, ale poté, co tankuji u blízké pumpy, registruji obrovské hejno hus motajících se ve vzduchu a přistávajících do pole západně od Vrkoče.

Sedí na zvlněném ozimu hned vedle rybníka. Odhaduji jich asi 7 tisíc, ale později se s další částí naší partičky, která shodou okolností kouká do stejného hejna z druhé strany, shodujeme, že jich muselo být přes 10 tisíc. Husy mám po slunci a jsou neuvěřitelně klidné. Nereagují ani na dvojici projíždějících cyklistů ve své těsné blízkosti (jedním z nich je Honza Bina). Jedná se čistě o běločelky s několika desítkami hus velkých. Daří se mi přečíst žlutý límec husy velké H479, která ho dostala v Maďarsku, a pak odečítám černý límec běločelky – KS1. Ten je mnohem zajímavější, protože se jedná o samce starého 4 roky, který límec nafasoval začátkem roku 2014 v Nizozemsku. Do 4.1.2015 se pohyboval po Nizozemsku a Německu, pak byl odečten 24.1.2016 v Karcagu v Maďarsku a teď, téměř po dvou letech si užívá mírnou zimu u nás na jihu Moravy.

Po čtvrté odpolední se scházíme všichni na ubytovně v Mikulově. Děláme časovou osu výskytu zedníčka – byli dva. Jeden trávil celé dopoledne v Soutěsce a druhý pendloval mezi Sirotčím hrádkem a lomem na kraji Klentnice. Chtělo by to ale více lidí, aby bylo pokryto více vhodných míst, kde by se zedníčci mohli zdržovat. Třeba to klapne v lednu či v březnu, kdy se podobná akce znovu uskuteční.

V šest už se usazujeme ve sklípku pod Kozím Hrádkem. Pod námi svítí Mikulov a nad námi hvězdná obloha. Noc bude mrazivá, ale to nás trápit nemusí.

Jeden ze zedníčků skalních (Tichodroma muraria) zimujících na Pálavě.

Sobota 30. prosince:

Postupně se vracíme k životu. Venku už svítí slunce, ale je to mrazivá krása. Beze spěchu se loučíme, přejeme si vydařený nový rok a rozjíždíme se opět do terénu. Chci se podívat kolem Novomlýnské zdrže, pak na schody u Strachotína a když bude dost času, tak i po husách.

Dole pod Pavlovem sedí na poli dospělý orel mořský a po chvilce kolem proletuje další, tentokrát nedospělý pták. Hladina dolní nádrže je klidná, panuje téměř bezvětří. Vznáší se na ní siluety kachen, občasný roháč či morčák velký. Od hráze v Nových Mlýnech je vidět také asi 20 kopřivek obecných. Kus dál směrem k Šakvicím se dost daleko od břehu objevuje potáplice malá.

Projíždím Šakvicemi, abych mrknul ještě na břeh nádrže západně od dědiny. Na betonových schodech v dáli sedí pohromadě pět orlů mořských. Pak mi zvoní telefon. Neznámá čísla většinou nezvedám, ale tentokrát udělám výjimku. A dělám dobře. Volá Tomáš Baldrián, že mají s kamarády podezření na racka velkého na ledě mezi racky v JV cípku Mušovské zdrže. Neváhám. Šlapu na plyn. Projíždím Strachotín, Dolní a Horní Věstonice, na hrázi míjím kluky u racka a rychle parkuji o kus dál na místě s rozšířenou vozovkou u přelivu hráze. Stativák na rameno, na druhé foťák a rychle za ostatními. Racci odpočívají na tenkém ledě, který tu včera ještě nebyl. K ostatním mi zbývá ještě několik desítek metrů, ale už tu zvědavost dál nedokážu překonávat, chystám stativák a projíždím racky. Je tam! Nádherný RACEK VELKÝ. Neuvěřitelné. Zatímco se jeden pták v současné době zdržuje na Rozkoši ve východních Čechách, druhý pták se přiletěl podívat k nám na jih Moravy. Přicházím ke klukům. Jsou stejně nadšení jako já. Fotí racka vzdáleného necelých 50 m a volají kolegům, kteří by se mohli vyskytovat v okolí. Prohlížím si onoho ptáka v šatu druhé zimy, který se k nám zatoulal kdoví odkud, dělám také několik cvaků a i já volám na několik telefonních čísel. Racek se zvedá z ledu, dělá krátký okruh po okolí a zase sedá na led. Pak se opět pouští do očisty stejně jako před chvílí. S rackem trávím příští půldruhé hodiny. Chlapi, kteří ho objevili, už odjeli a další je střídají. Už jsem se smířil s tím, že mi v tomto roce žádný nový druh u nás do seznamu nepřibude a hele, den před koncem roku jsem se přece jen dočkal.

Ještě jednou se vracím ke schodům u Strachotína, ale začalo nepříjemně foukat. Je zima a sněhule se někam skryly. No nic. Teď už můžu vyrazit za rodinkou do Pístovic. Setkání s kamarády ve sklípku doprovázené dokonalým počasím a nádhernými opeřenci se vydařilo na jedničku.

Racek velký (Larus ichthyaetus) se věnoval většinu času úpravě peří.

Ještě jednou racek velký (Larus ichthyaetus).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *