Maďarsko 2012

13.X. – 16.X.2012

Podzimní pozorování jeřábů na shromaždišti v NP Hortobágy.

Desetitisíce jeřábů popelavých táhnoucích při západu slunce na nocoviště vytváří neopakovatelnou atmosféru.

Po dvou letech míříme na východ Maďarska opět s jedním cílem – pozorovat desetitisícová hejna jeřábů popelavých na jejich shromaždištích ve stepi, odkud s prvními mrazíky pokračují dále k jihu na svá zimoviště.

Členové výpravy:
Robert Doležalwww.birdwatcher.cz
Luboš Doupal
Renata Hasilováwww.renkaart.com
František Kopeckýfrantakope.rajce.idnes.cz
Petr Moutelík
Luboš Novák
Petr Podzemnýwww.petrpodzemny.cz
Jirka Ševčík


13. října 2012

Přemísťování v prostoru je tou nejnudnější a nejzdlouhavější fází cest. Zvláště když cesta sama o sobě není cílem, probíhá v noci nebo se odehrává v kulisách nezajímavé či mnohokrát okoukané krajiny. Mít tak schopnost přemísťovat se v prostoru nebo i čase jen silou svých přání! Ale tak daleko jsme bohužel ještě nedospěli. Proto teď sedíme v autě a těch zhruba 500 km k východu nás jen okrádá o drahocenný čas prodlouženého víkendu, který jsme teď – těsně před půlí října – zvolili k návštěvě Národního parku Hortobágy. Tak pozdě na podzim jsme tu už dlouho nebyli a to jen proto, že naším cílem nebyli v minulých letech pouze jeřábi popelaví, kteří tu právě teď dosahují cestou na svá zimoviště nejvyšších počtů. Hejna troubících jeřábů sletujících se v podvečer na nocoviště skýtají neopakovatelnou podívanou a stačí, aby člověk tu magickou atmosféru uprostřed stepí jedinkrát pocítil, a je lapen. Znovu se pak musí vracet stejně jako my. Jsme tu jen kvůli nim a jsme nesmírně zvědaví, jestli se znovu bude opakovat to, co jsme tu už nejednou prožili. Jsme zvědaví, jak silný náboj to tentokrát bude mít a hlavně, jestli budeme mít štěstí. Každý rok je totiž jiný. Nesmí být příliš mokro, aby se jeřábi nesletovali na neznámá nocoviště a nesmí být ani příliš sucho jako třeba vloni, kdy byl největší rybník soustavy Hortobágyi-halastó – Kondás – úplně vypuštěný a jeřábi opět volili jiná nocoviště namísto tohoto tradičního.

Jedou nás dvě auta, osm lidí. Kolem poledního opouštíme Brno, odpoledne projíždíme neobvykle zaplněné ulice sobotní Budapešti a až za tmy přijíždíme od Tiszafüredu po silnici č. 33 k odbočce na Egyek, kde máme zamluveno ubytování v chatkách za Patkos csárdou. Sedáme ke stolům, objednáváme pivo a něco dobrého z místní kuchyně a před devátou se stěhujeme do chatek. Vesele pak ochutnáváme destiláty, vtipkujeme a těšíme se na další dny.

Sýček obecný (Athene noctua) je na rozdíl od našich končin běžnou sovičkou NP Hortobágy.


14. října 2012

Po ránu je za okny mlha – varianta, která se s našimi představami příliš neshoduje. Je lepší ptáky vidět než slyšet, říká Luboš Doupal. Něco po osmé odjíždíme, abychom ve vesnici Hortobágy pořídili vstupní kartu do parku. Návštěvnické centrum otevírá až v deset a hotel v Mátě, kde jsme v minulých letech kartu několikrát obstarali, jejich prodej úplně zrušil.

Mlha se postupně rozpouští a my bychom už rádi byli u rybníků. Ve vesnici nakupujeme v obchůdku něco zásob, pozorujeme asi 15 kalousů ušatých na stromě na hlavní ulici u obchůdku a jdeme do hospůdky na kafe. Některé místní výčepy naštěstí otevírají už v šest ráno. Konečně je deset hodin. Platíme za vstup do parku (2000 HUF/osoba/týden) a odjíždíme k rybníkům Hortobágyi-halastó.

Překvapují nás všechny ty stavební úpravy, které tu probíhají – úpravy břehů, budování propustí, dřevěných chodníků, pozorovatelen, vlakových zastávek atd. Stále je ještě opar, ale dohlednost je dostatečná. Rybníky č. I a II po levé straně železniční dráhy jsou úplně vypuštěné a jejich dno je zarostlé vysokou buření. Ve vrbách se s budníčky menšími pohybují králíčci. Viděli jsme je už ráno u našich chatek. Asi právě ve větších počtech táhnou. Občas kolem prolétnou i vlaštovky a nad námi se ozývají skřivani. Z rákosí pískají moudivláčci a na prvním rybníku s vodou přibývají kormoráni malí. Dost často je vidět lovícího pochopa a k severu přeletují menší hejna hus velkých a běločelých. Konečně se začínají ozývat i sýkořice. Na rybníku č. VI je asi 800 kopřivek, desítky ostralek a hvízdáci. Rybníku č. V pro změnu kralují čírky obecné, lžičáci a poláci velcí. Nacházím tu i skupinku desíti poláků malých. Pak už míjíme konečnou stanice nově prodloužené trati místní lokálky. Před námi je nejzajímavější rybník Kondás. Obsazejeme hned první ze tří pozorovatelen spojených dřevěným vysutým chodníkem procházejícím skrz rákosí. Před námi je ostrůvek, na mělčinách je vidět asi stovka jespáků obecných, pak dobře 2500 hus, desítka břehoušů černoocasých a až vzadu u rákosin se brodí odhadem 70 jeřábů. Zkouším procházet husy. Krom velkých je tu několik desítek běločelek. Nad vodou je stále opar a dohlednost není ideální. Navíc je zataženo a světla je poskrovnu. Obědváme, s Lubošem dáváme doutníček a já se znovu pouštím do husí. Nacházím dva odpočívající ptáky. Hlavy mají většinou skryté, položené na křídlech, ale když se zvednou, tak jsou vidět charakteristické znaky hus malých. Sláva! Údajně tu byly naposledy vidět v úterý. Máme štěstí. Z rákosí kvičí chřástal vodní a my si užíváme příjemného pozorování. Pak přijíždí dnešní poslední vláček. Balíme se a s předstihem si pro jistotu sedáme do posledního vagónku. Nechce se nám těch 5 km zpět šlapat po svých. V půl čtvrté jsme zase u aut.

Pasoucí se dobytek, osamělé stavení a táhnoucí jeřábi – to je podzimní puszta.

Hortobágyi-halastó
10:25 – 15:45
pozorované druhy: bekasina otavní (12 ex.), moudivláček lužní (30 ex.), kachna divoká (500 ex.), kormorán velký (150 ex.), moták pochop (8 ex.), ostříž lesní, čírka obecná (360 ex.), husa velká (3000 ex.), kopřivka obecná (1000 ex.), volavka popelavá (25 ex.), husa běločelá (90 ex.), konipas bílý (3 ex.), racek bělohlavý (12 ex.), racek chechtavý (40 ex.), volavka bílá (15 ex.), sýkořice vousatá (40 ex.), labuť velká (20 ex.), lyska černá (250 ex.), potápka malá, hvízdák eurasijský (50 ex.), potápka černokrká (2 ex.), chřástal vodní (3 ex.), polák chocholačka (30 ex.), potápka roháč (7 ex.), polák velký (200 ex.), lžičák pestrý (150 ex.), rákosník proužkovaný, husa polní (hlas), polák malý (10 ex.), břehouš černoocasý (8 ex.), jespák obecný (120 ex.), jespák malý (3 ex.), čejka chocholatá (3 ex.), husa malá (2 ex.), orel mořský (2 ex.), jeřáb popelavý (70 ex.), vodouš tmavý, racek bouřní (2 ex.)
vlaštovka obecná (15 ex.), skřivan polní (20 ex.), chocholouš obecný (2 ex.), červenka obecná (4 ex.), sýkora koňadra (10 ex.), vrabec polní (50 ex.), zvonek zelený (4 ex.), havran polní (30 ex.), straka obecná (5 ex.), králíček obecný (5 ex.), stehlík obecný (6 ex.), budníček menší (10 ex.), bramborníček černohlavý (2 ex.), vrána šedá (6 ex.), strakapoud jižní (2 ex.), rehek domácí (5 ex.), sýkora modřinka (8 ex.), káně lesní (6 ex.), sokol stěhovavý, ťuhýk šedý, čížek lesní (2 ex.)

Když odjíždíme, tak si v okýnku starého domku Petr všímá sýčka. Následující půhodinku se bavíme jeho focením. Pták dokonale reaguje na provokaci nahrávkou. Je čas přesunou se k „severní“ silnici spojující Tiszacsege a Balmazújváros. Parkujeme u první pozorovatelny, která postrádá schůdky na vyhlídkovou plošinu. Napřed se zdá, že jsme tu špatně, ale jeřábi se postupně začínají objevovat. Od severu přelétají další a další hejna. Sedají na pastviny blízké farmy nebo letí dál ke Kondási. Táhnou v široké frontě. Občas se na východě i na západě vznášejí nad celým obzorem jejich nekonečné propletené vlnící se řady. Stovky a tisíce jich s křikem táhnou kolem nás. Step nad Kondásem je šedá jejich těly. Je to neuvěřitelná podívaná, odhadem jistě přes 80000 jeřábů. Stmívá se, ale jejich křik neustává. V patách jim táhnou husy velké. Odjíždíme až za tmy.

Tiszacsege – Balmazújváros
16:45 – 18:30
pozorované druhy: jeřáb popelavý (asi 80000 ex.), husa velká (3000 ex.), kavka obecná (30 ex.)

Po návratu na chajdu jdou ostatní na večeři. Já si dopřávám horkou sprchu, nalévám červené a jdu dělat zápis. V uších mi stále zní hlasy jeřábů a venku pokřikuje stejně jako minulý večer sýček.

Dalším druhem, který se z naší přírody téměř vytratil, je chocholouš obecný (Galerida cristata).


15. října 2012

Probouzíme se opět do mlhavého rána pod zataženou oblohou. Je vcelku teplo a oblačností brzy prostupuje modrá barva. I mlha se záhy rozpouští a objevuje se slunce. Vypadá to na krásný den babího léta. První zastávkou je hospoda, kde si vyznavači voňavého kofeinu dopřávají ranní vzpruhu. Pak dokoupit svačinu v obchůdku a vesnici Hortobágy můžeme opustit směrem k východu. Projíždíme kolem domku Attily, podél silnice posedávají hejna havranů a občas se na obloze nebo na kukuřičném strništi objeví skupinka jeřábů. Chceme se nejprve mrknout na Nagy-csik u Balmazújvárose. Vloni tam byl krásný mokřad se spoustou bahňáků a kolpíků. Tentokrát je tu jen vyschlá step, po které se prohánějí náklaďáky. Buduje se tu mělké slané jezero. V budoucnu by to mohla být velice pěkná lokalita, ale vstup na ni bude jistě omezen. Chvíli se procházíme okrajem pastviny, ze které vzlétají konipasi bílí, lindušky luční a rudokrké.

Nagy-csik
9:45 – 10:20
pozorované druhy: jeřáb popelavý (9 ex.), chocholouš obecný (2 ex.), konipas bílý (40 ex.), linduška rudokrká (5 ex.), linduška luční (25 ex.), sýkora modřinka (2 ex., sýkora koňadra, stehlík obecný (4 ex.)

Severně od Balmazújvárose je soustava rybníků označená na mapě jako Virágosk. Před dvanácti dny tu byla pozorována husa sněžní a na fotkách bylo patrné, že to bylo na velké upuštěné vodní ploše. Jsme zvědaví, protože jsme tu ještě nebyli. Procházíme kolem sádek až k rozlehlému spuštěnému rybníku. Na jeho mělčinách postávají v bahně racci chechtaví, loví tu kolihy a čejky. Vzadu je vidět několikatisícové hejno hus a před nimi řádí v mělké vodě, ze které vystupují hřbety ryb, kormoráni. Vše je dokonale nasvíceno sluncem, které máme za zády. Prohlížení husích hejn mám rád. Nejprve si zapisuji 70 kolih, trojici orlů mořských lovících kolem, třicet bekasin a pak už můžu prohlížet husy. V hejnu je asi 7000 ptáků. Převažují husy velké, ale běločelek je mezi nimi také stovka. Nacházím bernešku bělolící a společnými silami odečítáme dvojici žlutavých límců. Hejno se díky orlům občas zvedne a přeskupí. Po nějaké době nacházím dvojici hus malých. Většinou odpočívají a stále se drží při sobě. Skoro bych řekl, že se jedná o stejné ptáky, které jsme viděli včera na Kondási. Slunce hřeje. Je nádherně. Na břehu rybníka také obědváme. Z polí za blízkým větrolamem k nám zaznívají hlasy jeřábů. Vzduchem se prohánějí poslední vlaštovky.

Virágosk
10:30 – 12:45
pozorované druhy: jespák bojovný, bekasina otavní (30 ex.), koliha velká (75 ex.), čejka chocholatá (320 ex.), husa velká (7000 ex., dva žluté límce S72 a S74, německé husy límcované v roce 2009 na Rujáně), racek bouřní (20 ex.), orel mořský (4 ex.), čírka obecná (400 ex.), berneška bělolící, husa běločelá (100 ex.), volavka popelavá (50 ex.), volavka bílá (8 ex.), kormorán velký (150 ex.), ostralka štíhlá (100 ex.), jeřáb popelavý (20 ex.), racek chechtavý (600 ex.), racek bělohlavý (70 ex., vlaštovka obecná (6 ex.), vodouš rudonohý, jespák obecný (30 ex.), husa malá (2 ex.)

Naším dalším cílem je nefalšovaný kus stepi v okolí slepé silnice procházející oblastí Angyalháza. Cestou míjíme v polích desítky jeřábů. Početná hejna stoupají v termických proudech výš k modré obloze, po které pluje rozfoukaná řasovitá oblačnost. Slunce svítí a nad pusztou pofukuje příjemný západní větřík. Ozývají se skřivani a lindušky rudokrké. V akátových lesích u farmy na konci rozbité cesty krákají stovky havranů a kavek. Potulujeme se okrajem té nekonečné ploché krajiny a stativákem prohlížíme okolí kvůli kulíkům hnědým. V naší blízkosti ale žádní nejsou. Fotíme krajinu, kdy polovinu hledáčku vyplňuje modrá obloha a druhou polovinu žlutozelená step. Pak už se spíš jen povalujeme a užíváme si babího léta. Kousek od auta cvakám menšího dravce. Vypadá to na opožděnou poštolku rudonohou. U zchátralého domku se pase stádečko oslíků, z kůlů jednoho plotu nás pozorují dva bramborníčci černohlaví a na drátech sedí dva strnadi luční. Je tu krásně. Okolní krajina dostává syté podvečerní barvy.

Angyalháza
13:40 – 16:00
pozorované druhy: poštolka obecná (2 ex.), káně lesní (2 ex.), bažant obecný (4 ex.), jeřáb popelavý (50 ex.), skřivan polní (3 ex.), holub hřivnáč, špaček obecný (400 ex.), havran polní (400 ex.), kavka obecná (350 ex.), strnad luční (2 ex.), bramborníček černohlavý (3 ex.), poštolka rudonohá (juv.)

Musíme se rychle přesunout k pozorovatelně na „severní“ silnici mezi Tiszacsege a Balmazújvárosem. Dnešní sletování jeřábů bude doprovázeno krásným západem slunce. Na místě zkoušíme fotit chocholouše a vyčkáváme prvních hejn. Ty se záhy objevují na severu. Sedím na zemi opřen o sloupek pozorovatelny a cvakám řady jeřábů proletujících ohnivým západem slunce. Je to nádhera! Díky jasné obloze se dnes jeřábi sletují později a ještě dlouho po zápasu slunce nad námi proplouvají tmavnoucí oblohou. Čím větší je tma, tím blíže se odvažují. Tato podívaná splnila všechna naše očekávání. Ještě doutníček a na chvíli se zaposlouchat do křiku jeřábů doprovázených husím kejháním. To už je tma a vzduch zchládl. Teď už se nad námi pohybují jen ty hlasy a stíny, které občas zakryjí svítící hvězdy.

Tiszacsege – Balmazújváros
16:45 – 18:30
pozorované druhy: jeřáb popelavý(asi 80000 ex.), husa velká (3000 ex.), moták pilich (F), chocholouš obecný (8 ex.), vrabec polní (20 ex.), linduška rudokrká (2 ex.), káně lesní

Večeříme v Patkos-csárdě a při odchodu platíme i za ubytování (3000 HUF/osoba/noc). Je tu poslední večer. Venku pokřikuje sýček a za dveřmi nás hlídá psík, který od nás občas dostane kus klobásy a tak se nás drží. Pořád je co probírat, ale únava na mě sedá a aniž tentokrát dělám zápis do deníku, tak záhy usínám.

Rodinka jeřábů popelavých (Grus grus) s letošním mládětem.


16. října 2012

Den začíná rudým východem slunce. Ten ale většina z nás jen krátce sleduje přes okno. Výjimkou jsou ranní ptáčata Renata a Luboš Novák. Venku je příjemně. Chlapík z vedlejšího domečku provázející skupinku anglických birderů se nás ptá, jestli jsme neměli problémy s rangery v národním parku. Přesvědčují prý některé skupinky ptáčkařů o tom, že bez profesionálního placeného průvodce sami nesmí do parku. Je to výmysl a rangeři si tímto snaží přivydělat. Nic podobného nás naštěstí nepotkalo. Doby se mění. Může se stát, že za pár let skutečně nebude volný pohyb po některých známých lokalitách parku možný.

Letošní návštěvu chceme zakončit v okolí Nagyivánu. Nejprve jedeme na severní okraj vesnice, kde chvíli koukáme do stepi od domku legendárního Dr. Gábora Kovácse. Tomu stačí, aby v pantoflích vyšel ven, nachystal si stativák a prohlédl okolí. Nejednomu zájemci takhle ukázal dytíky, kulíky hnědé nebo dropy. Tentokrát asi není doma, na malé terase u domu totiž nestojí stativ. Opět tu proletují konipasi bílí, lindušky luční a rudokrké. Vracíme se pak pod vesnici, kde bylo východně od silnice vidět v poli hejno hus. Jde převážně o běločelky. Polní cestou pak jedeme k rozbitému statku v polích. Jde o tradiční místo, které každoročně navštěvujeme ve snaze zastihnout tu dropy. Zatím se nám to nepodařilo. Míjíme husy, nad poli loví pochopi, ale objevuje se i pilich a dokonce dřemlík tundrový. Zase kousek popojíždíme a já přes okno koukám na dvojici jeřábů před statkem, když vpravo od nich … musím radostně vykřiknout. Jsou tam dropi. Zastavujeme a hned všichni koukáme do stativáků. Na ozimu před statkem se pase 19 dropů velkých! V takový závěr naší výpravy nikdo ani nedoufal! Sledujeme mohutné ptáky a Orel nás nutí na oslavu dopít zbytek červeného. Jsme tu dobře půl hodiny. Ze zatažené oblohy začíná krápat. Vyšlo nám to dokonale.

Nagyiván
8:30 – 11:00
pozorované druhy: husa běločelá (250 ex.), husa velká (50 ex.), jeřáb popelavý (70 ex.), bramborníček černohlavý, chocholouš obecný, koliha velká (4 ex.), moták pochop (6 ex.), káně lesní, orel mořský, linduška luční (5 ex.), linduška rudokrká (2 ex.), dřemlík tundrový (M), vrána šedá (8 ex.), havran polní (200 ex.), moták pilich (F), skřivan polní (10 ex.), drop velký (19 ex.)

Zpáteční cesta se odehrává v dešti. Klobouk dolů před Jirkou, který řídí. Ostatní na střídačku podřimujeme. Před pátou odpolední jsme před Brnem. Nad poli vpravo od dálnice, někde v úrovni Blučiny, se ve vzduchu motá hejno havranů. Je to asi 350 ptáků. Zima se blíží. Kdoví, jaká bude vzhledem k tomu množství křivek potulujících se po Brně. Jisté je, že si za těch krátkých studených dní často vzpomenu na nádherný večer s jeřáby v pláních východního Maďarska.

Neodpustím si ještě jeden kýčovitý obrázek jeřábů v zapadajícím slunci.