birdwatcher.cz

Gruzie 2017 – 1. část

10.VI. – 30.VI.2017

Tři týdny na Kavkazu.

Cminda Sameba – Kostel Nejsvětější Trojice nad vesnicí Gergeti – tudy vede cesta do hor.

Naskytla se mi možnost částečně pracovně vyrazit do Gruzie. Být alespoň chvíli lesníkem na Kavkaze je lákavé a já neváhám, zvláště když se budu moci podívat i po ptácích. Největším lákadlem zdejších vysokých hor je čtveřice velekur kavkazský (Tetraogallus caucasicus), tetřívek kavkazský (Tetrao mlokosiewiczi), hýl velký (Carpodacus rubicilla) a rehek bělokřídlý (Phoenicurus erythrogastrus). Za nimi sem jezdí birdeři z celé Evropy. Běžně se tu vyskytuje také budníček žlutavý (Phylloscopus nitidus) a budníček kavkazský (Phylloscopus lorenzii), kterého máme v klubovém seznamu ještě jako poddruh budníčka černonohého (Ph. sindianus). Jsem zvědav, co všechno ty tři červnové týdny přinesou.

Členové výpravy:

Robert Doležal
Jiří Gol – Bóža
Kateřina Holušová
Otakar Holuša – Oták či Otar


10. června 2017

Nakonec proč ne? Proč nezačít cestovní deník s bušícím srdcem snažícím se v řečišti žil a cév rozptýlit těch několik deci červeného, které jsem si asi před půl hodinou dopřál v salónku, kam nás za své nalétané míle pozval Oták? Vliv chutného Cabernet Sauvignonu už se stejně vytrácí. Jsme odbavení, nasycení a čekáme na zpožděný let do Minsku. Cesta začíná, aniž bych si to blíž uvědomoval. Mám pocit, že se nedostavila ani cestovní horečka. Buď okorávám, nebo mi už některé věci nedochází. Letím na východ, do Gruzie. Sice mám dovolenou, ale měla by být tak trochu pracovní. Jedu tam mimo jiné i cosi měřit do lesů, ale vůbec netuším, o co se jedná. Nevadí, je to příležitost poznat zase něco nového a možná zacestovat jako za starých časů.

Střih. Nestihl jsem zapsat vůbec nic. Sedíme u prázdného baru na letišti v Minsku, popíjíme místní pivko a probíráme historii našich rodů. Máme před sebou pěkných pár hodin čekání. Pupky stále ještě plné řízků ze salónku v Praze. Den to bude dost dlouhý. Ráno jsem vstával v půl páté, abych byl o hodinu později, přesně podle domluvy, u lesnické fakulty v Brně. Vzduch byl vlahý, ale obloha se mračila. V jednu chvilku přede mnou vykvetl téměř kolmý pruh duhy. Sedím pak pod jednou z lip na rohu ulice. Kvete a už teď po ránu její koruna hučí bzučením včel. Začíná pršet. Přichází Oták s Kačkou. Po kontrole Kačka zjišťuje, že odsud máme odvoz až v sedm. Chybka. Jdeme dát kafe do Otákova kanclu. Čas plyne strašně rychle. Po chodbách tohoto ústavu jsem se pohyboval už před čtvrt stoletím. V některých ohledech se tu nic nezměnilo. Řidič přijíždí v půl sedmé. Vyrážíme na Prahu. Dálnice je rozkopaná a místy stojíme v koloně. Obloha se čistí a čím dál jsme na západ, tím je více slunce. Po deváté jsme na letišti. Check-in se bohužel otevírá až v 11:50. Nevadí. Přichází poslední člen výpravy – Bóža. Odbavení pak probíhá hladce a Oták nás rázným krokem vede do salónku na řízky a další občerstvení.

První pohled na Tbilisi z našeho hotýlku Gomis.

Tříhodinový let do Tbilisi poklimbávám. Jaksi mimochodem do sebe cpu podávané jídlo a zase pospávám. V Minsku jsem posunul hodinky o hodinu a v Tbilisi přibývá další hodina. Přistáváme ke třetí ráno. Předlouhé čekání na bágly, ale pak už vše běží rychle. Přijíždí pro nás Otákův známý taxikář Nukhri a nočním městem nás veze do centra do hotýlku Gomis (19 Gomi St, Tbilisi ). Obloha poblikává blesky a dvakrát najíždíme do prudké průtrže mračen. Voda teče v proudech po silnici. V tomhle bych nechtěl být někde venku v horách. Po čtvrté ranní jsme v hotýlku. Centrum města žije. Spousty lidí a světel. Nad řekou se na skalnatém břehu tyčí osvícené stěny budov. Těším se na zítřek. Někdy před půl pátou usínám.


11. června 2017

Luxusních několik hodin spánku nás přeneslo do letního rána. Snídáme v nejvyšším patře hotýlku Gomis. Pod námi je vidět kus historického centra a nad námi pendluje kabinová lanovka na zříceninu hradu Narikala. Fouká čerstvý vítr, ve kterém poletují rorýsi. Při pohledu z balkónu na město zaujme několik zajímavých staveb. Jednak jsou to staré kostely, ale pak i moderní budovy nejrůznějšího stylu – kovové tubusy či skleněné výškové budovy.

Tbilisi – Gomi st.
GPS: 41°41’19.9″N, 44°48’26.9″E
9:00 – 11:00
pozorované druhy: vrána šedá (6 ex.), rorýs obecný (10x), rehek zahradní, vrabec domácí (10 ex.), holub domácí (8 ex.), hrdlička zahradní, hrdlička východní (4 ex.)

Po snídani scházíme z hotelu dolů na náměstí Maidan, měníme eura za lari a bereme si taxi, které nás vyváží prudkými serpentinami vzhůru směrem k vesnici Okrokana. Nedaleko silnice je skalnatá soutěska s bystřinou. Oták s Kačkou se tu chtějí podívat po vážkách. Já koukám po okolí dalekohledem. Je poledne a ptáků se ozývá naprosté minimum. Slyšet jsou vlastně jen kosi, pěnkavy a osamělý slavík obecný. Scházíme dolů k říčce s ruinou stařičkého cihlového mostu. Potkáváme dvojici skorců. Zdá se, že zdejší kaňon je oblíbené rekreační místo. Za chvíli se podél říčky fotí a sluní několik rodin. Nechávám kolegy dole a jdu se projít do vyšších partií řídkého borového lesa. Zaznamenávám stehlíky, káni lesní ruskou lovící nad svahy, zvonka, brávníka a několik dalších druhů. Není jich ale moc. Slunce pálí a nejlépe je vsedě v klidu ve stínu stromů. Kosi krmí mladé zralými morušemi a soutěskou proletuje včelojed.

Okrokana – soutěska
GPS: 41°40’54.5″N, 44°46’49.5″E
12:00 – 15:30
pozorované druhy: pěnkava obecná (3 ex.), stehlík obecný (2 ex.), slavík obecný, pěnice pokřovní, káně lesní ruská, kos černý (10 ex.), skorec vodní (2 ex.), vlaštovka obecná (2 ex.), konipas bílý, drozd brávník, zvonek zelený (2 ex.), sojka obecná, včelojed lesní, střízlík obecný, jiřička obecná (2 ex.), rorýs obecný (10 ex.), pěnice hnědokřídlá

Soutěska kousek nad Tbilisi s říčkou a rozpadlým mostním obloukem.

V půl čtvrté se vracíme k silnici a zkoušíme chytit taxi zpět k hotelu. Kolem projíždějí autobusy i žluté maršrutky (menší dodávky zajišťující hromadnou přepravu). Přečíst si ale něco z cedulí na jejich bocích a čelech, kde by měl být směr jejich cesty, nelze. Místní písmo je pro běžného Evropana nečitelní a nepodobá se ničemu, co bych mohl znát. Staví nám dědek v otřískaném autě, který se klidně rozjíždí uprostřed nastupování. Nebýt pevných bot, měl bych asi dost pochroumanou patu, kterou mi přejel.

Ze slunce a lození v soutěsce jsme vyšťavení a rozhodujeme se pro oběd v některé pouliční zahrádce. Přijatelnou hospodu se nám daří najít až na třetí či čtvrtý pokus. Pivko, šašlik, salát a dokonalé představení jednotlivců i skupinek lidí procházejících kolem. Tohle vždy stojí za to, pozorujeme, hodnotíme, učíme se. Je tu spousta turistů – Rusi převažují, ale najdou se i Poláci nebo Češi. Dobrá je babka zahánějící každého z protějšího chodníku. Nesnese na něm nikoho. Utahaní a nacpaní se vracíme na pokoje s tím, že dáme krátkého dřímálka a vyrazíme do města. Včerejší nedospání se ale projevuje tím, že se budíme asi v půl desáté večer. Nevadí, stále se ještě dá vyrazit ven. Zdá se, že právě noční hodiny jsou ve městě nejživější. Zahrádky jsou plné lidí. S Bóžou se necháváme nalákat na ochutnávku vína a pak si láhev brutálně drahého červeného s nápisem Qvevri Dzvelshavi kupujeme. Vybrali jsme ale dobře. Sedíme u stolku na ulici téměř do půlnoci. Hudba, křik, světla, proudy lidí. Zajímavé je, že Artur, prodavač oné fonotéky uměl česky. Někdy k jedné po půlnoci už zase spím a z ulice se mi do snů vkrádají útržky melodií, poryvy větru a k ránu i Bóžovo chrápání z vedlejší postele.


12. června 2017

Oták s Kačkou dnes mají zařizování po úřadech, velvyslanectvích a ministerstvech. Máme s Bóžou půl dne pro sebe. Snídáme, necháváme všechny bágly v jednom pokoji a každý se na svou pěst vydáváme do městských ulic. Chvíli jdu proti proudu hnědě zkalené řeky. Zaznamenávám přelet kvakoše a volavky stříbřité. Pak si na chvíli sedám v malinkém zapomenutém parčíku mezi uličkami starého města. Krámky se teprve otevírají. Chtěl bych koupit nějaké koření, ale na to je ještě dost času. Beru to kolem židovské synagogy, pak ke starým městským lázním Sulfur, nad kterými pestře svítí barevná přední stěna mešity, a podél říčky k vodopádu Legvtakhevi v ústí soutěsky. Turistům se tu na focení půjčují makakové, ary a jestřáb. Po točitých schůdcích se dostávám do prudce stoupajících uliček směřujících ke zřícenině hradu Narikala. Je neuvěřitelné, že po úzkých dlážděných uličkách se sklonem dosahujícím 45°dokáží jezdit auta. Vylézám až ke zřícenině s dokonalým výhledem na město. Tiristů jsou tu desítky. Jeden mladík tu skvěle drnká na třístranné panduri. Znovu mi to připomíná Trio Mandili, které jsem si díky youtube zamiloval. V jednu po poledni se vracím k hotelu a ve stínu si chvíli čtu další kousek Hybatelů. O půl hodiny později přijíždí Oták s Kačkou a společně s Bóžou vyjíždíme chvíli na to směrem na východ k Lagodekhi.

Maidan – stará část Tbilisi. V jednom z domů ve svahu je i náš hotýlek.

Tbilisi
nové druhy: vrána šedá (6 ex.), straka obecná, kvakoš noční, volavka stříbřitá (2 ex.), konipas horský (4 ex.), racek arménský (8 ex.)

Městský provoz je trochu divoký tím orientálním stylem, který znám třeba z Maroka. Máme před sebou asi 200 km. Zhruba v půlce cesty se zastavujeme na papec. Šašlik to jistí. A jako předkrm klasicky thinkali, vařené taštičky s mletým masem. Pod střechou tu hnízdí jiřičky i vlaštovky. Vlaštovky vyřešily bydlení originálním způsobem, kdy si hnízdo slepily přímo kolem holé visící žárovky. Teď se jim pohupuje v průvanu. Vlevo od silnice se už začínají zvedat kopce Kavkazu.

Tbilisi – Lagodekhi
nové druhy: ťuhýk menší, dudek chocholatý, žluva hajní, chocholouš obecný, špaček obecný, moták pochop

Něco po šesté jsme v Lagodekhi, městečku na úpatí národního parku. Jedná se nejstarší chráněné území celého bývalého Sovětského Svazu vyhlášené už v roce 1912 (https://cs.wikipedia.org/). Ubytovaní jsme v Kiwi Guest House (35, Vashlovani St, Lagodekhi) a budeme tu tři následující dny. Paní majitelka nejen, že nám bude připravovat snídaně a večeře, ale nabídla nám z vlastní produkce výborné červené víno připomínající sladkostí i chutí rybízové. Sedíme pak na terásce před pokoji, popíjíme vínko a před sebou máme výhled na hory sahající zasněženými vrcholky někam do tříkilometrové výšky. Hned na vedlejší zahradě je zralá moruše, na kterou se sletují ptáci. Je tedy i co pozorovat – kosi, pěnkavy, pěnice černohlavé, zvonci, oba druhy vrabců, kosi… To vše doprovází hlas žluv a křik rorýsů, kterých jsou na obloze desítky. Neobvyklý je i pohled na ťuhýka obecného sedícího na špičce vzdáleného cedru. Spát jdu s půlnocí, kdy už máme prázdné čtyři litrové láhve vína. Zítra bude výšlap, pokud bude přijatelné počasí.

Lagodekhi
GPS: 41°50’07.2″N 46°16’37.7″E
18:00 – 20:00
pozorované druhy: vrabec polní (4 ex.), vrabec domácí (10 ex.), konipas bílý, zvonek zelený (2 ex.), rorýs obecný (10x), pěnice černohlavá (5 ex.), ťuhýk obecný, kos černý (4 ex.), žluva hajní, rehek zahradní, pěnkava obecná (3 ex.), vrána šedá (2 ex.), rehek domácí


13. června 2017

Trvá dost dlouho, než se vyhrabáváme z peřin. Kopce se sice ztrácejí v šedivých mracích, ale mělo by se to lepšit. Snídáme malé sladké placičky a sýrem plněné chačapuri. Zdá se mi, že vidím pár světlejších míst v mracích. Balím foťák, dalekohled a svačinu a pouštím se po naší nekonečné mírně stoupající ulici Vashlovany k parku. Ranger mi vysvětluje, že jsou tu dvě stezky – k vodopádu (4 hodiny chůze) nebo dlouhý třídenní trek přes hřebeny. Na trávníku se právě krmí krutihlav a kolem přeletuje ťuhýk obecný. Vydávám se podél říčky směrem k vodopádu Black Grouse Waterfall a vstupuji do bukového pralesa.

Mimo stezku bych se prodírat nechtěl. V podrostu jsou hustě propletené šlahouny ostružiníku a svahy se záhy prudce zvedají vzhůru. Opakovaně slyším a pozoruji lejsky malé. Doma v Krasu jsem nedal ani jednoho a tady jich spontánně zpívá hned několik. Dokonce reagují na nahrávku z mobilu a jeden slétá až ke mně. Na stezce jsem sám, a když pak vylézám z lesa na břeh řeky Shroma divoce proudící přes balvany, zaplavuje mě takový radostný pocit – sám v nádherné přírodě. Užívám si to, postupuji jen pomalu, pozoruji ptáky a naslouchám. V jednu chvíli, když stojím kousek od stezky, se kolem mihne Bóža. Brodím řeku a několik stovek metrů pak poskakuji jejím kamenitým korytem. Závěrem stezka prudce stoupá do téměř kolmého svahu, aby mě vyplivla u vodopádu. Bóža jde právě dolů a já, zbrocený potem, slézám pod vodopád, abych si odpočinul. U vody loví skorec a kolem poletují konipasi horští. Žvýkám sváču, pozoruji výpady lejska šedého za hmyzem a pak sedá až k vodě malý nenápadný pěvec, kterého prozradí až kresba ocasu – další lejsek malý, dnes už osmý pták!

Nevysoký Black Grouse Waterfall, tedy Tetřívčí vodopád, utopený ve šťavnaté zeleni.

Po půlhodině oblékám triko, které jsem si namočil v řece a vracím se stezkou zpět. V nejvyšším úseku, těsně před sestupem, zaznamenávám povědomý hlas. U nás by patřil budníčkovi zelenému, ale tady se jedná o budníčka žlutavého. Můj první nový druh v Gruzii. Zpívají tu dva ptáci. Slézám k řece, kde se právě koupe Bóža. Začínají se objevovat první turisti. Kuriozitou jsou čtyři holky, Češky. Jedna z nich se sem provdala a už půl roku žije v Lagodekhi. Obloha je modrá. Jdeme s říčním proudem dolů. Brodění a pak už pokračuji na boso. Opět tu zpívají lejsci malí. Cestou vzhůru jsem tu dopoledne vidě i strakapouda bělohřbetého. U brány parku jsme s Bóžou v pět odpoledne, na stezce jsme byli šest a půl hodiny. Jdu dolů ulicí, kopce mi vyrůstají za zády, z drátů zpívá rehek zahradní a přede mnou letí dudek. Byl to nádherný výlet.

Lagodekhi Nature Reserve
GPS: 41°52’22.3″N 46°18’05.1″E
10:45 – 17:00
pozorované druhy: krutihlav obecný, ťuhýk obecný, pěnkava obecná (20 ex.), pěnice černohlavá (10x), dlask tlustozobý (6 ex.), kos černý (10 ex.), drozd zpěvný (2 ex.), strakapoud velký (3 ex.), kukačka obecná, mlynařík dlouhoocasý (5 ex.), lejsek malý (8 ex.), budníček menší, strakapoud bělohřbetý, sýkora koňadra (2 ex.), žluva hajní, střízlík obecný (5 ex.), lejsek šedý (4 ex.), konipas horský (4 ex.), červenka obecná (3 ex.), strakapoud prostřední, sýkora uhelníček, skorec vodní (2 ex.), budníček žlutavý (3 ex.), brhlík lesní, káně lesní (2 ex.), dudek chocholatý, rehek zahradní

Odpočíváme, pojídáme meloun a čekáme na večeři. Kolem bohatě prostřeného stolu se scházíme společně se dvěma Angličany. Nacpaní se přesouváme na terásku u našich pokojů. Testujeme místní bílé víno a plánujeme další dny. Nad horami se mračí, ale ostrůvky hvězd jsou stále vidět.


14. června 2017

Někdy po půl šesté slyším vstávat Bóžu. Chce během dneška vyběhnout co nejvýše do kopců a možná tam v turistickém přístřešku přespí. Jsem zvědavý, kam to až zvládne. K přístřešku je to asi 12 km s převýšením 1350 m. Já se chci znovu vrátit do lesa, kterým jsem procházel včera. Fascinuje mě les nedotčený člověkem a zajímavé druhové složení ptáků v takovém prostředí.

Snídaně je opět přebohatá, různé talířky a misky pokrývají celý stůl. Před desátou se loučím a odcházím. Je docela příjemně, pod mrakem a není ani dusno. Konkrétní cíl v lese nemám. Hned kousek za návštěvnickým centrem bohatě zpívá sedmihlásek šedý a tentokrát se ozývá žluna zelená i krutihlav. Jdu cestou třídenního treku, ale jen k řece. Mám sebou šestimetrovou pěvcovku a docela by mě zajímalo, jak budou reagovat lejsci malí. Chci si vyzkoušet, jestli tento druh neumím, když jsem v Krase žádného lejska nenašel, nebo jestli tam prostě nejsou. Tedy alespoň v rezervacích, které jsem měl na starosti. Podél stezky, kterou jsem si vybral, jsou spíše mohutné habry, jejichž kmeny jsou porostlé břečťanem, než buky, ale brzy jednoho lejska malého slyším. Natahuji v podrostu síť a pták je za chvilku u ní a nervózně opakovaně varuje. Schoval jsem se jen kousek od sítě a jsem dobře vidět. Proto se nedivím, když si lejsek přilétá prohlédnout mě namísto zdroje hlasu. Přestavuji síť kousek stranou a krásný samec (+2K) v ní za chvilku visí. Kolem se pohybuje ještě jeden, ale nechci zbytečně rušit. Fotím lejska a zase ho pouštím. Kéž by to takhle šlo i doma. V korunách stromů pokřikují zdejší bělohlavé sojky a teskným hlasem se ozývá datel – šestý druh šplhavců v okolí. Bílou kresbu ocasu lejska malého vidím ještě několikrát. Kontroluji přítomnost šoupálka dlouhoprstého a park opouštím stranou podél řeky.

Samec (+2K) lejska malého (Ficedula parva).

Lagodekhi Nature Reserve
GPS: 41°50’55.3″N 46°17’28.3″E
10:20 – 15:30
pozorované druhy: krutihlav obecný, žluna zelená, lejsek šedý (10 ex.), pěnice černohlavá (15 ex.), červenka obecná (15 ex.), pěnkava obecná (10 ex.), kos černý (8 ex.), sedmihlásek šedý, brhlík lesní (3 ex.), dlask tlustozobý (6 ex.), šoupálek dlouhoprstý, drozd zpěvný (7 ex.), mlynařík dlouhoocasý (3 ex.), střízlík obecný (3 ex.), datel černý, sojka obecná (2 ex.), žluva hajní (2 ex.), sýkora koňadra, sýkora uhelníček, skorec vodní (2 ex.), konipas bílý

Odpoledne je lenošivé, odpočinkové. Čtu si, peru, podřimuju. Novým osadníkem naší ubytovny je Holanďan. Vyrazil autem do Číny, ale zarazil se někde o hranice Turkmenistánu, kam nedostal vízum. Teď jede do Tbilisi zažádat o ruské vízum, aby se zajel podívat na pobaltské republiky. Dobrý exot, ukecaný, samé yeah, man a shit. Netrpělivě se v sedm sesedáme k večeři. Kluci angličtí tomu stavu absolutní přeplněnosti jídlem říkají food coma. Brzy se vytrácíme na naši terásku k vínu. Bóža zůstává přes noc v kopcích. Píše nám, že se mu podařilo vyběhnout do tří tisíc a teď bude spát v přístřešku.

Víno je skvělé a čas lehce plyne. Aniž bychom si toho všimli, noc se překulila do nového dne. Oták s Kačkou chtějí jít brzy po ránu hledat vážky. Je čas jít spát.

další část