birdwatcher.cz

30.1.2016: Takových dní moc nebývá

Skončila doba lovu hus. Ty teď mají klid a v nemalých počtech se zdržují na nádržích a polích pod Pálavou. Minulý víkend jsem jich viděl dobře deset tisíc u Dolních Dunajovic. Včera si udělal volno Jarda Šimek a vlastně kousek od silnice nedaleko Pasohlávek jich viděl dobře 12.000. Navíc mezi nimi našel mladou bernešku tmavou a bernešku bělolící. O tom, kam zamířím v sobotní dopoledne je tedy rozhodnuto. Navíc jsme domluveni s Michalem Podhrázským, že se na husy přijede podívat také, možná i s Pavlem Brandlem. Počítám, že nebudeme jediní, kdo přijede zkusit štěstí s berneškami.
Z Brna odjíždím za tmy, obloha je jasná a svítí na ní hvězdy. S tím, co mě čeká někde v úrovni Modřic, jsem ale nepočítal. Vjíždím do smetanově husté mlhy. Sakra. Občas je sice úsek s lepší viditelností, ale během chvilky zase vjíždím do bílé tmy. Přitom se mlžná vrstva drží jen do dvaceti třiceti metrů nad zemí. Mnohdy ani to ne. Zatímco nad sebou mám blednoucí oblohu, před sebou vidím jen mlíko. V 6:40 jsem na hrázi mezi horní a střední nádrží. Z šera a mlhy se ozývají husy a kavky. Proud vozidel jedoucí oběma směry houstne. Během čtvrt hodiny přijíždí Michal s Pavlem a za další půlhodinku překvapivě i Franta Kopecký. Siluety hus plavou dvacet metrů od nás, křik mluví o jejich vysokých počtech, ale vidět nic není. Z poloostrova pod přepadem se na nás ve dvou vlnách vyvalí mrak kavek a havranů. Světla přibývá, ale viditelnost zůstává stejná. Husy podle hlasů postupně opouštějí nocoviště. Podél silnice přeletuje datel. Téměř jako pokaždé tady. Z jednoho kamionu na nás slétají kusy ledu. Ne, tohle nemá cenu. Po dvou hodinách čekání se rozjíždíme po okolí s tím, že si zavoláme, když bude něco zajímavějšího.
Dělám okruh přes Pasohlávky, Brod nad Dyjí a Dolní Dunajovice. Všude, až na pár míst, je mlha stejně hustá. Pak vyjíždím k Perné a u Klentnice už je jen modrá obloha plná slunce. Zatímco nádrže zaplavila mlha, dál k jihu je slunečné jaro. Jedu se mrknout na rákosiny, kde bychom mohli v létě kroužkovat. Vystupuji do nádherného dne. Sundávám několik vrstev oblečení, kolem prozpěvují koňadry a strnadi obecní, na akát bubnuje strakapoud velký a z rákosí se ozývají čírky obecné a chřástal vodní. Zpod keře u jedné strouhy vyletuje 8 slípek zelenonohých. Je tu nádherně. Prohlížím okolí, když mi praskne přezka opasku a kalhoty se poroučejí téměř ke kotníkům. Právě, když si je natahuji zpět, přilétá nad rákosím bukač. Jak mě uviděl, otočil a zmizel. Zatracený kalhoty. Hledám něco, čím bych je udržel kolem pasu. Rákosí s křikem opouští volavka bílá. Ok, kalhoty drží. Bloumám po okolí, slyším hlasy sýkořic a v keřích skryté strnady rákosní. Po půldruhé hodince si říkám, že bych se mohl vrátit zase ke Mlýnům. Franta mezitím pozoroval zedníčka a chlapi tři sněhule u Strachotína.
Dohlednost už je dobrá, opět zastavuji na hrázi. Husy se v menších počtech střídají a přilétají se napojit. Nacházím dvě husy velké z Vysočiny s červenými límci (S32 a S36). Přijíždí partička z MOSu, objevuje se Honza Bína. O něco později nacházíme dvě bernešky bělolící a nejprve Jirka Šafránek a pak já odečítáme černý límec husy běločelé (YEC). Vrací se Franta, Michal s Pavlem a přijíždí Petr Šrámek. Aut u krajnice přibývá a provoz na silnici je neskutečný. Přilétají další husy. Ve 12:30 se nad severním obzorem objevují nekonečné řady hus přilétajících se napojit. Všechny sedají kousek před nás. Je to neuvěřitelná podívaná, jsou jich tisíce. Slunce máme v zádech a husy jsou dokonale nasvícené. Občas je orel mořský zvedne, ony se přeskupí a zase sednou. Pospávají, dělají přemety ve vodě, omývají si zobáky s nalepenými hroudami hlíny. Koukáme do nich, stativák je skoro až moc dlouhý, jak jsou blízko. U rákosí přeletuje bukač. Dnes už druhý. Dokonalá podívaná trvá do 13:40. To se většina hus zvedá a odlétá zase k severu. Z křoví pod přepadem vylézá Karel Šimeček s Alešem Prágrem. Na rozdíl od nás si všimli dvojice hus malých. No nic, loučíme se a rozjíždíme se každý po svém.
Velké hejno hus nacházím SZ od Vrkoče, ale už se mi nechce za nimi pídit. Jsou dvě odpoledne. Doma zjišťuji, že tu běločelou s límcem, která pochází z Nizozemska, jsem odečetl u Pohořelic už před dvěma roky. Pak mi ještě volá Michal, že našli tu bernešku tmavou a odečetli tři límce. Tož, dnes to opravdu stálo za to! Takových dní moc není.

Dvojice bernešek bělolících (Branta leucopsis) mezi běločelkami.

Mušovský kostelík byl občas téměř zakryt těly přilétajících hus.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *