Španělsko 2015 (Ebro)

26.II. – 3.III.2015

Několik jarních dní v deltě řeky Ebro.

Dva rybáci severní (Sterna sandvicensis) a racek tenkozobý (Chroicocephalus genei) s odečítacím kroužkem u vedlejšího ramene řeky Ebro.

Ke konci zimy většinou netrpělivě vyhlížím první známky přicházejícího jara. Když se pak naskytne možnost jít jaru kousek naproti, s chutí ji využiju. Letos chceme vyrazit vstříc jaru do delty řeky Ebro. Ona bradavice vyčnívající z východního pobřeží Španělska asi 150 km pod Barcelonou, která je z valné většiny tvořena příbřežními mokřady, lagunami ukrytými v rákosinách a nedozírnými rýžovými poli, je totiž významným útočištěm ptactva. Rozprostírá se na 320 km2, vznikla postupným ukládáním naplavenin a vybíhá asi 25 km do Středozemního moře. Konec února je tu ve znamení rozbíhajícího se tahu ptáků na hnízdiště, teploty jsou oproti létu velice přijatelné a k vidění je tu řada druhů, se kterými se u nás člověk nesetká. Takže hurá na jih!

Členové výpravy:
Robert Doležalwww.birdwatcher.cz
František Kopeckýfrantakope.rajce.idnes.cz
Petr Podzemnýwww.petrpodzemny.cz
Jiří Ševčík


26. února 2015

Tak jsem se toho ve zdraví přece jen dožil. Kritický byl poslední týden. Za každou cenu jsem se snažil vyhnout chiméře chřipkové epidemie prevencí, která by nezasvěcenému mohla připomínat spíše pokročilé stadium alkoholismu. Každý den jsem čekal, že to stejně musí přijít a já zůstanu několik hodin před odjezdem s horečkou, zvracením nebo průjmem upoután na lůžko a se skřípěním zubů si budu po návratu ze Španělska prohlížet fotky kamarádů. Ještě poslední večer před odjezdem jsem nevěřil tomu, že se to obejde bez komplikací a raději jsem po pořádné dávce slivovice ještě posiloval imunitu červeným vínem. Sice nevím, jak by tato opatření hodnotil lékař, ale chutnalo mi to. Do postele jsem upadl se světem mírně se míhajícím kolem, ale ráno jsem se skutečně probudil zdráv a schopen absolvovat prodloužený předjarní birdwatcherský víkend ve Španělsku. No, nebylo to ráno, ale spíš nad ránem. Hodinky mě totiž probudily už něco po třetí. Byl jsem na to ale připraven. Navlékl jsem oblečení, hodil na záda fotobágl, do druhé ruky popadl kufr a po patnácti minutách po probuzení jsem už stál venku na spící noční ulici a mířil na autobusovou zastávku.

U dalšího nástupního ostrůvku přistoupil Petr, se kterým jsme poloprázdným nočním spojem dojeli k busu na Prahu. Na čas. Další dvě a půl hodiny mám zase rozmazané. Probírám se až v ranních pražských ulicích. Od úst nám stoupá pára a na autech je námraza. Vypadá to na začátek nádherného dne. Vše pak následuje hladce a v rychlém sledu. Něco po sedmé jsme na Ruzyni. To už svítí sluníčko. Překvapivě se v rozmezí několika minut a necelé dvě hodiny před odletem všichni scházíme. Dokonce i chronický opozdilec Jura. Následuje hladké odbavení. Venku je krásně. Nasedáme do malého „čmeláka“ připomínajícího dvě svařené karosy s křídly. Jediným občerstvením je oříšková tyčinka, kterou dostáváme od letušky při vstupu do čmeláka. Za hodinu jsme v Mnichově, hodinku máme na pivko u našeho gejtu a za další půlhodinu už sedíme v letadle směr Barcelona. Následující let nám nabízí dokonalou prohlídku nádherně nasvícených zasněžených Alp, podél kterých hodnou chvíli letíme.

Barcelona nás vítá sluncem a teplotou kolem 15° C. Doma počínající jaro, pak zasněžené hory a nakonec vyloženě jarní Španělsko. Tady už nám skutečně stačí jen triko s krátkým rukávem. Kolem poletují konipasi bílí a zvonohlíci. Fasujeme Forda S-maxe a pouštíme se podél pobřeží k jihozápadu. Před Tarragonou zastavujeme na nákup a o chvíli později si Petr připisuje nový lajfík – špačka černého. Po šesté přijíždíme do městečka L’Ametlla de Mar. První hospoda na ulici se jmenuje Nazdravi. Míjíme honosný hotel a po klikaté asfaltce jdoucí kolem travou zarostlých bulvárů bez domů přijíždíme k našemu kempu. Tady už čekají špačci černí na všechny. Slečna na recepci nám přiděluje domek s pěti lůžky a dvěma pokojíky. Vybaven je i kuchyňkou a společenským koutem, který hned obsazujeme. Na střídačku se můžeme připojit k wifi.

Venku se rychle stmívá a hučí sílící vítr jdoucí od pevniny. Popíjíme, klábosíme – zkrátka seznamovací večírek, jak má být.

Barcelona – L´Ametlla
pozorované druhy: vrabec domácí, konipas bílý, straka obecná, pěnice černohlavá, sýkora koňadra, zvonohlík zahradní, červenka obecná, rehek domácí, holub hřivnáč, poštolka obecná, špaček černý, špaček obecný, racek chechtavý, racek středomořský, pěnice bělohrdlá

Jedna z nejběžnějších volavek v deltě – volavka rusohlavá (Bubulcus ibis).


27. února 2015

Levante – bouřlivý nárazový vítr proudící z vnitrozemí – otřásal naším domkem celou noc, hučel, kvílel a jako beranidlo se opíral do stěn. Rozednívá se po sedmé. Olivovníky před chajdou mávají větvemi, ale obloha je čistá. Asi 30 km od nás leží městečko Deltebre, kde chceme začít. Ke konci minulého roku tam byl zastižen ťuhýk hnědý, který byl pak opakovaně pozorován, naposledy před několika dny. Uvidíme, jestli se na nás štěstí usměje.

Snídáme na terásce před chajdou. Kolem poletují zvonci a straky. Peťa vytahuje svůj nový stativák a cílí jej na nedaleké moře. Valí se po něm zpěněné vlny, nad kterými jsou kromě racků občas vidět i siluety buřňáků. Ty jsou ale na hranici viditelnosti a zcela mimo determinační možnosti. Tu a tam se ozývají stehlíci, zvonohlíci nebo se na nás přilétne podívat zvědavá červenka.

L´Ametlla – kemp
7:30 – 9:00
pozorované druhy: hrdlička zahradní (8 ex.), zvonohlík zahradní (6 ex.), zvonek zelený (12 ex.), volavka popelavá (2 ex.), špaček obecný, straka obecná (6 ex.), vrabec domácí (10 ex.), červenka obecná, rehek domácí (2 ex.), pěnice černohlavá, stehlík obecný (4 ex.), pěnkava obecná (3 ex.), kos černý

Kemp opouštíme kolem deváté, ale moc daleko se nedostáváme. Necháváme se zlákat opuštěnými ulicemi vybudovanými v době, kdy na to byly finance. Na domy, které by je měly lemovat se ale už nedostalo a tak jsou teď lemovány jen křovinami a borovicemi. Vjíždíme sem v místech protrženého plotu a nahlížíme do keřů. Ozývají se z nich pěnice bělohrdlé a v místech, kde se blížíme k moři, se několikrát třepotavým letem ukazuje drobná tmavá pěnice bez výraznějších znaků – odhadujeme ji na pěnici kaštanovou, protože ta jediná zde může s dříve pozorovanými druhy pěnic zimovat. Nad mořem se prohánějí racci chechtaví a středomořští, nad hladinou přeletují kormoráni velcí, občas se ukáže racek žlutonohý nebo rybák severní. Zdejší opuštěné mořské nasvícené nízkým sluncem působí nádherně. Vzduch je čistý, dohlednost dokonalá. Živě si dokážu představit, jaká výheň tu bude panovat za pár měsíců.

L´Ametlla – pobřeží
9:05 – 10:00
pozorované druhy: rybák severní, racek chechtavý (10x), kormorán velký (10 ex.), pěnice černohlavá (M), pěnice bělohrdlá (5 ex.), červenka obecná (2 ex.), kos černý (2 ex.), stehlík obecný (4 ex.), zvonek zelený (2 ex.), králíček ohnivý, břehule skalní, volavka popelavá (3 ex.), budníček menší, racek středomořský (10x), racek žlutonohý (10 ex.)

Naším dalším cílem a výchozím místem výletů v následujících dnech je městečko Deltebre. Nejprve se chceme podívat po ťuhýkovi hnědém. Z videí a fotek přesně víme, že byl pozorován nedaleko řeky v citroníkovém sadu lemované plotem se zeleným výpletem. Trochu jsme ale podcenili velikost města. Není to žádná vesnička, ale město rozprostírající se na mnoha kilometrech čtverečních (pozn. plocha města je 68 km2, počet obyvatel 7594). Když náhle vjíždíme do uličky, která přesně odpovídá tomu, co známe, je to malý zázrak. Navíc po ní právě kráčí tři postavy s dalekohledy. Ano, jsme tu dobře. Neznámí birdeři zatím ťuhýka neviděli. Pouštíme se do hledání. Obcházíme blok domů a zahrad s pomerančovníky a citronovníky obsypanými plody. Pomeranče se válí pod stromy a nikdo je nesklízí. Přitom jsou výborné, sladké a šťavnaté. Vzduchem se míhají břehule skalní, ale ťuhýk nikde. Jura sice ptáka podobného svrchu čistě hnědému ťuhýkovi zahlédl, ale také si není jistý. No nic, snad později.

Deltebre
nové druhy: jiřička obecná, vrabec polní, volavka rusohlavá, linduška luční

Samec pěnice bělohrdlé (Sylvia melanocephala) zvědavě reaguje na hlasovou provokaci.

Teď jedeme na západ směrem na Riumar. Projíždíme kolem vlhkých rýžových polí. Na několika místech v nich stojí voda. Potravu zde hledají minimálně dvě stovky ibisů hnědých. Pole se hemží linduškami lučními a konipasy bílými. Místy se objevují bahňáci, skřivani, strnadi rákosní, podél hrázek se v závětří krčí volavky popelavé, stříbřité a rusohlavé a na další louži je asi 60 břehoušů černoocasých.

Riumar – rýžová pole
pozorované druhy: vodouš kropenatý, bekasina otavní, ibis hnědý (200 ex.), skřivan polní, čejka chocholatá, volavka stříbřitá, strnad rákosní, jespák bojovný, volavka bílá, ledňáček říční, moták pochop, břehouš černoocasý (60 ex.), vodou bahenní, konipas bílý, linduška luční, volavka popelavá

O něco později jsme v Riumar. Městečko je tvořeno převážně prázdninovými bungalovy a teď mimo sezónu je zcela vybydlené. Funí nehorázně silný vítr. Chceme se projít po pláži a někde v závětří se věnovat seawatchingu. Jak naivní představa. Písek máme za chvíli všude, v očích i uších. Závětří tu neexistuje. Písek je nesen ulicemi a vytváří tu i půlmetrové duny. Jako by se příroda rozhodla, že si městečko vezme zpět. Jediným překvapením je dytík vzlétající z úžlabí mezi dunami a skupinka krásných chocholoušů.

Riumar – písečná pláž
nové druhy: dytík úhorní, chocholouš obecný, drozd zpěvný

Díky improvizaci se dostáváme až k nejzápadnějšímu výběžku severní části poloostrova nad řekou Ebro. Rákosiny se tu střídají s mělkými lagunami. Tato oblast se jmenuje EL Garxal a k pozorování ptáků jsou tu vybudovány dvě pozorovatelny. Člověk ale není ušetřen větrných poryvů ani tady. Přes natřásající se stativák přesto dokážu na vzdálené vodná hladině rozeznat stovky zrzohlávek, kopřivek, lžičáků a ostralek, podél rákosí jsou asi dvě stovky plameňáků, a před námi si s kompaktním hejnem lysek pohrává mladý racek bělohlavý. Poletuje těsně nad nimi, padá k hladině a lysky se bezhlavě rozletují do všech stran, voda kolem nich stříká a ony se zase shromažďují do jednoho chumlu. Racek si to užívá a stále na ně doráží. Až hodně daleko jsou vidět stovky menších bahňáků – jespáků obecných. Petr si z krátké procházky přináší nového lajfíka – slípku modrou. Vítr ne a ne povolit.

El Garxal
14:50 – 16:30
pozorované druhy: plameňák růžový (200 ex.), ostralka štíhlá (200 ex.), kopřivka obecná (10x), zrzohlávka rudozobá (200 ex.), lyska černá (1000 ex.), kachna divoká (2500 ex.), pisík obecný, racek chechtavý (10x), rybák bahenní (15 ex.), potápka roháč (2 ex.), lžičák pestrý (400 ex.), racek žlutonohý (10x), polák velký, husice liščí (2 ex.), čírka obecná (80 ex.), břehouš černoocasý (100 ex.), hvízdák eurasijský, slípka modrá (Petr), slípka zelenonohá (6 ex.), jespák obecný (100x)

Vracíme se do Deltebre k sadu s ťuhýkem. Náhodou se objevuje chlapík, který se nám představuje jako Ricard Gutiérrez. To on provozuje stránky rarebirdspain.net, na kterých jsme informaci o ťuhýkovi našli. Na displeji foťáku nám ukazuje jeho fotky staré pouhých 10 minut. Takže se tu stále někde zdržuje. Obcházíme sad kolem plotu. Slunce se kloní k západu. Náhle vidím k jednomu stromu přilétat ťuhýka a vzápětí se ozývá křik od Petra s Frantou. Našli ho a odlétl naším směrem právě, když jsem ho zaregistroval. Kluci ho ale pozorovali déle, zatímco já ho viděl jen velice krátce v letu. Sakra. Znovu si stoupám se stativákem k plotu a projíždím strom po stromu. Shodujeme se na jednom hustém, který má zřejmě ťuhýk v oblibě. Jsou na něm stopy trusu, chlapi ho na něm viděli a je i blízko místa, odkud byli místní birdeři zachyceni při fotografování. Beru do rukou binokulár a prohlížím okolní stromy. Zdá se, že tam něco sedí, pták se světlou hrudí. Skláním se ke stativáku a hledám. Slunce už je téměř na obzoru. A mám ho, je to on – sedí na větvi, pak slétá do trávy a zase se vrací. To už se u stativáku střídáme. Nakonec ťuhýk šplhá výš za posledními slunečními paprsky. Ty mu svítí na hruď a hlavu. Vzápětí odlétá. Dokonce jsem stihnul i pár několikapixlových rozmazaných fotek. Slunce zapadá, rychle se šeří. Právě jsme viděli jednoho z nejvzdálenějších středoasijských zatoulanců v oblasti západního Palearktu, ptáka, který obvykle zimuje někde v Indii. Tento zápis v birdlistu pro mě bude velmi pěknou vzpomínkou.

Deltebre (17:00 – 18:40) – ťuhýk hnědý

Vracíme se už po tmě. Před L´Ametllou dokupujeme v Mercadoně potraviny. Druhý seznamovací večírek mám ve znamení dlouhého zápisu na tabletu, který jsem si na cesty pořídil. Sice mi pomáhá malá klávesnice, ale stejně mi to moc rychle nejde. Spát jdeme s půlnocí.

Racek pro zábavu opakovaně rozháněl obrovské hejno lysek.


28. února 2015

Za okny chatky se po ránu větve olivovníků míhají o něco méně, vítr sice trošku polevil, ale citelně se ochladilo. Snídani na terásce riskovat nebudeme. Slunce přesto svítí a obloha je jako vymetená.

Z chajdy se dostáváme teprve před desátou. Sjíždíme hned na pobřeží pod kempem. Je tu malá lagunka oddělená od moře písčitou dunou. Chvíli se v pobřežních křovinách budeme věnovat pěnicím. Pobřeží z kamenitého slepence je malebné a v závětří je příjemně teplo. Rozprcháváme se a když pak jednoho po druhém nalézám, většinou sedí někde ve stínu, má puštěný playback a pozorně sleduje houštinu před sebou. Pěnice bělohrdlé na nahrávku reagují bezprostředně, ale i bez ní se jejich varování ozývá z každého třetího keře. Občas se ozvou i spontánním zpěvem, stejně jako pěnice kaštanové. Ty jsou opatrnější, stále se drží skrytě v podrostu a na otevřené prostranství se jim moc nechce. Naštěstí občas udělají výjimku. V mém případě jen jedinkrát, což mi stačí, abych si krásně prohlédnul jednoho samce. Mezi křovisky zůstáváme dvě hodiny. Přibývají nám bramborníčci, mlynaříci a strnad viničný.

L´Ametlla – pobřeží
10:00 – 12:00
nové druhy: bramborníček hnědý (F), mlynařík dlouhoocasý (2 ex.), bramborníček černohlavý, strnad viničný

Pak míříme opět k Deltebre. Mezi šedivě zelenými olivovníky růžově kvetou podél silnice mandloně. Jedeme tzv. intuitivně, tedy bez navigace, což je Jurův oblíbený styl jízdy. Sad u ťuhýka hnědého přesto nacházíme na první pokus. Ťuhýk se neukazuje.

Ricard Gutiérrez nám včera zmínil pozorování lindušky velké z jižního břehu Ebro někde směrem k ostrovu Buda. Proč se tam nepodívat? Přejíždíme řeku a zkoušíme se držet jejího břehu spletí polních cest. V rákosí tu pospávají kvakoši, ukazuje se cistovník a později se ozývá cetie. V polích podél cest hledají potravu desítky volavek stříbřitých a rusohlavých, konipasů bílých a lindušek lučních. Zdejší specialitou jsou kormoráni velcí vyhřívající se na vyschlých rýžových polích. Jednotlivé ptáky jsme viděli i na vrcholech sloupů s elektrikou nebo na jejich drátech.

Sant Jaume d´Enveja
nové druhy: kvakoš noční (8 ex.), cistovník rákosníkový, cetie jižní, pisila čáponohá (3 ex.), potápka malá

Přijíždíme k vedlejšímu ústí řeky Ebro, k La Gola de Migjorn. Z pozorovatelny nahlížíme na laguny skryté v rákosinách. Na naší straně kanálu se ozývá střelba a na druhé počítáme na kraji rákosí neuvěřitelných 22 slípek modrých. Oproti našim slípkám, kterých je tu nesčetně, jsou to pořádní mastodonti. Škoda, že se k nim přes vedlejší rameno Ebry nedá dostat. Společnost jim dělají plameňáci, vodouši šedí a pisily. Pozorujeme další cistovníky, na pláži pak skupinky chocholoušů, červenky a znovu se svým výbušným hlasem ozývá cetie.

La Gola de Migjorn
pozorované druhy: volavka vlasatá (2 ex.), pisila čáponohá (15 ex.), slípka zelenonohá (25 ex.), vodouš šedý (15 ex.), ibis hnědý (70 ex.), husice liščí (5 ex.), bekasina otavní (40 ex.), plameňák růžový (20 ex.), moták pochop (5 ex.), vodouš bahenní (5 ex.), vodouš kropenatý (10 ex.), ledňáček říční (5 ex.), slípka zelenonohá (10x), volavka rusohlavá (10x), volavka stříbřitá (10x) a další

Na jihu delty řeky Ebro vybíhá od laguny La Tancada k JZ úzká písečná kosa rozšiřující se v oblast několika rozsáhlých salin a rezervaci na Punta de la Banya. Lagunu zdobí desítky růžových plameňáků a první dva racci tenkozobí. Ukazuje se tu menší skupinka našich birderů včetně naší klubařky Marie Korbelové. Začíná být dost chladno. Udivují nás kitteři brázdící vody závětrné strany písečné kosy. Na plážích jsou tu stovky bahňáků – jespáci obecní, jespáci malí a píseční, kulíci píseční, kulíci bledí, objevujeme kulíka mořského, kamenáčka, dále od břehu skupinku morčáků prostředních, racky černohlavé a další druhy utěšeně přibývají. Až u začátku salin, na konci cesty oficiálně přístupné auty, se mezi racky mířícími na nocoviště objevuje i jeden Audouinův. To už se šeří a raději se vyhříváme v autě, než abychom čelili ledovému větru na písčitém pevninském tykadle vybíhajícím daleko do moře. Je čas k návratu.

Punta de la Banya
pozorované druhy: chřástal vodní, racek tenkozobý (10 ex.), racek černohlavý (2 ex.), kulík bledý (10x), kulík písečný (100x), jespák malý (100x), jespák obecný (100x), kulík mořský, kamenáček pestrý, morčák prostřední (5 ex.), racek Audouinův a racci středomořští

V chajdě jsme až za tmy. Seznamovací večírek má zhruba stejný scénář jako dva předchozí. Zítra má být snad tepleji a méně větrno.

Poněkud „vykulený“ racek tenkozobý (Chroicocephalus genei).


1. března 2015

Po ránu se sice nehne ani lísteček, ale obloha je zatažená. Rozednívá se až daleko po sedmé. To už je Petr v terénu – šel se pokusit o východ slunce nad mořem. Když se vrací, už nám po chajdě voní kafe. Všude se prý pohybují pěnice černohlavé, desítky ptáků, kteří využili bezvětří k tahu. Dáváme na červa a nějakou chvíli ještě čekáme, než Jura zkompletuje workflow ranní hygieny. Kemp opouštíme před desátou.

Je neděle, obchody jsou zavřené a v ulicích je také klidněji než obvykle. Uháníme na Deltebre a při té příležitosti se zastavujeme u sadu s ťuhýkem. Tentokrát je tu znát živější pohyb birdwatcherů, kolem plotu jich postává hned šest a upřeně hledí do stativáků. Jen co prohlédneme několik stromů, ťuhýka nacházíme. Je bezvětří, sedí na krajních větvích citronovníku a co chvíli slétá do trávy a něco loví. Pokaždé se ale vrací jinam. Pořizuji několik lepších dokumentačních fotek a Petr zachycuje i video. Dokumentace bude dostatečná. Po nějakých čtyřiceti minutách po mostě Deltebre opouštíme.

Deltebre – ťuhýk hnědý

Projíždíme přes Sant Jaume d´Enveja do míst, kde včera v polích pozoroval Ricardo Gutierréz kulíka pacifického. Dlouho se nám nedaří, ale pak z auta registrujeme pohyb hejna kulíků zlatých. Jsou velice nenápadní, a kdyby se při pomalém průjezdu auta nevstali a nezpozorněli, lehce bychom je přehlédli. Je jich asi 70. Podrobně si je prohlížíme, protože podle Svenssona kulík pacifický moc znaků odlišných od kulíka zlatého nemá – tmavé podpáždí, nohy přesahující za letu ocas a snad menší velikost. Shodujeme se na tom, že šanci máme jen v případě, že je zvedneme. Jura přejíždí na druhou stranu pole a kulíci vzlétají. To už jsme připraveni s prsty na spouštích. Na fotkách to vypadá, že tmavou spodinu křídel má většina ptáků. Překvapivě se objevuje Ricardo Gutierréz. Kulíka pacifického pozoroval přesně v těchto místech a v hejnu o stejném počtu ptáků. Logicky by tu tedy měl být. Ricardo hejno prohlíží, ale kulíka pacifického nenachází. Prý ho snadno odlišil podle velikosti – dosahoval jen 60% velikosti kulíků zlatých. Ještě než odjíždí, zmiňuje také ranní pozorování dvou lindušek velkých nedaleko odsud. Je to výzva. Oba druhy by nás rozhodně potěšily.

Následující hodiny trávíme v polích. Nacházíme asi tři nebo čtyři hejna kulíků zlatých a stejným postupem mezi nimi zkoušíme najít fulvu. Nezdá se, že bychom byli úspěšní. Kéž by nám v hledání pomohly fotografie. Snad nikdy jsem žádných asi 200 kulíků zlatých tak podrobně neprohlížel.

Pak se posunujeme do míst ranního pozorování lindušek velkých. Nevíme přesně, kde je hledat, ale pár vhodných míst nacházíme. Všude se to hemží pouze linduškami lučními a konipasy bílými. Ze zarostlých zavodňovacích struh se ozývají cistovníci, na jednom místě se pohybuje větší hejno konopek a nedaleko loví dřemlík. Po linduškách velkých nikde ani památky. Člověk by je tu mohl hledat celé dny, protože vhodných lokalit jsou desítky a polí jsou stovky hektarů.

Sant Jaume d´Enveja – kulík zlatý (200 ex.), konopka obecná (40 ex.), dřemlík tundrový

Podél řeky se pak opět blížíme k Ille de Buda, kde jsme včera pozorovali slípky modré. Z rákosin se zase ozývá střelba. Na chvíli si sedáme na pláž při ústí vedlejšího ramene Ebra do moře. Loví tu racci tekozobí, objevuje se rybák velkozobý a rybáci severní. Je krásné světlo, dlouhé stíny, bezvětří, vlny dopadající na nekonečnou písečnou pláž. Je třeba ještě pospíšit k písečné kose směřující k Punta de la Banya.

Gola de Migjorn – rybák velkozobý, rybák severní (3 ex.), orel nejmenší

Podél závětrné strany písečné kosy jsou opět stovky bahňáků. Necháváme auto stát a rozcházíme se po okolí. Jura zaléhá na mělčinu a my ostatní střídavě koukáme do dálky na moře nebo sledujeme hejna bahňáků. Slunce klesá za protější kopečky. Romantici vyrazili na procházku a plaší bahňáky. Kolem nich pobíhají psi. Obloha na západě předvádí kouzelné červánky. V půl sedmé kosu opouštíme i my. Intuitivně hledáme cestu k Deltebre, kde by snad mohl být ještě otevřen Lidl. Přijíždíme po tmě a pozdě asi o čtyři a půl hodiny. Zavíralo se už ve tři. Do zítřka se zásobami přežijeme. Ještě to zkoušíme v uzounkých uličkách L´Ametlla de Mar. Nacházíme jedinou večerku. Bagety ještě mají. Do kempu přijíždíme za svitu dorůstajícího měsíce a pod blikajícími hvězdami. Přichází čas večeře, zápisu do deníku (konečně získávám na droboučké klávesnici k tabletu cvik a začínám psát všemi deseti) a prohlížení fotek. Překvapí nás?

Najdi si svého ťuhýka hnědého (Lanius cristatus).

Dokumentační obrázky ťuhýka hnědého (Lanius cristatus).


2. března 2015

Rozjíždí se poslední den v terénu. Venku je nezvykle teplo a pofukuje jen mírný větřík. Ranní oblačnost brzy bere za své. Kdo měl síly, tak včera večer prošel co nejvíce vlastních fotek s kulíky. Nezdá se, že by na některé z nich byl zachycen kulík pacifický. Ono to určování není vůbec snadné. Podle fotek, které nám nabídl strejda google ani to tmavé podpáždí není určující. Snad jen výrazně dlouhé nohy, případně menší velikost. U každého z nás nejspíš bude následovat doma další kolo lustrací fotek.

Ranní čekání na ukončení Jurovy hygieny trávíme sledováním legračního televizního pořadu o akčních amerických deratizátorech. Vyjíždíme těsně před desátou, abychom v Mercadoně doplnili potraviny. Už teď po ránu je horko. Svlékáme se do triček a nasazujeme kšiltovky.

První dvě zastávky patří dvěma včerejším lokalitám v polích za městečkem Sant Jaume d´Enveja. Kulíků zlatých nacházíme jen několik a všichni vyhlížejí stejně. Pole s linduškami je prázdné. Všude v okolí je ale lindušek spousta, ovšem jen lučních. Zatím jsme tu moc fotek nepořídili, a to ani jednoho z naších cílových druhů – slípky modré. Proto teď jedeme k vedlejšímu rameni řeky Ebro, ke Gola de Migjorn. Všude v rákosinách se pohybují desítky budníčků, ozývá se zpěv cistovníků a cetií. Lezeme na pozorovatelnu, abychom prohlédli laguny na ostrově Buda. Je to neuvěřitelné, ale na vegetací zarostlých mělčinách se pohybuje asi 150 slípek modrých, 70 tenkozobců a 30 husic liščích. Bezmocně skřípeme zuby, protože ostrov je pro běžného návštěvníka nedostupný. Museli bychom mít loďku, abychom překonali říční rameno a i pak bychom se mohli pohybovat jen v úzkém pruhu podél pobřeží. Škoda, slípky modré si asi na paměťových kartách našich digitálů neodneseme.

Zatímco v rákosí jsou vidět běžně vypadající budníčci menší, v zelených keřích se pohybují budníčci, kteří se zdají být větší, svrchu jsou šedí, zespodu téměř bílí a mají nvýrazné skvrnění po stranách hrudi. Netroufáme se určit, o jaký druh se jedná. Mezi nimi se ukazuje i „typický rákosinový druh“ králíček ohnivý. Tence pískají moudivláčci a po budníčcích druhým nejběžnějším pěvcem je tu rehek domácí. Začíná být pořádně teplo. Hodily by se kraťasy a sandály. Jura zkouší na opuštěné rybářské pramici po ocelovém lanku přeručkovat na druhou stranu říčního ramene s výskytem slípek modrých. My ostatní se rozcházíme po okolí.

Nad pláněmi slanorožců dvakrát slyším zpívat skřivánka krátkoprstého a kolem přeletuje první vlaštovka. Nakonec se všichni scházíme u ústí říčního ramene. Loví tu volavka stříbřitá a občas přiletí rybák velkozobý. Jura leze do vody, aby od vodní hladiny pořídil pár obrázků volavky. K severovýchodu táhnou podél pobřeží desítky racků černohlavých a opačným jihozápadním směrem letí racci středomořští. Popíjíme brandy, sedíme v teplém písku, bosé nohy nám olizují mořské vlny a my si užíváme únorovou dovolenou, která by u nás odpovídala spíše teplému slunečnímu počasí začátku června. Fotíme racky tenkozobé, rybáky velkozobé a zvědavého racka středomořského, který se přišel podívat až k nám. Když se pak jdu podívat po cestě k pozorovatelně, ukazuje se dudek a bramborníček hnědý.

Slunce sestupuje k horám na obzoru a zaplavuje pláž a moře šikmými hřejivými paprsky. Doma zatím panuje deštivé počasí s teplotami kolem 3°C. Trávili jsme tu podstatnou část dne a odjíždíme až kolem šesté, protože se musíme na recepci kempu domluvit na zítřejším odjezdu.

Ille de Buda
zajímavé druhy: slípka modrá (150 ex.), husice liščí (30 ex.), tenkozobec opačný (70 ex.), bukáček malý, orel nejmenší

Gola de Migjorn
nové a zajímavé druhy: vodouš tmavý, králíček ohnivý, moudivláček lužní, dudek chocholatý, skřivánek krátkoprstý, vlaštovka obecná, chřástal kropenatý, racek černohlavý (10x), rybák velkozobý (2 ex.), bramborníček černohlavý a hnědý

Poslední nákup v Mercadoně na kraji města a vracíme se do kempu. Je před námi poslední, rozlučkový večírek. Musíme se pobalit, abychom zítra před šestou mohli vyrazit do Barcelony. Dnešek sice nic nového a nečekaného nepřinesl, ale díky dokonalému počasí jsme si ho na pláži maximálně užili. Během těch čtyř dnů tady jsme už zaznamenali 102 druhů ptáků.

Hledáním „fulvy“ v hejnech kulíků zlatých (Pluvialis apricaria) jsme trávili několik hodin.


3. března 2015

Vstáváme v šest. Venku je ještě tma. Včera po setmění stále panovaly téměř letní teploty dosahující 20°C a nejinak je tomu i teď ráno. Z šera se ozývá zpěv kosů, červenky a dudání dudka. Sbaleni jsme za chvíli, alespoň někteří. Následuje káva a něco malého do ještě neroztaženého žaludku. Světla přibývá. Odnášíme si věci na terasu a čekáme na zdárné ukončení Jurova ranního hygienicko-očistného rituálu. Naštěstí na jednom z televizních kanálů právě běží jazz. Nevím, čím to je, ale žaludek mám trochu na vodě a tak se mi ze sedačky u kuchyňky ani moc nechce a doufám, že Jurovi to dnes bude trvat o něco déle.

Něco po sedmé opouštíme kemp a najíždíme na státní neplacenou N340. Pohybujeme se podél pobřeží a netrvá to dlouho a po pravé straně vychází z mořské hladiny slunce. V Tarragoně najíždíme na dálnici, kterou doprava před Barcelonou trochu ucpává a zpomaluje. Díky Petrově bezchybné navigaci a Jurově neomylnému orientačnímu smyslu záhy nalézáme kancelář půjčovny aut Solmar. Odtud nás bere mikrobus k našemu terminálu. Zbavujeme se přebytečných zásob a míříme k odbavovacím pultům. Vše běží jako na drátkách. Tentokrát jsem to vychytal i co se obuvi týče a tak po stažení svého letitého kovového náramku procházím detektorem kovů bez jediného zaváhání a pípnutí. Dokonce mi na rozdíl od kamarádů ani nekontrolují bágl. Kradmo si prohlížím jeho obsah na monitoru skeneru – jsou na něm vidět opravdu jen samé čočky – dalekohledů a objektivů.

U gejtu nám moc času nezbývá. Bojuji s nevolností a jen se modlím, abych zvládl následující cestu. Baví mě pozorovat lidi kolem. Je to nekonečné divadlo, které se mi nikdy neomrzí. Na palubě letadla dostáváme sendvič a k němu zkouším pivo. Žaludek neprotestuje, jen stále plave stejný styl. Nad Mnichovem dlouho kroužíme. Mezi mraky je vidět krajina pod námi s bílými konturami polí tvořenými zastíněnými zbytky sněhu.

Ani při přestupu na další let nestíháme nic jiného, než pár stránek z elektronické knížky. Opět nasedáme do dvou k sobě svařených karos s křídly a od letušky fasujeme čokoládovou tyčinku. Hodinka a jsme v Praze. Během necelé půlhodinky máme zavazadla. Loučíme se s tím, že nejpozději za dva měsíce opět letíme do Španělska – tentokrát omrknout Extremaduru.

Venku je pěkně, pocitově jen o pár stupňů méně než v Barceloně. Všechny spoje na sebe plynule navazují. Na Florenci máme tak akorát půl hodinky na obloženou bagetu, na kterou můj podivný žaludek reaguje zklidněním. Bavíme se pozorováním cikánky, která po okolí vnucuje nějaký parfém dalším cestujícím. Chceš parfém? Šanel, Dior? Dobrá, dám ti ho zdarma… Nikdo to od ní nechce, i když jim to cpe přímo do kapes. V setmělém buse funguje wifi – o zábavu je postaráno.

Kluci na mě doma čekají, i když už mají spát. Čtyřletý Josef mě přemlouvá, abych už nikdy na tak dlouho neodjížděl. Objímání, přání dobré noci a výlet pro tentokrát končí. Na několik dní jsme vyrazili vstříc jaru, které pomalu přichází i k nám.

Pohodová atmosféra posledního dne v terénu – letní počasí, ptáci na dosah, teplý písek a mořské vlny.