Po roce na Rozkoši, téměř na den přesně. Tentokrát ale nejedu cíleně za supervzácným rackem Sabinovým, ale jen tak na slepo, jen kvůli tomu datu. Nádrž je upuštěná a velké plochy podél břehů jsou tvořeny už dosti vyschlým a býlím zarostlým dnem. Netuším, co můžu čekat, ale doufám v nějaké bahňáky. Je podmračeno a kolem přecházejí dešťové přeháňky. Přicházím od Šeřeče, kde jižně od vesnice vybíhá daleko od břehu suchá písčitokamenitá kosa. Přeletem mě vítá orlovec s velkou, ještě se mrskající rybou v pařátech. Na bahnitých mělčinách přeletují a ozývají se bahňáci – kulíci píseční (těch je tu dobře desítka), jespáci křivozobí, obecní, šedí a malí. Pěkné. Zkouším pár dokumentačních fotek, ale foták mě poslední dobou zlobí a nabízí jen rozmazané obrázky. Nevím, proč ho stále tahám sebou a nedám ho do servisu? Ostřejší fotka vzniká spíš výjimečně a asi i náhodou.
Pod nohama mám spoustu prázdných ulit od sláviček. Stojím teď víceméně v zátoce a stativákem prohlížím vzdálené části písečné kosy. Právě na ni přilétá čtveřice kolih a mezi malými racky chechtavými sedí tři mrkve, rybáci velkozobí. Jeden z nich má kromě kovového kroužku i žlutý, zřejmě odečítací, ale na tak obrovskou vzdálenost nedokážu zahlédnout žádnou podrobnost. Překvapením je kulík bledý, který je ve fešáckém svatebním šatu. V tomto typu opeření jsem ho u nás viděl snad jen jednou. Mířím stativákem ke skupině velkých racků, bělohlavých, a když jeden kousek popojde, objevuje se za ním skutečný racek velký. Stejně jako vloni.
Ozve se pískání a nedaleko přilétá trojice běloučkých jespáků písečných. Už jsou tady, říkám si, díky, že jste se taky ukázali. Kaboní se. Koukám na radar, který ukazuje blížící se déšť. Dobře, vracím se k autu a jedu se najíst na zahrádku v Provodově. Po přeháňce se vracím tentokrát na děličku. Moc živo tu není, nad vodou se honí vlaštovky a občas se objeví nějaká jiřička. Po hladině se prohání na prkně chlapík vlečený kitem. Létá vzduchem, šplouchá o hladinu, užívá si to, ďábel. Ale i zdánlivě mrtvá dělička brzy nabízí tři ptáky k určení. Nejsnáze se určuje mladý racek malý, o něco hůře rybák černý s tmavým výběžkem po stranách hrudi, a nejhůře mladý rybák bahenní. Vyhání mě další přeháňka.
Objíždím nádrž k západní straně, kde na chvíli okouním u vody, a to zrovna ve chvíli, kdy sem přilétá šest jespáků písečných. Nejraději bych ten foťák zahodil někam do vody. Jespáci běhají kousek ode mě a já nejsem schopen pořídit pořádnou fotku. No nic, odpoledne uteklo, je třeba přemýšlet o návratu. Ale bylo to příjemné setkání s jednou z našich top lokalit. Tak třeba zase za rok.
Trojice čegrav – rybáků velkozobých (Hydroprogne caspia) s mrkví místo zobáku.
Jeden z devíti dnes pozorovaných jespáků písečných (Caladris alba).
