| Oficiální název: Řecká republika Hlavní město: Athény Rozloha: 131 957 km2 Počet obyvatel: 10 647 529 Oficiální jazyk: Řečtina Státní zřízení: republika Hlavní náboženství: řecká ortodoxní církev (97,5%), Muslimové (1,7%), ostatní (0,8%) Čas: SEČ +1 Měna: Euro (EUR) Víza: V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie /EHP se každý státní příslušník ČR může dovolávat práva pobytu v jiném členském státě EU (tzv. volný pohyb osob), a to na základě čl. 18 Smlouvy o založení ES, který stanoví, že „každý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států“. Podrobné informace: wikipedia, ministerstvo zahraničních věcí ČR |
1. Přírodní podmínky
Řecká republika leží v jihovýchodní Evropě na Balkánském poloostrově a okolních ostrovech. Pobřeží je značně členité, povrch země převážně hornatý, zčásti krasové území. Nachází se zde mj. bájný Olymp, dle pověstí sídlo řeckých bohů. Vládne tu středomořské podnebí se suchým a horkým létem a deštivější zimou, v horách je chladné podnebí. Rostlinný kryv tvoří převážně keře, v horách lesy. Významnými ostrovy Řecka jsou především Kréta, Kyklady a Jónské ostrovy (zdroj: bedekr.cz).
2. Čas k návštěvě
Klima je středomořské s průměrnou letní teplotou 28°C; zimy jsou mírné. V zimě může v horách vydatně sněžit, ale v nížinách je i tou dobou většinou slunečné počasí s čistou oblohou. Nejlepšími měsíci k návštěvě jsou duben a květen, na podzim pak druhá půlka srpna, kdy Řeckem protahují migrující druhy ptáků. Ačkoliv některé „letní druhy“ se tu vyskytují až od konce května.
3. Doprava
Na jihu země je letiště v blízkosti Athén a na severu v Soluni (Thessaloníki). Do mnoha turistických letovisek se dá ze zahraničí letět přímo. Většina ornitologicky zajímavých lokalit se nachází na odlehlých místech a proto je nejvhodnější si půjčit v automobil. Je dobré mít na zřeteli, že doprava v zemi není příliš hustá, ale zato v počtu nehod je Řecko druhé v Evropě. Důležitou věcí je dobrá podrobná mapa, protože značení je řídké a v některých oblastech od sebe značně vzdálené. Birdera, který bude chtít cestovat veřejnou dopravou, potěší, že v zemi funguje velice použitelná železniční síť a rozsáhlá nabídka autobusové dopravy. Na mnoha místech, včetně ostrovů, se dá vypůjčit jízdní kolo, moped nebo motocykl, který vás do odlehlejších míst také dobře dopraví.
4. Ubytování a stravování
Hotely, mládežnické ubytovny, penziony a kempy s rozumnými cenami najdete téměř všude. Mnohé z nich jsou ale v červenci a srpnu přeplněné a proto je dobré si ubytování zajistit v předstihu, pokud sem vyrazíte právě v tomto období. Kempování na divoko není příliš tolerováno a policie mnohdy podniká razantní opatření, aby mu zamezila.
Potraviny a nápoje se dají pořídit za dobrou cenu. Řekové dávají přednosti lehké snídani, jakou je chléb s marmeládou nebo jogurt, ale je možné si pořídit i něco vydatnějšího (sýrové koláče, kebab, preclíky). V nejlevnějších hopodách se servíruje řecká klasika – moussaka a tzatziki. Domorodci rádi tlachajíc popíjejí kávu, čaj a alkoholické nápoje jako je pivo, brandy a místní ohnivá voda ouzo.
5. Bezpečnost a zdraví
Očkování proti žluté zimnici je povinné, pokud do Řecka přijíždíte ze země, ve které tato infekce hrozí. V blízkostí hranic s Albánií, Bulharskem, Makedonií a Tureckem je rozumné se vyvarovat okatého používání optiky nebo čehokoliv, co by mohli považovat vojáci za podezřelé.
6. Ptačí druhy
V Řecku bylo zaznamenáno 422 druhů ptáků. K těm vzácnějším patří kormorán malý (Phalacrocorax pygmeus), pelikán bílý (Pelcanus onocrotalus), pelikán kadeřavý (Pelecanus crispus), kachnice bělohlavá (Oxyura leucocephala), husice rezavá (Tadorna ferruginea), plameňák růžový (Phoenicopterus ruber), sup hnědý (Aegypius monachus), krahujec krátkoprstý (Accipiter brevipes), káně bělochvostá (Buteo ruffinus), orel volavý (Aquila clanga), orel královský (Aquila heliaca), ostříž jižní (Falco eleonorae), raroh jižní (Falco biarmicus), orebice horská (Alectoris graeca), orebice čukar (Alectoris chukar), čejka trnitá (Vanellus spinosus), racek zelenonohý (Larus audouinii), racek tenkozobý (Larus genei), rybák velkozobý (Sterna caspia), ťuhýk černohřbetý (Lanius nubicus), lejsek černokrký (Ficedula semitorquata), pěvec ryšavý (Cercotrichas galactotes), bělořit plavý (Oenanthe isabellina), brhlík skalní (Sitta neumayer), zedníček skalní (Tichodroma muraria), sedmihlásek olivní (Hippolais olivetorum), pěnice mistovská (Sylvia hortensis), pěnice Rüppellova (Sylvia rueppelli), sýkora temná (Parus lugubris), pěnkavák sněžní (Montifringilla nivalis), pěvuška podhorní (Prunella collaris), strnad černohlavý (Emberiza melanocephala) a strnad šedokrký (Emberiza caesia).
Jako bonus tu máme ještě jedinou evropskou populaci brhlíka tureckého (Sitta krueperi) a strnada šedého (Emberiza cineracea) na ostrově Lesbos, který leží při západním pobřeží Turecka.
Když na jaře navštívíte na jeden nebo dva týdny severní Řecko, můžete počítat s 150 – 180, výjimečně s 200 druhy ptáků, mezi kterými bude 20 druhů dravců a 30 druhů bahňáků. Na ostrově Lesbos je možné během týdne, kdy vrcholí jarní tah (konec dubna až začátek května), vidět 130 – 150 druhů ptáků.
7. Zajímavé lokality
Pěnice Rüppellova se vyskytuje v okolí Athén (na letišti je kolonie rorýsů šedohnědých) a na severu v Národním parku Parnitha. Parthenonu pak dodávájí další dimenzi rorýsi velcí. Na západě, u Agamemnonovy citadely v Mykénách, na ostrově Peloponnes (Pelopónnissos), se dá vidět skalník modrý a brhlík skalní. Mimo jiné jde o lokalitu přeplněnou archeologickými památkami, jako celé Řecko. Na jižním cípu Peloponnesu se na svazích pohoří Taygetos, které se tyčí nad opuštěným byzantským městem Mystra, vyskytuje orebice horská. Počátkem dubna 1999 byly pozorovány čtyři kolihy tenkozobé v deltě řeky Evrótas poblíž Kalamaty.
Jižní z Jónských ostrovů, Zákynthos (Zante) a Kefalonia (Cephalonia) jsou z Peloponnésu přístupné trajekty. Zákynthos, který má také letecké spojení s pevninou, je domovem strnada šedokrkého. Na plážích snášejí svá vejce mořské želvy. Na ostrově funguje tzv. Turtle Information Centre, které je otevřené v létě. Nachází se východně od Laganasu na jižním pobřeží. V jedlových lesích pohoří Aenos (Enos) na Kefalonii, které dosahuje výšky až 1632, se vyskytuje strakapoud bělohřbetý (lilfordi). Na dalším z jižních Jónských ostrovů, Levkásu, který je přístupný z pevniny po mostě, se v létě dá vidět pěvec ryšavý, sedmihlásek olivní a strnad šedokrký. Laguny a saliny v severní a východní části ostrova lákají na tahu bahňáky a rybáky.
Ruiny města Delphi, které bylo postaveno 150 km severozápadně od Athén na jižních svazích pohoří Parnassus, leží pod mohutným 305 m vysokým skaliskem. Apollónův chrám, který tu stojí, je jednou z nejpopulárnějších řeckých archeologických památek. Birdeři, kterým jde spíše o místní avifaunu, by se měli snažit, aby tu byli ráno první. Samo město, včetně chrámu bohyně Athény, je skvělým místem k pozorování skalníka modrého a brhlíka skalního. V okolních olivových hájích a v křovinách na svazích se zdržuje sedmihlásek olivní, pěnice Rüppellova, strnad šedokrký a černohlavý. Plocha nad arénou, která leží výše, než Apollónův chrám, je vhodná také pro pěnici mistrovskou a sýkoru temnou. Když pak sestoupíte jihozápadním směrem do míst ležících pod vstupem do města, ocitenete se v ještě rozsáhlejších ruinách. Podél této cesty je možné vidět orebici horskou a strnada šedokrkého. Jihozápadně od Delph se nachází město Itea. Asi km východně od ní se v olivových sadech dá vidět sedmihlásek olivní a šedý. Východně od zbořeného města u silnice N48, směrem na Arahova, stoupá silnice do pohoří Parnassus, které dosahuje výšky až 2457 m. Mezi druhy, které tu byly zaznamenány patří orlosup bradatý (jen jeden pár), sup mrchožravý, sup bělohlavý, orlík krátkoprstý, orel nejmenší, raroh jižní, orebice horská, strakapoud bělohřbetý (lilfordi), pěvec ryšavý, skřivan ouškavý, vrabec skalní a pěvuška podhorní.
Mokřiny, laguny a saliny jižně od silnice N48, poblíž města Mesolóngion, jsou obyčejně nejlepší v zimě a na jaře za tahu (polovina dubna až květen). Násep vedoucí na jih od města je obklopen od západu lagunami a od východu salinami. Věnujte se pozorně každému bahňákovi, protože se tu může objevit koliha tenkozobá, vodouš štíhlý a malý, jespáček ploskozobý, nebo pelikán kadeřavý či ibis hnědý.
Na západním pobřeží se v okolí zálivu Arta (Gulf of Arta) nacházejí vzájemně propojené slané mokřady, blata, močály, rozsáhlé rákosiny a porosty oliv. Vyskytuje se tu pelikán kadeřavý, lejsek černokrký, sedmihlásek olivní, polák malý, volavka vlasatá, ibis hnědý, orel mořský a křiklavý, ouhorlík stepní, vlha pestrá, mandelík hajní a ťuhýk menší. Nejlepší lokality jsou na severním pobřeží zálivu:
I. laguna Logarou (pelikán kadeřavý), která je přístupná po silnici k jihu z Arty na Koronisiu;
II. laguna Tsoukalio (pelikán kadeřavý) přístupná písčitou cestou západně ze stejné silnice;
III. olivové porosty kolem Strongili (lejsek černokrký, sedmihlásek olivní) – po silnici, která vede z Arty, projíždí Petru a 20 km od Arty odbočuje k jihu;
IV. laguna Strongili na jihu;
V. laguna severovýchodně od Michaelitsi.
Podél jižní strany zálivu jsou u Amfilokhie blata vhodná pro bahňáky a jezero Voulkaria příležitostně hostí pelikány kadeřavé.
Corfu
Rozlehlý ostrov při západním pobřeží Řecka má tolik turistických středisek jako žádný jiný ostrov. Přesto je stále vhodný pro docela levný ornitologický výlet. Stálým druhem je tu orebice horská, v létě přilétá strnad šedokrký a celá řada tažných druhů se tu objevuje na jaře. Většina plochy ostrova je nížinatá, jen na severu vystupuje do výšky 900 m Pandokrator. Srážek je tu více, než na pevnině a proto jsou tu rozsáhlé laguny, bujné louky a lesy.
Mnohé evropské státy mají s ostrovem letecké spojení. Z řecké pevniny sem pluje z Igoumenitsy trajekt. Většina plážových středisek je situována podél východního pobřeží. Pozorovat ptactvo se dá téměř všude, ale jsou tu i zajímavější lokality:
I. laguna Antinioti, která leží podél silnice na severním pobřeží, západně od Kassiopi (severovýchodní cíp ostrova). Jde o místo vhodné pro vodní druhy ptáků, dravce, pěvce ryšavého a sedmihláska olivního.
II. několik km silnice v nejvyšších partiích pohoří Pantor Krator, kde se objevuje orebice horská a strnad šedokrký;
III. Ropa Plain v centrální části ostrova. Když se projdete u řeky, která teče podél silnice do Yiannadhes, můžete vidět rákosníka tamaryškového a dravce;
IV. laguna Korission v jihozápadní části ostrova – pěšky po cestě vedoucí přes pole od čerpací stanice v Linii;
V. jalovce na blízké pláži Aghios Georgios, kde se mohou zdržovat ptáci na tahu;
VI. saliny Alikes, severně od Lefkimmi, na nejjižnějším cípu ostrova. Tuto lokalitu nesmíte opomenout, protože se tu na tahu objevuje chřástal malý. V klidných dnech se ale může zdát, že tu vůbec žádní ptáci nejsou. Birder botanik by měl také navštívit hřbitov ve městě Corfu (Kerkira), kde rostou orchideje.
V severozápadním Řecku, poblíž albánské hranice, leží pohoří Pindos, které dosahuje na Mount Smolinas výšky 2633 m. Jde o oblast rozsáhlých lesů, skalnatých údolí a jezer, která se nachází mimo klasické ornitologické trasy. Lákadlem pro birdwatchery je tu zajímavá směsice druhů nacházejících se ve vysokých horách a specialit jihovýchodní Evropy. Vyskytuje se tu orlosup bradatý, raroh jižní, orebice horská, zedníček skalní, pěnkavák sněžný a strnad šedokrký. Vstupní branou do tohoto pohoří je město Ioánnina. Přímo ve městě je jedna z místních kolonií poštolky jižní. Východně se nachází jezero Pamvotis, které stojí za kontrolu v době tahu, kdy se tu zdržuje kormorán malý a pelikání. K hnízdičům patří rákosník tamaryškový. Nejvhodnější k pozorování je jižní břeh jezera. Dá se k němu dostat, když jižně od města odbočíte z E19 k jihu na polní cestu.
V blízkosti města Metsovo, asi 40 km východně od Ioánnina ležícího na E92, se nachází průsmyk Kataras (1690 m). Zde se ukazuje raroh jižní. Asi 35 km severně od Ioánnina po E92 se vyskytuje orlosup bradatý, orebice horská, zedníček skalní a strnad šedokrký v Národním parku Vikos-Aoos. Nad soutěskou Vikos se v některých místech tyčí téměř 1.000 m vysoké stěny. Přístup je z vesnice Monodendri, která je na jižním kraji parku. Od místního kostela vede stezka k lokalitě zvané Papingo, která je vzdálená asi 8 hodin pochodu a kde je možné se také ubytovat. V okolí Papinga se dá vidět orebice horská, pěnkavák sněžný a pěvuška podhorní. Všechny tyto druhy jsou na trase mezčí stezky k Mount Astaka. Výše zmíněné vysokohorské druhy se také vyskytují v okolí Mount Smolikas a Mount Grammos, dále k severu. Čím dále jste ale od Ioánniny a čím blíže se nacházíte k albánské hranici, tím méně turistických zařízení najdete, a tím řidší je síť značených tras a vesnic v okolí.
Uprostřed severního Řecka, poblíž města Kalabaka, se nacházejí skalní věže a vrcholky v okolí Meteory. Krom mnoha středověkých klášterů, které jsou umístěny na těch nejneuvěřitelnějších místech skalních věží, se tu vyskytuje také sup mrchožravý, orel jestřábí, rorýs velký, skalník modrý a brhlík skalní.
Blízko východního pobřeží se ze smíšených lesů strmě zvedají skalnaté vrcholky hory Olymp (Olympus). Na vrcholu této nejvyšší hory Řecka (2917 m) se sídlem bohů se vyskytuje zedníček skalní, strakapoud bělohřbetý (lilfordi), sup mrchožravý, sup bělohlavý, výr velký, datel černý a strnad viničný. Všechny tyto druhy je ale velice složité v této turisty oblíbené oblasti najít.
Národní park Prespa
Dvě rozsáhlá mělká jezera nacházející se v tomto parku v severozápadním Řecku přecházejí hranice s Albánií a Makedonií. V parku, který leží asi 160 km západně od Soluně hnízdí velké množství vodních druhů ptáků – je tu největší hnízdní kolonie pelikána kadeřavého na světě (dříve tu bylo asi 250 párů, ale 200 hnízd bylo opuštěno poté, co jeden šílený rybář se zbraní navštívil tuto lokalitu v dubnu 1998) a hnízdí tu asi 50 párů pelikána bílého.
Ze Soluně se jede na západ směrem na Flórinu a Trigonon, pak se zabočí udržuje západní směr k Ayios Yermanos a k západu se pokračuje i dále až k písečné úžině mezi oběma jezery – Mikrí Prespa (menší) na jihu a Megalí Prespa (větší) na severu. Nejlepším místem k pozorování ptáků je právě ona úžina mezi jezery. Nachází se tu pozorovací věžička a nad úžinou přeletují oba druhy pelikánů. Zbytek pobřeží jezera Mikrí Prespa (lepšího z obou) je přístupný z menších silnic a stezek.
Mnoho birderů upřednostňuje přímý let do Soluně, protože ta se nachází mnohem blíže zajímavým ornitologickým lokalitám, než Athény. Poté, co si prohlédnou Národní park Prespa, tak zůstávají den či dva v okolí Soluně. Nad městem se dají pozorovat rorýsi šedohnědí a pokračuje se na jih k deltě řeky Axios, kde byly 30.3.1997 pozorovány dvě kolihy tenkozobé a kde se zdržuje množství pravidelných letních druhů stejně jako druhů tažných – kormorán malý, plameňák růžový, ouhorlík stepní, rybák bělokřídlý a velkozobý a linduška rudokrká. Jižně odsud, asi 30 km jihozápadně od Soluně, je delta řeky Aliakmon, která sice také utrpěla zemědělskými zásahy, ale přesto je stále domovem chřástala malého, ouhorlíka stepního a čejky trnité. Z N1 se jede po staré hlavní silnici na Nea Agathoupolis a pak se odbočí na kteroukoliv vedlejší silnici vedoucí k severu.
Asi 20 km jižně od Aliakmonu se nacházejí saliny Kitros (Alyki). Zde můžete najít jedinou řeckou kolonii racků tenkozobých a největší řeckou kolonii racků černohlavých. Společnost dělají rackům plameňáci růžoví a rybáci velkozobí. Zdejší oblast je také jedinou s pravidelným výskytem volavky rusohlavé a dá se tu vidět orel volavý a raroh velký (v zimě). Abyste se sem dostali, musíte odbočit jižně od Metonie ze staré silnice Athény-Soluň podle ukazatelů na „Salt Works Port of Pidna“. Na těchto lagunách a salinách v okolí mysu Angelohori, zabíhajícího do Thermaikos Kolpos (záliv Thermaikos), byly také zaznamenány kolihy tenkozobé.
Jezero Kerkiní
Jezero vniklo přehrazením jednoho ze slepých ramen v zátopové oblasti řeky Strimón, asi 75 km severně od Soluně. Druhová pestrost vodních druhů ptáků je tu snad nejvyšší z celého Řecka. Nachází se tu velká hnízdní kolonie kormorána malého (asi 50 párů) a rybáka bahenního. V zimě se tu zdržuje až 50.000 vodních ptáků. Patří k nim asi 4.000 kormoránů malých, 300 pelikánů kadeřavých a 1.000 volavek bílých. Na jaře a na podzim využívá k odpočinku jezera obrovské množství tažných druhů včetně zhruba tří stovek kormoránů bílých. V okolí jezer jsou lesnatá vápencová údolí s množstvím dravců.
Ze Soluně se jede k severovýchodu na Serrai (Serres) a po 60. km se zabočí k západu. Odsud je to 14 km ke hrázi a k vesnici Lithotopos u jižního cípu jezera. Když vyrazíte z Lithotoposu k severozápadu, dostanete se k západnímu břehu jezera, ke kterému přiléhají pahorky s výskytem dravců. Stejná cesta vede k silnici, která po 17. km končí v Kerkiní. Když budete z Kerkiní pokračovat k severu, přejedete potok a pak odbočíte k východu, můžete se podél severozápadního břehu jezera dostat k rozsáhlé ploše leknínů, kde hnízdí rybáci bahenní. Z Livadie, která leží více severně u severozápadního cípu jezera, můžete pak jet východně na Vironeiu. Tu když opustíte jižně, přejedete přes řeku a odbočíte k západu, tak se dostanete do lužního lesa s hnízdištěm kormoránů a volavek. Jedná se také o skvělé místo na pelikány. Odsud se může te vrátit zpět k jihu do Lithotoposu podél východního břehu jezera. Dá se tak objet vlastně celé jezero kolem dokola. V údolí Strimónu (od jezera proti proudu říčky) se vyskytuje krahujec krátkoprstý a ve vápencovém údolí za městem Sidhirokastro pak výr velký, brhlík skalní, sýkora temná a strnad viničný.
V pohoří Kerkiní, severně a východně od jezera (ve výšce 1524 m je velké erozní suťové pole), se vyskytuje orebice horská a lejsek bělokrký. Jezero Koronia, východně od Soluně, je skvělou lokalitou k vyhledávání tažných vodních druhů ptáků a pěvců (linduška rudokrká). Zajímavou lokalitou je také východní cíp jezera Vovi, dále k východu, nedaleko Rentiny. Hlavní silnice k východu pak prochází přes lesnatou soutěsku Rentina, kde se vyplatí poohlédnout se po dravcích. Ještě dále k východu je delta řeky Strimón, kde se dají pozorovat mořské druhy ptáků (např. buřňák šedý – diomedea, buřňák středomořský – yelkouan, racek zelenonohý a tenkozobý), nebo krahujec krátkoprstý, poštolka rudonohá (na tahu), ostříž jižní (k večeru v okolí vesnice Asprovalta), rorýs šedohnědý, ťuhýk černohřbetý, pěvec ryšavý, cistovník rákosníkový a pěnice mistrovská. Odbočte k jihu z hlavní silnice vedoucí po východní straně řeky Strimón a dostanete se k ústí řeky Limin. Jde o výborné místo na tažné bahňáky, racky a rybáky. Velice poničená delta řeky Nestos, východně od Kavaly (výskyt rorýsa šedohnědého), je nejpříhodnějším místem v Evropě pro čejku trnitou. Abyste se sem dostali, musíte vyjet z městečka Keramoti k severu, projedete laguny, odbočíte na křižovatce vlevo a po několika stech metrech zabočíte vlevo na písčitou cestu vedoucí k malé budově. Prohlédněte oblast severně od budovy.
Na malém ostrůvku Thassos (dosažetelný trajekty) hnízdí ostříž jižní. Dá se pozorovat, jak létá mezi ostrovem a deltou u Keramoti.
Pórto Lágo
Jedna z nejlepších ornitologický lokalit Řecka leží v severovýchodní části země u malé vesnice Pórto Lágo. Nacházejí se tu mělké brakické laguny, sladkovodní jezera zarostlá rákosinami, saliny a velké plochy tamaryšků. V létě tady hnízdí kormorán malý a čejka trnitá. Na podzim se tu zdržují bahňáci včetně kolihy tenkozobé (po deltě řeky Évros jde o druhou lokalitu v Řecku, kde byl tento druh pozorován) a v zimě tu zůstává mnoho pelikánů kadeřavých a kachnic bělohlavých. Například v lednu roku 1997 bylo na jezeře Vistonis zaznamenáno 2.300 kachnic bělohlavých, což bylo největší množství tohoto druhu, jaké bylo kdy v Evropě pozorováno. Ovšem počty kachnic velice kolísají a v lednu roku 1998 tu bylo jen 687 ptáků.
Vesnice Pórto Lágo leží na úzké písečné kose mezi Egejským mořem a rozlehlými lagunami známými jako jezero Vistonis. Laguny jsou vhodné pro kormorány malé, kachnice bělohlavé a rybáky velkozobé. Lepší jsou ale saliny, menší laguny a pobřeží na jižní straně. Pozornost věnujte laguně severně od N2 (E90) na západním konci písečné kosy, poblíž pozorovací věžičky (koliha tenkozobá), laguně západně od silnice k jihu na Fanari (pelikán kadeřavý a plameňák růžový) a laguně Xirolimni, východně od Fanari. V piniovém lesíků uprostřed vesnice Sapes hnízdí stovky vrabců pokřovních.
Nejlepší řeckou lokalitou pro husici rezavou je jezero Mitrikou (také známé jako Limni Ismarida), východně od Pórto Lágo. Zdržují se tu i tažné druhy vodních ptáků (zvláště na podzim) jako je např. chřástal malý a nejmenší. Na okolních polích zimují husy běločelé. K jezeru dojedete, když z vesnice Pagouria pojedete k jihu na Molivoti Beach, odbočíte vlevo přes most a zabočíte vpravo na polní cestu vedoucí k laguně a k menším nádržím u jejícho východního břehu.
Delta řeky Évros
Tato delta v severovýchodním cípu Řecka při hranicích s Tureckem byla z hlediska ochrany přírody dřive značně poškozena, ale od 60. let je chráněna a má status jednoho z nejvýznamějších evropských mokřadních ekosystémů s přísnou ochranou. Jde o zimoviště vodních druhů. Dá se tu zastihnout až 100.000 ptáků, z nichž 27.000 je kormoránů malých. Na jaře a na podzim se sem stahují kormoráni bílí, vodní druhy ptáků, dravci (moták stepní, poštolka rudonohá – stovky ex.) a bahňáci (koliha tenkozobá. V létě tu s jistotou najdeme hnízdit husici rezavou, čejku trnitou a bělořita plavého.
Díky své poloze na hranicích s Tureckem je přístup do některých částí delty občas omezen. Pokud tomu právě tak není, tak si užívejte krásného birdwatchingu, protože při jiné návštěvě se na některé lokality dostanete jen s povolením, které si musíte vyřídit dlouhé měsíce předem (Charioteer Limited, PO Box 400, 10 Agias Sophias Street, Thessaloníki, tel: 31 284373, fax: 31 228968). Snažte se, aby vám bylo povolení potom doručeno na adresu vašeho ubytování a aby bylo pečlivě orazítkováno. Jinak budete muset formulář vyplnit na policejní stanici naproti divadlu v Alexandroúpolisu a k orazítkování je pak zanést do vojenské budovy několik bloků západně odsud.
Delta řeky Évros je zajímavá během celého roku, ale nejvhodnějším obdobím je přece jen přelom dubna a května, kdy probíhá tah a vracejí se místní druhy.
Delta leží asi 25 km od Alexadroúpolisu, do kterého se dá dostat letecky z Athén a kde se dá půjčit automobil. Lokality, které se dají obyčejně navštívit bez povolení, leží jižně od silnice přes Loutros. Dále se k nim dostanete:
I. západně od řeky Evros a jižně k mokřinám a jezírkům, kde se často zdržují čejky trnité;
II. východně od řeky Evros z míst, odkud vede cesta podél laguny Drana (slaniska v okolí vyhledávají husy malé a kolihy tenkozobé – jižní strana) až k volným suchým prostranstvím s výskytem pěvce ryšavého a bělořita plavého; dále pak k vojenské stanici a kolem vlevo, kde se dá obejít drenážní kanál (chřástali) a zpět podél řeky Evros. Návštěvníci s povolením mohou pokračovat na jih a na východ od vojenské stanice k jezeru Nymfon a laguně Palukia.
Severně od delty stojí na vrcholku kopce bílá kaplička. Na jeho svazích se dá pozorovat ťuhýk černohřbetý (jižní strana), bělořit plavý, sedmihlásek olivní a pěnice mistrovská.
Lesní rezervace Dadaia-Soufli
Pohoří Évros na severovýchodě Řecka je kryto dubovými a borovými lesy. Druhová pestrost dravců je tu nejvyšší v Evropě. Nejméně dvacet druhů tu hnízdí (přes 100 supů hnědých) a 32 druhů je tu každoročně pozorováno. Navíc jde o jednu z mála Evropských oblastí s výskytem orebice čukara.
Asi 47 km severně od Alexandroúpolisu zahněte v Provatonasu k západu směrem na Lefkimi. Otevřené plochy kolem vesnice obývá ťuhýk černohřbetý. Odsud se dá jít po cestě k západu, která vede lesem. Vyskytuje se tu krahujec krátkoprstý. V okolí mostu Pessani (Bridge Pessani), severozápadně od prudce stoupající silnice, se nachází skalnatý výchoz, na kterém se objevuje ostříž jižní a raroh jižní.
Severně od Provatonasu zahněte k západu (severně od Likofosu) a dostanete se k vesnici Dadia. Asi km odsud je návštěvnické centrum. Nad vesnicí často krouží supi. Pokud chcete vidět tyto dravce z mnohem menší vzdálenosti, navštivte tzv: Raptor Feeding Station, kde je krytá pozorovatelna, ze které můžete vidět supy živící se na mršinách dobytka, které se jim předkládají. Z návštěvnického centra sem jezdí minibusy, pěšky je to asi 40 minut. Nejvhodnější dobou je pozdní odpoledne, kdy se u krmeliště dá vidět 25-30 supů hnědých, 15-20 supů bělohlavých a 10-15 supů mrchožravých. Často se tu ukáže i čáp černý, orel skalní a raroh jižní. Severně od vesnice Dadia se v lese vyskytuje orel křiklavý.
Východní část Středozemního moře je chudá na živiny a plankton a tudíž není bohatá ani na mořské druhy ptáků. Přesto se v oblasti Egejského moře, které leží mezi Řeckem a Tureckem, odhaduje populace buřňáka šedého (diomedea) na 5.000 párů a dále tu žije buřňák středozemní (yelkouan), nepočetně buřňáček malý, racek zelenonohý (200-250 párů hnízdí na malých ostrůvcích kolem Řecka) a téměř 65% světové populace ostříže jižního (obývá nehostinné skalnaté ostrůvky).
Rozlehlý, nevlídně vyhlížející ostrov Lesbos (Mytilene) leží ve východní části Egejského moře, v blízkosti západního pobřeží Turecka. Je obývaný jedinou evropskou populací brhlíka tureckého (stálý druh) a strnada šedého (v létě). Hnízdí tu také ťuhýk černohřbetý, sedmihlásek olivní, pěnice Rüppellova a strnad šedokrký. Ostrov Lesbos se nachází na hlavní migrační trase a na přelomu dubna a května, kdy tah vrcholí a kdy je tu také mnoho birderů, se tu pravidelně vyskytuje např. moták stepní, poštolka rudonohá, chřástal malý a vodouš štíhlý. K místním raritám patří čejka trnitá a iranie bělohrdlá. Podzimní tah není tak „výživný“, ale stále jde o impozantní záležitost, zvláště na přelomu září a října. Nejzajímavější lokality jsou následující:
I. okolí základny v Skala Kalloni, kde se nacházejí řeky, saliny a olivové porosty obklopující rozlehlou zátoku na jižním pobřeží ostrova; zdržují se tu husice rezavé, plameňáci růžoví, volavky vlasaté, ibisi hnědí, chřástali malí (téměř každoročně podél řeky Kalloni), ouhorlíci stepní a racci zelenonozí, z pěvců lindušky rudokrké, hnízdící sedmihlásci olivní (v porostech podél řeky Potamia na severozápadním pobřeží);
II. suché pahorky mezi Eressos a Sigri na západním konci ostrova, kde se vyskytuje strnad šedý (blízko Antissy), orebice čukar, bělořit plavý a strnad šedokrký;
III. Plomari, severně od Agiossu, kde v borových lesích přebývá brhlík turecký;
IV. drsné severní pobřeží ostrova; na příbřežních ostrůvcích hnízdí ostříž jižní.
Lesbos je dostupný z většiny evropkých zemí letecky nebo trajektem z Kavaly a Soluně.
Další rozlehlý, skalnatý ostrov Rhodos, leží 19 km od jihozápadního pobřeží Turecka. Nejvyšším vrcholem je Mount Attaviros (1215 m). V jeho vinohradech, olivových sadech a borových lesích hnízdí káně bělochvostá, ostříž jižní a raroh jižní, orebice čukar, rorýs šedohnědý a vlha pestrá. Na podzim se tu zdržuje mnoho tažných druhů, zvláště pěvců. Tito ptáci se mohou objevit kdekoliv, dokonce i v turistických centrech jako je Lindos, kde bylo během jednoho dne pozorováno 58 ťuhýků obecných. Ostrov je mezi přírodovědci známý nejvíc svojí flórou a motýly (tzv. „Butterfly Valley“ u města Petaloudhes).
Kréta
Tento hornatý a 250 km dlouhý ostrov ve východním Středomoří je populární ornitologickou destinací nejen z důvodu relativně levného pobytu, ale hlavně kvůli výskytu několika místních specialit, mezi které patří orlosup bradatý, ostříž jižní a raroh jižní.
Letecké spojení s pevninou má Khaniá (Chania) a Iráklion (Heraklion) ležící na severním pobřeží. Z Řecka sem jezdí trajekty. Na ostrově funguje velice flexibilní autobusová doprava, která vám postačí, pokud máte více času a méně financí. Další možností je půjčení automobilu. Hlavní silnice, 197 dlouhá čtyřpruhá cesta spojující Khaniu a Ayios Nikólaos na severním pobřeží, je v perfektním stavu. O něco horší situace je na jihu. Mnozí cestovatelé zůstávají na severním pobřeží, ale nejlepší volbou je letovisko Plakias na jihu. Stravování v západním stylu je možné ve všech turistických centrech. Místní taverny podávají širokou škálu místních řeckých specialit.
Nejlepším obdobím k návštěvě je duben, kdy tu probíhá tah ptáků a kdy je možné na ostrově zastihnout 110-120 druhů během týdne. Od půli května začíná hnízdní sezóna např. pro ostříže jižního a sedmihláska olivního. Příjemným obdobím je i srpne a září s podzimním tahem, který není tak výrazný jako jarní.
Falasarna v severozápadní části ostrova je dobrá k zastižení supa bělohlavého, orla jestřábího a ostříže jižního (hnízdí na příbřežních ostrůvcích). Ve vnitrozemí nedaleko Khanie se nachází vodní nádrž Ayia, kde se dá vidět rákosník tamaryškový a tažné druhy vodních ptáků, zvláště chřástali. Východně od Khanie je poloostrov Akrotíri, což je jedno z nejlepších míst ostrova k pozorování migrantů. Soustřeďte se na okolí Ayia Triada, Katholiko (výskyt orebice čukara) a klášterů Gouvernetou, hřbitova v zátoce Souda, kde se téměř každoročně na jaře ukazuje lejsek bělokrký a další druhy pěvců.
Obdělávané plató Omalos, které se nachází ve výšce asi 1.000 m v okolí zasněženého vrcholku Levka Ori, jižně od Khanie, je vhodné pro orlosupa bradatého a další dravce. V soutěsce Samaria, která je součástí Národního parku Bílé hory na jihu ostrova, se vyskytuje rorýs velký, kavče červenozobé a skalník modrý. Tato 19 km dlouhá vápencová rozsedlina má u svého ústí šířku pouhé 3 m, ale skalní stěny se nad ní tyčí do výšky 1.000 m. Nevedou tudy žádné silnice, ale pěšky je soutěska schůdná z Omalos (sem se dá dostat autobusem z Khanie) do Ayia Roumeli (pak trajektem nebo autobusem do Khanie). Pochod trvá asi 6-8 hodin a je lepší se vybavit dostatkem pití a jídla (po cestě se dá občerstvit v malých restauracích. V Omalos se dá také ubytovat.
Oblast turistického střediska Plakias je dalším místem k pozorování migrantů. V porostech makií pod klášterem Moni Prevelli se vyskytují pěnice Rüppellovy a ve vnitrozemí v soutěskách Kotsiphos a Kourtaliotiko pak orlosupi bradatí.
Největším turistickým centrem je Iráklion, v jehož přístavu se stojí za to poohlédnout po buřňácích šedých, raccích a rybácích. Na blízkém ostrůvku Dia se snad v největší koncentraci na světě vyskytují ostříži jižní (180-230 párů).
Asi 21 km východně od Iráklionu se nachází řeka Aposelemis a laguna Gouves. V jejich okolí se zdržují pravidelně tažné druhy vodních ptáků (v dubnu 1999 koliha tenkozobá) a na pobřeží se objevuje buřňák šedý. Další vhodná oblast s menšími řekami, mokřady a okolními poli se nachází podél severního pobřeží dále k západu u města Mállia (linduška rudokrká). Skalnaté svahy nad starou silnicí mezi městy Mállia a Ayios Nikólaos, v soutěsce Selinari, jsou využívané k odpočinku supy bělohlavými.
Orlosup bradatý spolu s dalšími dravci (raroh jižní), se vyskytuje stejně jako na plató Omalos a v soutěsce Samaria, i na úrodném plató Lasíthi, v oblasti Dhikti Ori, která leží ve východní části ostrova. Plató se nachází severně jižně od Iráklia a západně od Ayios Nikólaos. Když pojedete z Ayios Nikólaos do vnitrozemí, věnujte pozornost strmým svahům hor po jižní straně silnice. Dále se zaměřte na okolí cesty vedoucí jižně od vesnice Kaminakion, 2 km na západ od Avrakontesu, a na silnice přecházející průsmyk Seli Ambelous, která vstupuje do hor od severu.
Na ostrovech Dionisides, kousek od severního pobřeží Kréty, hnízdí 290 párů ostříže jižního. Malá hejna tohoto druhu přilétají do údolí Skopi na hlavním ostrově téměř každý den a pozorovat je lze i mezi městy Sitia a Piskikefalon (hlavně večer). Na samém východním cípu Kréty se ostříži jižní ukazují v soutěsce jižně od městečka Palaiókastrou. Skvělou základnou je tu Marina Village Hotel. Z jeho balkónů se dají vidět i orli jestřábí.
Lesbos
Tento ostrov sice náleží Řecku, ale nachází se jen několik km od západního pobřeží Turecka. Jde o velký rozeklaný ostrov o délce 80 km, na kterém se vyskytuje brhlík turecký (Sitta krueperi), sýkora tmavá (Parus lugubris) a vrabec skalní (Petronia petronia) a hnízdit sem přilétá v létě ťuhýk černohřbetý (Lanius nubicus), pěnice Rüppellova (Sylvia rueppelli) a strnad šedokrký (Emberiza caesia). Lesbos je ale hlavně věhlasný díky jarnímu tahu, který vrcholí začátkem května. Tou dobou se tu objevuje poštolka rudonohá, chřástal malý a v létě pak sedmihlásek olivní (Hippolais olivetorum) a strnad šedý (Emberiza cineracea).
Ornitologicky nejzajímavější oblastí je okolí Skala Kalloni, kde se nachází záliv, slané pánve a olivové sady (pro sedmihláska olivního je nejlepší částí severozápadní pobřeží zátoky u řeky Potamia). Zajímavé je také okolí neopravované cesty mezi městy Eressos a Sigri na západním konci ostrova, severně od Agiassa. Rostou tu borové lesy, ve kterých žije brhlík turecký. Na Lesbos se dá dostat letecky z mnoha evropských zemí. Dobrou základnou je turistické středisko Skala Kaloni na jižním pobřeží ostrova.