Horko, teploty přes 30°C, pochybuju, že budou mít nějací ptáci chuť v noci táhnout k jihu. Ale kdy jindy? Teplota je přece jen v noci snesitelnější. Navíc mi noc na konci pracovního týdne vyhovuje – málo lidí, klid, snad se ani myslivci nebudou courat po polích a krajem lesa. No a ráno včas přistanu za pracovním stolem. Jedu.
Chystání sítí je utrpení. Sice je už podvečer, ale teče ze mě, slunce pořád připéká a nehne se ani lísteček. Vše chystám podle scénáře první noci, jen ta ptačí aktivita je oproti minulému týdnu v keřích nulová. Nad polem se opět ukazuje samec motáka lužního, občas poštolka a hřivnáč. V sedm přináším budníčka menšího. Pak dlouho nic. Až za šera přibývá pokřovka a strnad obecný. To už pod Arnoštem z nahrávky zoufale naříká červenka, já sedím na židličce a hltavě se nalévám z lehce chladivé plechovky pivem, kterou jsem dal doma na chvíli do mrazáku. Skoro se zdá, že teplota vůbec neklesá. Stále mám kraťasy a triko a stále je mi teplo. Chvíli koukám na hvězdy, stahuji pěvcovky a jdu se natáhnout do auta s otevřenými okýnky.
V jednu pouštím nahrávku u pěvcovek, ve tři pěvcovky roztahuju a vždy kontroluju prázdnou síť u Arnošta. Stále je horko, teplota snad stupínek pod noční tropickou dvacítkou a i když obloha čistá, v trávě není ani stopy po rose.
V pět hodin jsou sítě stále prázdné. Asi to bude dnes pěkné fiasko, říkám si. V půl šesté se konečně objevují první pěvci – černohlávci, palustris a dvojice slavíků. Jsem rád, že s prázdnou neodejdu. Vždy mě ale napadá, jestli za to probdělá noc stojí. Aspoň, že to mám z domu jen kousek. Když byla prázdná noc na Zouvalce, zahrnovalo to i 75 km zbytečné jízdy.
Po šesté ale ptáci aktivují. Náhle ze sítě vytahuji všechny naše druhy pěnic. Dokonce i mladou vlašku, která je krásně obalená tukem. Přibývají další rákosníci – zpěvní i obecní, mladá červenka chycená minule, mladý šoupálek krátkoprstý a ťuhýk. V noci jsem si navlékl dlouhé kalhoty a pevné boty a teď už je mi zase horko. Chvilku se nade mnou vznáší osm vlh, z lesa pokřikují šplhavci a když jdu z kontroly v sedm, vidí u Arnošta dokonce poštolka. Je to pěkně agresivní mladá slečna, která mě bolestivě chytá za prst. Mírný zmatek mi přináší dvojice budníčků lesních, které jsem už hodně dlouho neměl v ruce a na podzim asi vůbec ne. Jsou to nádherní ptáci.
Když to po sedmé balím, mám v kroužkovacím deníku 34 ptáků. Takový úspěch jsem nečekal. Největší radost mám samozřejmě z vlašky a budníčků lesních. Takže i druhá noc na nové lokalitě nezklamala.
odchycené druhy: budníček menší, budníček lesní (2 ex.), pěnice pokřovní (2 ex.), pěnice černohlavá (8 ex.), pěnice slavíková (3 ex.), pěnice hnědokřídlá (2 ex.), pěnice vlašská, slavík obecný (2 ex.), červenka obecná (retrap), rehek zahradní, šoupálek krátkoprstý, rákosník obecný (3 ex.), rákosník zpěvný (2 ex.), ťuhýk obecný, sýkora koňadra (2 ex.), strnad obecný, poštolka obecná – 34 ptáků 17 druhů
Mladá pěnice vlašská (Sylvia nisoria) pěkně obalená tukem.
Jeden ze dvou krasavců budníčka lesního (Phylloscopus sibilatrix).
Přeji dobrý den, musím reagovat na Vaše slova o krasavci budníčku lesním. Měla jsem na něj štěstí v uplynulém týdnu na zahradě mých rodičů v Soběsukách u Kroměříže, kde se mně i v tom úmorném vedru nádherně předváděl. A že je to tedy krasavec!
Přeji další moc hezká pozorování i odchyty.
Jak píšete, paní Svatavo, stačí mít oči otevřené a odměna se dostaví. 🙂
Taky přeju spoustu dalších krásných pozorování a fotek na paměťovce vašeho fotoaparátu. Třeba se zase jednou potkáme v terénu.