Ve čtvrtek a v pátek vydatně pršelo, v podstatě kontinuálně, a deštivé počasí mělo pokračovat až do víkendu. Říkal jsem si, že ve volné dny tak maximálně vyrazím někam na kratší birding, ale dalšímu celonočnímu odchytu jsem moc nedával. Smířil jsem se s tím, že letošní jarní chytání chřástalů mám za sebou. Netypicky bez jediného kroužkovaného chřástala kropenatého. No čo už? Ale deště už v sobotu pozvolna ustávaly a podle předpovědi měla být noc na neděli téměř bez větru. Že by naposledy, Dudku? Jasně, jde se na to.
Lokalita u Blučiny mě po příjezdu naprosto překvapila. Ještě minulý týden byla úplně na suchu a já mohl až k sítím chodit v obyčejných botách. Teď, jen pár metrů od auta, jsem nucen brodit. Neuvěřitelné, jak ty dva nebo tři dny dešťů naplnily louku vodou. Místy jí tu stojí i 30 cm. Ale obsazenost ptáky se nemění. Celoplošný porost vysoké suché stařiny sem třeba z bahňáků nic neláká. Jiné je to na v loňském roce obdělaném, a nyní lehce zaplaveném poli na druhé straně potůčku. Tam pokřikují vodouši rudonozí, kulíci říční a čejky. Vše sice zastoupené jen jedním párem, ale i tak to tam žije.
Vane jen mírný větřík. Chystám čtverec a nade mnou štěbetá poletující hejno vlaštovek. Je jich asi 40 a v nejvyšší vrstvě hejna se pohybuje i šest jiřiček. Těší mě pohled na ně i jejich žvatlavé hlasy. Tohle už je jaro.
Brzy sedím na židličce u auta, pocucávám pivko z plechu, v malém rádiu poslouchám pořad o Juditě Čeřovské a koukám na louku před sebou. Šeří se. Před osmou večer se mraky těsně nad západním obzorem trhají a tou dlouhou puklinou vysvitne zapadající slunce. Vše trvá jen pár okamžiků. Čistá krása. Bažanti se uklidňují a tak brodím k sítím, abych je roztáhl a pustil pod nimi směsku hlasů. Z dálnice dělá nahrávce kulisu hlasitý provoz, který však s postupující nocí řídne a utichá. Celou noc zůstává zataženo, je zima a nohy mám od těch mokrých procházek k sítím studené. Ale ptáky přináším. Hned v úvodu kolem půl desáté večer je to kromě jednoho chřástala vodního konečně i chřástal kropenatý. Až do rána, do poslední ranní kontroly v pět hodin, kdy sítě pro jistotu zase zavírám před aktivujícími bažanty, mám zkontrolováno pět chřástalů vodních a tři kropenaté. Jeden z vodníků nese můj kroužek z před čtrnácti dny, kdy jsem kroužkoval jediného ptáka a v jednu po půlnoci odchyt ukončil. Asi se mu tady zalíbilo. Lehce přibral a vypadal spokojeně.
Ta poslední ranní kontrola je negativní. V sítích už nic není. Dlouze ale postávám poblíž a vychutnávám si příchod nového dne. Probouzející se hlasy, zpěv skřivana nad hlavou a jako stužky vzduchem poletují jednotlivé fráze zpěvu bramborníčka černohlavého a strnada rákosního. Balím. U auta mě překvapuje hlas rákosníka proužkovaného, přelet konipasa lučního a zadrnčení pěnice pokřovní. Chvilku mi trvá, než mi ten známý hlas v hlavě naskočí. Všechno jsou to pro mě nové druhy tohoto jara. To noční bdění tentokrát stálo za to. V rozích již uklizeného čtverce sítí prozatím ponechávám klacky. Co kdyby? Třeba mi to nedá a ještě sem jednou vyrazím. Moc tomu nevěřím. Čeká mě teď jiná práce a brzy zase budu chodit po lesích a naslouchat, jestli se letos vrátil aspoň jeden lejsek malý. Letí to, letí.
Po všech těch vodnících konečně chřástal kropenatý (Porzana porzana), první této noci i tohoto roku.
