Díky nadšeným kroužkovatelům, kteří zkoušejí stále nové věci, přicházejí s teoriemi, které neváhají v praxi hned ověřovat a přitom jsou celé noci v terénu, víme, že na přelomu dubna a května protahují naší krajinou výrečci malí. Sovičky, které u nás byly dříve zastiženy jen velmi vzácně a výjimečně, jsou nyní v jarním období díky nočním odchytům s dostatečně výkonnou zvukovou aparaturou chytány i v místech, kde by je nikdo nečekal. Jsem zvědav, jakou podobu bude mít nejen po letošním roce, ale po několika následujících letech mozaika, kterou kroužkovatelé ze svých výsledků poskládají?
Také bych rád svým kamínkem do skládačky přispěl. Proto si po důkladné prohlídce letecké mapy vybírám jednu lokalitu na Vyškovsku, kam se na noc rozjíždím. Několik posledních dní je sice stále slunečné počasí, ale fouká prudký nárazový vítr. Jen díky tomu, že je vybraná lokalita částečně od SV chráněna, mohu pod terénní hranou natáhnout dvě sítě. Ale čekám s tím až do večera. Ještě před tím se kolem mě prožene s větrem v zádech ostříž – letos můj první. Sítě čekají skasané až do šera. Vítr neutichá, je ledový a neúnavný.
Za houstnoucího šera přináším k pravoúhlé spojnici dvou sítí „kostku“. Jde o vynález čínských kutilů, který téměř odporuje zákonům fyziky. Malá zelená kostka o hraně cca 8 cm napájená 12V baterií dokáže přehrávat zvuky o hlasitosti kolem 125 dB. Mix pro tuto noc bude obsahovat jak hlas výrečka, tak směs nejrůznějších zvuků patřících lelkovi, který teď také táhne. Pouštím nahrávku a roztahuji sítě. Během několika minut nade mnou přeletuje nezaměnitelná dlouhokřídlá silueta, která v blízkosti poloroztažené sítě prudce mění směr a mizí ve tmě. Lelek! Kdybych nahrávku pustil později, možná jsem ho mohl mít.
Vítr nepolevuje ani v noci, hučí, duní, třese mi autem. Za těchto podmínek ani hlasitá nahrávka nebude mít požadovaný efekt. Při pravidelných kontrolách jsou sítě prázdné. Jediné, co nacházím, je obrovská díra, která se v jedné z nich objevuje po půlnoci. V druhé půlce noci vyplouvá nad krajinu měsíc. Není divu, že se pak v sítích až do rána nic neobjevuje. Někdy po páté už mám vše uklizeno a jedu zpět za rodinkou do Pístovic. Sedím pak u stolku na zahradě, popíjím kafe a mezi svěží zelení jabloní mám nataženou kratší síť, z níž postupně přináším kosa, koňadru, nádherného samce rehka domácího se samicí a nakonec i exoticky vyhlížejícího krutihlava. Jen co vítr povolí, vyrazím zase na noc.
Krutihlav obecný (Jynx torqulla) rozvážně kroutící hlavou. 🙂
