birdwatcher.cz

9.3.2019: Jak jsem neviděl husu krátkozobou

Máme tu sobotu a plánovaný rodinný výlet za ptáky někam k jihu pod Pálavu. Venku je zataženo a rtuť teploměru končí u 4°C, ale ze špičky smrku hned vedle domu z plna hrdla notuje drozd zpěvný. Než se stíháme vypravit (s klukama je to vždycky horší), tak mi volá Honza Studecký, že právě v polích někde u Šumic našel v hejnu hus tundrových husu krátkozobou. Během nedávných revizí vyřadila Faunistická komise tento druh z českého seznamu ptáků, a tak by tohle pozorování bylo pro naše území úplně první, a navíc doložené fotografiemi a videem, protože to je u Honzy už samozřejmostí.

Kolikrát jsem se po tomto druhu husy u nás už díval? V podstatě ji hledám už kolik roků. Je ale pravda, že největší šanci má ptáčkař právě touto dobou, kdy přes naše území protahují husy tundrové, které se tu zdržují přes zimu jen v nepatrných počtech a v jejichž přítomnosti by se husa krátkozobá mohla objevit.

Je jasné, že k Nesytu, kam jsme chtěli zamířit, teď určitě nepojedeme. Pěkně v tempu vystřelujeme k jihu. Když jsme někde v úrovni Modřic, volá Honza znovu, že se hejno právě zvedlo a odlétá pryč k západu. Dokumentaci ale pořídil. Co se dá dělat? Šance, že asi třísethlavé hejno hus tundrových najdeme v rozlehlých lánech polí Znojemska moc velká není. Přesto se vydáváme pokusně k Oleksovicím, kde nějaké husy pozoroval včera kolega Miroslav Stehlík.

Na poli naproti vodní nádrži v Oleksovicích se pase jen několik hus velkých. Když už jsme tady, tak se jedeme mrknout na vodu. Po uvláčeném poli poletuje téměř 20 konipasů bílých a na hladině je rozptýleno asi 300 lysek a v jednom hustém chumlu pak 200 zrzohlávek. Kolem přeletují špačci a na vodě proti sobě stojí párek tokajících roháčů. Je vlezlá zima a dost fouká.

Když se občas ohlédnu do polí, všímám si v jedné chvíli hejna hus visících kousek nad zemí, které právě sedá. Rychle do auta a jdeme se podívat blíž. V kukuřičném strništi za nepřehlednou terénní vlnou se opravdu skrývá několik stovek hus tundrových. Volám Honzovi, který zatím hejno s krátkozobkou nenašel. Vyjíždí za námi. Mezitím nacházíme v terénní depresi kousek od tundrovek i hejno hus běločelých. Ty jsou na zeleném ozimu nádherně přehledné a nebojácné. Zato odpočívající tundrovky s hlavami položenými na zádech nejsou na strništi téměř vidět. O kus se přibližujeme, ale nestačí to. Navíc začíná pěkně sílit ledový vítr. V hejnu je jedna berneška bělolící a počet by taky seděl s tou skupinou, kterou viděl Honza u Šumic. Po chvilce přijíždí i s Robinem Šíchou a potvrzuje nám, že i v hejnu s krátkozobkou byla berneška bělolící. Vždy chvíli hledíme do stativáků a chvíli se opatrně přibližujeme, ale husa krátkozobá vidět není. Několikrát sice zaznamenáváme jedince se světlejšími zády, ale vždy je to jen optický klam. Nakonec se hejno zvedá a mizí kamsi k východu. Zatímco běločelky se přesouvají jen o pár set metrů dál, tundrovky odlétají pryč. Za ty dvě hodiny, po které jsem byl na poli a snažil se husy prohlédnout, jsem pěkně vyfackovaný ostrým ledovým větrem, který nepolevuje. Vědět tak, kam husy zamířily, asi bych za nimi ještě vyrazil, ale teď se smiřuji s tím, že dnešek bude v případě husy krátkozobé neúspěšný. Škoda. Loučím se s dvojicí birderských rafanů a s rodinkou mířím ještě omrknout blízký Miroslavský rybník.

Funí nehorázně, ale na hladině rybníka se postupně střídají husy běločelé z hejna čítajícího asi 2000 ptáků, které se pase na poli kousek u Suchohrdel. Na vodě je jich pořád několik stovek a protože jsem ukrytý za hrází, můžu je přes její korunu pozorovat z neuvěřitelné blízkostí necelé stovky metrů. Až na čtyři husy tundrové, jde čistě o hejno běločelek. Dokonale si mohu prohlédnout variabilitu, jakou má bílá skvrna na jejich čelech. Nacházím i ptáka se slabým žlutým očnicovým kroužkem, další dva s černými skvrnami na tvářích a jiného s bílým polem jdoucím až za oko. V jednu chvíli hejno zvedá letošní první pochop. Stále ale přilétají další ptáci a ti, co se už napojili, zase odlétají na pastvu. Po hodině pozorování to balíme i tady.

Ještě jedeme omrknout jednu nepříliš vzdálenou lokalitu, kde na vodě nacházíme 170 hvízdáků. Začíná zase poprchávat a vítr je pořád stejně silný. Pro dnešek padla. Teď už jen tradiční oběd v Ivani a jede se domů. Jsem zvědavý, kolik pozorovatelů naláká vidina možného pozorování husy krátkozobé a kolik se jich zítra po polích na Znojemsku bude pohybovat. Já vyrazím přemlouvat do lesů šoupálky dlouhoprsté, aby si nechali nasadit kroužek. Snad to i přes tu nevlídnou a větrnou předpověď počasí nějak půjde.

Husy běločelé (Anser albifrons) při napájení na hladině rybníka – hlava na hlavě.

Husy běločelé (Anser albifrons) – jedny přilétají a druhé odlétají zpět na pastvu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *