Týden u moře s rodinkou na jižním cípu Istrijského poloostrova je za námi. Bylo tam fajn, nepanovala žádná vedra, moře bylo průzračné a na rozdíl od turistických letovisek, kde se tísní hlava na hlavě, jsme si našli poměrně odlehlý kousek pobřeží s kouzelnou zátokou a jen několika turisty. Kluci i Pepe si užívali koupání a slunce a já se většinou pohupoval v hamace ve stínu stromů a četl si, tentokrát Cesty na Sibiř Martina Ryšavého. Na ptáky jsem rezignoval. Každé ráno mi ke snídani na terase prozpěvoval slavík a každý večer u vína mi zpříjemňovala rodinka výrečků. Kousek od našeho domku hnízdila straka a oblohou poletovali racci středomořští a rorýsi. To mi stačilo. Dalekohled jsem sice měl sebou, ale ani jsem ho nepoužil. V sobotu odpoledne jsme ještě piknikovali na východě Istrie a v neděli po půlnoci už jsme byli doma.
Někdy uprostřed minulého týdne zveřejnil Vojta Kodet lokaci místa s výskytem ptáka s hlasovými projevy budníčka iberského s výzvou k jeho dalšímu pozorování i možnému odchytu. Více než 6 týdnů se tento jedinec zdržuje na jedné pasece v komplexu lesů západně od Havlíčkova Brodu s podezřením na hnízdění. Po několika hodinách spánku si pročítám maily a zjišťuji, že za ním už vyrazila řada kolegů, kteří dokonale popsali jeho chování, vzhled i různé typy zpěvu. Dokonce byl zastižen při dokrmování vzletných mláďat. Když už jsem si opeřence přes týden odpíral, napadá mě, že bych se k Havlíčkovu Brodu také rozjel. Sice je dost hloupé vyjíždět na poledne, kdy je aktivita ptáků nejmenší, ale příští týden už mít příležitost nebudu a od pátku pak budu u Nesytu na kroužkovací akci. Po jízdě z Chorvatska to v Molendovi podivně rachotí, ale snad těch dvě stě kilometrů navíc ještě přežije. Po několika letech si tedy opět zahraji na twitchera.
Oblohou se hodí mraky a vypadá to i na občasnou dešťovou přeháňku. Když parkuji u lesní cesty, vyjíždí právě z lesa dodávka, ze které na mě mává Terka Králová a Ondra Kauzál. Nepřekvapuje mě, že tu vidím někoho známého, ale jejich informace, že právě budníčka po domluvě s Vojtou Kodetem okroužkovali, mi dělá radost. Předchozí pokusy o jeho odchyt totiž byly neúspěšné. Nyní se podařil i odběr vzorků pro genetickou analýzu, která by mohla přinést informace o tom, jestli jde skutečně o budníčka iberského nebo jeho křížence. Navíc byla okroužkována i samice a mláďata ve hnízdě, v jehož blízkosti se budníček zdržoval. Oba mi ukazují fotky nezvykle vyhlížejícího budníčka menšího a vedou mě na okraj paseky. Po chvíli čekání se ozývá z protějších jehličnanů nesmělý zpěv zvláštního budníčka a pak se v koruně blízké borovice objevuje kroužkovaný pták, který se ale opakovaně ozývá jen jako budníček menší. Ondra s Terkou si stále nejsou jisti, jestli chytili právě toho jedince, který zpívá hlasem budníčka iberského. Hodlám tu nějakou tu hodinku postávat a koukat do stativáku s tím, že jim dám vědět. Loučíme se a já zůstávám na kraji paseky sám.
V protější porostní stěně poletuje lovící lejsek šedý, ozývají se pěnkavy, křivky a občas i budníček menší nebo střízlík. Je ale po poledni a les je poměrně tichý. Více než hodinu trvá, než se vysoko v korunách olší na kraji paseky znovu rozezpívá hlas budníčka iberského. V listoví pták není vidět. Až před půl třetí se opět na spodních větvích borovice uprostřed paseky objevuje kroužkovaný pták. Ve stativáku je vidět kroužek označená černým proužkem, který dostal odchycený podezřelý samec. Chvíli otálí, ale pak se opakovaně ozve zpěvem budníčka iberského. Paráda. Na rozdíl od fotek teď působí tento jedinec proti obloze vyloženě nenápadně. Píšu textovku Terce, že skutečně kroužkovali toho pravého. Jsem rád, že jsem „u toho“ mohl být alespoň tímto způsobem a těším se na výsledky laboratorního bádání. Je čas na návrat a dospání noční cesty.
Kroužkovaný pták se znaky a zpěvem budníčka iberského (Phylloscopus ibericus). Foto: Ondřej Kauzál, www.ondrejkauzal.org
