Počasí zase poskočilo směrem k podzimu, co chvíli prší, v noci je chladno a stmívá se čím dál tím dříve. Je těžší hledat nadšení k nočnímu odchytu, mnohem těžší než konce července a v srpnu. Chvíli mi trvá, než dostatečnou dávku nadšení shromáždím, ale stalo se a já vyjíždím k sedmé noci u Ořechova. Předpověď počasí je opět nejistá tím, že se neustále mění. Chvíli má být den bez deště, pak se náhle objevují srážky v různých částech noci a rána, mění se jejich vydatnost i síla větru, která by měla panovat. Počítám s tím, že i dnešní noc bude znamenat trochu risku, ale je třeba to zkusit.
Je po dešti a v polích je mokro a bláto. Jedinou výhodou je snadnost, se kterou se tyčky od sítí zapichují do měkké hlíny. Dvojici základních pěvcovek mám roztaženu kolem páté odpolední, ale dost fouká. Ta téměř čtrnáctidenní mezera od posledního chytání se projevuje tichem. Žádný ptačí zpěv, žádné výkřiky žluv a štěbetání vlaštovek. Jen občasné tiché vábení budníčka menšího a občas z lesa hlas brhlíka. Ale něco málo se chytá, pěnice, koňadra, červenka… Není čas otálet a tak brzy stavím do povláčeného pole i sítě na lelky, které chci ještě vyzkoušet.
Otevírám červené a pozoruji slunce, které vykouklo zpod oblačnosti a teplými paprsky zbarvilo okolní krajinu. Jak slunce mizí, objevují se červánky, ale ty brzy pohasínají a světla valem ubývá. Lelčí drnčení pouštím už kolem půl osmé. Netrvá to dlouho a náhle se nad sítí objevuje mohutný výr. Udělá otočku, prohlédne umělého Arnošta, kterého jsem zkusmo u sítí nechal a zase mizí v lese. Pak se pravidelně a vytrvale ozývá. Stahuji pěvcovky. Už je moc tma a kolem poletují netopýři.
Dost dlouho sedím v židličce a hledím do tmy. V půl desáté vytahuji ze sítě v místě nejvzdálenějším od Arnošta starou samici lelka. Pak na sebe zlehka hážu spacák, který mám vedle auta na celtě a chvíli zdřímnu. Ke kontrole v jednu po půlnoci mě budí kapky deště. Začíná pršet. Naštěstí jen jemně. Schovávám Arnošta a co chvíli se jdu podívat k lelčím sítím. Dobře jsem udělal s holinami, které stále vozím v autě. Teď se hodí. Pokaždé přijdu s několikakilovými koláči hlíny na podrážkách. Déšť chvílemi zcela přestává a občas zabubnuje na střechu auta, kam jsem se uchýlil, silněji. Později ale získává na vydatnosti.
Ve tři přináším další dva lelky. To už nepříjemně přeprchá. Pouštím nahrávku nad ještě staženými pěvcovkami a stahuju i sítě na lelky. Můžu si dát dvě hodinky spánku a doufat, že ráno, kdy se začínají chytat pěvci, pršet přestane. A mám štěstí. Pršet přestává v pět a já mám necelou hodinku a půl k možnosti využít okno bez deště a něco málo pochytat. Druhově je to bída, polovinu všech pěvců tvoří pěnice černohlavé. Kolem šesté rudne na východě obloha a díky další drobné přeháňce se objevuje duha. Ta má ale jen červenofilalovou barvu. Zpestřením je zapomenutý rákosník obecný a parádní rehek zahradní. Ještě není ani sedm a zase začíná pršet. Kroužek dostalo od včerejšího večera 42 ptáků. Rychle balím úplně mokré sítě. Nemá cenu to natahovat. Odpoledne po práci budu muset všechno vysušit.
odchycené druhy: sýkora koňadra (2 ex.), sýkora modřinka, pěnice černohlavá (22 ex.), pěnice slavíková (2 ex.), pěnice pokřovní, rákosník obecný, červenka obecná (8 ex.), rehek zahradní, strnad obecný, lelek lesní (3 ex.) – 42 ptáků 10 druhů
Lelek lesní (Caprimulgus europaeus) mi ještě chvíli po kroužkování sedí na dlani.
Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) mi zpestřil druhově poměrně poměrně chudý odchyt.
