Modrá obloha a slunečné ráno nejdelšího dne v roce. Říkám si, že bych ten letní slunovrat mohl oslavit tradičním výjezdem za ptáky. Tak jako mnohokrát. Docela by mě zajímala statistika spojená s birdingem v mém životě. Kolik kilometrů, dní a měsíců by to už dalo? Jen to počáteční nadšení, ta netrpělivost být už venku a hledat něco zajímavého, se změnila. Uvidíme, jak to bude dnes?
Mířím rovnou k Lednickým rybníkům, kde jsem už dlouho nebyl. První zastávka na hrázi mezi Hlohoveckým a Prostředním rybníkem. Překvapeně hledím na početnou kolonii kormoránů velkých na ostrůvku, na kormorány malé v nižších patrech holých větví těsně nad vodou, i na husici nilskou u břehu. Všechno se mění. Nechávám auto kousek dál u silnice, s fotobáglem na zádech, dalekohledem na kšandách a foťákem přes rameno se pouštím po severní straně Prostředního rybníka. Přeletují volavky stříbřité, tři, čtyři, šest a na vodě svítí kontrastní husice liščí. I tohle je nové. Stačí pár let a dříve vzácné druhy jsou tu běžné, a jindy běžné druhy se ztrácejí.
Zastavuji u betonové plošiny a prohlížím okolí stativákem. Plovoucí ostrůvky u druhého břehu jsou plné rybáků obecných, snad 70 je mladých i starých. Na vodě jsou ostrůvky racků chechtavých. Také včetně letošních mláďat. Nedaleko jedné skupinky jsou na hladině dva mladí racci malí. Z rákosí pár metrů ode mě pobrukuje bukáček. Je pěkně, snad až moc teplo, spousty cyklistů, ale i ptáků. Poslouchám sedmihláska, z dubu na hrázi se zvednou dvě žluvy a já pomalu přecházím k Mlýnskému rybníku. Hned první volavkou ve vzduchu je volavka červená. Tady z lesíka za zády pozpěvují červenky, je slyšet lejsek bělokrký. Už si nepíšu všechny druhy jako kolem Prostředního. Jen se z pozorovatelny kochám stativákem okolím. I tady jsou uschlé větve na ostrůvku plné kormoránů velkých, ale i malých.
Vracím se stejnou cestou, pak to beru z Hlohovce úzkou asfaltkou kolem Výtopy a na chvíli zastavuji u Valtické zátoky, kde jsou už ze silnice vidět odpočívající husy, mezi kterými pospává i pětice kolpíků. Pak ještě rychlá zastávka u Sedlece na Slanisku a po nějakých třech hodinách jsem zase doma. Hm, byla to příjemná procházka, ale nadšený z ní nejsem. Věnuji se nějaké práci, v podvečer jedu na motorce nakoupit, a protože mám v brašně dalekohled, natahuji to až k mokřadu u Ořechova.
Překvapivě mi to přijde snad i lepší, než dopolední birding kolem Lednice. Už není takové horko, netahám žádnou těžkou výbavu, nesnažím se fotit, mám jen lehký malý dalekohled, přede mnou rybníček s drobnou rákosinou, za mnou vlnící se pole, podvečer, klesající slunce, rorýsi přiletující se napít, rákosníci proužkovaní dokrmující vzletná mláďata a drnčivé hlasy vlh z blízkého hnízdiště. Napřed jednotlivě, dvojice, ale pak menší skupinky, a nakonec i ony posedávají ve vrbách kolem vody, naletují těsně nad hladinu a pijí. Pak se zase zvedají a postupně všech asi dvacet ptáků odlétá. Tohle je čistá krása, vzduch voní, své tři tři čtyři čtyři počítají rákosníci obecní, občas se ozve strofa pěnice hnědokřídlé nebo tlumený pokřik potápky malé.
Až tady je to ta správná oslava prvního letního dne. Bez nějakého chtění a očekávání, jen ty chvilky teď a tady, za humny s běžnými druhy. To mi asi teď dělá největší radost.
Přeletující kvakoš noční (Nycticorax nycticorax).
Výřez osazenstva ostrůvku na Mlýnském rybníce – kormoráni velcí (Phalacrocorax carbo) a malí (Microcarbo pygmeus).
Ahoj Dodine,
nestárneš ty nám nějak? Takhle se rouhat lednickým rybníkům …! Kdyby tě slyšel Petr Macháček …. Ale – myslím, že to jde pochopit :-).
srdečně, Jožka