birdwatcher.cz

Nate Swick: Okres po okrese – radost nestoudného a zcela puntičkářského sběrače druhů

(překlad z knihy Good Birders Still Don’t Wear White: Passionate Birders Share the Joys of Watching Birds)

Mozaiku zemědělských farem nacházejících se v nejodlehlejším severovýchodním cípu Guilfordského okresu v Severní Karolíně navštěvuji občas v případě, kdy potřebuji vidět ptačí druhy otevřené krajiny. Jde o jedno z míst, které znám a kde si mohu být jistý, že kdykoliv během května potkám bobolinka kanadského – desítky těchto černých ptáků s veverčím skvrněním, jejichž hlasy se vzájemně proplétají, tu vzlétají a zase klesají mezi zelenající se řady sóji luštinaté. Za posledních více než dvacet let jsem tu viděl i papežíka amerického, strnadce bělokorunkatého a první střízlíky ostřicové pro Guilfordský okres. Nikdy bych tato místa neznal, kdybych se v přímkami rozparcelované piedmontské krajině Severní Karolíny hlouběji nevěnoval objevování ptáků. Pouhých dvě stě metrů silnicí dále k jihu je už Alamanceský okres, absolutně jiný typ hřiště vhodný na někdy jindy, ale dnes by to pro mě mohla být klidně i Čína. Jsem county lister, dělám si seznamy druhů pozorovaných po jednotlivých okresech, a jsem na to pyšný.

Vím, že sestavování seznamů pozorovaných druhů nemusí být někdy vnímáno úplně pozitivně. Jedná se o určitou posedlost, což nelze upřít. Pro listera mohou ptáci představovat jen položky v seznamu nebo hůře, pouhá čísla bez významu. Už jen vyslovení toho slova vede ke kyselému úsměšku. A co teprve county lister? Opustit platné politické hranice Spojených Států a nechat se omezovat libovolně vytvořenými hranicemi ještě menších celků? Vždyť je to nesmysl. Je to bláznovství. Je to ptáčkařská podoba toho nejryzejšího puntičkářství. A zároveň je to nádherné.

Rozhodně odmítám argument, že vedení seznamů je na překážku estetickému uspokojení, které pozorování ptáků přináší. Seznamy představují pro spoustu lidí spoustu různých věcí. Samozřejmě, že mohou mít podobu totemů, ale mohou přinášet i osvěžení. Pro mnohé z nás jsou to záznamy vzpomínek na nejrůznější zkušenosti, na nádherná místa spojená se skvělými lidmi. Nepopiratelný je soutěžní aspekt, ale většinou jde jen o takové dobrosrdečné pošťuchování. Rádi se přitom podělíme o své znalosti už jen z toho důvodu, abychom mohli vzájemně sdílet své zkušenosti. Všemi deseti jsem tedy pro vedení seznamů, protože pro ptáčkaře je to v mnoha ohledech smysluplná činnost. Ať už se projevuje jen sčítáním ptáků na vaší zahradě, ve vašem státě nebo třeba na šesti stech kilometrech čtverečních kolem vašeho domu, nemám právo to soudit. Jestliže vás vedení seznamů vyžene ven do terénu hledat nové druhy, pak je to dobrá věc.

Hledání ptáků má také kouzlo výzvy. Je nutné mít znalosti, abyste si byli jisti, nikoli jen tušili, na co se právě díváte, když nějakého opeřence objevíte. Musíte vědět, na co se zaměřit. Pokud budeme na birding pohlížet jako na honbu za pokladem, pak má mapa Spojených Států dávno pevnou podobu, která byla publikována v podobě desítek terénních příruček, jež máme nyní na dosah ruky. Onen poklad je už dávno odkrytý a každý hledač ho může ve volných chvílích najít. Zmenšíme-li však nepatrně měřítko mapy, bude se už poklad hledat trochu obtížněji. Zmenšíme-li je ještě více, objeví se náhle všude kolem nás skryté poklady, které čekají jen na to, až je objevíme. Právě tohle je podstata ptáčkaření po okresech. Politické hranice jsou zřejmé, ale u ptáků to neplatí.

Budeme-li mít při pozorování ptáků na paměti hranice okresů, získá naše hledání druhů zcela novou perspektivu. Jistě, jde o hru – snaha o nalezení nových ptačích druhů pro každý okres je zábava – ale stejně jako při dalších aspektech birdingu, i zde to má jistý přesah. Poblíž vašeho domu můžete vědět o bahnitých příkopech s výskytem bekasiny americké, ale co ve vedlejším okrese? A v tom dalším? Jaký druh biotopu hledáte, když se pokoušíte najít bekasinu americkou? Namísto konkrétního místa, které máte s bekasinou spojeno, náhle hledáte určitý biotop. Začnete si více uvědomovat, jaké biotopové nároky má bekasina a ty si spojíte třeba s motákem pilichem či s linduškami proměnlivými, které tam také zastihnete. Nyní můžete podobné biotopy navštívit i v dalších okresech a hledat ty stejné druhy. Jasně, můžete si je připsat do seznamů, což je jistě zábavné, narůstá vám tím nejen seznam, ale rostou tak i vaše znalosti. Znalosti jsou pro ptáčkaře mnohem cennější než položka v seznamu. Platí to i v případě mentální paměti parkovacích míst u Walmartu, kde můžete najít třeba vrabce domácí.

V osobní rovině je tu pro nás něco ještě cennějšího, když věnujeme pozornost hranicím okresů. S poznáním všech detailů krajiny se dostaví neuvěřitelné uspokojení. Jde o znalost místa – nejen toho, kde se můžeme dobře najíst nebo kudy se dostaneme do centra, ale důvěrná znalost prostoru – místa, které je vaším domovem. A ptáčkaři tohle dokáží, lépe než ostatní, opravdu. S přesností na několik dní vám můžu říct, kdy se začít dívat po luňácích mississippských protahujících nad alejí starých dubů v nejstarší části mého města. Mohu vás nasměrovat k nejlepší lokalitě, kde můžete koncem léta před svítáním zaslechnout chřástala karolinského nebo k vrbami lemovanému rybníku u letiště, kde na hnízdišti každý rok spatříte tyranovce vrbové. Člověku, který nepozoruje ptáky a bydlí tu, tyto věci unikají, a co je horší, žije vlastně v nevědomosti.

My ptáčkaři dokážeme vnímat skutečné měřítko místa. Víme, že všude na naší zemi se dá najít něco nevšedního. Ať je to lesňáček stromový odpočívající v městském parku na své cestě z Jižní Ameriky do Kanady, nebo zdánlivě běžný pár puštíků proužkovaných hnízdících rok co rok ve skupince stromů naproti obchodnímu centru. Malé ostrůvky života se nacházejí všude a ptáčkaři mají to štěstí, že je dokáží najít.

Tyto znalosti krajiny malého měřítka z nás dělají lepší pozorovatele. Dělají z nás lepší přírodovědce. Dokonce bych mohl říci, že z nás dělají lepší lidi, pokud bych chtěl použít klišé. Pouštíme se podél vedlejších cest a procházíme lesy v místech, která bychom jinak nikdy nenavštívili, ve snaze objevit nezvyklé ptačí druhy v nejodlehlejších částech okresů. To vše vytváří mozaiku jednotlivých pozorování ptáků z míst, která navštívíme a kde žijeme. Jde o nezměrnou a složitou přírodní pokrývku, jejíž každý steh je právě tím jednotlivým záznamem z našich okresních seznamů.

TIPY

  • Vedení záznamů po okresech je snazší a zábavnější díky e-Bird. Každý záznam je povzbuzující.
  • Díky aplikacím typ Google Earth si můžete kdykoli a ve velmi podrobném rozlišení uchovat záznam trasy, kterou podniknete.
  • Přestaňte se zabývat konkrétními místy s výskytem konkrétních ptačích druhů a zaměřte se na specifické biotopy.
  • Nebojte se objevovat nová místa. Stále existují ornitologicky atraktivní lokality, o kterých se ještě neví!

NATE SWICK je redaktorem ABA Blog a autorem publikací Ptáčkaření pro zvědavce (Birding for the Curious) a The ABA Field Guide to Birds of the Carolina. Jeho největší ambicí je vidět přinejmenším sto druhů v každém z jednoho sta okresů Severní Karolíny. Se ženou a dvěma malými synky, kteří ho často v roli nevědomých pachatelů doprovázejí při jeho pátrání, žije v Greensboro v Severní Karolíně.

Nate Swick, foto: https://www.aba.org/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *