birdwatcher.cz

31.5.2014: Snídaně na pozorovatelně

Končí květen a s ním i rychlý jarní tah. Z bahňáků tu zůstaly víceméně už jen rezidentní druhy a aby se člověk mohl věnovat této skupině, bude si muset počkat na pozdní léto. Stejně je to rychlovka. Poslední bahňáci přes naše území táhnou na severská hnízdiště ještě začátkem června a první mlaďoši se tu ukáží cestou k jihu už někdy v červenci a srpnu. Neočekáváme už žádné zázraky, ale přesto jedeme s rodinkou mrknout k Nesytu.
Ráno budím omladinu kolem šesté, venku to vypadá na nádherný den – sluníčko, ale žádné velké horko. Napřed jdeme k pozorovatelně u Výtopy. Kluci snídají buchty a já projíždím stativákem okolí. Hladina se po deštích mírně zvedla a mělčiny zarostly vegetací. Po tenkozobcích už tu není ani památky. V zeleni se ztrácejí kulíci říční a čejky a jedinými bahňáky jsou vodouši rudonozí. Ale za to je jich 28. Až na druhé straně rybníka u Sedlece loví sedm kolpíků. Tak přece tu od včerejška vydrželi. Kluci si běží hrát k Výtopě a o chvíli později přilétají kolpíci až k nám. Je to nádhera, sedm ptáků jsem tu pohromadě ještě neviděl. Čtyři jsou dospělí v dokonalém svatebním šatě a tři jsou odrostlí loňští ptáci. Kmitají ponořenými zobáky ze strany na stranu a filtrují vodu. Pak se pouštějí do úpravy zevnějšku. Jdu pro kluky, aby si prohlédli volavky s vařečkami místo zobáků. Jsou z nich nadšení jako my. Na několika místech podél rákosin jsou vidět větší skupiny mladých husic liščích, kousek od nás zpívá modráčekrákosník proužkovaný a v listoví u cesty rákosník zpěvný. Zdá se mi, že těch je letos nezvykle hodně na rozdíl od bramborníčků černohlavých. Nevím, jestli mám smůlu, ale letos jsem neviděl ještě ani jednoho. Kolébavým letem se s námi loučí samec motáka lužního. Přesunujeme se k pozorovatelně u pláže. Odsud jsou vidět husí školky a počítám 26 dospělých husic liščích. Je to jen pár roků, co zde zahnízdily první a teď jsou jich tu desítky. Znovu kolem nás prolétají kolpíci, aby se mrkli na mělčiny, kde jsme je viděli poprvé. Je krásně, ale vítr je silný a studený.
Aby se kluci vyřádili někde v závětří, zastavujeme v dolíku pod Mušlovem, kde se dřív těžil písek a kde jsou spousty mořských fosilií. Na dně pískovny je jezírko s rákosem, ze kterého zpívá rákosník velký. Chlapi se hrabou v písku, běhají po něm bosí a z keřů se ozývají pěnice hnědokřídlé. Krátce se nad námi objevují i dvě vlhy.
Pod Pálavou se pohybujeme ještě nějakou dobu, než přichází čas na vydatný oběd v Ivani. Na náměstíčku hnízdní čápi bílí. A teď ještě na skok k Vrkoči. Nechápu, kde kluci berou tolik energie. Pořád poletují kolem, lezou na zásobník krmení pro ryby. Na ostrůvku ve Vrkoči letos není ani pár rybáků obecných, ale vytvořila se tu hnízdní kolonie racků chechtavých. Odhadem je tu asi 50 párů, ale mezi nimi sedí na hnízdě také racek bělohlavý, takže je osud zdejší kolonie chechťáků nejistá.

Nádherná podívaná na sedm kolpíků bílých (Platalea leucorodia) na Nesytu stála za to.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *