Letní teploty se dostavily náhle, nejen ty denní, ale i noční. Když jsem v sobotu chvíli seděl na přehradě u vody, dokonce jsem si odnesl lehce červená ramena. No a neděle má být ještě teplejší.
V poslední době jsem si oblíbil pozdně odpolední výlety na motorce. Vždy si vezmu jen malý dalekohled, dojedu většinou k Ořechovu, a v pohasínajícím dni se procházím kolem zdejšího mokřadu nebo v polích a pozoruji ptáky. Je to kouzelná podívaná, když se přilétají k vodě napojit vlhy, trylkovitě se ozývají a plácají sebou o hladinu. V okolí jsou slyšet čtyři druhy rákosníků, občas zakvičí chřástal vodní nebo mi v těsné blízkosti v polích přelétne krásný samec motáka lužního. Neděli mám ale volnou celou a na motorce chci vyrazit už po ránu, abych si udělal výlet na Vysočinu k Milovům. Je totiž čas návratu hýlů rudých, za kterými se touto dobou vždy jednou do roka jedu podívat. Horka se nebojím, přece jen jsem za jízdy chlazený vzduchem, stejně jako motor mého výkonného mopedu.
Vzduch voní, krajina září všemi odstíny čerstvé zeleně střídané chomáčky hájků na kopcích nebo plochami kvetoucího inkarnátu a jede se krásně. Sice mě potkává několik uzávěr a objížděk, ale těch zhruba sto kilometrů k cíli si užívám. I tady, pro člověka z nížin ve vyšších polohách, je poměrně teplo. Koženou bundu nechávám na motorce a s foťákem se jdu projít pěšinou v lukách. Jedním z prvních slyšených ptáků je pěnice slavíková. Ta mi vždy v průběhu sezóny uniká a nejčastěji se s ní potkám až při podzimních odchytech. Ozývá se kukačka, dva druhy budníčků, další dva druhy pěnic – hnědokřídlá a černohlavá a v podmáčené louce poletují bramborníčci hnědí. Na blízké asfaltce se prochází kluk s foťákem, a tak nevím, jestli není zpěv hýla rudého, který zaznamenán, pouštěn z nahrávky. Nezdá se. Zpívající samce slyším z několika míst. Vypadá to na tři ptáky. Jeden dokonce dosedne do keře v mé blízkosti a já můžu pořídit i několik cvaků. Od lesního kraje, kde je louka ještě mokřejší, dokonce několikrát zaznívá drsné krex krex chřástala polního. Paráda! S ním, borinkou a hýlem jsou to tři nové druhy do mého letošního birdlistu. Nade mnou proplachtí čáp černý a co chvíli vidím bramborníčka nebo lindušku luční spěchat s potravou v zobáku někam na hnízdo. Je tu krásně. Mise byla úspěšná. Cestou zpět jedu přes Bystřici nad Pernštejnem a Nedvědice, podél Svratky, kvetoucí akáty voní a vzduch mě hladí.
Většinu neděle mám před sebou, asi se zase přesunu k Brněnské přehradě. Tento způsob stále ještě jara zdá se mi velice vydařeným. Večer konečně nebudu nucen topit v kamnech. 😊
Hýl rudý (
Carpodacus erythrinus) z podmáčených luk u Milov.
Starý samec hýla rudého (Carpodacus erythrinus).
