birdwatcher.cz

30.-31.5.2025: Na návštěvě u rákosníků zpěvných

Vlastně ani nevím, kolik je to let… moment, když se podívám do svého kroužkovacího deníku… tak letos je to devátý rok, co se na jednu dvě noci, nebo spíš večery a rána, zastavím u jedné strouhy na kraji Lulče, abych zjistil, jestli se mi do sítí nechytne nějaký z rákosníků zpěvných, kteří vzali ten kousek hliníku, který jsem jim v minulosti navlékl na nohu, na výlet k jihu Afriky a zpět. Uff, to bylo tedy souvětí. Devátý rok je to, kdy sem na přelomu května a června zajedu, obnovím své dva koridory na sítě a natáhnu. Bez vábení, jen čekám a nechám se překvapit.

Byl jsem tu někdy minulý týden, abych zjistil, jestli se rákosníci zpěvní už vrátili. Slyšel jsem je, vysekal koridory a teď se sem vracím. Je poměrně dusné odpoledne, po okolí se honí dešťové přeháňky, ale půda je vyschlá. Travnatým pásem zajíždím až k místu, kde chci tradičně natáhnout dvojici sítí. Žádný spěch. Moc ptáků se ale neozývá, dva tři rákosníci notují v okolí, jinak je to jen o hřivnáčích v poli a pokřikujících špačcích (přijde mi, že je jich leto opravdu hodněú. Vlastně nesmím zapomenout na kukačku, neúnavné skřivany a černohlávka. V pět mám nataženo.

O půl hodiny později, to už sosám v tom odpoledním dusnu plechovku vlažného piva, přináším od kratší sítě černohlávka se svým dva roky starým kroužkem. Milé překvapení. O chvíli později se dočkávám prvního palustrise. Taky má můj kroužek, loňský. Pak dlouho nic. Je smutné, že se chytají už jen ti staří matadoři, kteří mají v křídlech stovky a tisíce kilometrů a noví tu žádní nejsou, říkám si. A opravdu už nic moc nepřibývá, ještě za světla přináším další dva rákosníky zpěvné a s houstnoucím šerem samici ťuhýka obecného. Opakovaně se chytají jen ti ptáci, které jsem právě okroužkoval. Je devět, ozve se křepelka a já stahuji sítě, sedím v křesílku, hledím do tmy a myšlenky mi poletují po všech čertech.

K desáté se soukám do auta, abych se prodřímal k ránu. Je teplo, ale nechce se mi ráno sušit spacák mokrý od rosy, noc přečkávám v autě na sedadle spolujezdce.

Před pátou jsem vzhůru, venku je hustá mlha. Kolem auta je vidět jen kus pole ztrácejícího se v bílé tmě. Okolní svět o sobě dává vědět jen zvuky na nedaleké silnici projíždějících aut. Roztahuji sítě. Brzy se chytá další černohlávek s předloňským kroužkem, pak konečně uvíznou v delší síti dva kosi. To je všechno, co tahle síť dokázala od včerejška chytit. Natahoval jsem ji úplně zbytečně. Časové mezery mezi chycenými ptáky jsou stále delší a většina kontrol je planá. Tak nevím. Kde jsou všichni ti ptáci z minulých let? V osm to balím a v zápisníku mám poznamenaná čísla kroužků jen patnácti drobků. Bohudík za pět palustrisů, kvůli kterým sem jezdím.

Mlha se rozpouští a začíná být pěkně dusno. Ještě jednou bych sem chtěl zajet. Vloni jsem při první návštěvě kontroloval 21 ptáků a při druhé 52. Z toho 17 bylo rákosníků zpěvných. No, jsem zvědav, jestli se to za ten týden, dva ještě zlepší?

Samec rákosníka zpěvného (Acrocephalus palustris), který dostal svůj kousek hliníku před rokem a teď se znovu vrátil na lokalitu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *