Neděle, jediný víkendový den, kdy by nemělo pršet. Lehká snídaně, zamykám chatu a vyjíždím k jihu. Je zataženo, čerstvě fouká a teplota se drží nějakých 12°C. Až před Pohořelicemi si říkám, že bych se mohl otřít o okraj Znojemska a ne hned vyrážet k Mikulovu. Z hlavního tahu odbočuji k západu.
Jsem kousek od Drnholce, zvlněná pole, vinohrady a pásy s křovinami. Vidím odsud celé Pálavské bradlo, od Pavlova po Mikulov. Teď a tady mám ale pocit, jako bych navštívil stepi u Nezideru. Z keřů se ozývají skřípavé řady tónů strnadů lučních a zpěv pěnice vlašské. Kolem přeletují ťuhýci, občas vybuchne strofa pěnice hnědokřídlé, na několika místech oblohy je přišpendlen nekonečný skřivaní trylek a kousek nade mnou letí směrem k Novomlýnské nádrži skupina havranů. Zeleň i hlína jsou spláchnuté včerejším vydatným deštěm. Teplo není, ale hezky tu je.
Další zastávkou měly být vodní plochy cukrovaru v Hrušovanech, ale hned na kraji teď stojí u cedulí se zákazem vstupu kovová budka, před ní auta a u ní drsně vyhlížející chlapík s vlčákem. Hm, zákaz vstupu je tu teď vynucován ostrahou. Zajíždím po cestě dál a ze břehu alespoň prohlížím nejvzdálenější vodní plochu. Svítí na ní tři desítky husic liščích a po březích nacházím i několik bahňáků – vodouše rudonohého a bahenní, dvojici bojovníků, nějakou tu čejku… moc toho není. Z proužku rákosu zpívá cvrčilka slavíková, rákosník velký a proužkovaný. No nic, dál k západu se mi už nechce, mířím tedy za Mikulov.
V uctivé vzdálenosti od mokřadu Slaniska u Nesytu stavím stativák a koukám na tu krásu jak odněkud z Balkánu, husice liščí, tenkozobci a pisily, v křoví za zády zpěv slavíka a sedmihláska, měkké drnčení hrdliček divokých a křik vodoušů rudonohých. Mezi kulíky říčními se motá i trojice kulíků písečných. Dá se odsud nahlédnout i na Nesyt, protože rákosí směrem k jeho hladině prořídlo a na suchých zbytcích stromů se dokonce objevilo několik hnízd kormoránů velkých. Okouním tu skoro třičtvrtě hodiny. V závěru se dokonce odněkud z rákosí zvednou dvě volavky červené.
Na otočku zajíždím ještě k Hlohoveckému rybníku. Počet husic liščích je neuvěřitelný, jsou všude podél břehů, dobře 200 ptáků. Minulý týden tu při Big Day skupinka našich rekordmanů marně hledala obyčejné čírky. Teď jsou jich tu minimálně tři páry. Sedám do auta a už se těším na tu pomalou jízdu zpět. Rád řídím, jen se tak kochám a nechávám myšlenky plynout kam se jim zlíbí. Tentokrát mě čeká i nová audiokniha. Některé cesty by ani nemusely končit.
Strnad luční (Emberiza calandra) od Drnholce.
Prohánějící se tenkozobci opační (Recurvirostra avosetta) od Nesytu.
Elegantní volavka červená (Ardea purpurea).
