| Oficiální název: Švýcarská konfederace Hlavní město: Bern Rozloha: 41.293 km2 Počet obyvatel: 7 450 867 (r. 2004) Oficiální jazyk: německý, francouzský, italský, rétorománský (podle jazykového složení kantonu) Státní zřízení: republika Hlavní náboženství: 44% katolíci, 37%¬ protestanti, 8,% jiné náboženství a bez vyznání Čas: SEČ 0 Měna: švýcarský frank (CHF) Víza: Bezvízový styk. Podrobné informace: wikipedia, ministerstvo zahraničních věcí ČR |
1. Přírodní podmínky
Švýcarská konfederace leží ve vnitrozemí západní Evropy. Země je převážně hornatá s plošinou na severu, jsou zde četná jezera, mj. Ženevské, Bodamské aj. V nižších polohách je podnebí mírné, v horách drsnější. Rostlinstvo rovněž závisí na nadmořské výšce, od listnatých a smíšených lesů níže, po jehličnaté lesy, subalpínskou a alpínskou vegetaci ve vyšších nadmořských výškách (zdroj: bedekr.cz).
2. Čas k návštěvě
Švýcarsko je zemí, která se dá navštívit v kterékoliv roční období. Vyšší horské partie, ve kterých se zdržují místní top druhy zvláště na jaře, jsou přístupné od poloviny května do října. Dokonce i v zimě, kdy je tu dost chladno, se dá poohlédnout po vysokohorských druzích, které se stěhují do nižších poloh blíže k člověku.
3. Doprava
Švýcarsko je bohužel i bez nutnosti půjčení automobilu stále nejdražší zemí Evropy. Místní integrovaný systém veřejné dopravy je známý svojí spolehlivostí. Dokonalý je v součinnosti s použitím jízdních kol, která jdou půjčit ve většině větších železničních stanic, sedačkových či kabinových lanovek, a železnice. Birdeři zvyklí na vlastní automobil si budou muset zakoupit dálniční známku (k zakoupení na hraničních přechodech, čerpacích stanicích a v turistických kancelářích). V horách si dejte pozor na příliš sebejisté řidiče, kteří vás mohou vyděsit na rovnějších úsecích velice sportovním stylem jízdy.
4. Ubytování a stravování
Ve Švýcarsku jsou drahé i kempy. Naštěstí jsou levnější, než hotely a penziony. V porovnání s ostatními Evropskými zeměmi jsou tu drahé také potraviny a nápoje. Ušetřit se dá nákupem v supermarketech, které nabízejí i skvělé místní pivo.
5. Bezpečnost a zdraví
Švýcarsko je z hlediska cestování bezpečnou zemí.
6. Ptačí druhy
Tato malá Evropská země je jednou z mála, která nabízí výběr svých nejzajímavějších ptačích druhů na relativně malé ploše, kdy jsou všechna místa velice snadno dosažitelná díky integrovanému systému veřejné dopravy. K návštěvě vysokohorských lokalit s místními druhy, mezi které patří např. zedníček skalní, tedy nepotřebujete vlastní ani půjčený automobil. Výskyt druhů je ale sporadický a proto budete muset velké vzdálenosti projít pěšky.
Ve Švýcarsku bylo zaznamenáno asi 380 druhů ptáků, z nichž 200 tu hnízdí. K těm zajímavějším patří orebice horská (Alectoris graeca), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), zedníček skalní (Tichodroma muraria), pěnkavák sněžný (Montifringilla nivalis), pěvuška podhorská (Prunella collaris) a zvonohlík citrónový (Serinus citrinella).
Na jaře a v létě můžete během jednoho či dvou týdnů zastihnout 100 – 130 druhů ptáků.
7. Zajímavé lokality
Lesnaté pohoří Švýcarské Jury, které dosahuje výšky až 1.679 m, se nachází podél hranice s Francií. Vyskytuje se tu jeřábek lesní (oblast Col de Chasseral, mezi St-Imier a La Neuvevelle na severním okraji Jury a podél silnice přes Col du Mollendruz, která prochází severní část Mont Tendre v jižní části Jury, severozápadně od Lausanne), chřástal polní, datel černý, ořešník kropenatý, zedníček skalní (skalní stěny v Creux-du-Van a v sousedních soutěskách řeky Areuse, v centrální části Jury, jižně od Route 10 v Noiraigue, mezi městy Neuchatel a Fleurier) a zvonohlík citrónový (kolem jezera Lac de Joux, které léží v jižní části Jury, jižně od Vallorbe a podél stezky k Col de Crozet, nad městem Crozet, blízko Montoiseau, na jižním okraji Jury).
Nejzajímavější Švýcarské mokřady leží v okolí Lac de Neuchatel. Zdržuje se tu množství zimujících vodních druhů a táhnoucích ptáků na jaře, kdy tudy protahují bahňáci (např. vodouš štíhlý a jespák šedý se tu vyskytuje pravidelně). K dalším druhům, které tu byly pozorovány, patří volavka bílá a volavka rusohlavá, chřástal nejmenší, lyskonoh úzkozobý a slavík modráček (cyanecula). Nejlepší mokřady leží podél severního břehu jezera, mezi městy Neuchatel a Portalban – v rezervaci Fanel, ke které vás přivede silnice spojující Gampelen a Cudrefin. Na jaře se bahňáci vyskytují také v místech, kde se dřív těžila hlinka, kolem Chavornayna jižní straně Lac de Neuchatel. Dostanete se sem, když odbočíte ze silnice Chavornay-Orbe k severu, asi 2 km západně od Chavornay. Návštěvnické centrum rezervace Champ-Pittet leží v Cheseaux Noreaz, východně od Yverdonu.
Mnohé ornitologicky zajímavé lokality leží u Montreux na břehu jezera Geneva. V zimě můžete zastihnout zedníčka na starém hradě zvaném Chateau de Chillon, jižně od Montreux. Nejlepší oblast v okolí Genevského jezera (Lac Leman) leží mezi Villeneuve, jižně od Montreux a Bouveretem – nazývá se Les Grangettes a nachází se u Velleneuve (od listopadu 1997 do května 1999 se tu zdržovala chaluha velká; k tažným druhům patří rybák velkozobý – sedm v polovině dubna 1998). Předhůří Rochers de Naye nad Monteux je domovem sýce rousného (u Sonchaux), skalníka zpěvného, pěvušky podhorní a zvonohlíka citrónového (všechny tyto druhy podél stezky Col de Jaman – Col de Bonaudon). K Col de Jaman a Sonchaux se dá dostat po silnici z Caux (v zimě se tu vyskytuje zedníček). Kulišek nejmenší byl pozorován kolem La Pierreuse, jihovýchodně od Chateau-d’Oex, který je přístupný po vedlejších silnicích z L’Evitaz. Col de la Croix, asi 15 km východně od Aigle, je dobře známé místo, na kterém se na podzim pozorují táhnoucí ptáci (během jednoho dne začátekem října tu bylo viděno 120 zvonohlíků citrónových). Detaily o místní kroužkovací stanici obdržíte od Jacquese Laessera (Progres Illa, 2300 La Chaux-de-Fonds, Switzerland). V jihozápadním cípu Švýcarska se nachází průsmyk Col de Bretolet přecházející do Francie. Na podzim se tu ukazují dravci a další tažné druhy jako je zvonohlík citrónový. Jedte z Montreux jižně na Champery a pokračujte dalších 6 km ke kempu v Barne (jediné ubytování v blízkosti průsmyku). Odsud je to 5 km pěšky po stezce vedoucí po pravé straně potoka nad Barne. Oblast kolem vesnice Leuk, severně od Route 9, je domovem všech zmiňovaných vysokohorských druhů a nejlepším místem ve Švýcarsku k pozorování zedníčka je okolí kamenného mostu přes soutěsku Feschelbach, asi 3 km východně od Leuku.
Bernese Oberland
Rozsáhlé jehličnaté lesy, jalovcové porosty, alpinské pastviny, skaliska, sněhová pole a ledovce zdobí nádherná pohoří středního Švýcarska dosahující výšky 3.970 m (Eiger) a 4.195 m (Aletschhorn).
Vstupní branou této rozsáhlé oblasti s výskytem většiny alpských druhů je Interlaken. K lokalitám, které patřily v minulosti k těm zajímavějším patří následující.
Pro orebici horskou:
I. jižní horské svahy západně od Thunu a jižně od Gurnigelu;
II. pod hotelem na vrcholu Neisenu, kam se dá dostat zubačkou ze Spiezu (čím dřív ráno, tím líp).
Pro kulíška nejmenšího je to rezervace Rotmos. Leží západně od Thunu směrem na Luzern, pak se odbočí vpravo na Eriz a pokračuje se až na konec silnice do Scheidzunu. Silnice pak vede k rezervaci. Kulíšci byli zaznamenáni několik set metrů severně od správních budov rezervace.
Pro zedníčka skalního:
I. Pfinstegg, dosažitelný lanovkou z Grindelwaldu. Skalní stěny podél stezky mezi vrcholovou stanicí lanovky a restaurací Stierbegg stojí za důkladnou prohlídku.
II. údolí Lauterbrunnen jižně od Interlaken, kde žije také datlík tříprstý;
III. oblast nad lyžařským střediskem Wengen, které spojují turistické trasy s Lauterbrunnenem;
IV. vodopády Reichenbach u Meiringenu, severovýchodně od Interlakenu;
V. Niederhorn;
VI. Ifugen, jižně od Lente;
VII. v zimě kolem železniční stanice Eigergletscher, 5 minut jízdy vlake z Kleine Scheidegg, a asi 25 minut vlakem z Wengenu.
Pěnkavák sněžný se tu také vyskytuje a spolu se znovohlíkem citrónovým obývá okolí vrcholku Mannlichen, kam se dá dostat lanovkou z Grindelwald Grund. Z vrcholi se dá k základní stanici vrátit pěšky přes Kleine Scheidegg, Alpiglen a Brandegg.
Orebice horská se vyskytuje nad starou silnicí u St Gotthard’s Pass, nad 17 km dlouhým tunelem (nejdelší silniční tunel na světě), který spojuje jižní Švýcarsko s Itálií (dále pěnkavák sněžný a pěvuška podhorní).
V jihovýchodním Švýcarsku se na skalních stěnách severovýchodně od Route 6, jihovýchodně od vesnice Vals, a na několika dalších km podél silnice u Balmentachli vyskytuje zedníček skalní. Suťová pole nad hranicí lesa na jižních svazích nad Route 3, mezi průsmykem Maloya a St Moritz dále k východu, jsou nejlepší oblastí pro orebici horskou.
Ve východním cípu Švýcarska se nachází tzv. Švýcarský národní park (Swiss National Park), který byl vyhlášen v roce 1914 a má plochu 170 km2. Jeho rozsáhlé lesy a louky na horských hřebenech dosahujících výšky 3.150 m jsou velice zachovalé a dá se říct civilizací téměř nedotčené. Nejsou tu žádné vesnice a vliv čllověka je omezen na minumum. Jedná se o oblast, která je využita k reintrodukci orlosupa bradatého. Zastihnout se tu dá také kulíšek nejmenší, sýc rousný a zedníček skalní. Najít tyto druhy je ale obtížné. Návštěvnické centrum je v Zernezu a většina parku je dosažitelná díky značeným trasám vedoucím z Route 28. Výbornou lokalitou pro zedníčka skalního je ústí soutěsky Clemgia v sevorovýchodním cípu parku.
V zimě je zajímavým místem Bodamské jezero (Swiss Bodenssee, Lake Constance), které leží u hranic s Rakouskem a Německem. Tou dobou se tu zdržuje potápka rudokrká, zrzohlávka rudozobá, morčák bílý, potáplice malá a severní. K pobřeží jezera se dá dostat přes mnohá města mezi Kreuzlingenem a deltou Rýna při jihovýchodním konci jezera. Západně od Bodenssee, na řece Rýn, u Stein-am-Rhein, byli v zimě pozorováni až čtyři poláci malí.