birdwatcher.cz

22.-23.5.2017: Chytání lelků

Mé smělé plány na víkendové kroužkování překazila tak prozaická věc, jakou je vítr. Celý víkend se nezastavil, spěchal, funěl, do všeho se opíral, do všeho strkal, vším zmítal, byl zkrátka otravný a navíc i studený. První noc, kdy by si měl vítr odpočinout, bude snad ta dnešní. Nehodlám to prošvihnout. Táhnou lelci a mě napadá, že bych zkusil přes noc natáhnout dvě sítě do véčka někde nad Líšní, tak jako vloni na konci léta. Tentokrát si ale na mapě nacházím jedno místo nedaleko údolí s kroutící se Říčkou.

Z domu vyjíždím až kolem šesté večer. Vzduch je horký, oblohu kryje oblačnost a provoz v městských ulicích postupuje hlemýždím tempem. Nevadí. Vyjíždím k Velké Klajdovce a kolem lomů na pravé straně pokračuji k odbočce na Líšeň. Pak hledám cestu na políčko u lesa, které jsem si vybral. Cestu nenacházím, improvizuji, ale nakonec se dostávám na místo.

Vybírám si nejvyšší cíp pole, kde roste jen tráva a několik keříků a pouštím se do natahování dvou osmnáctimetrových bahňákovek. Kolem přeletují hřivnáči, ozývá se kukačka a pak si uvědomuji, že z protějšího svahu jižním směrem slyším dudčí dudání. Zkouším mu odpovídat foukáním do sevřených dlaní a dudčí hlas se přibližuje. Pak už je přerušovaný podrážděným šít. Zvedám dalekohled a on sedí nějakých dvacet metrů ode mě na nejvyšší větvi akátu a prohlíží si mě. Dudá, naklání hlavu a hledá potenciálního vetřelce. Tebe jsem tu nečekal, kamaráde, říkám si a pokračuji v práci. Po několika minutách registruji sokola přeletujícího vysoko nad lesem severním směrem. Líbí se mi tu.

Chystám mezi sítě kostku a jdu se posadit na skládací židličku s výhledem na sítě i pole. Načínám shiraz a jen tak koukám po okolí. Pak jdu zahnat bažanta blížícího se k sítím a začíná se šeřit. Obloha se postupně čistí a vystupují na ní hvězdy. Pouštím mix lelka a výrečka. Uvidíme, jestli to bude mít nějaký efekt. Nejsem si totiž jistý, jestli hlas výrečka lelky ve skutečnosti neodradí. Snáší se noc. Chystám si spacák a lezu do něj. Pak už následují jen pravidelné pochůzky k naprosto prázdným sítím, travou zmáčenou od rosy. Nad ránem poslouchám občasný hlas puštíka. Už kolem čtvrté, kdy řídne tma a já v sítích stále nic nenacházím, balím nádobíčko a o půl hodiny později nocoviště opouštím. Sice jsem nic nechytil, ale pozorování dudka a sokola mi udělalo radost. Myslím, že tu nejsem naposledy.

Ilustrační fotka dudka chocholatého (Upupa epops) pocházející z naší návštěvy Rumunska v květnu 2013.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *