Pátek 1. srpna:
Je tu začátek srpna, léto by mělo být v plném proudu, ale ochlazení a opakované bouřky vnesly doprostřed prázdnin podzimní atmosféru. Teploty přes den stoupají jen ke dvacítce, v noci prší a i přes den se krajinou potulují bouřky. Birdění navíc odpovídá pozdně letní okurkové sezóně. Ptáci jsou tiší, nezpívají, dávají se dohromady po náročném hnízdění, první nedočkavci už vyrazili k jihu, a tak jen kromě prvních protahujících bahňáků se zdá být v terénu mrtvo a prázdno.
Noční deště mě zatím odrazují od odchytů, proto se s dalekohledem alespoň jedu mrknout po okolí. Drobný mokřad u Vlasatic je vyschlý, ale i tak ho nestačím ani z okraje prohlédnout, když přijíždí rozzuřený chlapík s tím, ať okamžitě vypadnu, že jsem na jeho pozemku. Že zavolá policajty a ať se podívám do katastrálních map. No dobrá, šlo by to i v klidu. Odjíždím k nedalekému poli, kde mě zaujal pohyb dravců. (Večer se dívám do map KN a chlapík měl pravdu, ale stačilo, aby řekl, že mám zaparkovat asi o 20 m dál a byl bych na obecním. Nikde žádné upozornění, žádný zákaz, obyčejná polní cesta. Tak příště).
Pole mi nepříjemné setkání vynahrazuje – orli mořští, luňáci červení, poštolky, přeletující kukačka, spousty havranů zřejmě z hnízdní kolonie u Dolních Věstonic, a dokonce kolem prosviští ostříž, na kterého jsem zatím letos neměl štěstí.
Jedu se mrknout ke schodům u Strachotína, procházím pár prvních desítek metrů, ale kromě pisíků a konipasů bílých tu zatím nic není. Doba kamenáčků ale už začíná. Pak to beru rovnou ke Slanisku u Nesytu. Letošní odchytová akce mi po letech unikla kvůli návštěvě Albánie, tak jdu s křížkem po funuse, ani ne dva týdny po ukončení akce, alespoň dodatečně nasát trochu zdejší atmosféry.
Postávám na kraji louky a z dostatečné vzdálenosti prohlížím stativákem mělčiny. Je na co se dívat, bahňáci jsou v pohybu. I tady je překvapivě dost pisíků, pak pisily, vodouši bahenní, jespáci bojovní, a jeden jespák obecný téměř ve svatebním a krásný rezavý jespák malý. Jdu se mrknout k lávkám, pojídám špendlíky z keřů, procházím se stále ještě po vychozených pěšinách těch, kteří chodili kontrolovat sítě a užívám si sluníčka, které zrovna svítí. Ozve se hlas vlhy a drsný pokřik žluvy. I tady vidím přeletovat ostříže.
Cestou k Brnu se zastavuji v Syrovicích, abych si koupil pizzu. S tou pak zajíždím k mokřadu na kraji Ořechova. Líbí se mi tu. Nad poli se často objevují hejna holubů, hřivnáčů i doupňáků. Od nedaleké skládky sem zaletují luňáci, a když postávám na pozorovatelně a koukám na hladinu rybníčka, přeletí nad ní samice bukáčka. Tady je většinou klid, k pozorování ptáků i k přemýšlení.
Večer ještě zajíždím k Brněnské přehradě. Chci tu přespat na chatě. Dlouho sedím přímo u vody, pocucávám červené a koukám po okolí. Nad Bystrcem se přehnala bouřka a na obloze je teď kousek duhy. Objevují se rorýsi, jejichž hlas už zmizel z městských ulic, nad hladinou jako drahokam přelétne pískající ledňáček, a ten mě vrací ve vzpomínkách do dob, kdy jsem právě tady s pozorováním ptáků, a asi i díky tomuto druhu, začal. Absurdní je, že i tady nakonec vidím ostříže, dnes třetího, zatímco od začátku roku jsem nenarazil ani na jednoho. Tož tak, ještě opéct na několika třískách špekoně a jde se do hajan.
Neděle 3. srpna:
Také dnes je podmračeno a krajinu umetají občasné deště. Podzimní atmosféra jak vyšitá. Mám čas a tak se jedu podívat na chvíli ven. První zastávkou je mokřad u Blučiny. Nahlížím do něj z mokré polní cesty plné louží po dešti. Je tu mrtvo, ukáže se jen pár běžných druhů.
Ledňáček z Lídla v Hustopečích a pokračuji k dalšímu mokřadu mezi Velkými Pavlovicemi a Velkými Bílovicemi. Dříve přehledná bahnitá loučka je teď očím skryta za vysokou stěnou stromů a rákosí. Občasný průhled odhaluje poměrně hlubokou vodu, na které se objevují volavky bílé a popelavé. O kousek dál ale z rákosin vzlétá skupinka kolpíků. Jeden to bere rovnou někam k Lednici a zbylí se formují do hejnka a následují prvního. Ten si zřejmě zbytku své rodinky nevšiml a vrací se na mokřad. Chvíli ho v širokých kruzích obletuje a pak sedá na mělčinu. Koukám na trojici čápů bílých postávajících na náspu kolem Trkmanky, na pochopy prohánějící se vzduchem a konipasy luční poletující společně s bramborníčky černohlavými na louce.
No a na závěr vyjíždím ke kapličce na kopci Hradištěk nad Velkými Bílovicemi. Je odsud krásný výhled téměř do všech stran. Asi po dvaceti minutách posedávání mě zvedá přilétající rorýs. Včera pozoroval u Slavkova Petr Navrátil trojici rorýsů velkých a tento se zdá dost mohutný. Dokonce i břicho se chvíli leskne bíle, než se přiblíží, změní úhel vůči pozadí a je z něj obyčejný rorýs obecný. Musím se pousmát. Byl by to pěkný dárek. Jsem zvědavý, jestli se mi tento druh u nás někdy dostane před skla dalekohledu.
Mladý kolpík bílý (Platalea leucorodia) se vrací na lokalitu bez rodinky.
Další ze skupinky šesti kolpíků bílých (Platalea leucorodia).
