Ráno se chystám na projížďku v jedné stopě. V pondělí bych měl nastoupit do špitálu k zákroku, který by mohl moje výlety na motorce na chvíli přerušit. Těším se, startuji, ale zvoní mi telefon. Volají mi z nemocnice, že mám přijít k formálnímu příjmu dnes a nastoupit už v neděli ráno. No čo už. Po větrných dnech to vypadalo ze soboty na neděli konečně na noc vhodnou k odchytů chřástalů. Letos tedy o své oblíbené chřástalování přijdu. Jedu k příjmu do špitálu a pak konečně na projížďku. Nic velkého, napřed pár kilometrů v okolí Brna a pak dvě zastávky s dalekohledem na lokalitách, kde bych mohl potkat ptáky.
Ráno už se u nás na ulici ozývala pěnice pokřovní. Jaro nastoupilo přímo v olympijské formě a hrozí, že přejde rovnou do léta. Je třeba se s ním zastavit aspoň na chvilku, na pár slov.
Parkuji u Střelické bažinky, plošně drobného mokřadu přiléhajícího k vysokému náspu železniční trati na Moravský Krumlov v nivě říčky Bobravy. Z Troubska jsem to sem neměl daleko a kdysi jsem sem zajížděl na kole. Pamatuji se, jak při pozorování mladých chřástalů vodních z rákosí vylezl František Balát. Kolik mi bylo? Sedmnáct?
Z několika míst mě hned upoutá zpěv střízlíka a brzy hlasitý tok páru pochopů. Duby přilehlého lesa ještě nejsou v listí, vše ve větvích je stále ještě vidět. Prozpěvují červenky, budníčci menší, měkkým drnčením se ozývají pěnkavy a křikem brhlíci. Podél pěšiny kolem mokřadu to kvete a na stéble rákosu trčícím z nově vyčištěné vodní plochy sedí ledňáček. Kousek nade mnou ve vzduchu visí dvě pestřenky. Je tu klid. Hlavou mi víří myšlenky, trocha melancholie a nejistoty při pohledu do budoucna. Ale je jaro, má nejoblíbenější část roku a s ním se vždy pojí touhy a emoce.
O pár kilometrů dál leží na kraji Ořechova mokřady Na Dolinách. Motorku na stojan, helmu z hlavy a uši mi vibrují zpěvem skřivanů. Z rákosí s keři se ozve nápěv, který dobře znám – na vrcholové větvičce sedí samec bramborníčka černohlavého. V jeho opeření jsou tak velké bílé skvrny, že připomíná spíš druh mauri. Na kraji mokřadu od minulé návštěvy vznikla pozorovací věžička podobná těm od Nesytu. Vylézám na ni. Koukám na potápky malé, pochopa, kterého nad polem střídá luňák červený, když se do krátké trávy kousek od pozorovatelny datlím způsobem snáší pruhovaný pták, který hned vztyčuje bohatou chocholku. Dudek! Dlouhou dobu si ho prohlížím v dalekohledu. Samozřejmě sebou nemám foťák s dlouhým sklem. Dlouhým zobákem sonduje půdu vzdušnou čarou jen asi šest metrů ode mě. Odlétá až před dvojicí venčící psa.
Ještě chvíli postávám na břehu jezírka, pak oblékám bundu, nasazuji helmu a odjíždím. Brácha má dnes padesát, večer dáme nějaké to pivko.
PP Střelická bažinka
Mokřady Na Dolinách
Přeju brzký návrat ze světa hadiček do světa ptáků. V.
Díky, Vašku. Těch ptáků tam paradoxně byly spousty (byl jsem na uro), ale ne těch, co by mě zajímaly.:)
Zajímavá zkušenost…. Tak ať je na dlouho poslední a hurá na chrastaly!