birdwatcher.cz

29.-31.3.2019: Dvě noci na chřástalech

Minulý víkend jsem v noci ze soboty na neděli chytal chřástaly u Blučiny, a poměrně úspěšně. Navnadilo mě to a rád bych tomu věnoval i nějakou tu noc nadcházejícího víkendu. Počasí by mělo klapnout. Kluci sice projevili zájem vyrazit zase po delší době na chajdu v Pístovicích, ale Pepe mi navrhuje, že tam s nimi pojede sama a já si můžu na celý víkend zajet k Blučině. Takový návrh se neodmítá. Zlatej Pepe!

V pátek končím dřív, ale jen proto, že mi přivezou z pily dřevo, které musím uložit do garáže. Je toho ke čtyřem kubíkům a pěkně utahaný s tím končím až před pátou odpoledne. Molenda s Lolkem na kouli už na mě ale čeká a tak můžu jen rychle nasednout a hurá k Blučině.

Hned po příjezdu a zaparkování mě vítá první švitořivá vlaštovka. Obloha je jako vymetená. Stíhám to tak akorát. Stavím čtverec a už se šeří. Místní podvečerní procházkáři mě zdraví a přejí úspěšný lov. Ze dvou míst v okolí se krátce ozývají koroptve. To bažanti si dávají na tom svém natřásání více záležet a utichají až za tmy, kdy jdu pustit nahrávku a roztáhnout sítě. Teplota prudce klesá a obloha se za chvilku třpytí hvězdami. Oblékám si všechno, co mi přijde pod ruku, včetně spodků a čepice. Noc je jasná, bezměsíčná. Jen těm chřástalům se nějak nechce. První dva vodní přináším až ve dvě ráno. O hodinu později jsou to další dva. Dá to práci vždy opustit vyhřátý spacák, ve kterém mezi kontrolami dřímám. Před pátou se začínají probírat bažanti a zpívají první skřivani. Tou dobou dělám poslední kontrolu a kasám sítě. V horním poli bahňákovky je ještě jeden chřástal vodní. Volně se prochází síťovinou a než se k němu natahuji, odráží se a odlétá. Za celou noc jsem tak kroužkoval jen čtyři ptáky. No čo už? Dopřávám si dvě hodinky nerušeného spánku.

Pojízdný cirkus páně Dódina na louce u Blučiny. Ale ten západ slunce…

Se sluncem na nebi konečně zase stoupá teplota. Jsem tu jako na dovolené. Sedím ve skládací židličce u stařičkého kempinkového stolku a snídám. Přede mnou na louce poletuje párek bramborníčků černohlavých a fascinovaně poslouchám skřivana. V jednom z dílů Teorie velkého třesku provozuje Sheldon hru na podivný bezdotykový elektronický nástroj theremin. V hlavě mi utkvěl ten nápěv – „nikdo netuší, s čím se potýkám…“. A přesně stejný útržek melodie teď zaznívá ze skřivaního zpěvu. Když se později procházím loukou, ještě několikrát mi ten nepříliš častý nápěv brnkne o ucho.

Balím sítě a po betonovém mostku přecházím Litavu, abych se podíval po okolí Blučiňáku, rybníčku dokončeného spolu s nevelkým mokřadem v roce 2005. Po obou stranách rybníčku naplno zpívají dva bramborníčci černohlaví. Co chvíli opustí vršek keře a zpívají za letu. Kousek od nich se ozývá ještě třetí samec. Zdá se, že letošek jim přeje. Před několika lety jich bylo tak málo, že jsem prvního samce zastihl až ke konci léta ve vojenském prostoru nad Vyškovem. Jinak po celou sezónu ani ptáček. Kolem přeletují dvě vlaštovky a ve vrbových větvích se proplétá hlasitě pískající moudivláček.

Je teplo a nádherně slunečno. Lolka nechávám na místě a rozjíždím se po okolí. Kousek za dálnicí je mokřad u Albrechtova. Kvetoucí vrba na břehu hučí včelami. Kousek od ní staví v trávě šikmé stěny břehu hnízdo bramborníček černohlavý. I dnes se zvedá z bahnitých břehů vodouš kropenatý a pět volavek popelavých. Je tu klid. Kdybych se natáhl do trávy, nejspíš bych usnul.

Vyhlídkovou jízdou se vydávám dál. Díky leteckým snímkům ze serveru mapy.cz mám vytipovaných pár míst, kam bych se rád podíval. Jedním jsou i pole u Uherčic. Kdysi jsem dělal ve vedlejším lese pozemkové úpravy. V poli je tu menší mokřádek, na kterém se teď drží několik párů čírek obecných a modrých. Ozve se křik vodouše kropenatého a přeletující párek kulíků říčních. Je pravé poledne a na kraji lesa právě loví netopýr rezavý. Kolem se dokonce zatřepotá otakárek ovocný. Takhle brzy jsem myslím tohoto krásného motýla ještě neviděl. Později ještě ohlížím rákosiny na druhé straně lesa a říčky Šatavy směrem na Vranovice.

Samec strakapouda jižního (Dendrocopos syriacus), který se přiletěl podívat se samicí na vrbu za Lolkem.

Po probdělé noci na mě padá únava. Beru to kolem teď už napuštěného rohového výtažníku u Starého rybníka a na rybníčku ve Velkém Dvoře registruji párek husic nilských. Pak už frčím k Brnu, kde mám ještě nějaké zařizování. Městské ulice ale brzy zase opouštím a jedu zpět k Blučině. Je krásně. Parkuji u Lolka, něco málo obědvám a s otevřenými okýnky i dvířky se jdu na hodinku natáhnout. Na sedačku u stolku, kde v Lolkovi kroužkuji, přiletuje zvědavý rehek domácí a na jejím potahu mi nechává pozdrav. Neberu si to osobně. Skřivan Sheldon opanoval vzdušný prostor nad loukou. Kdybych ho díky jeho zpěvu už neznal, řekl bych, že to musí být dva nebo i tři rozdílní ptáci, ale kdepak, jeho teritorium je opravdu rozlehlé.

Kolem čtvrté zase vytyčuji svůj prospektorský čtverec a chystám sítě. Odpoledne plyne rychle. Jsem venku, stále je na co se dívat. Ať už je to kroužení pochopa a dvojice kání lesních nebo vzdušná akrobacie pilota jakési staré vrtulové stíhačky. Než se stačím nadát, nabízí mi velkoplošná obrazovka oblohy nad západním obzorem velkolepou barevnou show slunce jdoucího do hajan. Prohodím pár slov s vycházkáři, kteří už se zvědavě ptají, jaká byla předchozí noc a náhle se šeří, teplota padá a já tu zůstávám zase sám. Opět se krátce ozve koroptev, bažanti mizí na nocoviště, na obloze se rozblikají hvězdy a přichází čas natáhnout sítě a pustit nahrávku. Jsem zvědavý, jaká bude dnešní noc. V Lolkovi pak koukám na podivně rozvleklý, ramenatý a zamlklý film s Belmondem a co hodinu chodím k sítím.

V deset přináším chřástala vodního a teprve dvě hodiny po půlnoci dva chřástaly kropenaté. Třetí hodina je nejpovedenější. Čekají na mě tři chřástali vodní a čtvrtý, kterého chytám do ruky, má můj kroužek z minulého týdne. Pátého jsem kroužkoval před hodinou. Zatímco ho vyplétám, přistává na zem v jednom rohu čtverce další chřástal kropenatý, kterého ve světle čelovky chytám také do ruky. Škoda, že to takhle není každou hodinu.

Jeden ze tří odchycených chřástalů kropenatých (Porzana porzana).

Poslední kontrola je těsně před rozedněním, před pátou ranní. Bažanti začínají aktivovat, je třeba skasat sítě a jít si zase na dvě hodinky lehnout. Tentokrát na mě čeká ještě jeden vodník. Bezva.

Vstávám a slunce už je na obloze. Navíc je o hodinu více díky přechodu na letní čas. Horký čaj a zase v židličce u stolku hledím na louku před sebou. Skřivan Sheldon už tři hodiny koncertuje. Tentokrát v jeho zpěvu rozeznávám ještě prvních pár tónů mexické lidovky La Cucaracha. Být hudebník, asi bych inspirován jeho zpěvem pár hitů dohromady dal. Pozoruji krkavce, který tu byl i včera. Tentokrát útočí na káni a odhání ji od jejího úlovku, nějakého hraboše. Bez práce se pak cpe. Později ho vidím ještě útočit na zajíce a na čejku. Zřejmě ho to baví.

Před polednem jdu balit sítě. Rád bych se sem během začátku dubna ještě podíval. Sice mi začíná období králíčků ohnivých, ale každá noc s chřástaly je příjemným zpestřením. A to i v případě, že se chytne třeba jen jeden nebo dva ptáci. Jsem po těch dvou prochozených nocích teď dost vyšťavený a těším se, že to dnes pořádně dospím. Ale jo, stálo to za to.

Za denního světla focený chřástal vodní (Rallus aquaticus).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *