birdwatcher.cz

3.6.2014: Jedno neuvěřitelné setkání aneb první příspěvek ve fotozápisníku bez fotky

Do práce jezdím na kole. Něco po půl šesté cpu do košíku na řídítkách Emila, nasedám a frčím. Je zataženo, registruji zpěv rehka zahradního a sjíždím dolů ulicí Studenou, abych přejel Okružní a pokračoval parčíkem k západu. Po Okružní jede několik aut, musím čekat a přitom zaslechnu ze stromů nad autobusovou zastávkou výrazný zpěv. Říkám si, sakra, že by pěvuška? Ta tu ale nebývá. Pak mi to připomnělo střízlíka, ale ani ten se odsud běžně neozývá. Přejíždím ulici a v tom mě to napadá. Zastavuji, opírám kolo o jakousi budku s elektrikou, nervózně vytahuji mobil a listuji mezi nahrávkami. Tu správnou pak pouštím. Zpěv nad zastávkou utichá a o chvíli později ke mně tajemný zpěvák přilétá. Už teď vím, že je to on. Nepřilétla totiž žádná pěvuška nebo střízlík, ale nenápadný zelenavý ptáček. Vypínám nahrávku a ptáček se sám pouští do zpěvu. Do charakteristického zpěvu, za kterým jsem byl třikrát až v Krkonoších. To snad není možné! Znovu pouštím strofu, dvě a ptáček přilétá na blízkou třešňovou větev. Sedí asi 5 m ode mě. Můžu si ho krásně prohlédnout, protože mi u pasu stále visí malý Olympus 8×21. Tak tebe bych tady nečekal. Na větvi přede mnou poskakuje BUDNÍČEK ZELENÝ!. Tady, v podstatě mezi městskou zástavbou. Má výrazný světlý nadoční proužek sahající od čela poměrně daleko za oko, tmavé nohy a bílou pásku v křídle. Hruď i spodina těla je špinavě bílá, ale hruď má lehký žlutavý nádech. Boky jsou spíše bílé a svrchní strana těla šedozelená. Budníček poskakuje v koruně stromu a hlasitě zpívá. Zkouším ho nahrát, ale mobil snímá jen hukot projíždějících aut. Škoda. Tentokrát jsem bez dokladového materiálu, ale ten zpěv je jednoznačný, stejně jako jeho reakce na hlasovou provokaci. Zpěv se postupně vzdaluje směrem k vlakové zastávce Brno-Lesná. Koukám na hodinky, jsem tu už čtvrt hodiny. Stále dokola si říkám, o jak velkou náhodu šlo. Ptáček na tahu ze vzdálené jihovýchodní Asie se objeví v místech a v době, kdy tudy frčí na kole člověk, který ho dokáže poznat po hlase. Stačily dvě minuty a dvě stovky metrů, abych si ho vůbec nevšiml. Stačilo, aby se pohyboval bez zpěvu. Kolik takových nenápadných opeřených cestovatelů nám uniká? Myslím, že většina. Jednotlivci, které v průběhu migrace zaregistrujeme, tvoří jen zlomek skutečně protahujících ptáků. Připomíná mi to rýžování zlata někde v zlatonosném potoce. Každý výsledek ale stojí za to.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *