V týdnu jsem si slíbil návrat na svoje nové odchytové místo. Je čtvrtek a jsem tu znovu. Jen ta předpověď počasí se mi moc nelíbí. Stále se mění a stále v ní figurují místy i poměrně vydatné deště. No čo už? Vzal jsem si sebou maskovací stan s tím, že si do něj postavím stolek a židličku, kdyby se přihnala nějaká přeháňka, případně, že si v něm na noc i ustelu. Tentokrát natahuji jen dvojici pěvcovek a namísto dravcovky stavím do pole dvě na sebe kolmé bahňákovky, abych zkusil tah lelků.
Obloha byla dnes většinou zatažená a teploty se držely kousek nad dvacítkou. Zdá se, že tyto podmínky vyhovují i dennímu tahu ptáků. Z pole se totiž na kraj lesa přesouvá asi třicítka brávníků, nedaleko poskakuje po ornici trojice bělořitů a nápadným překvapením jsou žluvy, které se nade mnou opakovaně prohánějí. Pět nebo šest ptáků s křikem létá od lesa do keřů a zpět.
Než se stmívá, přináším od sítí jen tři ptáky. Na druhou stranu jsou to zástupci tří druhů pěnic – černohlavé, pokřovní a slavíkové. S šerem stahuji pěvcovky a u bahňákovek pouštím mix lelka. V jedenáct začíná pršet. Škoda. Běžím stáhnout i bahňákovky, ale v jedné mě čeká překvapení. Je jím stará hubená samice lelka. Bezva, říkám si. Vždy jsem jezdil lelky chytat zvlášť někam na lesní paseky. Teď můžu zůstat tady a doplnit jimi běžný odchyt pěvců.
Pršet přestává v jednu po půlnoci. To už za sebou mám dvě hodinky lehce skrčeneckého dřímání ve fotostanu, který mi moc prostoru k natažení neposkytuje. Radar ukazuje vzdalující se mohutnou frontu dešťů a nadále snad už jen čistící se oblohu. Znovu roztahuji bahňákovky, pouštím křepčení pod pěvcovkou a jdu se zase natáhnout. Ve tři roztahuji i pěvcovky a těším se na příchod dne.
Před pátou pozoruji kolem bahňákovek poletovat dalšího lelka. Dokonce sedá na pole asi dvacet metrů ode mě. Sítě už ale začínají být s přibývajícím světlem vidět a pták se nechytá. Teprve po půl šesté se začínají v sítích objevovat pěvci. Tentokrát je znát tah pěnic slavíkových, kterých do nějaké půl osmé, kdy vše rychle balím, kroužkuji třináct. Kromě vlašky kontroluji čtyři druhy pěnic, čtyři druhy rákosníků, jednoho slavíka a mimo jiné trojici ťuhýku, včetně nádherného starého samce.
I čtvrtá noc mě utvrzuje v tom, že jsem si tohle místo dobře vybral. Má potenciál a ptáci se mu nevyhýbají. Příští týden sem zamířím znovu.
odchycené druhy: pěnice pokřovní (3 ex.), pěnice černohlavá (4 ex.), pěnice hnědokřídlá (7 ex.), pěnice slavíková (13 ex.), rákosník obecný (4 ex.), rákosník zpěvný, rákosník proužkovaný (2 ex.), rákosník velký, červenka obecná (3 ex.), slavík obecný, budníček větší, ťuhýk obecný (3 ex.), lelek lesní – 44 ptáků 13 druhů
Stará samice lelka lesního (Caprimulgus europaeus) zavítala do sítě se začínajícím deštěm.
Červenky obecné (Erithacus rubecula) mám rád. Pro jejich zpěv i vzhled. A vůbec mi nevadí, že během dlouhých nocí na Červenohorském sedle mi jich prošlo rukama už mnoho stovek.
