birdwatcher.cz

9.- 10.1.2016: Cílový druh – pěnice černohlavá

Je sobotní ráno, hustě mží a všechno to hned namrzá. Lezu z chlívku v Pístovicích a jdu se podívat na naši svažitou ulici s novým hladkým asfaltem. Dalo by se po ní bruslit. Abych nespadl, musím se držet madla na střeše auta. To je také obalené ledem. Moje plány se začínají hroutit. V jedenáct bych měl být v Lednici, kde bude Vilém s Vlasťou provádět odchyt pěvců s kroužkováním. Balím se, prosekávám se ledem na předním okně auta a zkouším velice opatrně vycouvat. Po pár metrech se kola odtrhávají od ledového podkladu a já bokem a kolmo k ulici kloužu dolů směrem na další parkující auto. Zastavuji se těsně před ním a po několika pokusech se dostávám na hlavní silnici. Přidávám plyn a kola se protáčejí na ledě, kterým je kryta. Takhle ne, tohle riskovat nebudu. Trochu divokým manévrem s rychlým rozjezdem a několika smyky se dostávám zpět před dům. Nezbývá než čekat.
Druhý pokus přichází po jedenácté dopolední. Led na naší ulici neslezl, ale hlavní silnice už je chemicky ošetřena. Couvám k brance, abych se otočil a sjel dolů čumákem vpřed. Ozve se křupnutí a auto se zhoupne. Zadním pravým kolem jsem se propadl do vodovodní šachty s platovým víkem, na které jsem najel. No paráda. Přední kola na ledě nezabírají, ani když je podsypu pískem. Pepe si jde sednout za volant a já nadzvedávám auto trámem podloženým špalkem. Daří se na první pokus. Hurá. Jede se.
Hlavní silniční tahy jsou opravdu v pohodě sjízdné a tak se bezpečně kolem jedné odpoledne dostávám do Lednice. Parkuji a ještě z auta vidím Petra a další dvě postavy natahovat v blízké skupině stromů a keřů síť. Dalších osm sítí už je nataženo v zámeckém parku. Je vlhko, mlhavo a v korunách stromů poletují hejna dlasků. Zapojuji se do vytahování ptáků ze sítí a nosím je Vlasťovi k velkému květináči, kde je kroužkuje. Cílovým druhem je pěnice černohlavá. Několik ptáků tu totiž pravidelně zimuje. Chytá se až do pozdního odpoledne a poté jedeme natáhnout ještě dvě sítě do polí na dravce a sovy. Pěničky se sítím vyhnuly, ale v průběhu večera se chytají tři kalousi a káně. To už jsou sítě v parku dávno staženy a dravcovky jezdíme kontrolovat od Viléma. Díky houstnoucímu dešti se i ty stahují a my se věnujeme společenské stránce setkání, která je stejně příjemná jako ta předchozí ornitologická.
Nedělní ráno je pošmourné a pořád stejně mlhavé. Teplota se drží nad nulou, zbytky sněhu tají a čvachtají pod nohama. Přesouváme se do parku. Ten je plný kosů, dlasků a sýkor. Ozývá se žluna zelená a co chvíli nad mlžným závojem přeletují hejna huspolních a běločelých. Ty byly slyšet včera ještě za tmy, kdy se vracely na nocoviště. Jinak je park tichý a opuštěný. Daří se nám zahlédnout drozda zpěvného a kromě kvíčal a brávníků zaznamenávám občasný hlas cvrčaly. Kroužkuji svoje první letošní ptáky a mimo jiné i koňadru, kterou tu chytil téměř přesně před rokem Vlasťa. S postupujícím časem se oblačnost na několika místech trhá a objevuje se modrá obloha. Cílový druh se stále neukazuje. K polednímu balíme sítě, já a Vilém se loučíme a odjíždíme a Petr s Vlasťou jdou sbalit poslední dvě pěvcovky. Na Vyškovsku je stále mlha, ale naše ulice už je sjízdná. Později přichází mail od Petra s fotkou samce pěnice černohlavé a cvrčaly. Tak nakonec se přece jen jedna pěnice chytila, v poslední sítě a těsně před sbalením. Byla to příjemná akce a pro nezkušené kroužkovatelské ucho, jako jsem já opět nová zkušenost. Díky moc, pánové.

Kroužkovací centrála u květináče v zámeckém parku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *