Konečně počasí, které se hodí k víkendu. Po včerejším mžení a mlze je tu ráno s výhledem do dálky, bez deště a s teplotami držícími se kousíček na nulou. Snídám, z okna pozoruji šrumec na krmítku a pak vyjíždím ven. Přesně nevím, kam mě dnes nálada zavede, ale jižním směrem to bude určitě.
Napřed se zastavuji na kraji pole severně od skládky v Žabčicích. Kolem pokřikují havrani a kavky a vysoko nade mnou letí hejna racků chechtavých kamsi k SZ dál do polí. Na tradičním místě se z ruderálu zvedá skupinka koroptví a za nimi poskakuje hejno vrabců polních. Jdu se projít strništěm. Země je zmrzlá a voda z roztátého sněhu se nevsakuje. Čvachtá mi to pod nohama. Pozoruji luňáky červené, několik strak, na dráty vysokého napětí dosedá doupňák a z pole se ozve skřivan. Ve vzduchu je cítit krom zápachu skládky i kousek toho přicházejícího jara.
Pak zastavuji před Drnholcem. I letos už tu prozpěvuje strnad luční a vzduchem se nese kejhání hus velkých, které už obsazují hnízdiště. Původně jsem zamýšlel motat se kolem Novomlýnských nádrží, ale teď mě to táhne ještě kousek dál k západu.
U Hrušovan parkuji právě v tom okamžiku, když se těsně nad zamrzlými nádržemi motá mrak vrubozobých, které zvedl orel mořský. Chvíli čekám, než orel zmizí a kachny zase sednou na oko volné hladiny a na okolní led. Pískání hvízdáků je tím nejvýraznějším elementem zvukové kulisy. Zkouším je počítat. Vím, že počty lehce podhodnocuji, ale i tak končím u čísla 1200. Hm, tak tolik hvízdáků jsem u nás ještě neviděl. Mezi nimi se proplétá přibližně deset ostralek a na vedlejší zamrzlé nádrži postává u břehu spolu s kachnami asi 150 čírek obecných. Čírka sibiřská tu zřejmě není. Kdoví, kde je jí konec?
Na jedné lokalitě ještě kousek k západu se ozývá tok doupňáků a nad rozbahněným polem letí nízko 25 skřivanů. Vracím se přece jen k hrázi mezi Dyjí a Mušovskou zdrží. Poznamenávám si 40 kopřivek a přemýšlím, jestli se ještě pustit podél řeky k Drnholci. Ptáků je tam na vodě spousta. Je poledne, skoro 5°C, dokonce náznaky slunečních paprsků prorážejících mraky. Ne, dnes už dál nepojedu. Vracím se domů, abych zkusil po zimě aspoň na chvíli nastartovat motorku a objet si vesnici. Vždyť nejen birděním živ je člověk. 🙂
Strnad luční (Miliaria calandra) od Drnholce.
Odpočívající kopřivky (Mareca strepera) u Brodu nad Dyjí.
