Izrael 2020

21.– 24.II.2020

Prodloužený víkend v okolí Eilatu.

Ceny letenek do Izraele se dají poslední dobou pořídit už v řádu stokorun. Samozřejmě, že pokud cestujete s Ryanairem, je letenka v této ceně okleštěna o veškerý (nad)standard a musíte se spokojit jen s příručním zavazadlem. Přesto může být pár dní na jihu Eilatu pěkným zpestřením konce zimy. Navíc tu rozhodně platí ono birdwatcherské, že nevíte, co vám zdejší pobyt může z hlediska ptačích druhů přinést. Vždy se tu totiž dá objevit něco nového do vašeho birdlistu.

Členové výpravy:
Robert Doležal – www.birdwatcher.cz
František Kopecký – frantakope.rajce.idnes.cz
Petr Podzemný – www.petrpodzemny.cz
Jiří Ševčík

---

22. února 2020

Chtělo by to umět zatřepat hlavou, pořádně promísit její obsah, počkat, až na povrch vyplavou ta správná slova, pochytat je, a s lehkostí je poskládat za sebe, aby dávala význam a zachycovala vše, co se kolem děje. Bohužel to nejde. Hlava je i po protřepání stejně nepoddajná jako vždy a já se budu muset hodně snažit, abych se přemluvil k sepsání několika řádek tradičního deníku vedeného na cestách. I když, jaká je tohle cesta? Jen prodloužený víkend do míst, kde jsem byl naposledy v roce 2011. S kamarády jsme se rozhodli okořenit si konec zimy několika dny v jižnějších zeměpisných šířkách, konkrétně na jihu Izraele, v okolí Eilatu. Mořské pobřeží a pouštní krajina se sporými skvrnami zeleně tu vždy dokáže milovníkovi ptactva něco nového nabídnout. Vždy je tu na co se těšit, co objevovat a z čeho být překvapen. Jakkoli může na první pohled působit chudě a bez života, je to jen zdání, které záhy vezme za své po prvním zvednutí dalekohledu k očím.

V pátek, tedy včera, se chvíli před polednem scházíme na letišti v Praze. Jsme čtyři. Letíme jen s příručními zavazadly a s jedním společným kufrem, ve kterém máme naskládány stativy a trochu té medicíny „na červa“. Letíme s Ryanairem, u kterého se za všechno platí. Nezaplatíš? Ok, nebudeš sedět s kamarády, i kdyby vedle Tebe bylo místo. Nezaplatíš? Ok, nedostaneš nic k snědku, ani k pití. No a my jsme nezaplatili. Takže já sedím úplně vpředu ve druhé řadě a vedle mě jsou po celou dobu dvě volná místa. Naštěstí mám sváču i pití svoje. Překvapuje mě, že i sedadla jsou rozměrů menších než u nás v šalinách, aby se jich vešlo více. Otevírám útlou knížečku Trosečníkem z vlastní vůle Alaina Bombarda, kterou jsem koupil pár dní před odletem v antikvariátu. Zajímavé čtení o tom, co s člověkem dokáže udělat jeho vlastní mysl.

Letíme pod mraky, čas od času sledují na mobilu, kde se nacházíme. Někde nad Kyprem se v hlubinách mezi mraky objevuje zvlněné moře. Slunce se kdesi daleko na západním obzoru potápí za mraky a nechává nad sebou modrofialovou oblohu s oranžově fialovou křivolakou linkou kopírující horní okraj té oblačné kaše pod námi. Krásné divadlo. Pak už se musíme připoutat. Jsme nad územím Izraele a každý nepřipoutaný pasažér znamená ohrožení bezpečnosti země. Zvláštní. Klesáme. Už je tma, hodinky se posunují o hodinu dál do noci a my po třech a půl hodinách bez problémů přistáváme. Následuje zdlouhavá fronta, pohovor na imigračním a extradlouhé čekání na auto od Europcaru.

Pak už vyjíždíme k Eilatu z nového letiště Ramon, které leží asi 20 km severně od města. Ještě před desíti lety se létalo přímo do Eilatu, ale zdejší letiště už je prodáno developerům a nejspíš tu co nevidět začne výstavba komplexu dalších hotelů. Přímo v centru hledáme Nice Place Eilat, kde jsem rezervoval bydlení. Celý náš hotýlek tvoří jen dva apartmánové pokoje, z nichž jeden je náš. Nějaký podnikavec koupil dvě garsonky v obytné budově, nazval je hotelem, a teď je pronajímá. Výhled máme směrem na hotely na pobřeží a na světla jordánské Akaby. Pod okny je velké parkoviště, po které se hemží kočky.

Jdeme si dát papec a koupit nějaké to pivko v plechu. Ceny jsou tu opravdu vysoké. Mnohem vyšší než před devíti roky. Seznamovací večírek opouštím skokem do spánku, z něhož vyplouvám až ráno.

Je půl sedmé, za protějšími jordánskými kopci leze slunce, na betonovém parkovišti trylkuje konipas bílý, na kontejnerech s odpadky hledají něco k snědku vrány domácí, a nad nimi ve větvích stromů prozpěvují bulbulové arabští. Obloha je modrá a teplota už teď po ránu stoupá. Těším se na stará místa.

Eilat
6:30 – 7:20
GPS: 29°33’1.749″N, 34°57’10.287″E
pozorované druhy: hrdlička senegalská (4 ex.), vrána domácí (10 ex.), konipas bílý, holub domácí (10 ex.), alexandr malý (3 ex.), vrabec domácí (4 ex.), bulbul arabský (4 ex.)

Začínáme na Northern Beach, na pláži v těsném sousedství luxusních hotelů. Dá se tu volně kempovat, postavit stan nebo karavan. Nikdo tu nevyžaduje žádný poplatek. Nomádů v domcích na kolečkách je tu dost. Hned vedle nás polehávají na matracích tři Arabi. Další metličkou rozfoukává ohýnek na ranní čaj nebo kávu. Na sloupku blízké zídky postává v ranním slunci tmavá forma volavky západní. Stejně jako před léty. V písku sedí hned u vody mladá dívka zabalená do bílé pokrývky, oči má zavřené a tvář vystavuje slunečním paprskům. Krásný závan romantiky, než se probere a v ruce se jí objeví mobil. Přilétá si nás prohlédnout mrkváč, rybák velkozobý, ve strouze ústící do moře loví pisila a okolní palmy žijí hlasy vran domácích.

Norhtern Beach, Eilat
7:40 – 8:20
GPS: 29°32’45.066″N, 34°58’15.213″E
pozorované druhy: volavka západní, bulbul arabský (4 ex.), vrána domácí (30 ex.), alexandr malý (5 ex.), rybák velkozobý, racek chechtavý (2 ex.), volavka popelavá, pisila čáponohá, čejka trnitá, vlaštovka obecná (5 ex.), břehule světlehnědá (4 ex.)

Posouváme se pomalu ke kroužkovací stanici (IBRC – International Birding and Research Center Eilat). Z křovin u cesty (GPS: 29°34’9.244″N, 34°57’59.184″E) taháme pishingem dva pěvce, abychom se ověřili jejich určení – je to pěnici hnědokřídlá a prinie obecná. Nad hlavou se nám objevuje první dravec. Zrovna si děláme legraci, že by se mohl ukázat včelojed chocholatý, když nám Petr vzrušeným hlasem skáče do debaty, „ale to je opravdu on!“. Rychle brzdíme, vyskakujeme z auta a nevysoko nad námi krouží dokonalá silueta včelojeda chocholatého. Brzy pokračuje dál k Jordánsku, ale ještě před tím se přidá k dalšímu dravci, se zřetelnými včelojedími pruhy na spodku křídel a ocasu. Po chvíli točí termiku dokonce čtyři ptáci a všichni mají stejný tvar ocasu i křídel. Bohužel už jsou tak daleko a vysoko, že se nedají bezpečně určit. Čtveřice včelojedů chocholatých by byl naprostý unikát i pro zdejší poměry.

Hned za branami stanice nás vítá krotký modráček, tak jako před lety. V protivětru zkoušíme u rybníčku fotit vlaštovky skalní a břehule světlehnědé. Ukazují se ale i naše vlaštovky, břehule a jedna jiřička. Na mělčinách blízké nádrže pokřikují desítky vodoušů rudonohých a svítí mezi nimi jeden vodouš štíhlý. Dvojice na procházce plaší několik bahňáků. Odlétají směrem na Jordánsko a jsem si téměř jistý, že jedním z nich byl i kulík větší. Mezi stromy poletují hrdličky zahradní, houkají hrdličky senegalské a jedním z nejčastějších hlasů křovin jsou prinie obecné.

International Birding and Research Center Eilat
8:40 – 11:45
GPS: 29°34’22.379″N, 34°58’18.265″E
pozorované druhy: vodouš rudonohý (30 ex.), vlha proměnlivá, plameňák růžový, vodouš štíhlý, vlaštovka skalní (15 ex.), volavka rusohlavá (6 ex.), prinie obecná (6 ex.), pěnice hnědokřídlá, hrdlička zahradní (10 ex.), jespák bojovný (8 ex.), rybařík jižní, vlaštovka obecná (20 ex.), kulík větší (?), břehule světlehnědá (30 ex.), čejka trnitá (10 ex.), břehule říční (2 ex.), potápka malá, slavík modráček, budníček menší (2 ex.), chřástal vodní, volavka stříbřitá, jiřička obecná, kormorán velký (10 ex.), včelojed chocholatý (4 ex.)

Fouká studený vítr, ale slunce hřeje a myslím, že nám i pěkně obarví kůži. Jedním z cílů této krátké výpravy je hýl plavý, kterého jsme tu ani během minulých návštěv nezastihli. Jeho tradičním místem výskytu jsou Abrahámovy sloupy, pusté skalní stěny na kraji kamenité pouště. Je čas se tam podívat, i když je kolem poledního, kdy aktivita ptáků značně utichá. Ale jak říká velitel Doupi, který tu s námi tentokrát není, „ptákům je to jedno“.

Musíme pomalu, naše silniční auto má dost daleko do terénního speciálu. Cesta je ale dobrá. Hned v úvodu potkáváme bělořity pustinné a kápové. Po plácku, kam se dá až s autem dojet, pobíhá dvojice skřivanů pouštních a na blízkém trnitém keři sedí skalniček černoocasý. Vydáváme se k Abrahámovým sloupům. Kolem je ticho. Celou cestu mi vrže kovová karabinka od pouzdra na foťák. Jako by nás pronásledoval vrzavý hlas hýla. U sloupů postáváme delší dobu. Nic, ticho. Pak se ale přece jen ozve hlas ze stěny a za chvilku mezi nás přilétá nádherný samec hýla plavého. Opravdu krásné stvoření. Další půlhodinu ho zkoušíme zachytit na paměťové karty. Není vůbec plachý, ale slunce v nadhlavníku a prudké přechody temně zastíněných a prudce osvícených míst dělají svoje. Vracíme se k autu, kde na nás stále čekají skřivani pouštní ve stínu pod auty. Přilétá se rozloučit hýl a objevují se dvě prinie křovinné. Nakonec by stačilo čekat u aut. Vždy to chce hlavně trpělivost. Když pak odjíždíme, míjíme dvojici krkavců hnědokrkých. I pár fotek se povedlo. Co víc si přát?

Abraham Pillars
12:00 – 13:45
GPS: 29°39’10.066″N, 34°55’54.584″E
pozorované druhy: bělořit pustinný (4 ex.), bělořit kápový (2 ex.), pěnice hnědokřídlá, skalníček černoocasý, skřivan pouštní (2 ex.), hýl plavý (M), prinie křovinná (2 ex.), krkavec hnědokrký (2 ex.)

Několikrát byl tuto zimu pozorován ve vesnici Samar pěvec černý, což je pro západní Palearkt celebrita první velikosti. Vesnice leží severně od Abrahámových sloupů. Abychom se tam mohli vypravit, musíme se nejdříve vrátit skoro až do Eilatu. Místní hlavní čtyřproudá silnice č. 90 je totiž uprostřed rozdělena svodidly tak, že se nedá přejet z jedné strany na druhou. Dobrá, frčíme do Eilatu, tam se na rondelu otáčíme, a jedeme zase k severu. Samar je kibutz a obtočen je kilometry ostnatého drátu. Brána je zavřena. Netušíme, jak se do něj dostat. Pokoušíme se chvíli jet po vnější straně zátarasů, ale tohle nic neřeší, když se má pěvec zdržovat uvnitř kibutzu. Je sobota, sváteční den, zkusíme sem zajet zase až v pondělí, to by mohla být brána otevřená.

Teď se tedy znovu vydáváme k jihu na Eilat, tam se točíme, a po druhé straně silnice se vracíme k nádržím na KM 20. Trochu nás zaskočila dvojice hned u nádrží. On fotograf, ona nahá těhotná dívka zabalená v cárech igelitu v blátě prázdné saliny. Odvracíme pohledy, abychom je neuvedli do rozpaků. Kolem břehu jsou desítky vodoušů rudonohých, na vodě je asi 150 plameňáků a rozptýleni jsou všude racci tenkozobí. Narážíme na skupinku 21 husic liščích a v nejzazším rohu na několik kulíků, kterým dominuje vzhledem i velikostí vybarvující se kulík větší. Paráda, ranní druh je potvrzen. Na pozorovatelně dáváme pivko, projíždíme stativáky okolí a dokumentujeme lindušku úhorní v příkopu pod námi. Při novém projíždění hráze, kterou jsme dříve vynechali, zaznamenáváme na mělčině desítky jespáků malých.

KM 20
15:45 – 17:00
GPS: 29°37’45.102″N, 35°0’4.210″E
pozorované druhy: plameňák růžový (150 ex.), husice liščí (21 ex.), vodouš rudonohý (60 ex.), bělořit kápový, racek tenkozobý (60 ex.), kulík mořský (2 ex.), kulík větší, jespák malý (80 ex.), kulík písečný (10 ex.), linduška horská (2 ex.), káně bělochvostá, pisila čáponohá (30 ex.), racek chechtavý (90 ex.), linduška úhorní, jespák obecný (4 ex.), jespák bojovný (30 ex.), vrabec pokřovní (2 ex.), vrabec domácí (10 ex.), vlha proměnlivá, prinie obecná (2 ex.)

Slunce klesá k obzoru. Rychle se musíme přesunout k nádrži na KM 19, kam by mohl zalétat večer stepokur pruhovaný, aby se napojil. Kluci ho tu před třemi lety pozorovali. Bylo to jedno z mála míst, kde se pravidelně tento druh objevoval. U rybníčku na KM 19 nás vítá zápach z obrovského kravína. Vodní hladina je plná kachen – lžičáci, ostralky a čírky obecné. V hejnech se zvedají a letí k severu. Stmívá se, ale stepokuři se neobjevují. Na mělčiny nalétají volavky vlasaté a bílé a nad vodou krouží silueta kolpíka. Večerní atmosféra je dokonalá. Až na ten zápach, který se do nás vsakuje. No čo už? Stepokuři dnes neklapnou.

KM 19
15:45 – 17:00
GPS: 29°36’28.412″N, 34°59’28.676″E
pozorované druhy: lžičák pestrý (300 ex.), ostralka štíhlá (150 ex.), potápka malá (15 ex.), čírka obecná (100 ex.), lyska černá (50 ex.), volavka bílá (26 ex.), moták pochop (3 ex.), volavka popelavá (6 ex.), kormorán velký (100 ex., tah k jihu), volavka vlasatá (10 ex.), kolpík bílý, hrdlička zahradní (100 ex.)

Pomalu se vracíme do hotýlku. Kluci jdou na nákup a já sbírám morál k dalšímu zápisu. Při večerním pivku je zajímavé sledovat témata, nad kterými se ptáčkaři zamýšlejí. Ať už je to postesk, proč nemůžou být ptáci po celý rok v jedněch hadrech, aby se lépe určovali nebo fascinující teorie, kterou rozvíjí František a která se týká uhlíkové stopy, již za sebou ptáčkař cestující po světě nevyhnutelně zanechává. Je prý třeba selektivně vyhledávat mozkové buňky, které jsou nositeli špatného svědomí za uhlíkovou stopu a ty pak vypalovat rozumnými dávkami alkoholu. Večer je to dlouhý a příjemný a já stejně nestíhám zapsat, co se dnes v terénu událo.

---

23. února 2020

Budí mě první sluneční paprsky. Venku je slyšet mňoukání koček povalujících se po různých zákoutích místní zástavby, nesmělý zpěv konipasa bílého, jako včera pobíhajícího mezi zaparkovanými auty, znělé hlasy bulbulů a vrkání hrdliček zahradních. Sportovci pobíhají sem a tam ulicemi a podél pobřeží. Na lampu pouličního osvětlení přistává dvojice špačků Tristramových. Jdu si dolů do krámku koupit pečivo, jedno velké balení humusu a plechovku piva. Ceny jsou tu brutální. Za těchto pár maličkostí platím přes 50 šekelů. Slunce už po ránu příjemně hřeje. Jedeme si projít okolí kroužkovací stanice.

Eilat
6:50 – 7:30
GPS: 29°33’1.749″N, 34°57’10.287″E
pozorované druhy: konipas bílý, špaček Tristramův (2 ex.), alexandr malý (5 ex.), hrdlička zahradní (6 ex.), hrdlička senegalská

Ptačí sestava je zde zhruba stejná jako včera. Z keřů kousek za vchodem zpívá modráček, na laguně je mezi vodouši rudonohými jeden štíhlý a přibývá i vodouš šedý. Pozorujeme rudonožce, jehož kroužek je obalený vysokou vrstvou vysrážené soli. Vypadá to, jako by měl na nohu navlečený velký maršmeloun. Spoustě ptáků, které pozorujeme, svítí na nohách kroužky, zdejší kroužkovatelé se neflákají. Potkáváme dalšího vodouše štíhlého a z písečné plochy, která je protkaná zavlažovacími hadicemi k nově zasazeným keříkům podél dvou uměle vytvořených lagun, vzlétá dytík. Dlouho nás pak jeho velké žluté oko pozoruje za hromádkou kamenů. Křoviny jsou plné ptáků. Všude pokřikují bulbulové, prinie, a vzduchem se míhají vlaštovky skalní a obecné. Na rozdíl od včerejška tu dnes není žádná břehule světlehnědá. Občas se ukáže vlha proměnlivá a objevují se strdimilové palestinští. Přesto je znát, že tah ještě nezačal. Opakuje se jen několik druhů, čas pěnic, rákosníků, dalších pěvců a dravců teprve přijde. Na kraji keřů se mi poštěstilo načapat dvě stříbrozobky malabarské – nejspíš nový druh do mého WP seznamu, který jsem viděl zatím jen v Ománu. Po půldruhé hodině odjíždíme. Zpěvem se s námi stylově loučí modráček.

International Birding and Research Center Eilat
7:55 – 9:30
GPS: 29°34’22.379″N, 34°58’18.265″E
pozorované druhy: vodouš štíhlý (2 ex.), vodouš šedý, vodouš rudonohý (20 ex.), jespák bojovný (10 ex.), slavík modráček (2 ex.), hrdlička zahradní (30 ex.), hrdlička senegalská (20 ex.), bulbul arabský (20 ex.), dytík úhorní, strdimil palestinský (2 ex.), stříbrozobka malabarská (2 ex.), vodouš kropenatý, luňák hnědý, vlaštovka obecná (30 ex.), vlaštovka skalní (20 ex.), jiřička obecná (5 ex.), vrána domácí (5 ex.), prinie obecná (5 ex.), budníček menší (5 ex.)

Zajíždíme do blízkého Holland Parku. Ve dvou sousedních žlebech je tu uměle vytvořen porost keřů a nízkých stromů opět protkaný zavlažovacími hadicemi. Některé keře kvetou, Všude je cítit všudypřítomný pach pižma. U nás bych řekl, že jde o lišky. Zdejšího původce neznám. Mezi keři zahlédnu jen velkouchého zajíce afrického. Kolem poletují a zpívají strdimilové, co chvíli poblíž na větev usedne zářící vlha proměnlivá a početně všude kralují hrdličky zahradní a senegalské. Rozdělujeme se. Daří se mi zahlédnout timálii šedou. Nic zajímavějšího nepotkávám. Slunce peče. Než se zase všichni scházíme, je před polednem. Jedeme koupit vychlazené pivko ke svačině a pokračujeme do kopců nad Eilatem.

Holland Park, Eilat
9:50 – 11:30
GPS: 29°34’26.292″N, 34°57’34.658″E
pozorované druhy: vlha proměnlivá (14 ex.), timálie šedá, strdimil palestinský (8 ex.), hrdlička zahradní (50 ex.), prinie obecná (4 ex.), bulbul arabský (20 ex.), pěnice pokřovní (2 ex.), hrdlička senegalská (20 ex.), vrabec domácí (5 ex.), skalníček černoocasý, orel stepní

Ještě před nejvyšším bodem, který překonává silnice č. 12 podél egyptských hranic, zastavujeme u krajnice (GPS: 29°33’30.122″N, 34°54’28.762″E). Kluci tu před třemi roky pozorovali strnada pruhovaného. Teď je tu mrtvo. Z úbočí kopců nás hlídají vojenské kryty. Stovku metrů pod námi mizí za hřbítkem kozorožec núbijský.

Další odbočkou z hraniční silnice je Meshar Se´ifim. Sjíždíme na placku řídce porostlou keři v jinak téměř pusté krajině. Je tu ticho. Jen vítr se honí mezi keříky. Jako bychom se ocitli na kraji světa. Představuji si, jaké by bylo jít pěšky touhle pustou zemí bez života s báglem na zádech. Suchou krajinou mezi skalami. Popíjíme pivko a nasloucháme tomu tichu. Jedinými třemi opeřenci, které tu vidíme, jsou bělořit černohřbetý a pustinný a prinie křovinná. Petr, který se pouští dál do pustiny, plaší jednu zapomenutou křepelku. Nacházím plné i prázdné nábojnice. Jsme holt v těsné blízkosti egyptských hranic.

Meshar Se´ifim
12:55 – 14:20
GPS: 29°42’22.246″N, 34°52’25.397″E
pozorované druhy: bělořit černohřbetý, bělořit pustinný, prinie křovinná

Pokračujeme dál na Neot Smadar. Před dědinkou odbočujeme vpravo do údolí Ovda. Během zimu ty byl třikrát pozorován drozd černohrdlý. Skutečně je tu velká plocha poměrně svěže působící vegetace, která je navíc plná ptáků. Je to obrovský rozdíl oproti předchozí mrtvé a tiché pustině. Vrabci pokřovní, několik párů bramborníčků černohlavých, chocholouši, dvojice ťuhýků šedých – další druhy utěšeně přibývají. Jsme v těsné blízkosti silnice ztrácející se za obzorem. Občas po ní jedním či druhým směrem prosviští zelený autobus. Všímám si chlapíka s báglem, který přišel z pustiny. Sleduje značky nabarvené na kamenech. Tak přece jen je tu ta možnost vyrazit na několik dní do měsíční krajiny. Tohle může být opravdu nevšední zážitek. Nad námi hřmí několik letek hromových ptáků, slunce klesá níž a barví krajinu do nádherných hřejivých odstínů. Škoda jen, že se drozd černohrdlý neukázal. Dalo by se tu vydržet i několik hodin. Škoda, že den už končí. Stejně mě překvapuje, že se někomu na takovéto ztracence podařilo drozda vůbec najít.

Ovda Valley
14:50 – 16:30
GPS: 30°0’20.222″N, 34°58’35.904″E
pozorované druhy: chocholouš obecný (6 ex.), vrabec pokřovní (20 ex.), bulbul arabský (10 ex.), budníček menší (4 ex.), ťuhýk šedý (2 ex.), bramborníček černohlavý (3 páry), pěnice pokřovní, konipas bílý (3 ex.), skalniček černoocasý (2 ex.), břehule světlehnědá (10 ex.), pěnice bělohrdlá (pár), dudek chocholatý, bělořit pouštní (pozorován Petrem), hrdlička zahradní (10 ex.), poštolka obecná, prinie křovinná (2 ex.), slavík modráček, linduška luční

V Neot Smadaru vyhledáváme čističku odpadních vod. V minulosti jsme tu měli pár pěkných pozorování. Dnes je ale zaplocený areál nepřístupný, brána je zamčena. Škoda. Vracíme se alespoň na křižovatku (GPS: 30°2’53.445″N, 35°0’51.473″E) na kafe. Kavárnu provozují lidé z místního kibutzu, nabízejí vlastní produkty. Šeří se a prudce se ochlazuje. Posledním druhem před kavárnou, který přilétá už téměř s padající tmou, je rorýs velký. Pak už se rychle stmívá.

Vracíme se stejnou cestou. Je tma. Pod námi blikají koberce světel Akaby a Eilatu. Čeká nás rozlučkový večírek. Všichni jsme lehce přismahlí pouštním sluncem. Nedělní večer. Vítr mává listy palem pod okny. Jinak je relativní klid, žádné diskotékové tuc tuc předešlých večerů.

---

24. února 2020

Nové ráno. Situace pod okny se opakuje jako v předchozích dnech, kočky povalující se po nárožích, pozpěvující konipas bílý a skupinky vran domácích, ke kterým se tentokrát přidala šedivka. Jen obloha je částečně zatažená, předpověď vyšla. Balíme se. Pana domácího jsme po celou dobu neviděli, a tak mu necháváme klíč na stole odemčeného pokoje. Tak, jak jsme ho našli při příjezdu. Dole v krámku kupujeme něco k jídlu, u kruháče doplňujeme benzín a Jura nezbytné kafe a kolu a míříme na Norhern Beach.

Je tu poměrně mrtvo. Na kraji strouhy se pohybuje pisila a pisík. Nad mořem přeletují tři racci tenkozobí s jedním chechtákem. Všudypřítomné vrány domácí, několik bulbulů a dvojice čápů černých přistávajících po příletu od jihu.

Norhtern Beach, Eilat
8:00 – 8:20
GPS: 29°32’45.066″N, 34°58’15.213″E
pozorované druhy: čáp černý (2 ex.), pisík obecný, pisila čáponohá, racek tenkozobý (3 ex.), racek chechtavý, vrána domácí (10 ex.), bulbul arabský (4 ex.), vrabec domácí (4 ex.)

Směrem k severu se odsud táhne rozšířený a prohloubený kanál. Ten je po celé délce plný ptáků – opět vodouši rudonozí, šedí a štíhlí, jespáci bojovní, kormoráni, čápi černí, pisily a racci tenkozobí – stovky ptáků. Nově objevujeme kulíka bledého, bekasinu a když pak zastavíme u malé rákosiny na severu kanálu, kde se opět zužuje, zvedne se ze břehu mladý kvakoš a volavka proměnlivá. Kousek od nás loví rybařík jižní a k severu protahují skupinka racků středomořských. Obloha je teď šedivá oblačností, je zima.

Kanál severně od Norhtern Beach, Eilat
8:00 – 9:20
GPS: 29°33’9.651″N, 34°58’20.840″E
vybrané druhy: čáp černý (7 ex.), bekasina otavní, kulík bledý, ledňáček říční, kvakoš noční (juv.), káně lesní, racek středomořský (6 ex.), volavka proměnlivá, vodouš štíhlý (4 ex.), volavka vlasatá (5 ex.), pisík obecný (3 ex.), rybařík jižní

Následuje kroužkovací stanice. Dnes je tu přednáškový den. Před branou stojí autobus a pod stříškou u budovy stanice se tísní asi třicet seniorů a naslouchá výkladu. Přilehlá laguna je dnes téměř prázdná, jen pár vodoušů rudonohých a nějaký ten bojovník. Z keřů neúnavně zpívají prinie obecné a nad námi létají vlaštovky obecné a skalní a tentokrát více jiřiček. Opět žádná břehule světlehnědá jako první den. Mění se to. Zatažená obloha se mění na polojasnou, začala fungovat termika a směrem od hor se objevují první dravci. Vesměs orli stepní. Nad keři se na křídlech pohupuje samice pochopa. Stříbrozobky malabarské, které jsem tu včera viděl, se už neukazují. Všechno je to o štěstí, hlavní je být v pravou chvíli na pravém místě. I dnes zalétá nad rybníček s ostrůvkem na výzvědy mrkváč, rybák velkozobý. Důchodci vyrážejí po přednášce na pěšiny a další autobus právě parkuje u brány. Jedna paní se mě ptá, jestli jsou tady nějací ptáci. Co jí odpovědět, když létají všude kolem? No ano, jsou. Slušně poděkuje a jde je hledat. Je čas odejít.

International Birding and Research Center Eilat
9:20 – 11:15
GPS: 29°34’22.379″N, 34°58’18.265″E
pozorované druhy: vodouš rudonohý (15 ex.), jespák bojovný (2 ex.), orel stepní (15 ex.), moták pochop (2 ex.), čejka trnitá (2 ex.), vlaštovka skalní (20 ex.), vlaštovka obecná (20 ex.), jiřička obecná (8 ex.), prinie obecná (4 ex.), volavka stříbřitá, hrdlička zahradní (20 ex.), hrdlička senegalská (6 ex.), rybák velkozobý, slavík modráček, vrabec domácí (5 ex.), budníček menší (4 ex.)

Ještě se na chvíli vracíme do města. Nad bývalým letištěm v centru točí termiku asi 30 dravců. Pak si jedeme začichat odér kravínu k nádrži na KM 19. Vítr jako na potvoru fouká od kravína k nám. Nedá se tomu vyhnout. Stále je tu značné množství ostralek, lžičáků a čírek obecných. Udivují mě ale počty hrdliček zahradních přiživujících se v okolí kravína. Na jednom jeho rohu jich odhaduji tak 500. Když se vracíme k autu, počítám další pětistovku na druhé straně. A to jsou jich ještě desítky uvnitř mezi kravami. Hm, nebál bych se napsat, že celkově je tu tak 1500 hrdliček.

KM 19
12:00 – 12:15
GPS: 29°36’28.412″N, 34°59’28.676″E
pozorované druhy: potápka roháč, ostralka štíhlá (40 ex.), lžičák pestrý (150 ex.), lyska černá (20 ex.), čírka obecná (70 ex.), volavka vlasatá (3 ex.), kormorán velký (10 ex.), volavka bílá (15 ex.), volavka popelavá (5 ex.), moták pochop, hrdlička zahradní (až 1500 ex.), káně lesní

Následují nádrže u KM 20. Opět je objíždíme po hrázích. Nově pozorujeme tři bělořity plavé. Na pozorovatelně svačíme a já se chci převléct do cestovního. Mezitím přifrčí čtveřice teréňáků s turisty. Následuje přednáška. Musím čekat. Petr hlásí dva tenkozobce. Nakonec všichni mizí a já se můžu hodit do gala. Je čas na poslední pokus.

KM 20
12:25 – 14:15
GPS: 29°37’45.102″N, 35°0’4.210″E
nové druhy: tenkozobec opačný (2 ex.), bělořit plavý (3 ex.)

Ještě jednou chceme zkusit proniknout do kibutzu Samar a jsme připraveni to jen tak nevzdat a třeba zkusit i nějaké telefonní číslo v případě, že bude brána opět zavřená. Už z dálky je vidět vodojem nad tím zeleným a ostnatými dráty obehnaným ostrůvkem v poušti. Brána je otevřená. Neváháme. Odsud už se snad nějak dostaneme, hlavně, že jsme uvnitř. Je to tu jako v nějaké hippie vesničce. Z hlíny uplácané stavby nejrůznější konstrukce, dvorky s přístřešky, houštiny keřů a skupinky palem, ohrady s hospodářskými zvířaty, zemědělské stroje, působí to lehce chaoticky, ale mírumilovně.

Zkoušíme se dostat zhruba do míst, kde byl pěvec černý pozorován naposledy. Je to na opačné straně, než je vstupní brána. Ocitáme se u ohrady s koníky, když u paty palmy těsně vedle auta vidím ve stínu černého ptáka. No to snad.. to musí být on! Tropím povyk. Jura brzdí a trochu couvá. Ano, je to on! Rychle dělám z okýnka první dokumentační fotky. Pěvec odlétá, parkujeme o kousek dál a jdeme se po něm podívat. Tohle byla neuvěřitelná klika. Pěvec zmizel v hustém houští za ohradou s kachnami, slepicemi, králíky a dvojící zapáchajících koz. V pojízdném kontejneru kvasí hromady datlí, kterými jsou zvířata, zdá se, krmena. O přítomnosti vzácného pěvce černého by nikdo z nás ani netušil, kdybychom tu teď naslepo procházeli. Po chvíli se ukazuje na kraji křoví, ale většinou zůstává ve stínu. Je opatrný. Živí se na zbytcích pro zvířata. Nic mu tady nechybí. Uvnitř keře se pak čistí a probírá si peří, než zase mizí, aby se už neukázal. Jsme nadšení. Každý máme nějakou tu lepší či horší fotku druhu, který běžně obývá subsaharskou Afriku a část západního a jižního okraje Arabského poloostrova. Po půldruhé hodině se sbíráme k odjezdu. Brána je stále otevřená. Tahle třešnička na polevě našeho třídenního izraelského birdingu rozhodně stála za to.

Samar
14:45 – 15:30
GPS: 29°50’1.957″N, 35°1’14.076″E
nový druh: pěvec černý

Cestou zpět k jihu na letiště máme v cestě jezero Timna (GPS: 29°46’31.483″N, 35°0’18.458″E). Proč se nepodívat ještě tam, když máme chvilku. Cesta je kamenitá, ale míjí nás hejnko hýlů pouštních (25 ex.) a na osamělém stromku posedávají vlhy proměnlivé. Jezero je na dně hlubokého, uměle vytvořeného kráteru po těžbě písku nebo štěrku. Na terase rozbořeného domku balíme vše do finální podoby pro cestu letadlem a jedeme na letiště. Čekají nás pohovory s přísně působícími vojandami s rouškami přes obličeje. Pak následují prohlídky. Osobně musím jen na součástky rozebrat svůj stativák, ze kterého mi pak jiná drsňačka bere stěry. A to i ze skel optiky. Když vidím, jak je rašpluje umělohmotným držákem jakési houbičky, vstávají mi hrůzou vlasy na hlavě. Hůř je na tom Petr, který musí rozebrat úplně všechno. Musí předvádět funkčnost foťáku i jeho částí. Střídají se na něm dva a prohlídka jim zabere dobrou třičtvrtěhodinu. Nakonec se přece jen všichni scházíme u občerstvovny nedaleko našeho gejtu. Je třeba pojíst a popít, protože v letadle už nic nedostaneme.

Cesta je to zdlouhavá. Nejen díky nepříjemným pasažérům, které mám po obou stranách své sedačky, ale i díky pětačtyřicetiminutovému zpoždění. V Praze jsme po jedenácté hodině v noci. Rozebíráme si stativy ze společného kufru a já mám dnes luxusní odvoz až do Brna díky Petrovi, který je tu autem. Před druhou hodinou nad ránem už se snažím doma v posteli usnout. Až na ty nepříjemnosti s letištními prohlídkami a zdlouhavým cestováním, to byla bezva akce. Ani mi nevadí, že mi v peněžence zbyl nějaký ten šekel, protože není vyloučeno, že se tu zase někdy s kamarády otočím.