birdwatcher.cz

PUTOVÁNÍ ZA JEŘÁBY POPELAVÝMI (Grus grus)

Mapa evropských oblastí s výskytem jeřábů během tahu – jednotlivá čísla fungují jako odkazy.

Söderfjärden Kvismaren Hornborgasjön Takern Kristianstad Öland Matsalu Rügen-Bock Diepholzer Moorniederung Rhin-(Havelluch) Plaine de la Woëvre Lac du Der-Chantecoq Landes de Gascogne Pyreneje Gallocanta Extremadura Hortobágy

Lokality:

1. Söderfjärden, 2. Kvismaren, 3. Hornborgasjön, 4. Takern, 5. Kristianstad, 6. Öland, 7. Matsalu, 8. Rügen-Bock, 9. Diepholzer Moorniederung, 10. Rhin-(Havelluch), 11. Plaine de la Woëvre, 12. Lac du Der-Chantecoq, 13. Landes de Gascogne, 14. Pyreneje, 15. Gallocanta, 16. Extremadura, 17. Hortobágy


Úvod

Již několikrát jsem se rozhodl navštívit na podzim v době tahu jeřábů popelavých (Grus grus) jedno z míst, kde se v Evropě tito ptáci shromažďují před tím, než pokračují dále k jihu na zimoviště. Tím místem je východomaďarský Hortobágyi Nemzeti Park – Národní park Hortobágy. Velkolepé přírodní představení, kterého jsem tu byl svědkem poprvé v roce 2005, se mi nesmazatelně vrylo do paměti a nyní, pokud mám příležitost, se do nekonečných plání parku s podzimem vždy rád vracím.

Podobných míst je v Evropě více, ale přesné a ucelené informace o nich jsem našel až v knize Görana Lundina Cranes – where, when and why? Migrace ptáků je fascinující téma. Pro ty, kteří by chtěli nahlédnout pod její pokličku prostřednictvím jeřábů popelavých jsem některé pasáže z uvedené knihy přeložil, doplnil je mapami a dalšími informacemi nalezenými na internetu a zde je předkládám ve zkrácené přehledné formě.

Důležitá poznámka se týká důvodu, který přiměl autora k sepsání zmíněné monografie. Říká, že jeho záměrem nebylo zvýšit počet návštěvníků na popsaných lokalitách, ale naopak snížit jak vyrušování jejich, tak zemědělců a farmářů, na jejichž pozemcích se jeřábi shromažďují. Autor doufá, že zvýšený zájem návštěvníků vyvolá tlak na společnost a odpovědné úřady ve smyslu zefektivnění ochrany jeřábů a jejich shromaždišť a vytvoření lepších podmínek pro návštěvníky díky spolupráci různých subjektů, které v těchto oblastech působí. Jak autor podotýká: více návštěvníků – lepší ochrana!

Rozšíření a tah

Celá evropská část souvislého druhového areálu až po Ural, izolované populace v Zakavkazsku, Arménii a Malé Asii patří již k ssp. lilfordi. Ještě v nepříliš dávné době zabíralo souvislé rozšíření snad celou Evropu; s kultivací rozsáhlejších bažinatých lesů však jeřáb zmizel až na několik izolovaných hnízdišť. Z Irska zmizel ve XIV. stol., z Anglie kolem r. 1600; také z Dánska zmizel, avšak r. 1952 znovu zahnízdil. Hnízdil i v již. Španělsku (naposledy 1954), v Itálii (1943), v Rakousku (1885), Maďarsku (1952), dále i v Srbsku, Bosně, Albánii, Makedonii, Řecku a Bulharsku, dosud hnízdí ještě v Malé Asii, snad i v severním Černomoří. Mizení bylo současně doprovázeno silným úbytkem a izolací hnízdišť zejména jižně od Baltu. Od r. 1960 se však hranice souvislého areálu v Evropě opět posunují k jihu: od r. 1981 hnízdí v Anglii, 1985 ve Francii, 1989 (1981?) v ČR. Hnízdní populace v sousedních státech: Německo 2246-2269 párů, Polsko 2300-2600 párů.

V Evropě i Asii je jeřáb tažným ptákem. Při tahu přelétají jeřábi moře i vysoká pohoří (Kavkaz aj.). Případy přezimování v oblastech hnízdišť nebo průtahu jsou ojedinělé. Nejblíže zimují pravidelně na jihu Pyrenejského poloostrova , v severozápadní Africe, na jihovýchodě v Malé Asii, Iráku a Súdánu. Z hnízdišť v severní a východní Evropě táhnou jeřábi dvěma různými směry, na JJV-JV a JZ. V Pobaltí se protínají cesty ptáků táhnoucích směrem JZ z území Ruska s cestou ptáků letících směrem JV z Finska a Švédska. Oba směry jsou potvrzeny i několika výsledky kroužkování. To naznačuje, že se naši jeřábi po krátkém přeletu na sever připojují k hlavnímu tahovému porudu, se kterým zřejmě pokračují v migraci jihozápadní cestou (Hudec & Šťastný 2005).

Areál rozšíření jeřába popelavého (Grus grus) – zdroj: http://www.savingcranes.org/.


Zdroje informací

LUNDIN G. and authors. 2005: CRANES – where, when and why? Supplement 2005 no. 43 of Var Fagelvärd, Swedish Ornithological Society.

HUDEC K. & ŠŤASTNÝ K. (eds.), 2005: Fauna ČR, sv. 29/2. Ptáci – Aves 2/I (2. přepracované a doplněné vydání). Academia. Praha.

BirdLife International: Common Crane – BirdLife Species Factsheet (www.birdlife.org)

International Crane Foundation: Eurasian Crane (http://www.savingcranes.org)

European Crane Working Group (http://champagne-ardenne.lpo.fr/grus-grus/)

Server Příroda.cz (http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=959)

Český rozhlas – hlas pro tento den (http://www-ext.rozhlas.cz/hlas/kratkokridli/_zprava/13793)