Sváteční den, nejde se do práce. Venku je krásně, slunce svítí a já se rozhoduju pro terén. Dávám si trochu na čas, ale ven vyjíždím s jasnou představou, že nutně potřebuju vidět severské husy, že už je čas postavit někde na kraji pole nebo na břehu rybníka stativák a pozorně se zadívat do hlasitého hejna, pohledat límce, bernešky, husy malé… prostě je zase někde potkat, potěšit se pohledem, pozdravit je. Kam jinam než k Pohořelicím.
Na hladině Novoveského rybníka nejsou, ale když už jsem tu a rybník se pomalou upouští, jdu se na něj ze severního břehu mrknout. Kachny jsou podél břehu, a nejen kachny divoké, ale jsou tu i dvě desítky čírek, párek hvízdáků, devět ostralek, samice zrzohlávky a nějací poláci. Z oblohy jsou občas slyšet hlasy běločelek. Hladina je klidná, a i když je středa, neozývá se žádná střelba. Dnešek by mohl být klidný.
Zastavuji pak kus před Drnholcem. V polích husy nejsou, ale půlhodinky věnuji místním křovinám, ve kterých postupně nalézám jedenáct strnadů lučních. V posledních letech se pomalounku vracejí do míst, ze kterých zmizeli.
Samozřejmě se otáčím i u konce Mušovské zdrže v místech, kde se do ní vlévá Dyje. Kolem břehů sedí rybáři, ale na vodě moc života není. Potkávám paní s foťákem, která mi říká, že tu včera byla pozorovaná potáplice severní. Pokud tu ještě je, pak musí být až u Brodu. Zajíždím na druhý konec hráze a už z dálky ji vidím svítit na hladině. V tomto kalendářním roce se s ní setkávám prvně.
A teď už frčím ke Starému rybníku. Oblohu postupně pokrývá tmavnoucí oblačnost. Vytahuji stativák a z jižního cípu rybníka prohlížím hladinu. Poblíž je stovka hus velkých, ale až úplně na severním konci jsou i husy běločelé. Odhadem ke třem tisícovkám ptáků. Na hraně viditelnosti zaznamenávám dva červené límce hus velkých, které jsou v hejnu přimíseny, ale o jejich odečtení si na tuto vzdálenost mohu nechat jen zdát. Pěšky se přesouvám po panelové cestě blíž husám. Začíná jemně poprchávat. V zadních řadách ptáků nalézám bernešku bělolící. Ještě pár set metrů blíže a tentokrát stativák musím chystat pod listnáčem, který mě chrání před houstnoucím deštěm. No vida, nedaleko v hejnu nacházím bernešku rudokrkou. Pokouším se o několik dokumentačních fotek. Poryvy deště začínají být nepříjemné. Na pečlivější prohlídku to není. Ještě cvakám tmavá záda racka žlutonohého v hejnu bělohlavců a svižným krokem se vracím k autu.
Ta hodinku u Starého rybníka téměř přesně splnila moji ranní představu. Až na ten déšť. Ale jinak paráda, dva druhy bernešek a severské husy, které teprve před nedávnem opustili tundru kdesi u Severního ledového oceánu. Chtěl bych aspoň jednou vidět svět z jejich perspektivy.
Potáplice severní (Gavia arctica) se většinou zdržuje až u Brodu nad Dyjí.
Berneška rudokrká (Branta ruficollis) v dešti v hejnu severských hus.
