Pozorování racka polárního (Larus glaucoides) patří v našich podmínkách k výjimečným událostem. Faunistická komise eviduje pouze jeden záznam tohoto druhu, kdy byl 7.7.1990 jeden pták střelen na rybníku Žofinka v Jihočeském kraji. Pozorování jedince v šatu 1. zimy z Ústeckého kraje datované 22.2.2012 se tedy stalo mezi birdwatchery malou senzací. Václav Beran, autor pozorování, považoval za vhodné přesnou lokalitu utajit. Jeho dodatečné zdůvodnění nelze než respektovat zvláště vzhledem k jeho obavám, že by nezodpovědní hledači druhů vstupovali i do míst se zákazem vstupu, do kterých má on povolení za účelem pozorování ptáků a nerespektováním tohoto zákazu by mohl i on o tohle povolení přijít. Racek se totiž krom zamrzlé hladiny vodní nádrže po většinu dne zdržuje na uzavřené skládce odpadků a v těžebních prostorách. Podle jeho vyjádření navíc nemá zájem o „davy birdwatcherů“ podobné těm, které se koncem ledna tohoto roku vypravili pozorovat racka šedého zdržujícího se na Vltavě v centru Prahy. Z jeho slov je znát nedůvěra k birdwatcherům, které bez rozdílu nacpal do jednoho pytle s označením VŠEHOSCHOPNÍ FANATIČTÍ SBĚRAČI DRUHŮ, což umocňuje sdělení, že o pozorování informoval „lokální ornitology, kteří respektují pravidla vstupu“.
Již nějakou dobu funguje v rámci ČR pod názvem Klub 300 neoficiální sdružení profesionálních ornitologů i amatérských ptáčkařů, které ptáci fascinují a kteří se věnují jejich pozorování. Tito lidé mezi sebou mimo jiné vyhlásili soutěž v počtu druhů pozorovaných na území České republiky. Jedná se o zábavné klání, které někteří berou vážně a jiným na něm nezáleží. Možná právě tato aktivita nás (jsem jeden z nich) staví v očích „skutečných ornitologů“ do pozice lidí honících se za druhy, kterým na ničem jiném nezáleží, lidí bez respektu a morálních zábran. Jak se k tomuto negativnímu názoru stavět? Příkladem. Každý člen Klubu 300 totiž respektuje prozatím nepsaná, ale jasně vnímaná pravidla ornitologické etiky. Tím si buduje vlastní kredit. Nevhodným chováním by diskreditoval nejen sebe, ale i ostatní členy klubu, což si každý z nás uvědomuje. Důkaz? Důkazem je to, že již po několika dnech od prvního pozorování, byla lokalita členům klubu známa. Vystřídala se na ní celá řada pozorovatelů, kteří trpělivě čekali, až se racek polární objeví na veřejně přístupném místě, tedy na zamrzlé vodní hladině nádrže. A čekání to mohlo být i několikahodinové a bezúspěšné. Žádného z nich nenapadlo někde přelézat ploty a vstupovat na soukromé pozemky. Žádný z nich vzdáleného racka nijak neohrožoval a nesnažil se mu ublížit. Co více dodat? To, že racek šedý z Prahy nakonec podlehl aspergilomykóze, nelze dávat do souvislosti s počtem lidí, kteří ho na úctyhodnou vzdálenost pozorovali, ale s potravou, ke které se dostal.
Ač se některým členům klubu racka polárního podařilo vidět, tak s respektem k přání prvního pozorovatele zůstala lokalita utajena. Nejinak tomu bude v budoucnu. Přesto se mi stále vrací myšlenka, že by zveřejnění veřejně přístupné lokality s vymezením pravidel chování mělo výchovnější charakter než tajení. Vlastně jsem chtěl psát o tom, jak jsme se ve třech lidech také vydali k nádrži, na které byl racek polární několikrát viděn. Počasí bylo nádherné, cestou jsme potkávali špačky a na lokalitě nad námi co chvíli přeletovali skřivani, z blízkého lesíka křičely žluny zelené, zpívali strnadi obecní a my jsme čekali. Prohlíželi jsme si racky na ledě, mezi kterými byl i jeden žlutonohý, a morčáky velké na vodě. Kochali jsme se prvními lžičáky a doufali jsme, že se racek ukáže. Po hodině čekání se skutečně ukázal. Najednou se objevil mezi ostatními racky na ledě, spokojeně se usadil a odpočíval. Pořídili jsme několik dokumentačních fotek a kochali se jeho nezvyklým zjevem. Jeho zářivě bílá barva svítila mezi ostatními racky. Po půlhodině se zvednul a bez doprovodu jiných ptáků nabral výšku a zmizel kdesi k severu. Na lokalitě jsme strávili dvě hodiny. Nadšeně jsme si užívali jarních projevů nezadržitelně se probouzející přírody. Myslím, že ani naše přítomnost rackovi nijak neublížila a doufáme, že u nás tento jedinec nedojde úhony jako jiní ptáci pozorovaní přes daleko ostřejší optiku jiných a daleko nebezpečnějších skupin, než je Klub 300.
|
