| Oficiální název: Japonsko Hlavní město: Tokio Rozloha: 3377 899 km2 Počet obyvatel: 127,51 mil. Oficiální jazyk: japonština Státní zřízení: konstituční monarchie Hlavní náboženství: 93 % šintoismus a buddhismus, 1% křesťanství Čas: SEČ +7 Měna: japonský jen (JPY) Víza: Čeští občané, držitelé platného českého cestovního pasu, mohou pobývat na území Japonska bez víz po dobu nepřesahující 90 po sobě jdoucích dnů. Před vstupem na území Japonska je každý návštěvník podroben odběru biometrických dat.Návštěvník je požádán o poskytnutí otisků obou ukazováků a je pořízena digitální fotografie jeho obličeje. Ještě v letadle je třeba vyplnit imigrační dotazník, který cestovatel obdrží od palubního personálu dopravce. Jeho část je vloženo do cestovního pasu, druhá zůstává v evidenci imigračního úřadu. Podrobné informace: wikipedia, ministerstvo zahraničních věcí ČR |
1. Přírodní podmínky
Japonské území se rozkládá asi na 4100 ostrovech tvořících přibližně 2600 km dlouhé souostroví. 4 hlavní ostrovy jsou Kjúšú (42 tis. km2), Honšú (230 tis. km2), Šikoku (18 tis. km2) a Hokkaidó (83 tis. km). Na jihu leží souostroví Rjúkjú s prefekturou Okinawa. Největšími s vedlejších ostrovů jsou Sado a Amani. Pobřeží ostrovů je mnohde velmi členité a s častými zálivy. 75 % plochy ostrovů pokrývají zalesněné vysočiny. Nejvyšší horou Japonska je sopečný kužel Fudžijama (3776 m). Z geologického pohledu představuje území Japonska vrcholovou oblast rozsáhlého podmořského tektonického pohoří se stovkami sopek, z nichž je dnes činných přibližně 40. Poblíž jednotlivých sopek se také nachází na 10 tis. horkých pramenů. Kromě toho se zde vyskytují téměř denně menší či větší zemětřesení. Nejhustěji jsou osídleny obě rozlehlé nížiny v okolí Tokia a aglomerace Kjóta i Osaky. Původní velmi bohatá fauna a flóra byla industrializací a intenzivním zemědělstvím téměř zničena a zachovala se pouze v přírodních rezervacích. V současné době je v Japonsku pod ochranou přírody 7,5 % státního území ve více než 350 přírodních rezervacích a 27 národních parcích. Povrch pokrývají mj. také rozsáhlá rýžová a obilná pole a uměle vysazované cedrové a bambusové lesy. Díky velké rozlehlosti území vykazují klimatické poměry značné rozdíly. Jižní část má převážně subtropicky horké a severní část naopak mírné chladné podnebí (www.adventura.cz).
2. Čas k návštěvě
Nejlepší dobou k návštěvě Japonska spojené s pozorováním orla východního (Haliaeetus pelagicus) a jeřábů je únor bez ohledu na to, že je tou dobou Hokkaidó, kde se orli zdržují, přikryto sněhem a obklopeno zamrzlým mořem. Pokud chcete vidět většinu endemitů, pitu hnědokorunkatou (Pitta nympha) a vzácné druhy pěnicovitých, pak je nejlepší návštěva po prvním týdnu v červnu. Období dešťů přichází na jihu v červnu a postupuje k severu. Na Honšů přichází v červenci.
3. Doprava
Ačkoli se může zdát sólo cestování po Japonsku složité z toho důvodu, že místní mluví jen málo anglicky a ukazatele nejsou psány latinkou, není to zase tak obtížné. Skutečně, když se ocitnete v Japonsku, shledáte, že letecká, lodní, silniční i železniční doprava je sice drahá, ale velice dobře fungující a dopraví vás téměř kamkoli. Výjimkou jsou ostrovy Hokkaidó a Okinawa, kde je půjčený automobil víceméně nutností.
4. Ubytování a stravování
Mimo mládežnické ubytovny a kempy, z nichž je většina otevřena pouze od července do srpna, je ubytování velmi drahé, a to i v případě nejobyčejnějších, ale čistých minšuku (postel a snídaně) a „kabinkových hotelů“, které jsou oblíbené mezi opilci, jimž nevadí trávit noc v něčem, co se podobá rakvi. Stravování je také drahé nemluvě o nudlích a jídlech západního stylu. Japonci milují alkohol a pivo je možno koupit v pouličních automatech. Oblíbené je sake (rýžoví víno).
5. Bezpečnost a zdraví
Doporučeno je očkování proti žloutence a tyfu. Každodenní součástí života v Japonsku jsou menší otřesy země (poznáte je podle houpajícího se stropního osvětlení), během kterých je dobré zůstat uvnitř budovy. V případě silnějšího zemětřesení je nejrozumnější skrýt se pod nějaký solidní stůl nebo ještě lépe zdržovat se v blízkosti nosných částí budovy (např. sloupů).
6. Ptačí druhy
V Japonsku bylo zaznamenáno přes 580 druhů ptáků. K zajímavým druhům, které můžete vidět na velkých ostrovech v průběhu celého roku patří albatros bělohřbetý (Phoebastria albatrus), albatros černonohý (Phoebastria nigripes), albatros laysanský (Phoebastria immutabilis), kachnička mandarinská (Aix galericulata), jeřábek lesní (Tetrastes bonasia), jeřáb mandžuský (Grus japonensis), kulík dlouhozobý (Charadrius placidus), alkoun japonský (Synthliboramphus wumizusume), holub černý (Columba janthina), holub japonský (Treron sieboldii), výr Blakistonův (Bubo blakistoni), rybařík chocholatý (Megaceryle lugubris), drozd červenozobý (Turdus chrysolaus), špaček východní (Sturnus cineraceus), sýkora proměnlivá (Parus varius), konipas černohřbetý (Motacilla lugens), konipas japonský (Motacilla grandis), hýl sibiřský (Uragus sibiricus), hýl křivčí (Pinicola enucleator), dlask škraboškový (Eophona personata), strnad japonský (Emberiza yessoensis) a strnad lesní (Emberiza variabilis). V létě se dá pozorovat buřňáček madeirský (Oceanodroma castro), buřňáček vlaštovčí (Oceanodroma monorhis), buřňáček Tristramův (Oceanodroma tristrami), bekasina japonská (Gallinago hardwickii), ledňáček ohnivý (Halcyon coromanda), pita hnědokorunkatá, lejskovec japonský (Terpsiphone atrocaudata), drozd japonský (Turdus cardis), špaček japonský (Sturnus philippensis), slavík kaliopa (Luscinia calliope), cvrčilka východní (Locustella ochotensis), cvrčilka tajgová (Locustella fasciolata), cistovníkovec východní (Megalurus pryeri) a strnad podhorský (Emberiza sulphurata). V zimě se dá z těch zajímavých druhů zastihnout třeba čírka sibiřská (Anas formosa), kačka strakatá (Histrionicus histrionicus), kolpík malý (Platalea minor), orel východní, jeřáb kápový (Grus monacha), jeřáb červenolící (Grus vipio), racek čínský (Larus saundersi), drozd bledý (Turdus pallidus), drozd rezavokřídlý (Turdus eunomus), brkoslav japonský (Bombycilla japonica), pěnkavice severní (Leucosticte arctoa) a dlask východní (Eophona migratoria). Ke stálým druhům souostroví Nansei Šoto patří holub tchajwanský (Treron formosae).
Během třítýdenní zimní nebo letní výpravy, která pokryje Hakkaido, Honšú, Kjúšú a souostroví Nansei Šoto, se dá vidět přes 200 druhů ptáků.
7. Zajímavé lokality
Birdeři, kteří se rozhodnou navštívit tohle dlouhé souostroví, stojí před dilematem, jestli směřovat návštěvu do zimních měsíců, kdy se tu dá vidět orel východní a jeřábi, nebo ji nechat na léto, což je nejlepší období k zastižení pity hnědokorunkaté, vzácných pěnicovitých a sedmi endemických druhů vázaných na souostroví Nansei Šoto na subtropickém jihu. Ptáčkaři s omezeným rozpočtem musí také zvažovat, zda se vzrušení z objevování nového vyrovná výdajům, protože veřejná doprava, půjčení auta a ubytování, to vše je dost drahé a navíc je nutné navštívit pět různých ostrovů, abyste viděli všech 12 endemitů a další místní vzácnosti.
V Tokiu, které leží na ostrově Kjúšú, se vyskytuje straka modrá (Cyanopica cyanus) v areálu císařského paláce a Meidži Džingu, což je skupina svatyň rozprostírající se na ploše 73 ha. Zdržuje se tu také kachnička mandarínská (listopad až březen), kur bambusový (Bambusicola thoracicus, vysazen), strakapoud ussurijský (Dendrocopos kizuki), ťuhýk hlavatý (Lanius bucephalus), drozd bledý (Turdus pallidus, listopad až březen), drozd červenozobý (Turdus chrysolaus, listopad až březen), drozd rezavokřídlý (listopad až březen), špaček východní, bulbulčík japonský (Ixos amaurotis) a sýkora proměnlivá.
Mokřady v Omigawě, 3 hodiny jízdy vlakem východně od Tokia, jsou domovem dvou hnízdících druhů s místním výskytem (červen až srpen) – cistovníkovce východního a strnada japonského. Od železniční stanice Omigawa překročte Tonegawu (řeku Tone) přes most Ohaši a věnujte se říčním břehům po nebo proti proudu. Jespák pobřežní (Calidris ptilocnemis) byl pozorován v zimě v Choši, v ústí řeky Tonegawa jižně od Omigawy. Prohlédněte kameny u přístavu ležíčího 2 km severovýchodně od železniční stanice od svatyně poblíž autobusové zastávky Kawaguči-sennin-zika (ve výrazném ohybu silnice).
Karuizawa
Lesnaté kopce s řekou v okolí Karuizawy, která leží na úpatí lehce kouřící sopky Asamayama (2542 m n. m.) ve středním Honšú, jsou domovem dvou stálých endemických druhů a navíc se tu zdržuje kulík dlouhozobý a drozd červenozobý. Karuizawa je oblíbený letním turistickým střediskem nacházejícím se 145 km severozápadně od Tokia. Dá se sem dostat za 2 hodiny rychlíkem (tokkiu) ze stanice Ueno v Tokiu. Z železniční stanice Naka-Karuizawa se dá pustit po některé ze stezek. Nejzajímavější je vydat se k severu podél řeky Yukava přes Hošino Onsen směrem k rezervaci Yacho no Mori.
V Togakuši ve středních Alpách se vyskytují strnad podhorský (květen až září), strnad lesní (duben až říjen), kukačka malajská (Cuculus fugax, květen až srpen), puštík bělavý (Strix uralensis), ťuhýk tygrovaný (Lanius tigrinus, květen až srpen), drozd japonský (květen až září), drozd červenozobý (květen až září) a brkoslav japonský (prosinec až březen). Dostanete se sem přes železniční stanici Nagano, která leží hodinu jízdy za Kuruizawou. Z Nagana se jede do Chuša, pěšky vzhůru po hlavní ulici, po 2 km vlevo na stezku značenou jako „nádrž Kamauko“. Za pozornost stojí okolí nádrže vzdálené 2 km.
Nejlepší lokalitou na endemickou pěvušku japonskou (Prunella rubida) je hora Fudži. U železniční stanice Kawaguči-ko (2,5 hodiny jízdy vlakem nebo autobusem ze stanice Šindžuku v Tokiu) sedněte na autobus, který vás vezme až k hranici lesa u páté stanice v Kasaguči-ko. Zkuste se sem dostat ráno tak brzy, jak jen to jde a prohlédněte zakrslé jehličnany v okolí, jestli se na nich pěvuška nezdržuje. K dalším druhům, které tu můžete vidět, patří holub japonský (květen až září), žluna japonská (Picus awokera), drozd tmavý (Geokichla sibirica, květen až září), červenka japonská (Erithacus akahige, květen až září), budníček amurský (Phylloscopus tenellipes, květen až září), budníček korunkatý (Phylloscopus coronatus, květen až září), pěvuška podhorní (Prunella collaris) a strnad podhorský (květen až září).
Jediným pravidelným zimovištěm čírky sibiřské v Japonsku je Katano Kami-ike, malé jezero u města Kaga na západě Honšú. Jezero se statutem rezervace ve správě Wild Bird Society of Japan, leží 20 minut jízdy po silnici z letiště v Komatsu a 1-2 hodiny jízdy vlakem z Kanazawy. K dalším druhům pozorovaným v lesích mezi jezerem a Japonským mořem a na pobřeží patří kormorán japonský (Phalacrocorax capillatus), kachnička mandarínská (listopad až březen), straka modrá, brkoslav japonský (prosinec až březen), špaček východní (listopad až březen) a dlask východní (listopad až březen).
Malý ostrůvek Hegura-džima (2 km2) ležící 50 km severně od města Wadžima v Japonském moři, je japonským ostrovem Fair, magnetem pro tažné druhy, mezi které patří kvakoš japonský (Gorsachius goisagi), pita hnědokorunkatá, slavík sibiřský (Luscinia sibilans), cvrčilka východní a mnozí strnadi včetně podhorského a lesního. Ostrov je dosažitelný lodí z Wadžima, který má vlakové nebo autobusové spojení s Kanazawou. Ptákům se věnujte v okolí majáku, na jižním a severním výběžku a v pásu borovic, které přetínají ostrov v severojižním směr. Nejlepší období k návštěvě trvá od května do října.
Trajekty Honšú – Hokkaidó
Fanatičtí milovníci mořských druhů mohou strávit celý den a další ráno v ráji, který jim poskytnou trajekty plující každý den mezi Tokiem a Kuširo. Bohaté vody severního Pacifiku jsou domovem celé řady mořských druhů, a když máte štěstí, můžete během jediného dne vidět tři druhy albatrosů, které mohou v létě doprovázet některé vzácné druhy buřňáků nebo v zimě početná hejna alkovitých. Trajekty vyplouvají z Tokia pozdě v noci a do Kušira připlouvají po druhé noci. Připravte se na nízké teploty, zvláště v zimě.
Hokkaidó
Tento nejsevernější z japonských ostrovů může v únoru birderům nabídnout hned dvojnásobné potěšení v podobě pozorování největšího počtu nádherných orlů východních na světě a troubících a tančících jeřábů mandžuských, jejichž pohyby na zasněženém pozadí patří k nejkrásnějším projevům přírody.
V létě je tento hornatý a lesnatý ostrov místem výskytu bekasiny japonské, špačka japonského, cvrčilky východní a tajgové, budníčka východního (Phylloscopus borealoides), zatímco ke stálým druhům patří vzácný výr Blakistonův.
Na Hokkaidó se dá dostat letecky nebo po moři z Tokia. Ideální vstupní branou je Kuširo. Hejna jeřábů mandžuských se v zimě pasou nedaleko pozorovatelny v Tancho no Sato, 35 km severozápadně od Kušira, a ve Watanabe, asi 30 km na východ. Nocují na Setsurigawě, v mělké řece několik kilometrů východně od Watanabe, kde se dají vidět z mostu před devátou ráno nebo po půl páté odpoledne. Prvním místem, kde stojí za to zastavit, je Nosappu Misaki ležící východně od Kušira. Jde o výběžek ostrova, kde byl v zimě pozorován orel východní. Dalším výrazným výběžkem je Ochiiši, kde se v létě zdržuje bekasina japonská a cvrčilka východní. Navíc zde byl pozorován vzácný kormorán červenolící (Phalacrocorax urile, jděte vlevo od majáku) a zimující raroh lovecký (Falco rusticolus). Dále k východu (1,5 hodiny jízdy po silnici z Kušira) skalnatý výběžek Kiritappu, kde byl zaznamenán jespák pobřežní (na jaře) a papuchalk chocholatý (Fratercula cirrhata, nejlépe v červenci, kdy krmí mladé). Na západním konci tohoto výběžku se nalétá Furen-ko, což je nejlepší místo k pozorování velkého počtu zimujících orlů východních a cvrčilek (podél jižního pobřeží rozlehlé příbřežní laguny) v létě. Ve Furo-so je také stanice, kde se krmí výři Blakistonovi.
Na úpatí hornatého, lesnatého poloostrova Shiretoko, který zasahuje do Ochotského moře severně od Furen-ko, leží rušný přístav Rausu (4 hodiny jízdy po silnici z Kušira) – výborné místo na odpolední pozorování racků. Poloostrov je také vhodný k zastižení orla východního, zvláště v únoru, kdy se tu zdržuje v největších počtech. Orli se shromažďují v lesnatém údolí se strmými stěnami, hlavně v Saširugawě, 10 km severně od Rausu, a v Mosekarubetsugawě, dále k severu po silnici kopírující pobřeží. Přilétají kolem 15:00 a odlétají za úsvitu, aby si našli potravu na zamrzlém moři, kde se dají zblízka pozorovat z lodí plujících z Rausu. Během léta se v Širetoko-toge, průsmyku v polovině poloostrova, vyskytuje strnad lesní. Z kempu naproti Kumanoyu jděte po stezce stoupající k Rausudake.
Na lesnatém poloostrově Wakoto-hanto se nalézá Kušaro-ko, kouřící sopečné jezero v NP Akan, u kterého se v létě dá vidět holub japonský a lelek indický (Caprimulgus indicus). V zimě se tu shromažďují labutě zpěvné (Cygnus cygnus). V lesích ležících západně od silnice asi 1 km jižně od vesnice Kawayu poblíž Kušaro-ko, obývá jeřábek lesní a holub japonský, i když byla v této oblasti provedena začátkem 90. let těžba. Dobrou lokalitou na výra Blakistonova, která se nachází uprostřed ostrova Hokkaidó, je rybí farma a ústí řeky u severozápadního cípu Šikaribetsu-ko (lokalita je přístupná jen v létě). Jezero ležící v jižní části NP Daisetsuzan, v sousedství Obihiro, je známé výskytem kachničky mandarinské, rybaříka chocholatého, cvrčilky tajgové, pěvušky japonské a hýla křivčího.
Miyake-džima
Travnatý mys a stálezelené lesy tohoto ostrova, jednoho ze sedmi tvořících Izu Islands jihovýchodně od Tokia, je domovem endemického drozda izuského (Turdus celaenops), hnízdícího endemického budníčka izuského (Phylloscopus ijimae) a místní cvrčilky japonské (Locustella pleskei). Plavba trajektem spojujícím tento ostrov s Tokiem navíc nabízí nejlepší šanci k pozorování alkouna japonského v celém Japonsku.
Na Miyake-džima se dá dostat letecky nebo po moři (6-7 hodin). Ostrov obkružuje pravidelná autobusová linka. Jeďte ke svatyni Toga Džindža na jihozápadě a odsud běžte pěšky k nedalekému mysu. Zde se vyskytují drozd izuský a budníček izuský, holub japonský i cvrčilka japonská. Věnujte se také lesním porostům v okolí Tairo-ike, malého jezera na jižním konci ostrova, kde se dá vidět červenka japonská a budníček izuský a kde byl pozorován také kvakoš japonský.
Lodí se dá cestovat lodí (3 dny) z Yokohamy, nedaleko Tokia, na ostrov Torišima, což je také jeden ze skupiny Izu Islands. Během takového výletu uskutečněného nejlépe začátkem dubna, máte šanci vidět hnízdní kolonii albatrosa bělohřbetého (500 párů, říjen až červen), dále albatrosa černonohého, albatrosa laysanského, buřňáka boninského (Pterodroma hypoleuca), buřňáka Bulwerova (Bulweria bulwerii, duben až říjen), buřňáka světlečelého (Calonectris leucomelas, březen až říjen), buřňáčka Tristramova (březen až září) a alkouna japonského. Přistání u ostrova není povoleno. Na Minami-kojima, jednom z ostrovů Senkaku, je malá kolonie albatrosů bělohřbetých.
Medosavka boninská (Apalopteron familiare) je široce rozšířena na ostrově Hahašima, který náleží k ostrovům Ogasawara Šoto ležícím 1000 km jižně od Tokia. Dobrou lokalitou k pozorování tohoto endemita je okolí vesnice Motoči. Na ostrov se dá dostat trajektem (30 hodin plavby přes Čiči-džimu) z Tokia a v létě výletní lodí během šestidenní okružní plavby. Z trajektu se dá vidět albatros bělohřbetý (říjen až červen), buřňák boninský, buřňák Bulwerův (duben až říjen), faeton červenoocasý (Phaethon rubricauda, květen až srpen) a nody obecný (Anous stolidus, duben až září).
V zátoce Hakata u města Fukuoka na severozápadě ostrova Kjúšú se v zimě shromažďuje až 70000 vodních ptáků včetně malého počtu kolpíků malých a racků čínských. V tomto ročním období je tu možné vidět během jednoho dne i 100 druhů ptáků jako je např. potáplice pacifická (Gavia pacifica), drozd bledý, drozd rezavokřídlý, moudivláček čínský (Remiz consobrinus), strnad lesní. K raritám patří čírka sibiřská. Zátoka je magnetem také pro tažné druhy a bylo zde zastiženo téměř 50 druhů bahňáků včetně kolihy nejmenší (Numenius minutus, duben a květen/září), vodouše ochotského (Tringa guttifer, srpen až září), slukovce asijského (Limnodromus semipalmatus, duben až květen/srpen až září), jespák velký (Calidris tenuirostris, duben až květen/srpen až říjen), jespák lžícozobý (Eurynorhynchus pygmeus, září až říjen) a kulík dlouhozobý (řeka Muromi, východ Fukuoka). Pravidelně se zde ukazuje ale jen jespák velký. K nejlepším místům v okolí zátoky patří Wadžiro (bahňáci na jaře) a Imazu (jděte pěšky z železniční stanice k ústí řeky Zuibaidžigawa, lžičáci a racci).
Mnoho tažných druhů se vyskytuje na jaře (květen) a na podzim (září) na dvojici ostrovů Tsušima, kam se dá dostat letecky nebo lodí z Fukuoky. K nejlepším lokalitám zde patří údolí řeky Sapo na severním konci severního ostrova a lesy Kisaka Yačo no Mori na západě.
Rozlehlá pobřežní zátoka známá jako Ariake-kai na západě Kjúšú je magnetem pro stejné druhy, které byly zmíněny u zátoky Hakata. Zastavují se tu tažné druhy bahňáků a zimují tu racci čínští. K dobrým místům v okolí zátoky patří Daidžugarami, 10 km jižně od Saga na jejím severním konci a Isahaya (racek čínský) v jejím jihozápadním cípu. Na lesnatých svazích nad Miyayi kolem hory Aso (největší kaldera na světě na východní straně Ariake-kai) se vyskytuje bažant měděný (Syrmaticus soemmerringii), strakapoud ussurijský, brkoslav japonský (listopad až březen) a hýl sibiřský.
Arasaki (Izumi)
Rýžová pole v Arasaki na Kjúšú jsou v zimě místem nejkrásnějšího shromáždiště jeřábů na světě. Od prosince do února se tu může zdržovat přes 10000 ptáků, včetně téměř 8000 jeřábů kápových a přes 2000 jeřábů červenolících. K dalším druhům patří kulík dlouhozobý a rybařík chocholatý.
Arasaki leží 2 hodiny jízdy po silnici (83 km) severozápadním směrem od letiště v Kagošimě na jihu Kjúšú (bažant měděný se dá vidět cestou). Z Kagošimy jedou vlaky do nejbližšího města, Izumi. Jeřábi se shromažďují na velké ploše, ale ve větších počtech jsou obvykle vidět z pozorovací věžičky u minšuku. K dalším zajímavým místům patří pobřeží, zemědělské plochy, lesy a řeka Takaono jižně od silnice č. 3 s výskytem kulíka dlouhozobého, rybaříka chocholatého a konipasa japonského, a Tačibanayama s výskytem puštíka bělavého a strnada lesního.
Ledňáček ohnivý a pita hnědokorunkatá se v létě objevují ve stálezelených lesích kolem Mi-ike, malého jezera ležícího hodinu jízdy autem severovýchodním směrem od letiště v Kagošimě. K dalším druhům, které tu byly zaznamenány, patří morčák šupinatý (Mergus squamatus, vzácně od listopadu do března), bažant měděný, holub japonský, strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), žluna japonská, lejskovec japonský (květen až září), suříkovec šedý (Pericrocotus divaricatus, květen až září), lejsek nádherný (Ficedula narcissina, květen až září), lejsek modrobílý (Cyanoptila cyanomelena, květen až září), sýkora proměnlivá a dlask škraboškový. Z Kagošimy jeďte na Takaharu (2,5 hodiny vlakem) a na Mi-ike. Na místě se věnujte stezkám kolem kempu na západním konci jezera a pitu zkuste najít na stinných místech u potoků. Zimující suříkovci jsou považování za suříkovce japonské (Pericrocotus tegimae), jinak endemický druh souostroví Nansei Šoto.
Amami-ošima
Tento subtropický ostrov v souostroví Nansei Šoto, 400 km jihozápadně od Kjúšú, je domovem pěti endemických druhů. Dva z nich se vyskytují pouze na tomto ostrově – sojka nádherná (Garrulus lidthi) a drozd anamiský (Zoothera major). Nejlepší dobou k hledání těchto druhů je březen až květen.
Amami-ošima je dostupný letecky a lodí. Endemické druhy hledejte severně od hlavního města ostrova Naze. Jeďte podél západní strany přístavu, pak odbočte vlevo v místech, kde hlavní silnice pokračuje vpravo, směrem na Yamoto. Po několika stovkách metrů odbočte vlevo na stezku Supa-rindo a věnujte se v délce 5-10 km jejímu okolí. Ranní úsvit je nejlepší k pozorování sojky nádherné, suříkovce japonského, drozda anamiského a červenky černohrdlé (Erithacus komadori), po setmění hledejte sluku japonskou (Scolopax mira) a výrečka rjúkjúského (Otus elegans). Sluka japonská se vyskytuje podél stezky, ale musíte počítat také s výskytem zimující sluky lesní (Scolopax rusticola).
Okinawa
Na tomto subtropickém ostrově ležícím v souostroví Nansei Šoto se vyskytuje pět endemických druhů, z nichž dva naleznete pouze tady – chřástala okinawského (Gallirallus okinawae) a datla okinawského (Sapheopipo noguchii). Ideální období k jejich hledání trvá od března do května.
Okinawa je dostupná letecky a po moři. Vzácný chřástal okinawský a datel okinawský jsou vázáni na zbytky lesů na severním konci ostrova v oblasti zvané Yambaru. Dostanete se sem tak, že ze silnice č. 58 odbočíte v Yoně (104 km severně od letiště v Naha, na jižním konci ostrova) k východu na silnici č. 2. Šest km odsud odbočuje ze silnice stezka zvaná Okuni-rindo, další stezka 7,6 km odsud vlevo je Teakubi-rindo a následující stezka 9 km odsud je Pipeline Road. V noci se věnujte okolí všech tří stezek. Na stromech podél nich nocuje chřástal okinawský a sluka japonská. Za svítání se tu dá vidět datel okinawský. Plocha kolem jižního konce přehradní hráze ve Fungawě, 11 km po silnici č. 2, stojí také za pozornost, stejně jako okolí přehrady Benoki, severně od Yona na silnici č. 58. Podmáčená pole v Kujyoka, na silnici č. 58 mezi Naha a Yona, a rýžová pole a rákosiny severně od Kin na jižní straně ostrova, jsou známy výskytem tažných a zimujících bahňáků. V ústí řeky Man-ko, 4 km severovýchodně od letiště v Naha a v ústí řeky přiléhající k jižnímu konci letiště se dá vidět racek čínský a zimující bahňáci.
Na subtropickém ostrově Yaeyama v jižním cípu japonských ostrovů se dá zastihnout kvakoš indomalajský (Garsachius melanolophus, v mangrovech lemujících ústí řek severního ostrova Iriomote a jihovýchodního ostrova Išigaki), poddruh orlíka chocholatého (Spilornis cheela), který je některými taxonomy zvažován jako samostatný druh (nejsnáze k vidění v Iriomote) a chřástal pruhobřichý (Rallina eurizonoides). V létě (duben až červen) se dají z trajektů spojujících Okinawu s ostrovy Yaeyama a trajektů spojujících vzájemně hlavní ostrovy souostroví (Iriomote, Išigaki a Yonaguni) vidět zajímavé mořské druhy ptáků – buřňák klínoocasý (Puffinus pacificus), buřňák světlenohý (Puffinus carneipes), buřňáček vlaštovčí, rybák černohřbetý (Onychoprion fuscatus) a nody obecný.