23.3.2026: Kdo ví?

Měsíc od posledního zápisu. Pochytal jsem šoupálky do letošního projektu RAS a přestal jsem s něčím, co jsem dělal předchozích 23 let – přestal jsem si vést deník. Birderský deník s lokalitami a pozorovanými druhy, s poznámkami k počasí i drobnostmi doprovázejícími můj život. Vlastně ne, když se podívám do roky pečlivě vedeného deníku, pak poslední zápis je z 31. října 2025. A to už je dost dlouho. Dříve jsem se snažil alespoň o jeden příspěvek týdně, který bych mohl vyvěsit na web. Zpravidla popisoval tradiční výlet za ptáky, za kroužkováním, nějakou poznámku z terénu. Tlačila mne k tomu čísla, která ukazovala, že si web birdwatcher.cz našel své čtenáře, návštěvníky. Nechtěl jsem, aby zde při svém zastavení nenašli žádnou aktualizaci, protože birderských webů, které postihlo vyhoření brzy poté, co byly založeny, jsem za ty dlouhé roky zaznamenal bezpočet. Teď se to ale změnilo. Změnilo se toho dost i v mém životě. Dál chodím za ptáky, ale mnohem častěji jen s malým dalekohledem kolem krku, bez foťáku, a na místa, která by ani barvitým popisem nezískala nic na atraktivitě pro ty, kteří je neznají. Tyto toulky přírodou mi přinášejí radost, ale pro případné čtenáře by z nich byly jen nudné zápisy plné všedních situací a pozorování. Své birdlisty teď bez slovního doprovodu ukládám do databáze eBird. Právě dnes tam bude 527. den v řadě. Nechci tím říct, že se na mém webu už žádných aktualizaci nedočkáte, ale budou to spíše příležitostné zápisy, snad i překlady. Přijde mi, že každý rok je s přibývajícími křížky na hřbetě kratší a kratší, že se toho dá stihnout pořád míň. Třeba je v tom i posun priorit. Rád se teď jen tak projedu na motorce, zatopím si v kamnech na chatě a na chvíli si sednu k hladině Brněnské přehrady, projdu se po lese nebo se postavím na dvorek a poslouchám ptáky kolem sebe. Tohle mě naplňuje, vidět všechny ty barevné variace oblohy a zvlněné vody, poslouchat jazzík červenky a exotické tóny ve zpěvu vracejících se špačků, slyšet vysoký hlas luňáka červeného z oblohy nebo lehce přidat plyn a vystřelit po rovné silnici kupředu. Přijde mi to lepší, než jen cíleně vyjížděl proto, abych měl materiál pro další zápisek. Omlouvám se, ale je to tak. Čas se krátí a je dobré si ho užít. Kdoví, třeba se jen lehce změní charakter tohoto webu, příspěvky budou jen občasné, a myšlenek v nich bude více než druhů. Kdo ví?

Jeřábi popelaví (Grus grus) v těsné blízkosti orajícího traktoru mi připomněli Hortobágy nebo izraelskou Hulu. Přitom jde o obrázek z Tovačova na konci února.