birdwatcher.cz

19.10.2019: Tři druhy do dvoustovky

Celý příští měsíc se spolu do terénu nedostaneme a Pepemu chybí pouhé tři druhy do vysněné dvoustovky. Letos by to bylo prvně, kdy by skončila s takhle kulatou a elegantní cifrou, znamenající, že od ledna u nás viděla 200 druhů ptáků. Budeme se tedy muset trochu porozhlédnout po okolí, ale přehánět to nebudeme. Vyjíždíme jen k Pohořelicím.

Venku je zataženo, pofukuje mírný vítr a na ulici brodíme vysokou vrstvou žlutého listí z opadaných lip. Všude ve světě se dnes pouštějí birdeři do terénu při příležitosti podzimní verze tzv. Global Big Day. Rozhodujeme se tedy také zaznamenávat všechny pozorované druhy.

Improvizujeme, první zastávku volíme až během cesty. Je jí skládka odpadu u Žabčic. Nad ní se točí racci chechtaví a bělohlaví. Stačí stát na místě a pozorovat okolí. Obloha žije protahujícími opeřenci – ozývají se lindušky luční, skřivani a pěnkavy doplněné drsnými hlasy jikavců, přeletují hejna špačků, mezi stromy podél silnice se pohybují koňadry, strnadi obecní a stehlíci. Do minulosti nás vrací nezvykle početné hejnko koroptví, které se zvedá z pole a mizí mezi kopečky skládky. Je jich nejméně 25 a z pole se svým kirrik ozývají další ptáci. Tolik koroptví jsem už dlouhé roky neviděl. Dalším překvapením je skupinka pěti husic nilských letících směrem k rybníkům. Odkud se tu berou? Jikavci i koroptve Pepemu chyběli. Stačí už jen jeden druh.

Projíždíme Velký Dvůr a v poli za vesnicí potkáváme první hejno havranů. Převážně se jedná o mladé ptáky, kterým dělají společnost kavky. Hladina Starého rybníka je až na husy velké, kachny a několik kormoránů prázdná. Už se ale těším na zimu, až se tu budou shromažďovat severské husy. Přibyla tu značka se zákazem vjezdu na panelku lemující západní břeh rybníka. Ale pěšky to půjde v pohodě. Jeden z velkých racků, které máme blíže, vykazuje poměrně charakteristické znaky racka středomořského. Pepe, tady máme splněno, dvoustovka je dosažena.

Následují výtažníky u Vrkoče, ale upouštěný rybník si prohlédnout nestačíme, protože jsou na cestě před námi picálisti, kterým nechceme lézt na mušku. Nevadí, hladinu Vrkoče si později prohlédneme z druhé strany. Kolem s pískáním proletuje ledňáček, na Zarostlém jsou mezi lyskami i nějaké zrzohlávky a z uschlé topolové větvě volá stráček. V zápisníku máme 40 druhů.

Před obědem si uděláme ještě okruh po asfaltce běžící poli kolem Drnholce. I tady jsou ve větrolamech hejnka pěnkav a vrabců polních, co chvíli letí těsně kolem stromů krahujec a v poli postávají káně lesní čekající na hraboše. Míjíme hejno asi padesátky klaunsky zbarvených stehlíků. Nádhera.

Po tradičním obědě v Ivani se dokonce rozjasňuje obloha a objevuje se slunce. Poslední zastávkou je Vrkoč. Rybník je upuštěný a kolem hráze se v mělké vodě zmítají stovky kapřích hřbetů. Ze břehu je bedlivým okem hlídá porybný. Na tvořících se bahnech postávají desítky volavek popelavých, hus velkých, racků chechtavých a bělohlavých. Až daleko u protějšího břehu odpočívá asi 170 čejek. Mezi kachnami nalézáme jednotlivé lžičáky, pětici hvízdáků a ostralku. Necelé čtyři hodiny v terénu, včetně oběda, nám vynesly i v tento podzimní čas, pěkných 52 druhů.

Už jsou tady – havrani polní (Corvus frugilegus).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *