Maroko 2007 – 1. část

9.III. – 26.III.2007

Ornitologicko-cestovatelský deník vedený na cestě po severozápadní Africe.

Ostré barevné rozhraní mezi černou kamenitou pouští a písečnými dunami Erg Chebbi u Merzougy na jihovýchodě Maroka.

Navštívit Maroko mě napadlo vlastně až díky těmto stránkám. Při překládání „Where to watch birds ..“ do sekce „ptactvo ve světě“ týkající se této severoafrické země, jsem byl tak okouzlen birdwatcherskými pozoruhodnostmi Maroka, že mi to prostě nedalo. Proč si nejet prohlédnout ptačí druhy, se kterými se člověk ze střední Evropy jen tak nesetká, proč si nezajet rozšířit obzory?

Členové výpravy:
Robert Doležal – www.birdwatcher.cz
Tomáš Grim – www.zoologie.upol.cz/osoby/grim.htm
Robert Vlk – www.muni.cz/people/6184


9. března 2007

Ve 2:30 vstávám do ubrečené, deštěm se lesknoucí noci. Ospalá nechuť někam vyrážet. Přijíždí dodávka, ze slušnosti se snažím konverzovat. Projíždíme místy, která bych druhý den navštívil za světla, tak jako přes zimu každý víkend – Pohořelické rybníky a Nové Mlýny. U benzínky na konci Mikulova dobíráme další čtyři účastníky našeho improvizovaného zájezdu. Poklimbáváme, každý kousek spánku se hodí.
Na letišti procházím důkladnou prohlídkou – opasek dolů, boty vyzout, do trika a pořádně prošahat záhyby zbývajícího ošacení. Procházím jako poslední. Více než 1 dcl tekutin se nesmí do letadla dostat. Popíjím minerálku, ze které pak musím třikrát na záchod. Na runwayi nás čeká maličké příruční letadélko velikosti delšího autobusu. Řada sedadel vpravo a dvě vlevo; a hodně sklonit hlavu. Skalnaté Alpy se zasněženými vrcholky vypadají z teď modré a téměř bezoblačné oblohy nádherně. V Milánu svítí slunce a je příjemně teplo. Nad letištěm se třepotá několik skřivanů. Čekáme dvě hodiny. Další let trvá tři hodiny. Korsika, Sardinie, v průhledech mezi mraky Středozemní moře a pak vyschlá a nehostinně působící Afrika. Posunujeme si hodinky o hodinu zpět a jsme v Casablance.
Převelice důležití uniformovaní celníci za přepážkami. Na vše mají dost času. O kousek dál už na pásu dokola jezdí naše bágly. Jsme odbaveni jako poslední. Ještě horší zmatek probíhá u přepážky půjčovny aut Budget. Dohadování tří panáků. Každý ví nejlépe, jak vyplnit formuláře. Kreditu mi projíždějí jakýmsi kovovým mechanickým kombajnem. Doklady od auta předávají dalšímu pomocníkovi, který nás vede před letiště. Venku nás do očí udeřilo silné slunce. Je krásně, stačí tričko s krátkými rukávy. Pomocník nám říká, ať počkáme a někam se ztrácí. Naštěstí se asi po deseti minutách vrací v Dacii Logan, kterou nám předává. Kolega Hujer už má taky auto, které ani neměl předem zamluvené.
Měníme peníze a pouštíme se na cesty. Ocitáme se jakoby někde na Balkáně. Albánie či Makedonie. Vyprahlé pláně se střídají se zelenými políčky, blahovičníky a ze všech keřů a trav vlající igelitové sáčky, povozy s oslíky, rozbité silnice a spousty policistů. Jedeme na Rabat, ale pak odbočujeme na Ben Limane. Tady konečně nalézáme restauračku. Já jsem zatím zásoben Pípkovými řízky. Během cesty jsme už posbírali pár nových druhů – rorýs domovní, špaček černý, poštolka jižní. Hujer s bandou ještě někde docpávají žaludek. Odjíždíme na kraj města mezi korkové duby. Jsou tu modřinky (ultramarinus) a pěnkavy (africana). Pak nám píšou kolegové, že jsou někde na severu od města. Do zítřka se asi rozdělíme. Jedeme dál k východu na Sidi Bettache. Ocitáme se ve spoře porostlé vrchovině. Šeří se. Nad městem uhýbáme ze silnice ke skupině korkových dubů a stavíme stany.
První noc v Africe. Hvězdy svítí, je zima. Stavím jen tropiko, pršet nebude. Z polí křičí dytíci.

Casablanca – Sidi Bettache
14:00 – 19:00
pozorované druhy: špaček černý (10 ex.), volavka rusohlavá (stovky, asi 250 ex.), poštolka jižní (1 ex.), vrabec domácí (desítky), čáp bílý (hejno kroužící na okraji Casablanky, 60 ex.), hrdlička zahradní (desítky), moták pochop (F), rorýs domovní (5 ex.), rorýs obecný (první druh v Africe), chocholouš obecný (desítky), ťuhýk šedý (algeriensis), kos černý, cistovník rákosníkový, zvonohlík zahradní (+10), strnad luční (+10), kulík říční, konipas bílý (alba, 5 ex.), stehlík obecný (+10), racek bělohlavý (6 ex.), konopka obecná (10 ex.), zvonek zelený, sýkora modřinka (ultramarinus), pěnkava obecná (africana), dytík úhorní (5 ex.)

Poté, co jsme vyšli před příletovou halu na letišti v Casablance, nás téměř oslepilo nezvykle silné denní světlo. Ze zimního příšeří Střední Evropy jsme přijeli do plnokrevného dne severní Afriky.


10. března 2007

Noc byla dlouhá. Zaléháme kolem osmé místního času a ještě v šest ráno slunce není na obloze. Občas si k našim stanům přijdou na dlouhé chvíle zaštěkat psi. Dlouho se ozývají i dytíci. K ránu nám kousek od nocležiště mňouká sýček a peníze počítá křepelka. Za svítání nám přes hlavy přelétá ve skupinách stovka volavek rusohlavých. Sjíždíme zpět do Sidi Bettache. Čekáme na druhé auto. Marně, nemají zapnutý ani mobil. Směrem k Merchouch se krajina opět vlní. Vyschlé stepní stráně se skupinkami dubů a keřů. Co chvíli zastavujeme a sledujeme okolí.

Gorges mezi Sidi Bettache a Merchouch
pozorované druhy: chocholouš obecný, sýček obecný, krahujec obecný, pěnkava obecná, konopka obecná, křepelka polní, volavka rusohlavá (+100), strnad luční (velice běžný), vrabec domácí, luněc šedý (2 ex.), luňák hnědý (hejno 100 ex.), rorýs velký (3 ex.), stehlík obecný, vlaštovka obecná, orel nejmenší, krkavec velký (2 ex.), kalandra zpěvná (3 ex.), kavka obecná, čáp bílý

Následuje Rommani a kus za ním zastavujeme u první tekoucí říčky. Prozatím jsme míjeli jen vyschlá koryta. Pozorujeme nové druhy a postupně se kolem nás shlukují děti jdoucí nebo jedoucí na oslících ze školy. Vypadá to, že se tu chodí do školy i v sobotu. Opět si připisujeme nové druhy. Slunce pálí a obloha je čistě modrá. Jen to focení druhů povětšinou skrytých ve křoví mi moc nejde. Alespoň toho luňce jsem dopoledne digiscopem rozmazaně ulovil.

Řeka mezi Rommani a Maazirem
11:15 – 12:50
pozorované druhy: břehule hnědohrdlá (6 ex.), kulík říční (2 ex.), skalník modrý, zvonek zelený, strnad pruhovaný (sahari, 2 ex.), bulbul zahradní (3 ex.), dudek chocholatý, straka obecná (mauritanica), volavka stříbřitá

V Khemissetu honosně obědváme. Maso dělané na rožni, hranolky, rajčatový salát s cibulí, nakládané olivy a silný mátový čaj. Ve třech platíme 150 Dh. Uvidíme, co udělá první jídlo z ulice s mým zažíváním. Provoz v těchto větších městech je divoký. Všude si chodí houfy nevšímavých chodců, kteří se pustí i pod kola auta. A pravidla provozu se tu asi berou jen jako doporučení. Z Khemissetu do Meknes jedeme po placené dálnici (19 Dh). Provoz téměř na nule a přesto jedna bouračka a jinde policie skrytá za keři měřící rychlost. Za Meknes sjíždíme z dálnice k jihovýchodu na El-Hajeb. Pomalu stoupáme na náhorní plató. Za městem je nádherný rozhled do kraje. Na chvíli se jdeme projít. Funí dost silný vítr. Kubrt loví štíry.

El-Hajeb (Balcon d´Ito)
16:50 – 17:30
pozorované druhy: drozd brávník, bramborníček černohlavý (3 ex.)

Před námi se zvedají lesem porostlé kopce. Blížíme se k lesnaté oblasti Foret de Cedres. V ulicích Azrou je šrumec. Sobota a stovky lidí venku. Řekl bych, že jde o horské letovisko. Máme asi 1.200 m n.m. a stoupáme dál do kopců. Cedry jsou až v nejvyšších partiích. Nejprve jedem kolem dubů, borovic a cypřišů. Vrcholy v okolí mají už přes 2.000 m. Na chvíli zastavujeme v jednom sedle. Slunce zapadá, musíme se vrátit na místo, které jsme si vybrali k noclehu.

Kopec nad Azrou
18:00 – 18:30
pozorované druhy: krkavec velký (2 ex.), šoupálek krátkoprstý, králíček ohnivý, sýkora uhelníček, orebice pouštní, puštík obecný – většina druhů určena podle hlasu

Na našem místě stojí policie. Objíždíme je a zastavujeme o kus dále. Čekáme, až to policajti sbalí a pojedou pryč. Dlouho to netrvá. Zajíždíme tak hluboko do lesa, jak jen to jde. Stavíme stany a světlo rozsvěcujeme až v nich. Snad nás nikdo obtěžovat nebude. Dva pasáci kolem vedou stádo obcí. Jeden chce dirham. Nerozumíme. Stmívá se, obloha začíná blikat hvězdami a po blízké silnici hlučí auta. Hujer s kumpány vyrazil do Fesu. Zítra se asi potkáme před Mideltem.

Školáci vracející se ze sobotní výuky. Oslík je na vesnici tím nejběžnějším dopravním prostředkem.


11. března 2007

Noc byla velice chladná. Spíme asi v 1.600 m n.m. Stmívá se bohužel velice záhy a rozednívá se pozdě. Noc je pro mě velice dlouhá. Les je po ránu plný ptačích hlasů. Dost výrazně a opakovaně je slyšet žlunu africkou. Nedalo to ani moc práce ji v korunách stromů najít. Prsty na rukou jsou od podchlazeného dalekohledu za chvilku pěkně zmrzlé. Ještě že mám ve výbavě zimní čepici a rukavice. Ještě před odjezdem nás přišla navštívit dvojice makaků. Poskakují kousek od nás. Jedna se tváří dost výhrůžně na Tomovo focení. On je ale větší.

Azrou – Mischliften
6:30 – 9:20
pozorované druhy: žluna africká (3 ex.), strakapoud velký, sýkora koňadra, sýkora modřinka, sýkora uhelníček, dlask tlustozobý, brhlík lesní (tmavší břicho), holub doupňák (2 ex.), pěnkava obecná, šoupálek krátkoprstý, drozd brávník, špaček černý, krkavec velký (8 ex.), červenka obecná, makak (2 ex.), skřivan polní, linduška luční, skřivan lesní, káně bělochvostá (6 ex.), budníček větší, poštolka obecná, sojka obecná

Dostáváme se na vyschlé zvlněné pláně náhorní plošiny. Trsy trávy, kameny, obnažené skalky a ve vrcholových partiích chuchvalce cedrů. Dokonce míjíme i opuštěnou sjezdovku. Konečně rozmrzáme. V pláních chodí místní s motykami a vykopávají nějaké bylinky, které prý léčí zuby. Postupně vytrácíme výšku. Ze dvou kilometrů klesáme do 800 m n. m. Před námi je městečko Timahdite. Na každém komíně hnízdí čápi. Za vesnicí stoupá hejno čápů společně s krkavci do výšky. Je mezi nimi i jeden čáp černý. Z druhé strany vesnice fotíme místního rehka severoafrického. Nedaleko míjíme mělké jezírko s kachnami divokými.

Timahdite
9:55 – 10:30
pozorované druhy: čáp bílý (50 ex.), špaček černý (10 ex.), čáp černý, rehek severoafrický, kachna divoká (50 ex.), bělořit černý, husice rezavá (2 ex, přelet), konipas luční

Míříme k jihu, proplétáme se mezi skalnatými kopečky se sporou vegetací. Během jedné zastávky pozorujeme bělořita černého a přelétající dvojici husic rezavých. Je to nezvyklá podívaná, daleko od vody. Opět jsme vystoupali nad 2.000 m – Col du Zad (2.178 m n. m.). V dáli na jihu vystupují příkrá zasněžená skaliska Atlasu. Výhledy jsou rámované mohutnými cedry. V Zeidě si dáváme tajine, příjemný gulášovitý papec s hovězím masem (35 Dh za osobu). Směrem k jihu se rozprostírá kamenitá polopoušť, ve které trávíme následujících několik hodin. Do seznamu pozorovaných druhů přibývá bělořit pouštní a šedohlavý. Opakovaně vidíme bělořity černé. Ve starém lomu s jezírky jsou dvě potápky malé a pisík.

Zeida a okolí
14:00 – 18:00
pozorované druhy: bělořit pouštní, bělořit šedohlavý, bělořit černý (3 ex.), zvonek zelený, stehlík obecný, pisík obecný, potápka malá (2 ex.), konipas bílý (alba, 200 ex. na tahu), vrabec pokřovní, vrabec skalní (5 ex.), kulík říční, lyska černá (2 ex.), rehek domácí

Sjíždíme asi 30 km k Mideltu, kde se máme v 17:00 sejít s kolegy. Ani po půlhodině se neukazují. Mobily vypnuté, nereagují. Vracíme se tedy zpět k Zeidě a k lomu. U jezírka posedává snad 200 konipasů bílých. Jsou to ti naši – alba – asi na tahu. Bonusem je pětice vrabců skalních a v okolí poletující bělořiti černí.
Stmívá se, u vjezdu do lomu pořád postává auto s několika Araby. Chceme se vyhnout možnému konfliktu a zkoušíme najít místo ke spaní u potůčku, kde jsme byli po poledni. Moc se to tu nedá. Vracíme se k lomu a sjíždíme už po tmě na jeho dno. Za svitu baterky stavíme stany. Vítr nefouká a dokonce je nečekaně teplo; ne jako vysoko v horách. Pořád jsme přitom ve výšce 1.400 m n.m. Obloha je po chvíli přecpaná hvězdami. Tísní se v její černi, tetelí se svým pradávným svitem a nacvičují sestavy svých souhvězdí. Velký vůz stojí na svém oji a naproti němu se vypíná Orion. Koukám dalekohledem na Plejády a ze Zeidy sem náhle doléhá táhlý hlas muezína: Alláh Akbar. Je 19:40. Zapínám svítilnu a smolím několik řádků do deníku. Zítra překonáme Vysoký Atlas a pustíme se k oáze Tafilalt. Čeká nás poušť a písečné duny. Od vody se občas hlasitě ozvou potápky malé. Dokonalá atmosféra.

Pohled přes polopouště jižně od Zeidy směrem k zasněženému pohoří Vysokého Atlasu. Kvetoucí stromy v kontrastu se sněhem v horách.


12. března 2007

Tvrdě jsem usnul, když mě šťoucháním budí Tomáš. Venku je hlučno. Zjišťuji, že kolem našeho auta se motá několik lidí. Vybíhám ze stanu … a ulevuje se mi. Naše auto je stranou a nedotčené. Ještě dvě hodiny chlapíci rachotí u vody a startují jakýsi hlasitý motor. Ulehčeně usínám, když odjíždějí.
Ráno je venku opět nehorázná zima. Na autě i na stanech je námraza. Kubrt tvoří malý ohníček. Na okraji lomu zpívají bělořiti černí. Postupně se k nám dostávají první sluneční paprsky a barví stěny lomu do oranžova. Vše se zrcadlí v naprosto klidné vodní hladině. Rozjíždíme se k jihu a zastavujeme několik km jižně od Zeidy. Stačí sejít pár set metrů ze silnice do polopouště a máme přeletujícího stepokura písečného a malá hejnka skřivánků menších. Ještě hodnou chvíli se motáme po pláni porostlé trsy trnité trávy. Kluci vidí další stepokury. Stejně jako Tomáš jsem zaslechl táhlý flétnovitý melancholický zpěv. Patří skřivanu Dupontovu. Bohužel jsem nenašel původce.

Zeida a okolí
6:00 – 9:00
pozorované druhy: skalník modrý (přelet), vrabec skalní (2 ex.), bělořit černý (8 ex.), potápka malá (2 ex.), lyska černá (2 ex.), konipas bílý (20 ex.), kulík říční (2 ex.), stepokur písečný (pozn. TG viděl – vyšlápl – 2, další přetahoval), skřivánek menší (20 ex.), skřivan Dupontův (hlas), dudek chocholatý, bělořit pouštní (3 ex.)

Na chvíli zastavujeme v Mideltu. Tomáš konečně směňuje své šeky American Express. Několik chlapíků mi přes otevřené okýnko u auta vnucuje různé zkameněliny nebo nabízí ubytování u příbuzných v poušti Erg Chebbi na jihu. Za městem stoupáme opět do kopců. Sedlo Tizi-n-Talgaumt leží ve výšce 1.907 m n.m. Jsou tu uměle vysazovány borovice. Na jedné z nich se honí dvojice rehků severoafrických. Fotoaparáty nezahálejí. Na okamžik vidíme hýla pouštního. Skoro dvě hodiny pak bloumáme po okolí.

Tizi-n-Talghaumt
12:10 – 14:00
pozorované druhy: rehek severoafrický (2M), hýl pouštní, skřivan lesní (6 ex.), dudek chocholatý

Průsmyk opouštíme poté, co přijíždí dvojice mikrobusů, ze kterých se sypou bílé Němky a střídavě se v dokonalých pózách fotí u cedule se jménem průsmyku a nadmořskou výškou. Úsměv, póza, vypnout hruď a té druhé samozřejmě nejde spustit digitál, najít chybu a znovu dokola. V mělké říčce kousek níž umýváme nohy. Je tu dvojice konipasů bílých. Poprvé poddruh subpersonata. Svahy kolem jsou zvýrazněny vlnovkami geologických vrstev. Kamenité pláně mezi kopci nemají téměř žádnou vegetaci. Zdají se být pusté a bez života. Nedokážeme na nich objevit v tom tetelícím se vzduchu ani ptáčka.
V Er Richu se zastavujeme na oběd. Klasický tajine s mátovým čajem. Cena se nám zdá být oproti různým průvodcům vyšší, ale neprotestujeme. Po tom celodenním hledání života v pustině už nám kručí v břichu. Posilněni najíždíme opět na silnici směr Er Rachidia. Chtěli bychom si dnes najít místo ke spaní už před setměním. V posledním městě před Er Rachidií se snažíme dostat k řece, podél které jsou zelené trávníky, palmy a olivy. Nedaří se. Většinou jde o zavlažované zahrady bez přístupu. Dobře, pouštíme se do hlubokého kaňonu, za kterým leží přehrada. Na konci přehrady je Er Rachidia.
Stmívá se a už přestáváme věřit, že najdeme ještě před městem vhodné místo. Uháníme po silnici lemující přehradní ramena. Asi v půli délky přehrady sjíždíme z mostu podél říčky a konečně nacházíme dvě písčité plošky vhodné ke stavbě stanů. Vzduch voní jakýmsi příjemným aromatickým kořením, které znám z buchet. Z porostů u říčky se hlasitě ozývají žáby. Nejméně tři druhy. Od hlasitého brekeke, přes skřehotání skokanů, po melodické hladké tóny nějaké rosničky. Venku je zase příjemně teplo, ale do rána určitě pořádně přituhne.

Er Rich
pozorované druhy: vrabec domácí, volavka rusohlavá, čáp bílý, zvonohlík zahradní, hrdlička zahradní

Na ranní východ slunce jsme celí promrzlí po noci strávené na dně lomu už netrpělivě čekali.


13. března 2007

Noc byla velkolepá, skvěle jsem se vyspal. Prozatím nejteplejší noc na cestě. Jen, co jsem vylezl ze stanu, všiml jsem si u říčky za stanem dvojice husic rezavých. Brzy se zvedly, ale ještě dlouho přeletovaly údolím tam a zpět, než přistály u přehrady. Něco málo snídáme a jdeme mrknout k vodě. Radost nám udělal bělořit saharský a pak při návratu skřivan pouštní.

Barrage Hassan-Addakhill
6:30 – 9:00
pozorované druhy: husice rezavá (2 ex.), zvonek zelený, zvonohlík zahradní (3 ex.), vrabec domácí (10 ex.), kormorán velký (30 ex.), potápka roháč, bělořit pustinný, lyska černá (7 ex.), volavka popelavá (2 ex.), kachna divoká (1 pár), konipas bílý (alba), vlaštovka obecná (2 ex.), skřivánek krátkoprstý (25 ex.), racek bělohlavý (2 ex.), skřivan pouštní

Pak už ujíždíme do Er Rachidie. Město vypadá honosně a celé je laděné do růžové a světle oranžové. Krabičky přízemních či jednopatrových domů s mnohdy hliněnými stěnami. Ale velice dobré silnice a u čerpacích stanic se dá dokonce platit kartami. Ve městě odbočujeme po P32 směrem na západ, kde by mělo být nějaké smetiště a strž s několika místními zajímavostmi. Za městem skutečně nacházíme několik ploch s keři a vyschlými loužemi. Je tu spousta odpadků a tradičně stovky igelitových sáčků třepotajících se z větví keřů a poletujících vzduchem jako ptáci. Připisujeme si několik druhů pěnic a poté, co dvě hodiny procházíme jakési smetiště, tak pozorujeme i čtveřici timálií.

Er Rachidia – západ
9:30 – 12:00
pozorované druhy: dudek chocholatý (3 ex.), hýl pouštní (10 ex.), pěnice vousatá, skřivánek krátkoprstý (50 ex.), ťuhýk rudohlavý (M), vrabec domácí (20 ex.), bělořit saharský (M), vlaštovka obecná (2 ex.), chocholouš obecný (4 ex.), bělořit šedý (oenanthe, 8 ex.), pěnice hnědokřídlá (4 ex.), rehek domácí (2 ex.), pěnice bělohrdlá (2 ex.), zvonek zelený (6 ex.), konipas bílý (alba, 4 ex.), pěnice brýlatá, timálie akáciová (4 ex.), kulík říční (2 ex.)

V Er Rachidii obědváme. Tajine, tentokrát s kuřecím masem v malé restauračce v postranní ulici. Majitel se nám snaží vnutit coby průvodce do Merzougy a k dunám Erg Chebbi. Myslím, že se nám jej podařilo docela slušným způsobem odbýt. Dalším plusem, když nepočítám vynikající oběd, jsou dvě litrové láhve červeného vína Maghrabi, které nám jeden z Marokánců skočil koupit neznámo kam (1 l za 60 Dh). Ujíždíme dál k jihu. Asi 15 km před Erfoudem pozorujeme dvojici orlíků krátkoprstých kroužících nad menší oázou. Pak se po naší pravé straně náhle rozevírá hluboká škvíra koňonu s palmovým hájem lemujícím říčku na jeho dně. Oáza Tafilalt se táhne v délce několika desítek km. Míjejí nás terénní vozy a autobusy se zájezdy. Když zastavíme, hned se k nám seběhnou prcci a žadoní o dirham. V Erfoudu nacházíme odbočku na Merzougu. Prvních asi 10 km je po asfaltu. Pak náhle asfalt končí a pokračuje labyrint cest vyježděných v poušti. Několikrát pozorujeme skřivana dudkovitého.

Erfoud – jižně
16:30 – 20:00
pozorované druhy: skřivan dudkovitý (3 ex.), skřivan pruhoocasý (2 ad. + pull.), bělořit pouštní, ťuhýk rudohlavý, lelek egyptský (hlas po setmění)

Vydáváme se naším silničním autem do terénu. Cesty v pouštní kamenité pláni se kříží, proplétají, rozdělují se, napojují a vedou bůhví kam. Snažíme se držet jedné z nich, která je značená kameny u krajnice. Auto drnčí a poskakuje po kamení. Míjíme dvě vesnice. Děcka jsou tak neodbytná, že nám za jízdy otvírají dveře a hrozí kameny, když nic nedostanou. Čas od času nás míjí v plné rychlosti teréňák křižující poušť mimo cesty. Duny Erg Chebbi, ke kterým bychom se měli dostat, jsou v dálce po pravé straně. Cesta ale pokračuje spíš k jihovýchodu a stále se od dun vzdaluje. Vyrazit po neznačené cestě, tak bychom už teď bloudili nebo zapadli do písku. Několik takových úseků už jsme museli zdolat. Po dvaceti km v poušti to obracíme. Než zničit auto, zapadnout do písku nebo se ocitnout za hranicemi v Alžírsku, tak se raději po té stejné cestě vrátit a bezpečně někde v místech, kde jsme viděli skřivany pruhoocasé krmit mladé, zabivakovat.
Rychle se setmělo. Drkotáme cestou, kterou jsme sice už jednou projeli, ale která nám připadá cizí a neznámá. Za námi se v pláni rozsvěcují světla. Džípy s turisty se vrací z pouště. Nalézáme začátek asfaltové silnice. Sjíždíme kousek dál a stavíme stany. Ještě chvíli před tím, když jsme na chvíli zastavili, kolem nás rozvážným krokem přešla skupina velbloudů. Teď stojíme na místě a kolem nás projíždějí desítky aut. Poklidně působící poušť se změnila na hlučnou dálnici. Naštěstí vše trvá jen asi hodinu. Pak vše utichá a jsme tu sami. Věnujeme se s Tomem vínu. Když jdeme spát, ozývá se z venku lelek egyptský.

Jedna ze dvou mohutných oáz na jihu Maroka – Tafilalt. Táhne se v délce několika desítek km od severu k jihu.

další část