birdwatcher.cz

Amar Ayyash: Na obranu pozorování racků

(překlad z knihy Good Birders Still Don’t Wear White: Passionate Birders Share the Joys of Watching Birds)

Racci, kteří obývají všechny kontinenty světa, jsou rozmanitou skupinou čítající jen 52 druhů. Přesto se pravděpodobně stali častějším předmětem debat týkajících se jejich určování než všechny zbývající taxony ptáků dohromady. Naše snaha porovnat některé racky, především nedospělé, s obrázky a fotografiemi v určovacích klíčích, může často selhat. Pozoruhodná proměnlivost na úrovni druhu vyvolává mezi birdery celou škálu pocitů, od hněvu a zoufalství, po vzrušující prožitek.

V rámci birdingu existuje určitá subkultura, která obecně zrazuje ptáčkaře, aby se ke skupině rackomilů přidali. Začínajícím birderům je často předestíráno, aby se raději vyhnuli temné propasti racků – konkrétně těm se čtyřmi věkovými skupinami (zvaným též velcí bělohlaví racci). O těchto druzích se říká, že jsou dílem ďábla. Nesčetněkrát jsem slyšel birdery poznamenat, že určování racků „je nemožné“ a „příliš složité“. Neustálé opakování této „pravdy“ může vést u některých birderů k rezignaci a i tací, kteří mají desítky let zkušeností, se bohužel už nikdy neosmělí k tomu, aby se dodatečně pokusili zjistit, jak určovat racky, se kterými se setkávají.

Určování velkých racků je složité také z toho důvodu, že mají sklon k hybridizaci (což je katalyzátor evoluce, chcete-li). Je zřejmé, že různými kombinace znaků mohou kříženci občas připomínat jiné druhy (a někdy může být hejno racků ekvivalentem skládačky travnaté plochy o tisíci kouscích). Při psaní tohoto článku jsem byl vyrušen naléhavou zprávou, která měla v předmětu „První pozorování racka černohlavého v Severní Americe“. Trvalo mi jen pár sekund, abych letmým pohledem na fotografie zjistil, že se jedná spíše o křížence racka delawarského a chechtavého. Hladina adrenalinu se zase uklidnila.

Tito kříženci dohánějí některé birdery z jednoho či dvou důvodů k šílenství: (1) kříženci jsou vnímáni jako odpad, protože se nezapočítávají do birdlistů a (2) pozorovatele obtěžují, protože je nemohou zařadit do slušivé druhové škatulky. Těm prvním říkám, ať si klidně zřídí ve svých birdlistech podkategorie. No proč ne? Těm druhým říkám, sami přece víte, že příroda a zvláště pak žijící organismy nepředstavují jen soubor jednotlivých položek. Příroda se vyvíjí a hybridizace (nebo její nedostatek) je klíčovým přísadou tohoto vývoje.

Zkušení pozorovatelé racků a ninja-pro birdeři jsou dojati jedinci, kteří nesplňují normy. Nadšené disputace nad velikostí, stavbou těla a drobnými rozdíly v kresbě peří mohou začínajícího rackaře snadno zmást, ale odradit by vás to nemělo. Vaše odhodlání naučit se určovat racky by se nemělo koncentrovat jen na tyto podružnosti (pokud ovšem nevyvolávají váš zájem). Určování racků v přírodě je analytickým procesem a birder jakékoli úrovně dovedností si v něm může najít to své. Znalosti a schopnosti, které si osvojíte při určování racků, můžete uplatnit u dalších skupin ptáků a přispívají k tomu, že se stanete lepšími birdery.

Když jsem prvně začal rozvíjet svůj zájem o pozorování racků, požádal jsem jednoho zkušeného terénního odborníka, aby mi poradil, jak na tuto náročnou skupinou ptáků. Jeho odpověď byla prostá: „Nejprve se věnuj běžným druhům – dobře se s nimi seznam a podrobně se nauč určovat jejich stáří.“ Byla to moc chytrá rada a ukázala se být i hodně důležitou. Je snadné seznámit se s druhy, které jsou hojné (pro mě jsou těmito druhy racci delawarští a stříbřití). Tyto druhy pak skutečně představují ten nejlepší způsob, jak při určování racků získat jistotu. Pokud si chcete vybudovat solidní základy, důkladně se seznamte s běžnými druhy ve svém okolí!

Hledání racků je poměrně snadné. Díky jejich schopnost přizpůsobit se téměř každému prostředí a potravnímu zdroji – včetně jejich ochoty využívat našich skládek – je v podstatě nemůžeme minout. Doporučuji vám začít velice prostým cvičením, kdy budete z vlastního auta stojícího na malém parkovišti nebo na okraji pláže pozorovat místní hejno racků. Jinou možností k výběru jsou vodní plochy či nádrže ve vnitrozemí. Bude to vyžadovat jistou dávku disciplíny, přinutit se trávit čas pozorováním běžných druhů. Záměrem je seznámit se s místními druhy tak dobře, že mezi nimi budete bez zaváhání schopni najít cokoli neobvyklého. Vzácné druhy jsou téměř vždy pozorovány v hejnech běžných racků a vaším úkolem je takový surový diamant najít.

Značná část oné fascinace racky se pro mnohé skrývá ve schopnosti určit s jistým stupněm jistoty jejich stáří. Dříve či později se setkáte s určováním, které bude záviset na správném odhadu stáří konkrétního jedince. Nejprve se zaměřte na dospělé ptáky, protože tato věková skupina je nejvíce konzistentní a vykazuje nejmenší rozdíly v porovnání s jinými věkovými skupinami. Pak se pusťte do ptáků první věkové skupiny. Vaše zkušenosti s pozorováním racků (a ptáků obecně) budou mnohem přínosnější, když si osvojíte znalosti týkající se topografie ptačího těla a průběhu jejich pelichání. Sice to není nezbytné, ale tyto základní znalosti podpoří vaši schopnost komunikace a umožní vám snadnější čtení určovací literatury. Účast na výpravě za ptáky, kde budete moci pozorovat tyto druhy a přímo v terénu pak jejich různé věkové skupiny, pro vás bude představovat značný přínos a spoustu radosti.

TIPY

Racci jsou většinou vstřícní pozorovateli tím, že se v přírodě značnou část dne jen tak poflakují. Tím jsou mnohem snazším cílem studia než menší ptáci ukrývající se v keřích. S rozumný množstvím času, který jim věnujeme, se můžeme naučit určovat většinu racků, které v terénu zastihneme. Pojďme si to shrnout v několika klíčových bodech:

  • Přibližte se k nim, jak je to jen možné – s trpělivostí se k rackům dostanete velice blízko.
  • Zaměřte se nejprve na ty nejběžnější druhy ve vašem okolí, především na dospělé ptáky.
  • Seznamte se s určovacími znaky vztaženými k topografii ptačího těla a k pelichání.
  • Přidejte se k dalším pozorovatelům racků.
  • Vnímejte určování racků jako příležitost stát se lepším birderem.

AMAR AYYASH věnuje většinu svého času pozorování a fotografování racků. Jako odborník na určování racků i jako propagátor trávení volného času s racky (gull recreation) provozuje několik webových stránek věnovaných těmto opeřencům a publikoval řadu odborně zaměřených článků s touto tématikou. Amar působí v představenstvu Illinois Ornithological Society a současně koordinuje každoroční Racčí dovádění (Gull Frolic).

Amar Ayyash. Foto: http://www.illinoisbirds.org/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *