Turecko 2014 – 1. část

30.IV. – 10.V.2014

Deset dní na několika lokalitách jihovýchodního Turecka.

Na severním okraji Národního parku Sultan Sazligi marně hledáme vodní hladinu nějakého mokřadu. Vše je beznadějně vysušené

Chcete-li vidět něco nového, musíte zamířit někam, kde jste ještě nebyli. To samozřejmě platí i pro ptáky. Zaměříte-li se na avifaunu určité oblasti, pak Vás mnoho zajímavého čeká v jejích okrajových částech. Pro člověka, kterého zajímají ptáci západního Palearktu bude jistě zajímavý norský Varanger, Maroko nebo třeba … Turecko. Oblast jihovýchodního Turecka jsme chtěli s kamarády navštívit již loni, ale odradily nás tehdejší nepokoje u syrských hranic. Letos se situace uklidnila a tak neváháme a míříme do pro nás exotické oblasti za novými zkušenostmi a … nebojím se to přiznat … i za novými druhy.

Členové výpravy:
Robert Doležal – www.birdwatcher.cz
Luboš Doupal
Jožka Chytil
František Kopecký – frantakope.rajce.idnes.cz
Jirka Ševčík
Petr Podzemný – www.petrpodzemny.cz

Lokality navštívené v jihovýchodním Turecku. Pro zvětšení na mapu klikněte.


29. dubna 2014

Je slunečné odpoledne, pátá hodina a mně zvoní telefon. „Je to ubytovna u Doležalů? Měl bych mít u vás zamluvené lůžko.“ To přijel Franta. Přesně na čas a teď čeká před domem. Jdu dolů. S Frantou se vítají i kluci, kteří na ulici prohánějí kola a kopačák. Ani ne za deset minut přijíždí další auto. „Jožka Chytile!“, volá nadšeně náš malý Josef. S Jožkou vystupuje také Luboš. Prozatím jsme všichni. Chlapi stěhují bagáž k nám domů, odevzdávají Pepemu klíčky od aut, kdyby bylo třeba je přeparkovat, zatímco budeme na cestách, připíjíme si na zdar výpravy a jdeme si sednout na zahrádku blízké hospody Na Vyhlídce k závěrečnému soustředění.

Je příjemný podvečer. Číšnice nám přináší dvanáctku z Dvora Krávové, jak půvabně komolí při pohledu na nás, a chlapi objednávají daňčí klobásy z grilu. Přichází další účastník výpravy – Petr a nakonec volá i Jura. S jeho hlasem na drátě jsme všichni – šest ptáčkařů mířících na jihovýchod Turecka za novou zkušenosti a novými druhy. Dva tři kousky, loučíme se s Petrem a přesouváme se k nám domů. Natěšení na zítřek jdeme spát brzy, kolem jedenácté.

Jednoduchý a stále opakovaný nápěv strnada černohlavého (Emberiza melanocephala) nás doprovázel celou cestu.


30. dubna 2014

Šeří se a před příletovou halou letiště v Adaně se rozsvěcují lampy. Jejich svit odrážejí listy palem. Vzduch voní květy a kouřem. Z tmavnoucí oblohy pokřikují rorýsi a k nám zaznívá hlas meluzína, jak říká Luboš. Panuje tu pohoda. Sedíme na lavičkách a čekáme na přílet Jury, který cestuje sólo z Prahy. Auta jsme už převzali a teď na nás čekají na parkovišti u půjčovny Hertz. Během dne jsme ale museli překousnout několik nepříjemných chvil, které byly na hony vzdáleny představě poklidného večera v Adaně.

Ráno v Brně vstáváme v pět a klapeme na šalinu. Na nádraží jsme s dostatečným předstihem, ale vyjíždíme o patnáct minut později kvůli zdržení na dé jedničce. Je nádherné ráno s modrou oblohou. Ve Vídni máme skluz 20 minut oproti plánu a dostáváme se do zácpy. Stojíme nebo se suneme krokem. Někteří cestující začínají hlasitě remcat. Bojí se, že nestihnou letadlo a tím i dovolenou. Nakonec se přece jen rozjíždíme a na letišti jsme s asi pětatřicetiminutovým zpožděním. To by mohlo vyjít. Do odletu máme necelou hodinu a půl. Horší je to s odbavením. Funguje jen jedna přepážka a my stojíme na konci fronty. Když se dostáváme na řadu, dělí nás od odletu už jen 45 minut. V poklusu k bezpečnostní kontrole, kde bych na detektoru kovů pípal snad i nahý a pak přeplněná čekárna našeho gejtu. Hlavně, že jsme to stihli.

První fáze je za námi. Sedíme na sedadlech v letadle a za odměnu nás čeká chutný oběd. Necelé dvě hodiny klidného letu a přistáváme na kraji nedozírného vlnícího se moře domů tvořících Istanbul. Posunujeme si hodinky blíže večeru a nevěřícně hledíme na nekonečný řetěz lidských těl kroužící se před pasovou kontrolou – stovky a stovky lidí nahnaných do úzkého koridoru, horko, vydýchaný vzduch a krok-sun-krok. Trvá to hodinu, než jsme u celníků. Víza nepotřebujeme, razítek do pasů jsme se dočkali všichni. Letadlo má nakonec dvacet minut zpoždění. Před tím ale absolvujeme další bezpečnostní prohlídku. Vzpírá se jí starý dědek s mohutnými, vzhůru zatočeným bílým knírem a hůlčičkou. Nesnese, aby na něj někdo sahal. Respekt si umí sjednat i tím svým písklavým hlasem. V letadle pak trůní v první třídě a spokojeně se rozhlíží kolem sebe. Je fajn sedět na svých místech, žvýkat sendvič, který dostáváme a nemuset se stresovat, že kvůli frontám nebo zdržení spojů nestihneme náš let.

V Adaně jsme za hodinu a půl. Oproti upršenému Istanbuli s 15°C tu svítí slunce a rtuť teploměru trůní lehce nad dvacítkou. Před příletovou halou nás dokonce čeká chlapík od Hertzů s cedulí s jmény Podzemný a Kopecký a odváží nás do půjčovny. Už na jejím parkovišti si Petr může připsat svůj první nový druh pro WP – hrdličku senegalskou. Vzduchem se prohánějí naše vlaštovky a vidět je i mohutnější vlaštovka skalní. Z palem a cypřišů pokřikují vrabci domácí. Bulbul arabský je pro Petra dalším novým druhem. To se vracíme na letiště, abychom počkali na Juru. Oblohou se míhají rorýsi a kolem nás se třepetá stuha muezzinova nápěvu. Jsme tu, výlet začíná.

Jura se objevuje až v půl deváté. Zavazadlo z mezinárodních letů totiž posílají do jiné haly než ostatní. Bohužel se jim nedaří odchytit všechny cizince a k zavazadlům je nasměrovat. Skupiny neodhalených cizinců tak marně čekají na zavazadla ve špatné hale, což se stalo i Jurovi. Sedáme do aut a trochu divočejším provozem se vydáváme k hotýlku, kde máme rezervaci. Jde o Hotel Le Grand (www.otellegrand.com). Po nastěhování sedáme dolů na zahrádku na pivko. Dnes jsme si je zasloužili.

Adana
pozorované druhy: konipas bílý (4 ex.), rorýs obecný (100 ex.), vrána šedá (10 ex.), hrdlička senegalská (20 ex.), vlaštovka obecná (10x), vlaštovka skalní, vrabec domácí (10x), pěnice pokřovní, bulbul arabský (2 ex.), stehlík obecný (3 ex.), jiřička obecná, břehule říční, kos černý, slavík obecný (mrtvý)

Nádherná scenérie horského údolí Emli kousek od Demirkaziku.


1. května 2014

Den jako korálek a tak našlapaný zážitky, že teď navečer si stěží pamatuji, co se stalo ráno. Zasedli jsme kolem rozpálených kamen a čekáme na večeři v penzionu Safak (www.safakbirding.com). Jsme docela ušlapaní, unavení, ale velice spokojení. Každý si v literatuře kontroluje nové druhy, které mu dnes přibyly do life listu. Ráno jsme vydatně posnídali a pustili se na dálnici jdoucí z Adany k západu. Ještě ve městě jsme vybrali z bankomatu peníze a nakoupili vodu. Pak jsme zamířili k severu po E90.

Krajina se kolem vlní a chlapi zastavují na kafe. Před námi je svah zarostlý křovinami, z jejichž vršků zpívají strnadi černohlaví a luční. K vidění jsou ťuhýci obecní a menší, nad kopcem se ukázala poštolka jižní a dokonce nad námi zakroužilo šest pelikánů bílých. Modrou oblohou putují bílá oblaka. Krásný prvomájový den.

E90, 40 km od Adany
pozorované druhy: sýkora koňadra (2 ex.), orel nejmenší, rorýs velký (15 ex.), krahujec obecný, strnad černohlavý (2M), strnad luční (5 ex.), ťuhýk obecný (3 ex.), chocholouš obecný (3 ex.), káně bělochvostá (2 ex.), slavík obecný, ťuhýk menší, pěnice turecká, poštolka jižní (M), pelikán bílý (6 ex.)

Blížíme se horám, okolní skály vyrůstají do stále větší výše a jejich vrcholky se začínají ztrácet v mracích. V jejich úžlabích leží sníh. V Pozanti opouštíme dálnici směrem na Camardi. Těsně před vesnicí Findikli zastavujeme u borového lesíka a vinohradu připomínajícího spíše pastvinu s křovinami. Po střeše domku poskakuje rehek zahradní (ssp. samamisicus), ukazuje se i rehek domácí (ssp. ochruros) a bělořit okrový. Z lesa se ozývají nějaké pěnice. Jdeme je najít a Petr slyší hlas brhlíka tureckéh. Toho si nemůžeme nechat uniknout a šplháme do svahu mezi borovice. Ztrácíme se jeden druhému, ale nakonec se shledáváme a všichni máme brhlíka pozorovaného. Tento druh pěkně reaguje na hlasovou provokaci. Z křoví na louce zpívá sedmihlásek olivový, nad lesem loví vlhy pestré a občas se ukáže i strnad viničný. Jsme tu téměř dvě hodiny. Je znát, že jsme vyšplhali do větší nadmořské výšky. Když mraky zhoustnou a zakryjí slunce, je poměrně chladno.

Findikli
11:00 – 12:4
pozorované druhy: ťuhýk běločelý, zvonohlík zahradní (10 ex.), zvonek zelený (4 ex.), pěnkava obecná (5 ex.), rehek domácí (ssp. ochruros), bělořit okrový, vlha pestrá (8 ex.), rehek zahradní (ssp. samamisicus), drozd brávník (2 ex.), sýkora uhelníček, mlynařík dlouhoocasý (2 ex., ssp. alpinus), brhlík turecký (2 ex.), šoupálek krátkoprstý, konipas bílý (3 ex.), skřivan lesní, strnad viničný, sedmihlásek olivový, strakapoud jižní, stehlík obecný (5 ex.)

Sjíždíme z kopců a znovu šplháme vzhůru. Je zajímavé, že takhle vysoko nacházíme vinohrady a sady kvetoucích jabloní a třešní. Vegetace ale ubývá. Mimo sporé zeleně podél potoků jsou okolní svahy holé. Na chvíli zastavujeme na kraji Camardi. Po kamenných svazích s trsy trav pobíhají chocholouši, bělořiti plaví a lindušky úhorní.

Camardi
pozorované druhy: slavík obecný, břehule skalní (20 ex.), špaček obecný, linduška úhorní (2 ex.), bělořit plavý (2 ex.), straka obecná (4 ex.), chocholouš obecný (4 ex.)

Následuje Cukurbag a náhle jsou po stranách silnice dvě brány s nápisem Safak Pansion. Do jedné zajíždíme. Na balkoně budovy popíjejí tři chlapíci čaj. Jeden z nich se ptá, jestli je někdo z nás Robert? Oddechl jsem si. Znamená to, že s naší rezervací ubytování počítá. Odvádí nás k protějšímu penzionu. Ten, u kterého parkujeme, patří jeho bratranci. Stěhujeme se do dvoulůžkových pokojů a při kávě svačíme. Tento penzion je mezi ptáčkaři ze západu profláklý a majitel na naší posedlosti opeřenci asi slušně profituje. Zítra nás vezme traktorem do hor na velekury kaspické.

Do večeře je spousta času. Rozhodujeme se popojet kousek blíže kopcům do vesnice Demirkazik. Tady začíná území národního parku Aladaglar. Hurá do kamenných strání s ostrůvkovitou sadbou nízkých borovic. Na následující tři hodiny kouzelného pozdního odpoledne hned tak nezapomeneme. Nad hřebeny pokřikují kavčata červenozobá. Mezi nimi se objevuje orel jestřábí a skalní. Pak před námi do výše vylétá nádherný bělořit skalní a se zpěvem se snáší opět k zemi. Z úbočí hor sem doléhá hlas brhlíka skalního a občas i hýla růžovokřídlého. Skalní masiv před námi dosahuje výšky 3756 m n. m. Hned po příjezdu jsme se rozdělili a teď potkáváme Petra, který nás překvapuje informací o výskytu zvonohlíků královských a pěnkaváků sněžných u napajedla vzdáleného asi kilometr. Neváháme. Pro všechny z nás jsou to nové druhy.

Bezprostřední okolí napajedla je ve srovnání s tím, co jsme už prošli, zelenou oázou hemžící se zvonohlíky. Sedáme na zem a jen se kocháme. Slunce klonící se k západu propůjčuje krajině zlatavý nádech. Přilétají si nás prohlédnout dva hýli růžovokřídlí. Až po dlouhé době nás vyhání stádo ovcí a nebezpečně vyhlížející pastevečtí psi s ostnatými obojky. Cestou k autům potkáváme ještě skřivany ouškaté (ssp. penicillata). U aut nás mimo vrabců skalních čeká hlídač národního parku s bločky, které chce proplatit. Viděl Juru s dlouhým objektivem a chce po nás asi 400 euro za focení v parku. Nakonec se domlouváme na 62 TL za všechny. Chlapík s Meoptou na krku je spokojen. Pomalounku, krok za krokem, projíždíme Demirkazik, coby doprovod našeho stáda ovcí.

Demirkazik
15:45 – 18:55
pozorované druhy: ostříž lesní (2 ex.), špaček obecný (40 ex.), holub domácí (12 ex.), břehule skalní (6 ex.), pěnice pokřovní (10 ex.), strnad zahradní, ťuhýk obecný, kukačka obecná, kavče červenozobé (32 ex.), bělořit šedý (7 ex.), orel skalní, brhlík skalní (2 ex.), bělořit skalní, orel jestřábí, dudek chocholatý, zvonohlík královský (40 ex.), pěnkavák sněžný (4 ex.), konopka obecná (20 ex.), hýl růžovokřídlý (2 ex.), skřivan ouškatý (2 ex.), vrabec skalní (5 ex.), bramborníček černohlavý, sýkora modřinka, vrabec domácí (10x)

Kamna příjemně hřejí, kontrolujeme zápisky a čekáme na večeři. K vedlejšímu stolu usedají čtyři Němci. Chodí tu po horách, ptáci je neberou. Na žízeň si k večeři dávám zdejší pivko Efes a pak zkouším kousek místního červeného. Není vůbec špatné. Máme vstávat ve 4, takže rychle spát.

Brhlík turecký (Sitta krueperi) – jeden z prvních nových druhů na cestě.


2. května 2014

Mám pocit, že jsem celou noc probděl. Hodinky kontroluji hned několikrát a už půl hodiny před čtvrtou se jen převaluji na posteli a poslouchám neúnavně zpívajícího slavíka. Hasan přináší kafe a sušenky. Navlékáme na sebe co nejvíce vrstev. Venku je tma. Před branou na nás čeká traktůrek a za ním vlečka s lavicemi po stranách. Je dost chladno. Hasan šlape na plyn a my jsme rádi, že sebou máme zimní čepice, přes které si můžeme ještě přetáhnout kapuce. Hodí se i rukavice, které jsem si přibalil. Odbočujeme k Demirkaziku a v serpentinách stoupáme stále výš a výš. Začínáme tušit, proč se do hor jezdí po tmě. To abychom neviděli propast, na jejímž okraji balancujeme. Několikrát bych řekl, že dál cesta už nevede. Přesto se dostáváme až pod vrcholové skalní stěny. Jsme ve výšce 2200 m n. m. a prdící traktůrek nás sem vezl celou hodinu.

Rozednívá se a z hřebenů hor vyřvávají velekuři kaspičtí. Bublavý hlas přerušuje táhlé kvílení podobné potáplicím. Paráda! Chystáme stativáky nebo objektivy s adaptérem Lens2Scope. Hasan ostří do hřebenů a hned jednoho velekura nachází. Šponuje se, zaklání hlavu a toká. Odpovídají mu další hlasy a přerývané chraptivé volání čukarů. Na jiných hřebenech jsou vidět siluety kozorožců. Zkouším krátce pustit hlas pěvušky skalní, která se okamžitě ukazuje na blízkém skalní výchozu. Co víc si přát? Oba dnešní cílové druhy se nám ukázaly v rozmezí několika minut. Na blízku poletují pěnkaváci, ve stěně hnízdí skalníci zpěvní a vysoko v skalním štítu přeletuje a šplhá zedníček. Sice je tu zima a na odložených věcech se tvoří jinovatka, ale je tu krásně. Jen s nedočkavostí čekáme na slunce vycházející před námi za hřebeny hor.

Hasan se zabalil do deky a pospává za zástěnou poskládanou z kamenů. Jožka se jde ohřát o několik výškových metrů níže, kam už dosahují sluneční paprsky. Následujeme ho skoro všichni. Petr domluvá s Hasanem, že na nás nemusí čekat. Půjdeme dolů pěšky. Ze svahů se zvedají menší hejnka pěnkaváků a co chvíli také skřivani ouškatí. Pofukuje studený vítr, ale na slunci je krásně. Výhledy do údolí jsou nádherné.

Demirkazik (hory)
6:30 – 11:15
pozorované druhy: pěvuška skalní (2 ex.), velekur kaspický (4 ex.), zedníček skalní, skalník zpěvný (2 páry), pěnkavák sněžný (10x), rehek domácí (8 ex.), kavče červenozobé (30 ex.), břehule skalní (50 ex.), hýl růžovokřídlý (4 ex.), orebice čukar (2 ex.), pěvuška podhorní (2 ex.), bělořit šedý (20 ex.), vrabec skalní (15 ex.), jiřička obecná (2 ex.), holub skalní, skřivan ouškatý (20 ex.), zvonohlík královský (3 ex.), bělořit skalní (2 ex.), orel skalní (imm.), kavče žlutozobé (2 ex.), dudek chocholatý

Rozdělujeme se a já scházím až na dno údolí do vyschlého říčního koryta. Shazuji několik vrstev oblečení. Z nízkých keřů po okrajích koryta zpívají strnadi zahradní a z vyschlých písečných naplavenin s trsy trávy vzlétají stále další skřivani ouškatí. V místech s balvany obhajuje teritorium bělořit skalní. Údolí je nekonečné, rozšiřuje se a přechází v rádoby obhospodařované políčka. Na nich mě překvapuje hejnko hýlů růžovokřídlých. Když celý uťapaný – v nohách mám asi 750 výškových metrů – přicházím k silnici, míjí mě v plné rychlosti Hasan s traktorem a vlečkou. Jede pro ostatní k hřišti v Demirkaziku. Na zpáteční cestě naskakuji do korby i já.

Demirkazik (říční koryto)
11:15 – 12:45
pozorované druhy: vrabec skalní (10 ex.), brhlík skalní, strnad zahradní (10 ex.), hrdlička zahradní (2 ex.), hýl růžovokřídlý (5 ex.), skřivánek krátkoprstý (10 ex.), poštolka jižní, vrabec domácí (20 ex.), rorýs obecný (10x), rorýs velký (50 ex.)

Čeká nás opožděná snídaně a k ní pivko. Obličej mi pálí od větru a slunce. Nejraději bych si zdřímnul, ale kdoví, v jakém stavu bych pak vstal. Dáváme asi hodinovou siestu. Aby toho dnes nebylo málo, sedáme pak znovu do auta a vyjíždíme k pustému údolí Emli, pár kilometrů jižně od Camardi. Nádherné vádí se skalnatými okraji se blíží hlavnímu horskému masivu. Jeho okolí připomíná středozápad Spojených Států – nádherné scenérie známé z westernů. Značnou část údolí víceméně procházíme. Hned na začátku objevujeme mohutnou pěnici dlouhozobou. Skalnaté stěny údolí jsou členěny řadou výklenků a jeskyní. Některé z nich jsou využívány pastevci ovcí, kteří zde mají přístřešky splácané z hlíny a kamenů. V jiných jeskyních jsou ohrady pro ovce a kozy. Početní jsou tu brhlíci skalní a zvonohlíci královští. Z nových druhů přibývá iranie bělohrdlá. V trávě podél cesty poskakují strnadi viniční, podél skalních stěn loví desítky břehulí skalních a hlínu prohrabává dvojice čukarů.

Jedno auto se vrací, aby prozkoumalo vádí, které jsem ráno prošel, a my pokračujeme ještě dál naší soutěskou kroutící se před dokonale nasvíceným panoramatem horských štítů. Dá se tu i tábořit. Dokumentačně cvakám strnada černohlavého a vracíme se k autu dřív, než nás předeženou ovce scházející s kopců. Dlouho bychom se za nimi táhli údolím zpět k silnici. Slunce klesá k obzoru, vzduch chládne a fouká ostrý vítr. Vyjíždíme ven z údolí. Je ledovo a už se mi z auta nechce. Kluci ještě vybíhají do polí hledat kalandry. Ani ne za deset minut na mě Jožka mává. Že by? Jo, po poli běhá dvojice kalander dvouskvrnných a další zpívá na obloze. Druhý den v terénu a mám dalších pět lajfíků. Co více si přát? Světla ubývá. Blíží se čas na večeři.

Emli
14:50 – 18:15
pozorované druhy: ostříž lesní (2 ex.), sojka obecná, brhlík skalní (8 ex.), pěnice dlouhozobá (2 ex.), strnad viničný (10 ex.), ťuhýk obecný (2 ex.), břehule skalní (10x), rehek domácí (2 ex.), pěnice pokřovní (4 ex.), kukačka obecná (2 ex., jeden ex. rezavé formy), dudek chocholatý, zvonohlík královský (20 ex.), orebice čukar (2 ex.), iranie bělohrdlá, skalník modrý (2 ex.), strnad černohlavý (M), lejsek šedý, sýkora uhelníček, sýkora koňadra, poštolka obecná (2 ex.), kavče červenozobé (10x), kalandra dvouskvrnná (3 ex.)

Večeře je výborná – zapečený lilek s mletým masem a rýží. Po celodenním ptáčkaření nám pěkně vyhládlo a teď jen slastně funíme. Pak stačí jen jeden Jurův prudký pohyb a zápisník se mi koupe v pivě. Zděšeně hledím na promáčené slepené stránky a živě vidím, jak to budu muset znovu vymýšlet a psát. Jura si ale deník bere do pokoje, prokládá stránky toaletním papírem a já je pak protřepávám nad kamny. Zdá se, že mimo zvlněných listů nebude mít tato nehoda jiných následků. I text je čitelný. Spadl mi kámen ze srdce, i když za sebou mám popsané jen dva tři dny na cestě. Už za tmy přichází bouřka. Hřmí a vydatně prší. Vypadává elektrika a při svíčkách držíme černou hodinku. Vzhledem k tomu, že jsme na nohou od čtyř ráno, už po nás dnes nic není a rozcházíme se na kutě.

Stačila kratičká nahrávka jejího hlasu a kousek od nás se objevila první pěvuška skalní (Prunella ocularis).


3. května 2014

Po včerejším dešti zbyla jen vatovitá oblačnost, do které se halí hory na obzoru. Slunce je od rána ostré a píchá do očí. Sedáme si na terasu ke snídani. Oblačnost se z hor postupně vytrácí. Balíme, stěhujeme věci do aut, platíme Hasanovi trochu zbytnělých 680 euro, fotíme se u nálepky Klubu 300, kterou jsme lípli k podobným ptáčkařským artefaktům, zapisujeme se do návštěvní knihy, ve které už několik českých záznamů je (žádný ale nepatří ptáčkařům), loučíme se a odjíždíme. Na cestu nám vyřvává neúnavný slavík, kterému přes silnici sekunduje skřivan lesní.

V prvním větším městě dokupujeme vodu, chleba a tučňáky a pokračujeme k severu. Našim cílem jsou rozsáhlé mokřady Sultan Sazligi. Krátce zastavujeme u ouhoru ležícího u silnice, protože z něj vyletují kalandry zpěvné. Vítr fučí a i přes svítící slunce je pěkná kosa. Znovu navlékáme vrstvy, které jsme v nadšení z ubývající nadmořské výšky před chvílí shodili. Krajina je teď ozvláštněna kopci připomínajícími stolové hory. U dvou takových skalek zastavujeme. Některé ze skalních útvarů mají tvar homolí, ve vyšších stěnách jsou vytesány jeskyně. Jako všude, tak i zde početně vyletují se zpěvem do vzduchu bělořiti plaví, z topolu u cesty zpívá vrabec pokřovní a nízko nad zemí loví břehule skalní. Lezeme do kopce. Ve starém hnízdě brhlíků skalních hnízdí vrabci skalní, v keři nacházíme hnízdo konopek a největším překvapením v tomto pustém kamenitém místě je moudivláček. Jožka dokonce pod kopcem nalézá jeho rozestavěné hnízdo. Z balvanů ve svahu zpívají strnadi viniční a zahradní. Během té hodinky, po kterou zde zůstáváme, je stále co objevovat.

Doganli
10:15 – 11:20
pozorované druhy: bělořit plavý (4 ex.), káně bělochvostá (2 ex.), ťuhýk obecný (2 ex.), pěnice černohlavá (2 ex.), pěnice pokřovní, strakapoud jižní, vrabec skalní (3 ex., na hnízdě), hrdlička zahradní, břehule skalní (15 ex.), vrabec pokřovní (2 ex.), strnad zahradní (2 ex.), budníček menší, rehek domácí, strnad černohlavý (2 ex.), brhlík skalní, dudek chocholatý (2 ex.), strnad viničný, vrabec domácí (2 ex.), konopka obecná (hnízdo s vejci), skřivánek krátkoprstý, moudivláček lužní (2 ex., hnízdo), chocholouš obecný (2 ex.)

Doganli je sedlo ve výšce 1400 m n. m., ze kterého sjíždíme do ploché krajiny slaných jezer, na nimiž se tetelí vzduch. Alespoň z nadhledu to vypadá na rozsáhlá jezera. Realita je bohužel úplně jiná. Severně od Yesilhisaru bychom chtěli vjet do plání těsně za severní hranicí národního parku. Žádnou vhodnou cestu ale nenalézáme. Za městem se nízko nad silnicí vzdání sup mrchožravý a častěji se ukazují mohutné káně bělochvosté. Severně od silnice odbočující vpravo z D805 směrem na Develi by měla být také mělká jezera. Díky intenzivnímu odvodňování z nich zbyly jen bílé solné pláně. Podobné je to i jižně od této cesty. Pláně tu nejsou bílé, ale vyschlé jsou stejně. Jen krátce se necháváme nachytat fata morgánou, která kouzlí lesknoucí se vodní hladinu téměř všude. Celá dříve mokřadní pánev je nyní z větší části vysušena, což zjišťujeme během následujících hodin.

Na sváču zastavujeme u vesnice Soysalli, na jejímž okraji je několik zaneřáděných rybníčků. Loví nad nimi rybáci bahenní, přibývají potápky malé, kvakoši a volavky vlasaté. Na sloupech podél silnice a také v městečku samotném jsou hnízda čápů bílých. K bývalým vodním plochám se snažíme dostat ještě od východu. Jedinými vlhkými místy jsou ale jen polovyschlé odvodňovací kanály. V jejich okolí se dají vidět rybáci černozobí, rákosnící tamaryškoví a nějaký ten osamocený bahňák. Nezbývá, než celé pláně objet a do národního parku se pustit od jihu, kde sídlí správa parku. Hned u brány nás odchytává majitel zdejšího penzionu. Kluci se ptají jen na základní informace a díky jejich nezájmu o cokoli jiného dostáváme vcelku zajímavou nabídku na ubytování včetně plné penze (200 euro za 6 osob a noc). Zůstaneme tedy jako masňáci opět pod střechou.

Blízko návštěvnického centra je pozorovací věžička. Podle pravidel sepsaných u brány bychom měli zaplatit 50 euro za průvodce, který by nás vzal těch 50 metrů k pozorovatelně. Proti tomu se ohrazujeme a naznačujeme, že bychom chtěli na větší výšlap až zítra a že platit dvakrát 50 euro rozhodně nechceme. OK, jsme vpuštěni bez poplatku. Většinu plochy před námi tvoří rákosiny, před kterými jsou mělčí louže. Brodí na nich asi dvě stovky ibisů hnědých, desítky pisil a stovky jespáků bojovných. Nad vodou loví rybáci bahenní, černí a bělokřídlí. Zatímco my jsme málem museli platit za vstup na pozorovatelnu, tak místní zajíždějí v autech až k vodě, potulují se v těsné blízkosti ptáků a nejsou v ničem omezováni. Lákadlem zdejšího parku jsou kachnice bělohlavé. Možností, jak je spatřit, je zaplatit si výlet lodí. Ani nechci domýšlet, na kolik musí taková zábava včetně průvodce vyjít. Vypadá to, že zítra po snídani budeme pokračovat dál k východu.

NP Sultan Sazligi
pozorované druhy: sup mrchožravý (2 ex.), moták pochop (10x), vlha pestrá (4 ex.), rákosník velký (3 ex.), čejka chocholatá (5 ex.), konipas luční (10 ex., ssp. feldegg), rybák bahenní (30 ex.), rákosník tamaryškový (3 ex., ssp. mimicus), rákosník obecný, lyska černá (10 ex.), potápka malá (10 ex.), rybák obecný (2 ex.), volavka vlasatá (20 ex.), volavka bílá (5 ex.), kvakoš noční (8 ex.), čáp černý (3 ex.), volavka stříbřitá (30 ex.), kavka obecná (4 ex.), rybák černozobý (14 ex.), racek chechtavý (5 ex.), vodouš rudonohý, pisila čáponohá (40 ex.), jespák bojovný (100x), vodouš bahenní (10 ex.), vodouš kropenatý, chřástal malý, chřástal vodní, slípka zelenonohá, volavka popelavá (2 ex.), rybák černý (5 ex.), rybák bělokřídlý (6 ex.), kachna divoká (4 ex.), kalous ušatý (hnízdo s mladými), plameňák růžový (200 ex.), ibis hnědý (80 ex.), zrzohlávka rudozobá (8 ex.), čejka trnitá (2 ex.), čírka modrá (6 ex.), polák velký (4 ex.), volavka červená, rybák malý (2 ex.), tenkozobec opačný, jeřáb popelavý (2 ex.), volavka rusohlavá (7 ex.)

Teď v podvečer je nádherné světlo. Mezi rybáky se objevuje dvojice droboučkých rybáků malých a bahňáky doplňuje čejka trnitá. Je překvapivé, že z bahňáků je tu jen několik druhů – nejpočetnější jsou bojovníci a pisily. Jdeme na ubytovnu, děláme zápisky a večeříme. Nové druhy si dnes připsal snad jen Petr. Podle seznamu jsme zatím v Turecku pozorovali 138 druhů ptáků.

Při sestupu z hor, kde jsme pozorovali velekury kaspické, se přede mnou co chvíli otevřel náherný výhled.

další část